Udělali jsme chybu. Poskytli jsme azyl manželově sestře.
.jpg)
S manželem jsme si asi pěkně zavařili a teď nevíme, jak z toho ven. Do puntíku se u nás vyplnilo rčení pro dobrotu na žebrotu. S těmi nejlepšími úmysly jsme totiž v tíživé situaci pomohli jeho sestře s dětmi. A teď nám to přerůstá přes hlavu.
Před dvěma lety se manželova sestra rozváděla. Nedivili jsme se jí, její bývalý byl opilec a agresor, celá rodina jsme do ní hučeli, aby od něj odešla, že jí pomůžeme. Nejen kvůli ní, ale hlavně kvůli dětem, měla tehdy dvojčata, ještě úplně maličká miminka. Ten její jí neváhal mlátit i v době, kdy byla těhotná.
Když bylo holčičkám necelého půl roku, konečně se švagrová odhodlala a odešla od něj. Momentálně je už vyřešený i rozvod. Od počátku, v době, kdy ještě byla u něj, jsme jí s manželem zdůrazňovali, že může bydlet u nás, místo máme. Opravdu jsme s tím neměli problém. Zdědila jsem po babičce dům, celé horní patro bylo volné.
A tak se tam manželova sestra s dětmi nastěhovala. Slíbili jsme jí, že tam může zůstat, jak dlouho bude potřeba, než se postaví na vlastní nohy. Bylo nám jasné, že minimálně po dobu mateřské zůstane. Má tříletou variantu, která jí končí na podzim. Bohužel, že by začínala uvažovat o stěhování, to zatím ne.
Proč bohužel? Protože nám to nějak přerostlo přes hlavu, chyba je asi i v nás, že jsme nebyli schopni nastavit nějaká pevná pravidla. Bylo nám jí tehdy líto, měla toho i tak dost. Chtěli jsme, aby se dala co nejdříve dohromady. Tak jsme kolem ní i dětí docela skákali a všemožně jí pomáhali.
A najednou cítíme, že je toho prostě dost. Ona si na ten servis zvykla a bere ho jako samozřejmost. My jsme zatím bezdětní, oba pracujeme, příjmy máme celkem slušné, takže ji samozřejmě podporujeme i finančně, z mateřské by všechno utáhla jen těžko.
Nemusí u nás platit žádný nájem, ani energie, všechno jsme si dobrovolně vzali na sebe sami. Když nakupujeme, bereme i pro ni a její děti, ona nám občas zaplatí, ale většinou ne. Přiznám se, že co se týká financí, mne ani tak nebolí, není to pro nás nějak zásadní problém. Co mi vadí je, že ona u nás naprosto zdomácněla a považuje to snad za své. Snaží se organizovat chod domácnosti, bez dovolení a v mé nepřítomnosti mi klidně vleze do přízemí a bere si z kuchyňské linky co zrovna potřebuje k vaření. Začala jsem tedy při odchodu do práce zamykat a ona se na mne urazila.
Poslední spor, kdy jsem už vysloveně přetekla, je zahrada. Dětem je dva a půl roku, tak ji určitě využijí. K Vánocům jsme jim koupili houpačku a klouzačku, zahradní dětský domeček a pískovišťátko. Minulý víkend jsme to s manželem všechno nachystali a obě holčičky jsou z toho absolutně nadšené.
Švagrová taky, samozřejmě,má děti venku, pod dohledem, které mamince by se to nelíbilo. Jenže ona po nás ještě chce, abychom udělali kotec pro našeho psa, který je jinak zvyklý volně běhat po zahradě a má přístup i k nám do přízemí. Je to náš mazel, neuvěřitelně hodný labrador, který by na sobě nechal dříví štípat. Samozřejmě ho nenecháváme s dětmi samotného, jeden nikdy neví. A to je právě moment, který švagrové vadí. Prý když mají holky takový pěkný koutek na oplocené zahradě, ona je tam může klidně nechat samotné a třeba si doma vařit. Ale tím, že je venku na volno náš pes, tak to nejde, nechat je bez dozoru. A proto by byla ráda, kdyby byl pes přes den, když budou holčičky na zahradě, zavřený v kotci.
To už na mě, ale i na manžela, bylo dost. Oba unisono jsme jí řekli, že něco takového opravdu nemíníme udělat. A oni dva se strašně pohádali, skončilo to dost šíleně, v celém domě je teď dusno a my s mužem začínáme uvažovat, jestli jsme to opravdu měli zapotřebí, respektive jestli máme zapotřebí něco takového trpět v našem vlastním domě. Holčičky milujeme, pro ně bychom udělali vše, ale jí už máme plné zuby. Nejhorší je, že povahu na to jí říct, že do podzimu a ať si pak něco hledá, nemáme. Víme, že je bez peněz, že nemá kam jít. Tchánovci bydlí ve dvougarsonce, leda snad že by oni šli k nám a ona do té dvougarsonky. Ale ani to není ideální řešení, s manželovým otcem není jednoduché vyjít a představa, jak nám tady všechno despoticky organizuje, to bychom si zrovna nepomohli.
No, koukám, že jsem to všechno popsala dost obsáhle, ale muselo to ze mě ven. Budu moc ráda, když mi na celou situaci napíšete svůj názor. Děkuji.
19.4.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 81 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Udělali jsme chybu. Poskytli jsme azyl manželově sestře.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Verera: Na našem sídlišti je několik malých "kotců" pro děti a pár velkých ohrazených "venčišť" pro psy. Psi pobíhají volně, jen když si pejskaři potřebují v klidu pokecat, tak psy naženou do venčiště, ve kterém jsou stromy a umělé patníky, zatímco v "kotcích" pro děti není ani keřík, kam by se mohly v létě matky s dětmi uchýlit do stínu.
Mně to může být fuk. Nemám ve městě ani psa, ani dítě "pískovišťového věku".
To jen pro porovnání.
mam-ča: Ale tak to přece není. V kotci je pískoviště, aby jim tam psi opravdu nemohli vlézt, ale děti můžou pobíhat všude. Naopak psi by podle většiny vyhlášek měli být na vodítku a volně pouze ve vymezeném prostoru. Že se to nedodržuje a nikdo to nehlídá je jiná věc.
Ale když se pes dostane do prostoru pro děti, někdo ti vynadá. Pokud necháš dítě pobíhat mimo vymezený prostor dětského hřiště, nikdo na to poukazovat nebude 
Kassy 9:54: Tady asi nejde vůbec o psa, to byla jen ta poslední kapka. Přestože mám moc ráda zvířata, tak mně osobně vadí, že třeba na sídlištích mají psi volný pohyb, zatímco dětem se ohradí prostor 4x5 metrů, tam se jim nacpe pískoviště a skluzavka, a v "kotci" jsou děti.
Ale tady evidentně švagrová Johany zneužívá pohostinnost a vnucuje svoje pravidla rodině, která jí de facto živí.
To si musí děvče srovnat v hlavě, jestli je "vyživovaná osoba" a pak musí skákat jak její živitelé pískají, nebo se hodlá postavit na vlastní nohy a být plnoprávným členem rodinného společenství.
Očekávala bych, že ze svých skromných příjmů aspoň nabídne hrazení energií, které spotřebovává její rodina.
Očekávat, že mně a mým dětem bude někdo dělat sponzora a já mu ještě budu organizovat život a omezovat ho v jeho právech, to je chování rozmazleného fracka.
Naprosto vás chápu, taky bych odmítla zavírat svého psa na celý den do kotce, aby švagrová nemusela dohlížet na své děti. No asi vám nezbyde nic jiného než překonat nechuť a nastavit pravidla. Pokud je horní patro samostatná oddělená domácnost i s kuchyní a vám ještě pár let bude stačit přízemí, není podle mě nutné švagrovou vystěhovat. Ale musíte jí jasně říct, že odtud potud. Že jste jí pomohli v tíživé situaci je jedna věc, ale od té doby už měla dost času postavit se na vlastní nohy. Narovinu bych jí řekla, že tohle je náš dům, naše pravidla, zůstat může, pokud je bude ochotná dodržovat. Pokud jí nevyhovují, tak ať si najde vlastní bydlení. Dál bych jí řekla, že vaše podpora končí s koncem její rodičovské. Pak že budete chtít nájem, podíl na placení energií a přestanete sponzorovat chod její domácnosti. Podle svých časových možností můžete nabídnout občasné hlídání dětí, ale zase s jasnými pravidly. Předpokládám, že švagrová po rodičovské půjde někam do práce, není žádný důvod, proč byste ji měli živit i s dětmi vy. Normálně bych jí předložila návrh nájemní smlouvy, kde budou jasně vymezená pravá a povinnosti obou stran a pravidla soužití, včetně využívání zahrady. Pokud se jí to nebude líbit, ať si hledá bydlení jinde.
.gif)
Když příjem má,měla by alespoň symbolicky přispívat
tj,můj názor
Přílišná dobrota,jak vidno,se nevyplácí..ale měli byste dát najevo,kdo je pánem-vy-a určit přesná pravidla,která musí dodržovat
nasemami: Pokud nějací příbuzní budou mít pocit, že se u nich bude mít matka s dvojčaty líp než v současném bydlišti, tak ať si jí s pánem bohem nastěhují domů.
Paní má zatím rodičovský příspěvek a nejspíš i alimenty na dvojčata i na sebe, tak na tom finančně nebude zas tak zle, když všechno ostatní (bydlení, energie, nákupy) má zadarmo.
Ta se bude dobrého bydla držet, jen je potřeba jí důrazně upozornit, že to "dobré bydlo" je. Takhle to bere jako samozřejmost, že brácha s manželkou mají peněz na rozhazování, tak proč by nerozhazovali směrem k ní ?
sqwela: Jenže dospělý soudný člověk se zkazit nedá. Byla v nouzi, pro ni těžko řešitelné situaci, tak vzala to co bylo a asi byla i vděčná. Situace s manželem se zklidnila, tak by sama měla stát o to, aby se nastavila pravidla soužití.
Může to být pijavice, která jen bere a zvykla si, ale tajky může být zmatená z toho, že jste jí zahrnuli zcela samozřejmě vším a najednou jí to vyčítáte. Tiše předpokládat, že vy jí dáte první poslední a ona si z toho ze slušnosti vybere pouze to, co nebytně potřebuje, sice lze, ale pak z toho vznikají konflikty. Je lepší říct všechno na rovinu, slušně, ale jednoznačně.
Třeba ať ona první řekne svoji představu , co plánuje do budoucna, v jakém časovém horizontu. Asi tam bude něco o nemožnosti najít práci, školku...vy musíte posoudit jak moc je to pravdivé, jestli opravdu hrozí nějaká nouze a jak moc chcete pomáhat.
Nemá švagrová nárok na nějaké příspěvky, o které díky vaší štědrosti ani nežádala?
Mam-ča - úplně souhlasím
Autorka- ještě bych radila, abyste si připravili i pádné argumenty. Jakmile totiž dojde k rozmluvě o financích, tak švagrová zalarmuje veškeré příbuzenstvo, které na vás naběhne a vyčte vám, jací jste zlí. Tak bych si připravila důvody, pro které už nemůžete švagrovou dál dotovat (oprava starého baráku, šetření peněz až budeš na mateřské apod.). A klidně i připomenout, že na energiích jste za ty dva roky věnovali švagrové 80 tisíc, věci a potraviny pro ni vás stály dalších 80tisíc a na nájmu jste jí ušetřili 150 tisíc (čísla tahám z rukávu). Ono totiž pokud budeš všude povídat, že peníze pro vás nejsou problém, tak to tak budou všichni brát. Ono dobré skutky, které vykonáme, je potřeba někdy připomenout, pokud se je okolí naučilo brát jako samozřejmost nebo dokonce povinnost.
kareta 6:33: 
rychlonožka: 7:56 Ja nejsem opustena v panelaku, ale takovy servis bych brala taky. A klidne bych plevelila i vencila psa. I blechy bych mu za takova servis vybirala
.jpg)
taky mě napadá jedna věc, a to, že vy ji tím přístupem dost kazíte! totiž, když si zvykla na to jen brát a na ničem se nepodílet, bude si dost těžko hledat chlapa a dost těžko se postaví na vlastní nohy, protože je zvyklá, že jí každý dá všechno až pod nos. Z to pak člověk ani moc nemůže, zkazili jste ji vlastně vy.
No, jestli byla švagrovka takhle oprsklá i v manželství, tak se nedivím, že jí ten její mlátil. 
Né, to byl blbej vtip. Ženy se nebijí, ani když si to některé zaslouží.
Dobrý nápad je, sehnat si toho mediátora, který vytvoří zkldňující hranici mezi vámi a manželovou sestrou a zabrání hrozícím konfliktům.
Psovi bych na zahradě skutečně ohradila jeho vlastní prostor (né kotec) kde by se mohl nerušeně pohybovat, než přijdete domů a půjdete ho vyvenčit.
Dvojčata jsou už ve věku, kdy o kontakt se psem budou stát (zřejmě na rozdíl od něj) a mohla by mu třeba nerada ublížit. Pes se v obranném reflexu ožene a je neštěstí na světě. Děti při zkoumání okolí občas dělají neočekávané věci, že třeba strkají prsty zvířatům do očí, apod.
Matka dvojčat evidentně hodlá děti vrznout na zahradu a mít klid. Je třeba jí vysvětlit, že na nové "hřiště" nemůže vypustit takhle malé děti bez dozoru, už z důvodu možného úrazu.
Prostě buď bude dáma ve vašem domě respektovat vaše pravidla, nebo ať si hledá bydlení jinde.
Finanční podporu utněte okamžitě. Nainstalujte k podkrovnímu bytu měřiče (plyn, elektřina, voda...atd.) a třeba jí nechte bydlet zadarmo, ale energie bude platit.
Z dobré vůle můžete občas něco koupit dětem, ale živit celou rodinu přestaňte. Takhle ta žena nikdy nedospěje, a hrozí, že si časem přivede podobně parazitujícího partnera.
A svagrovka je nevdecna pijavice.
Muj nazor je ten, ze jake si to udelas, takove to mas
děti samotné venku , pes doma
