Manžel pláče po komunistech a otravuje mi život politikou
Je nám s manželem 52 a 57 let. Už roky žijeme sami, děti jsou dávno dospělé, máme už i dvě vnoučata. V poslední době se s mužem hodně hádáme, téma našich hádek je v podstatě stále stejné: politika. Z jeho věčného brblání a stěžování jsem už opravdu utahaná a nevím, co s tím. Nikdy dřív takový nebyl.
Vždycky byl hodně aktivní, i v době před revolucí, kdy jsme měli malé děti a já byla na mateřské, se o nás uměl vždycky postarat, byť to bylo za cenu dvou zaměstnání. Nikdy si nestěžoval, bral věci tak, jak jsou. Je svým založením hodně pracovitý, k tomu dost všestranný a šikovný. Celé roky pracoval v jednom podniku, až před čtyřmi lety dostal výpověď pro nadbytečnost, či jak se tomu říká.
Tehdy začal v jeho chování zlom. Několik měsíců byl na pracáku, pak se mu konečně podařilo sehnat práci. Vybírat si moc nemohl, je „jen“ vyučený. Sehnal tedy místo jako řidič v jedné spediční firmě a byl docela spokojený. Jezdil i zahraniční cesty, hlavně do Německa. Jenže po roce firma zkrachovala a on zůstal bez práce.
Sebralo ho to, opět skončil na pracáku a znovu mu začala anabáze s hledáním práce. Vzhledem k věku se o něj nikde neprali, nakonec zakotvil jako řemeslník v jisté firmičce. Zvykl si a práci si pochvaloval. Zpočátku vše fungovalo dobře, pak začaly potíže s proplácením výplat. Když nedostal za dva měsíce zaplaceno, odešel. Od té doby se o ušlé dvě výplaty s bývalým zaměstnavatelem soudí. Jenže víte, jak to chodí, všechno je na hodně dlouhé lokte.
Po těchto dvou zkušenostech se uzavřel do sebe a přestal se o jakoukoli práci zajímat. Podařilo se mi ho časem přesvědčit, aby se nevzdával, pomáhala mu hledat nové místo. Díky manželovi mé kolegyně se to podařilo a můj muž je už poměrně dlouhou dobu zaměstnaný a konečně to vypadá jakž takž dobře.
Ale jemu pořád něco nevoní. Pracovní pozice, kterou zastává, je podle něj nedůstojná, stydí se komukoli říct, co vlastně dělá. Já to tady klidně napíšu, protože nepředpokládám, že by si to tu přečetl. Pracuje jako popelář. Stydí se za to strašně, i když na druhou stranu je vlastně rád, že má stabilní místo a každý měsíc výplatu. Přesto to bere jako velkou degradaci, jak „na stará kolena“ dopadl. Bojí se, aby ho náhodou někdo neviděl, nechce chodit do společnosti, na návštěvy ke známým. Otázkám na práci se vyhýbá jako čert kříži.
Neustále se utápí ve svých pocitech, ztratil úplně radost ze života. Nadává na všechno. Rozčiluje se u zpráv, u čtení novin, je to neskutečně obtížné. Nejhorší na tom je, že on, odjakživa zarytý antikomunista, začal zcela vážně vyzdvihovat, jak to bylo dříve všechno lepší, jak byly jistoty a nikdo neměl existenční problémy. Dokonce je bude prý v příštích volbách volit.
Nechápu to. Už jsem se zařekla, že se s ním na toto téma nebudu bavit, protože to vždycky skončí hádkou, ale jemu se pokaždé podaří mne nějak vyprovokovat a zatáhnout do hovoru. Pak s uspokojením argumentuje, vede dlouhé monology, hučí do mě jako čtvrtodenní zimnice. Neskutečně mne to otravuje. Taky nejsem z toho, jak dopadl, nadšená, ani mně se nelíbí, co se dnes děje ve vysoké politice. Ale přece si kvůli tomu nebudu kazit celý ostatní život? Jenže pro něj to snad jedinou volnočasovou náplní. Hudruje a hudruje. Nikam ho nedostanu, po práci a víkendy dřepí doma a je otrávený a nesnesitelný.
Jsem zoufalá a nevím, co s ním. Dřív to býval veselý chlapík plný života, jezdili jsme na vodu, v pozdějším věku jsme často chodili do přírody na dlouhé procházky. Teď se nezajímá ani o mně ani o děti a vnoučata. Utápí se ve své ublíženosti a hledá viníky toho všeho. Jak mu mám pomoci, aby začal na svět zase nahlížet alespoň trochu optimističtěji?
27.5.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 82 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel pláče po komunistech a otravuje mi život politikou
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Popelári jsou uzitecní jako uklizecka a rozhodne o HODNE víc potrební nez manazeri. Co bychom si bez nich pocali. To je myslím to co by si mel manzel uvedomit. Kdyz neprijde do práce reditel tak si toho nikdo nevsimne. Kdyz neprijde popelár tak o tom ví hodne lidí.
Pokud se stydí tak vzdycky muze ríct ze delá ridice velkého vozu a co ve voze vozí nemusí vykládat do podrobností. NAkonec v tom jeho aute jednoho dne skoncí i sebeluxusnejsí zbozí, takze at rekne cokoliv nelze, spís by si tak mohl delat z lidí srandu.
S povahou nepomohu, asi bych mu na rovinu rekla, ze o tomto se sním bavit nebudu a pokud zacne tak se sebrat a odejít do jiné místnosti / na procházku / na nákup a nechat ho zvatlat si monology sám pro sebe. Bud se vykecá a bude mu líp a nebo ho to bez posluchace prestane bavit.
Fakt by me zajímalo jak chteji politici zajistit práci do 70 let kdyz uz i v 57 je na tom chlap takhle. A to ten tvuj jeste dlouho hledal a zkousel, jsou i typy lidí kterí pokud dostanou výpoved pro nadbytecnost od zamestnavatele kde pracovali pulku zivota tak do hledání nového nejdou.
punh: no jo, ale za tuhle cenu....divím se, že paní si na manžela tolik stěžuje, ale nevidím jaksi pochopení z její strany. Měli by si být vzájemnou oporou, ne? Nechci jí křivdit, ale některé ženy, které jsou zvyklé mít po celý společný život komfort bez vlastního přičinění, to pokládají za standard, a jak chlap vysadí, nepomůžou, ale remcají. Chlap je patrně dost zoufalý - syndrom zavírajících se dveří v zaměstnání, na konci kariéry dělá podle něj podřadnou práci a doma na něj zahlíží zákonitá. To je potom těžký. Určitě má potíže v sexu, těžko může na loži imponovat, když takhle sestoupil společensky a možná to i dostává sežrat. Omlouvám se, tohle všecko je moje dedukce, může to být samozřejmě jinak. Chtělo by to, aby se paní do diskuze zapojila.
myslim, ze pes je zakopany hlavne v tom zamestnani. je celkem jedno, jestli si pisatelka mysli, ze to je terno a neni za co se stydet. pokud panovi ta prace nesedi at uz z jakehokoliv duvodu, tak by misto hudrani mel shanet prubezne neco jineho. treba to bude trvat delsi dobu, ale neverim, ze se uz nikdy nic nenajde. aspon podle moji zkusenosti se u chlapa spokojenost se zivotem minimalne z pulky odviji od jeho prace resp. od spokojenosti s ni....a kdyz v praci neni spokojeny, tak je schopny udelat peklo vsem okolo bohuzel. zenska kdyz to nejde v praci, tak se realizuje doma, ale vetsina chlapu to takhle nema a je treba to proste vzit na vedomi
Nika1: s prací na černo...to je v každé hospodě...lidi tam jsou na minimu a zbytek ji doplácejí cash
ale
běda, jak začnou marodit...to potom jde právě jen z toho minima...
TasemniceKvěta: a kde má tasemnice srdce? Já myslila, že má jenom články!!
to je pánská menopauza...zkus se poradit s dr, jestli něco pánové nemají...
a určitě ho zkus vytáhnout někam do přírody....
práce není všeobecně, dcera dělala ve firmičce, která místo zrušila...je to 6 měsíců a práci nemá...je ji 37...
pokud nesežene něco podle vzdělání do léta, tak už je smířená, že vezme cokoli, co je jen trochu slušně placené....
Chce to začít zase podnikat volnočasové aktivity, zvednout mu sebevědomí v jiné oblasti a vykašlat se na politiku, protože ta jen normálnímu člověku ubírá energii. Pánovi se ani moc nedivím, protože vím, jak to v menších firmách a dělnických profesích chodí. Zametají s člověkem a když se ti to nelíbí, můžeš si najít stejně kvalitvního zaměstnavatele a ještě dojíždět. Kdo nemá na drahé zařízení vlastní firmy, tak je otrokem. Včera jsem se dívala na Jílkovou a tam nějaký blb z hosp.komory tvrdil, že práce bez smluv a dávání peněz bokem na černo je v minimu firem. Tak v okolí mého bydliště je to v každé firmě a profitují z toho jen zaměstnavatelé. Mluvím stále o řemeslnících, co holt nemají na vlastní firmu.
orinka: Tasemnice má srdce. Tasemnice dokáže odpustit.
orinka: máš pravdu, že je to práce namáhavá a taky popelář je prakticky neustále na venku - držet se za jízdy na stupátku to musí být o hubu. Ranní vstávání je hrozné, ale dá se na to zvyknout, pak zase dřív končí a má volno odpoledne. Taky jsem četla, že to je dobře zaplacené, prý popeláři berou víc než učitelé.
letím se dívat na Haló haló!!!
dadka: ...si ale pořád myslím, že pro člověka po padesátce to moc není. Za každého počasí, nadřou se - mně by například naprosto nevadilo, kdyby mě u toho vidělo celé město, ale bála bych se, že za jízdy sletím a neudržím se. Taky se dost brzo vstává.
Kadla: já se fakt toulala, byla jsem na návštěvě mimo město, vrátila jsem se až v podvečer a honem vařila koprovku z toho kopru, co jsem tam nenažraně rvala na zahradě. Takže mám u Tasemnice áčko? Příště to napravím, dotazy zcela jistě budou.
Anahir:
Na druhou stranu si nemyslím, že se za komunistů našla práce snadno. Pamatuji si, že jsem po svatbě celkem marně sháněla práci ve svém oboru (zdravotní sestra). Takže jsem nastoupila do fabriky a skoro 2 roky dělala nekvalifikovanou práci. Moje kamarádka zase musela 1 rok pracovat jako uklízečka v nemocnici, aby si "zasloužila" místo zdravotní sestřičky.
Jééé, popelář! U nás se o to místo všichni perou, je to prý poměrně dobře placené. Nevím, proč by se měl za tu práci stydět, je to práce jako každá jiná a je namáhavá.Tomu nerozumím.
orinka: Ahoooj, kdepak ses nám včera toulala, chyběla jsi nám při diskusi pod poradnou tasemnice Květuš