Jsou jedináčci chudáci? Nechci druhé dítě.
Máme dvouletého chlapečka a manžel začal mluvit o druhém dítěti. Já jsem tím trochu zaskočená, protože samozřejmě jsme vždycky mluvili, že budeme mít dítě, ale nikdy jsme neřešili, jestli bude jedno, nebo dvě. Já sama jsem vždycky chtěla jen jedno dítě a myslela jsem si, že já, jako žena, budu mít v tomhle ohledu hlavní slovo.
Víc dětí nechci z důvodu, že jsem ze čtyř sourozenců, naši nás měli za sebou jako schůdečky, já jsem třetí v pořadí. Na své dětství nemám hezké vzpomínky. Vybaví se mi vždycky jen hádky a rvačky se sourozenci, rivalita a žárlivost. Nevím, čím to bylo způsobené, možná to naši nějak nezvládali. Ale já celé dětství tajně toužila po tom být jedináček, mít svůj vlastní pokojíček, s nikým se nehádat a nervat o hračky. Našeho syna miluji, je to moje zlatíčko a neumím si představit, že ho příchodem sourozence vystavím tomu, co jsem jako dítě prožívala já.
Manžel má pohled z druhé strany. On totiž vyrůstal jako jedináček a říká, že mu bylo hodně smutno a všem ostatním dětem záviděl, že mají sourozence. Podle mě si to idealizoval a žije v té iluzi dodnes. Přemlouvá mne, abychom měli co nejdříve druhé dítě, aby náš chlapeček nevyrůstal jako jedináček, prý tím bude doživotně trpět, stejně jako tím trpí on. Poukazuje na vztahy s mými sourozenci, které, přiznávám, jsou teď v dospělosti dobré, navštěvujeme se a rozumíme si, až teda na jednoho bratra, který je taková černá ovce rodiny.
Nevím, jak se zachovat, protože najít v téhle situaci nějaký přijatelný kompromis je nemožné. Buď ustoupím a druhé dítě bude, manžel bude šťastný a já? Nedokážu posoudit, co by se mnou narození dalšího dítěte udělalo. Neumím si představit, že bych ho milovala stejně, jako svého prvorozeného, mám pocit, že víc lásky už v sobě snad ani mít nemůžu. Anebo si prosadím svou a žádné další dítě nebude a to zase těžce ponese manžel.
Chtěla bych se vás, které máte jedináčka, případně jste samy byly jedináčky zeptat. Je skutečně pravda, že dítě, které vyrůstá bez sourozence, je zákonitě nešťastné a absence takového parťáka mu bude po celý život chybět? Ten tlak ze strany manžela je totiž dost velký, a ne jen od manžela, vyptávají se i rodiče a známí, snad každý se ptá, kdy bude druhé. Připadám si jako vyvrhel, že chci mít jedináčka. Jaký je váš názor a osobní zkušenosti?
15.11.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 76 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsou jedináčci chudáci? Nechci druhé dítě.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Jsem nejstarší z 5 dětí, je mezi námi velký věkový rozdíl, ale máme se rádi a nelitujeme, že nás je tolik ...
děti mám 3, synové "potlačovali" dceru, která se nechtěla vzdát správného kamarádství s kluky, vymýšleli na ni různé fígle, nenechala se odstrčit ... dnes je schopná opravit téměř celé auto ... střídavě děti držely mezi sebou partu, dosti často i proti mě ... při průšvihu věděly, jak mě zpracovat, vymýšlely vtipné výmluvy ... stále se snažíme být v kontaktu a opravdu jsme rádi, že se máme. Neměnili bychom ani náhodou.
A co ja bych dala za to, aby dcera jedinacek nebyla...mam brachu a tez jsme rvali, ale jak píše sallie, mam ho.
A co ja bych dala za to, aby dcera jedinacek nebyla...mam brachu a tez jsme rvali, ale jak píše sallie, mam ho.
A co ja bych dala za to, aby dcera jedinacek nebyla...mam brachu a tez jsme rvali, ale jak píše sallie, mam ho.
Jo a pridavam se k sallie: Kdyz jsem cekala druhe dite, nedovedla jsem si predstavit, ze ho budu milovat jako to prvni, a premyslela, ze okradu to prvni o cas, o pozornost, o lasku...
Ted vidim, jake to byly pitome uvahy
Adriano, jake si to udelas, takove to mas. To preci neznamena, ze kdyz ty si vyrustala v rivalite, ze by tak vyrustaly i vase deti.
Nase se take rvou, ale cim jsou starsi, tim vic si hraji. A nejvic pomohlo, kdyz jsem prestala resit jejich spory a rekla at si to resi samy a zavedla kolektivni trest typu-rvete se o hracku? Tak ji zabavuju.
A ted je dost casto slysim, jak se rvou a najednou prestanou a zacnou se domlouvat
Je jim 4 a 2,5 roku.
Nevim,jestli trpi nebo ne, ale kdyz jde do tuheho, ze ztratim nervy a na jednoho z nich treba rvu, tak ten druhy ho utesuje. A uci tim i mne, byt lepsim rodicem. Vetsinou hned vychladnu, kdyz to vidim
Kdyz jsem byla mala, cele detstvi jsem si prala sourozence. S brachou jsme o 12 let a je to dost. V podstate dva jedinacci
Ale i tak jsem rada, ze ho mam
tož ty to bereš tak, že jsi díky sourozencům neměla svůj pokojíček, svoje hračky, prostě to bereš přes ty "krámy"... a tvůj manžel to bere přes ty vztahy. Sourozenectví je o něčem víc než o tom, že ti brácha rozbil panenku, ne? Mám ségru, s kterou jsme si jako děti moc nerozuměly (a je natolik odlišná povaha, že si nerozumíme dodnes) - ale MÁM jí. Nikdy jsem nebyla osamělá, jako můj manžel, který je jedináček (jeho rodiče nemohli mít víc dětí) a o prázdninách si nikdy neměl s kým hrát, rodinné výlety a dovolené absolvoval jen a pouze s rodiči....
A ne, druhé dítě nebudeš milovat STEJNĚ - budeš ho milovat JINAK.