Dcera je v manželství nešťastná. Máme zasáhnout?
Vždycky jsem si říkala, že se svým dětem nikdy nebudu plést do jejich života. Teď však své předsevzetí přehodnocuji a přemýšlím, co mám dělat. Mám se koukat na svou nešťastnou dceru a nečinně přihlížet?
Simonka se před téměř třemi lety vdala, před rokem a půl se mladým narodila dvojčátka – páreček, chlapeček a holčička. Velkou radost bohužel zkalil smutek, když byla chlapečkovi zjištěna vrozená srdeční vada. Krátce po narození podstoupil operaci, z nejhoršího je už venku, ale vyžaduje zvláštní režim.
Snažíme se s manželem dceři co nejvíce pomáhat, protože s Davídkem má opravdu hodně práce. A k tomu ještě Adélka, která je naštěstí zcela zdravá. Dcera se tedy má hodně co otáčet, aby obě děti zvládala. Ano, mluvím pouze o ní, protože její manžel se do péče o děti takřka vůbec nezapojuje.
Zpočátku to dcera tajila, nebo se snažila různě mlžit a omlouvat ho, ale máme oči a vidíme, co vidíme. Zeť, když není v práci, je pořád někde v luftě. Chodí s kamarády sportovat, jezdí s nimi na víkendy, v létě byl s partou dokonce dva týdny sám na dovolené a dceru tady nechal samotnou s tehdy ani ne ročními dvojčaty. Navíc s jedním velmi nemocným.
Navíc dceři nedává ani dost peněz, mají oddělené účty a on jen přispívá částkou, kterou sám uzná za vhodnou. Dcera musí hodně šetřit, aby vůbec vyšla, často za námi přijde s žádostí o půjčku. My jí rádi vypomůžeme, ale nelíbí se nám, že si její manžel užívá života jako za svobodna a ji v tom nechá plácat.
Před krátkým časem už to na dceru asi bylo moc, tak se nám zcela otevřeně svěřila. Popsala nám všechno, jak žijí, jak on se chová, jak se má, či spíše nemá, k dětem. Prý to vysvětluje zklamáním z Davídkovy nemoci, představoval si, jak bude se synem sportovat a teď je všechno jinak. Přesto všechno ho dcera stále miluje a nechce rozbíjet rodinu. Vidíme ale na ní, že je moc nešťastná, unavená, doslova nám chřadne před očima. Je jí osmadvacet a vypadá tak o deset let starší. Pokaždé, když ji vidím, rve mi to srdce.
Otevřeně přiznávám, že mám na zetě velký vztek. I manžel. Nikdy jsme mu neřekli křivého slova, vždycky jsme to, i přes všechny výhrady, brali tak, že je to jejich život a oni se musejí srovnat sami. Jenže teď máme pocit, že už není na co čekat a mladého je potřeba trochu srovnat do latě a vysvětlit mu, že by se měl konečně začít chovat jako manžel a otec.
Jsme načnutí to udělat, nicméně stále trochu váháme. Máme strach, abychom to naším vpádem ještě více nepokazili a nakonec to třeba nebyla ta poslední kapka a mladí by šli od sebe. To bychom zapříčinili neradi, záleží nám na dceřině štěstí a víme, že jejím přáním je rodinu zachovat.
Jak byste v našem případě a v této situaci zasáhly vy? A zasáhly byste vůbec?
4.3.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 83 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera je v manželství nešťastná. Máme zasáhnout?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
sharon: obě bych nesvěřila, kcůli nemoci, měla bych větší strach, než rodičům
Ono taky pokud chlap přijde z práce a doma ho čeká naklizený byt, načančané je mu pod nos předložena teplá večeře, případně je ještě upozorně, aby byl na syna opatrný, že s ním nemůže to a to... tak má pocit, že je vlastně jeho pomoc zbytečná a dítě křehká věc, které se raději nebude dotýkat.
To , že tento stav je dán neustálou pomocí matky a manželka skrývá to, že padá na hubu, to on nevidí.
Nemyslím, že by se mělo něco takového sdělovat muži opatrně. Dcera by měla k němu přistupovat jako rovnoprávná a vysvětlit mu, že oba mají k rodině povinnosti a taky mají práva, že ona od něj očekává, že se bude chovat jako zodpovědný jedinec a že tak, jak to teď probíhá, jí nevyhovuje. Domluvit si nějaké cvičení, jednou týdně může pohlídat děti on, rok a půl staré děti už zvládne i o víkendu.
Pokud cítíte nutkavou potřebu zasáhnout, zeptejte se jasně dcery jak si představuje vaši pomoc, jestli o to stojí. Sna dpoznáte, jestli odmítne ze strachu, že to ještě zhoršíte a nebo proto, že vidí situaci jinak a o váš zásah nestojí.
.gif)
ještě by mě zajímalo když dcera chodí často s žádostí o půjčku ...z čeho vám to pak vrací když nemá ?
tornado-lou:
to si taky myslím - jeho reakce, třeba ne bezprostřední - třeba o tom bude potřebovat zapřemýšlet 
, ale vidělo by se , jestli vubec nejaká bude...
1234-5: já bych mu svěřila děti obě, nakonec jsou jeho , třeba jen na půlden...a šla někam s kamarádkou....
mě vadí že se tu málokdy autorka článku ozve....určitě to tu čte....
Ja si myslim, ze Vase dcera by mela rict Bud - Anebo nac ma takoveho muze ma - nepomuze...
Jeste me napada jestli trosku neutika (jeji muz) pred tim synovym postizenim = ma z toho strach, nekdy muzi jsou v takovem pripade slabosi, dele jim trva nez se s tim srovnaji...Porad je tu druha dcerka..i se synem by se mel smirit - videt situaci tak jak je a vytezit z ni maximum...Do late bych se ho nesnazila dat spise mu otevrit oci...Dcera si musi umet udelat poradek sama nebo se o to aspon pokusit...Muzete se snazit ji to ulehcit, psychicky ji podporit...Kdyz uz by to bylo hodne zle, tedy v mych ocich tak bych mu neco rekla - porad je to Vase dcera...Taky dat dceri vedet, ze se muze na Vas kdykoliv obratit, ma dvere otevrene, ma kam jit - podrzet ji...
My teda máme s mým mužem taky každý svůj účet. Ale my o tom příběhu nic nevíme, kromě popisu tchýně, Buď to té dceři vadí, protože je pořád pryč a dává jí tisícovku na měsíc. Nebo jí dává peníze, ale neodhadne, kolik to všechno stojí a třeba šetří na horší časy. Nebo prchá před tchýní, která je u nich permanentně a pomáhá. Nebo někam jede jednou za dva roky. Ale předpokládám, že Simonka je dospělá žena a umí to svému muži říct. Muži nečtou myšlenky. Ani ten můj ne. "Máme plný odpadkový koš" neznamená nutně "vyhoď, prosím tě, koš". Takže pokládám jasné otázky a když něco potřebuju sdělím to jasně. Konstatování "do luftu" nemá smysl. Mimochodem, oslovení "Simonka" je poměrně určující. Jinak je mi té dívky líto, mít dvojčata, jedno s vadou a ještě se trápit, to musí být na jednou ženskou až dost.
Já si teda neumím představit, že bych měla některé ze snach (mám syny) říct, že se nechová jako matka a manželka a že by měla to a to nebo ono .... prostě je nechat a dělat popřípadě vrbu .. nic víc ani míň ...
A mladá ? Co svěřit tatínkovi dcerku a klučinu rodičům ( co víme, jaká je péče o něho a rodiče by to nemuseli zmáknout) .. a taky si někam vyrazit bez něj..ať si užije aspoň zdravé dítě .. a nepřipravit krmi a nechat ho v tom vymáchat...
ploduska: hezký nápad. podle toho co řekne se taky asi dost uvidí.
a jak už tu někdo říkal, zajímalo by mě, co prarodiče z druhé strany.
Zatím jsem nečetla reakce ostatních.... zeptám se ... A CO JEHO RODIČE ? Ti to nevidí ? Domluvit se s nimi.
Monik:
jj, ale i tak si myslím, že tam není neco v pořádku - už jen ty finance - jasně - třeba mladá rozhazuje nesmyslně...
taky nevíme, jestli dcera nekomunikuje - třeba mu to řekla - říká (podle toho, že ví, proč se tak chová, s ním asi mluvila) a nic nebo se řekla jednou a dál se bojí, aby nepráskl do bot.
osobně si myslím, že je všeobecně špatný, že ženská (jasně, že ne každá) se tím, že zustae doma a bez příjmu a s detma na krku ocitá často v pozici, že si nemuže moc vyskakovat - ono by v tomhle případě bylo nejjednodušší říct, že ona je zklamana z postoje manžela (jako on z nemoce syna) a jít si svou vlastní cestou stejně jako on - ono by se to pak třeba chlapům nemuselo všechno říkat tak po lopatě, kdyby veděli, že se to může sát , tak by občas použili i mozek...
Jasně, že by problém v manželství dcery měla řešit dcera, ale na druhou stranu - proč by paní Milena nemohla řešit svuj problém - ona vidí svoje dítě, jak není spokojené - vždyť nemusí zeťáka rovnou seřvat - ať se s ním (bez dcery) dojde "poradit"- co by mohli spolu udělat proto, aby si dcera odpočinula, aby byla spokojená - že třeba pohlídá - aby ji mohl vzít s sebou na víkend atd
tornado-lou: 14:35 Krasne napsany 
Presne tohle mi rekl ten muj chlap po jednom polopatickym rozhovoru: "No ja to ale bral tak, ze kdyz ti tady pomaha mama, tak ze muzu klidne jet, ze ti to vadit nebude. Ja mel pocit, ze ti mama pomuze lip nez ja a ze jsi radsi, kdyz ti pomuze ona."
A moje mama v ty dobe mluvila podobne jako pani Milena.
Tak jsme si vse vysvetlili a ja se poucila, ze veci co mi vadi u chlapa nebudu resit s maminkou, ale s nim.
Me proste v tom clanku chybi reakce toho chlapa na nejaky jejich vzajemny rozhovor. Neco ve smyslu:"Dcera s nim uz mnohokrat na to tema mluvila, ale on se o tom odmitl bavit nebo ji rekl, ze deti jsou zenska prace apod."
To, ze tam je, ze vysvetluje sve chovani zklamanim ze synovi nemoci mohlo byt taky nejak takto: "Vis, me je tak lito, ze Davidek je na tom tak a tak, tesil jsem se jak budem sportovat spolu. Me ted dost psychicky pomaha, ze sportuju a obcas jedu s kamaradama nekam." A pokud odezva bylo mlceni, tak on vubec ani nemusi v nejmensim tusit, ze to nekoho az takhle trapi
A pokud tohle dcera pretlumocila u rodicu, tak oni si to klidne mohli vysvetlit tak, jak to pise pani Milena.
Nemuzu si pomoct, ale zajimal by me popis situace dcerou a pak jeste jejim manzelem. Myslim, ze uhly pohledu by se mozna dost lisily.
Zvlastni take je, ze dcera nejdriv u rodicu mlzila. Me docela zarazi formulace tohoto odstavce:
"Zpočátku to dcera tajila, nebo se snažila různě mlžit a omlouvat ho, ale máme oči a vidíme, co vidíme. Zeť, když není v práci, je pořád někde v luftě. Chodí s kamarády sportovat, jezdí s nimi na víkendy, v létě byl s partou dokonce dva týdny sám na dovolené a dceru tady nechal samotnou s tehdy ani ne ročními dvojčaty. Navíc s jedním velmi nemocným."
Viv :o): 13:58 Uf. Krasne a strucne napsano dekuji
Nejak se tu do toho zamotavam. Tu situaci nejak vnimam,ale nejde mi to popsat strucne.
Mozna to opravdu nebude tak dramaticke jak to vypada.
Vzpominam si na dobu, kdy jsem mlcela a byla jsem taky "utrapena a unavena". Pak jsem to konecne rekla polopate a zjistila jsem, ze jsem se celou dobu trapila zbytecne a videla to cerne ja i moje mama.
Cele to je o komunikaci tech dvou.
On hezky, spokojeny vztah neni zadarmo. Musi se na nem pracovat a musi chtit oba. Ale komunikace je zaklad. A kdyz jsou spatne zaklady, spadne i barak
A to, ze tam jsou dvojcatka a navic jedno nemocne je velika zkouska vztahu.
Pokud ho dcera miluje a chce rodinu zachovat, je nejvyssi cas aby se vzchopila a zacala neco delat. Ona sama. A ne jen "cekat na smrt".
A pani Milena, pokud chce pomoct, tak me prisel docela dobry napad, ze by mohla pohlidat deti, az si dcera bude chtit s manzelem promluvit "polopate".
já se toho chlapa nechci nijak zastávat ..... ale dostal vůbec šanci? nebylo to třeba tak, že ho žena od dětí odháněla, s tím, že ona to udělá líp? a zbytek času tam byla nakvartýrovaná babička, která se podle svých vlastních slov snaží pomáhat jak jen může? a pak žena řekne před manželem, že jí mamnika hrozně pomohla, on si řekne OK, tak je všechno v pořádku, můžu jít na volejbal.
srdeční vada jistě není sranda, ale jestli chtěl vzít děti na pískoviště a vy ste se do něj pustily, že je chudáček nemocnej a že to ho nesmí ani napadnout, tak to asi časem vzdal, žejo. neděláte z něj víc nemocnýho než je?
to že mají oddělený účty a oddělený dovolený není samo o sobě nic proti ničemu, klidně to může fungovat.
co přesně vám vlastně dcera řekla? a co si jenom domýšlíte?
jsou to jen nápady, třeba je zeť skutečně takovej debil jak se jeví. ale pak asi moc nepomůže, když mu to řeknete. spíš se ještě zatvrdí.
