Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Majucha: Souhlasím s tebou, taky bych svému dítěti ze začátku pomáhala a ne ho tak oškubala. Však čím víc mu pomůžu, tím rychleji bude z domu pryč.

Ota: samozřejmě, že většina lidí tak začínala, ale taky je rozdíl, jak se dalo přijít k bytu za totáče a dneska.. Po mně, kdyby rodiče vyžadovali takřka celý plat, tak dneska nebydlím. Potloukala bych se po podnájmech a nikdy bych nedostala možnost si našetřit ani ten základ pro přidělení hypotéky. Nejsem proti přispívání, naopak, ale připadá mi trošku drsné chtít po vlastním dítěti tržní nájemné, jako bych to chtěla třeba po cizích lidech. Pokud mám někoho rád, tak mu pomůžu, ať se na vlastní nohy postaví co nejdřív, ne že ho zadupu do země stylem "jsi dospělej, starej se o sebe jak umíš a naval prachy, víc mě nezajímá". Aspoň já bych to pro svoje dítě udělala...

Být ve stejné situaci, tak moje dítě bude platit třetinu nákladu na bydlení bez smlouvání a o jídle bychom smlouvali. Tam mi třetina nepřipadá úměrná, mladé holky tolik nejedí, jsou méně doma. Šla bych spíš na dohodu o oddělené části chladničky, kam by si dávala své jídlo a v sobotu a neděli bych ji zvala na oběd. Ale už ne na večeři. Já totiž teplé jídlo nerada a teplé večeře dělám jen výjimečně. To, že se bude podílet na údržbě bytu, nejen svého pokoje, považuji za naprosto samozřejmé. Hýčkání dětí v českém stylu je to nejhorší, co jim člověk může do života poskytnout

Mně se líbí to, co praktukuje Jitka - pod článkem. Ať klidně dává dcera 1/3 všech nákladů na domácnost a Vladimíra jí z toho může něco ukládat na budoucí bydlení nebo prostě do začátku, až se jednou osamostatní. To ty peníze bude potřebovat víc než teď. Jako kapesné jí 2-3 tis. opravdu stačí.

Mařka: Tak mi to rodiče usnadňovali. Já pracovala před svatbou rok a nechali mě u sebe ten rok bydlet zadarmo. Sice měla jsem jen 8 000, ale nechali mě. Říkali, že si mám šetřit na zařízení domácnosti. Ale já si fakt šetřila. Za první výplatu jsem si koupila vanu, za další výplatu zase nějaké vybavení. Kdyby po mě požadovali např. 4 000, tak doteď bych neměla vlastní domácnost s takovou. Protože i za mou výplatu jsem si kupovala jízdné, oblečení, šaqmpony, kosmetiku atd.

Ať se rozhodnout, jak se rozhodnout, měli by udělat kompromis a probrat to i s dcerou, jak to vidí ona (pokud by nechtěla ze své výplaty dávat např. 5 tisíc pryč, tak by mohla přislíbit, že bude více pomáhat v domácnosti). Jde o to, aby se jejich rodinné vztahy nepokazily.

Majucha: no jo ... ale komu z nás zbývalo na zbytečnosti ?
Já jsem nastoupil za cca 850 korun hrubého ( - známka solidarity- daň cca 730 korun čistá ruka ) na plný úvazek.
Bydlení jsem čirou náhodou měl svoje ( za socíku výhra v lotérii) ale měl jsem tam tzv " nadměrné metry" a platil jsem to i s inkasem cca 420 korun, zbyly mě tři stovky tedy cca 10 korun na den ( jen v únoru to bylo lepší) takže po návratu z vojny jsem si jeden měsíc koupil kalhoty a tři trika a sušil hubu, pak jsem si koupil boty a sušil hubu ...
Nakonec jsem si přímo v zaměstnání našel vedlejšák a dělal jsem hodně noční....
Po roce a pul práce za socialismu jsem na sporožíru měl našetřeno asi 5 stovek a konečně mě přidali na asi 1400 .. to už jsem byl king... džíny stály jen 500 korun to se to žilo...
Řekněte mi kdo z vás začínal jiank než s kapesným

Souhlasím s manželem ! Kdyby bydlela sama - musela by platit nájem celý -tady jen třetinu...a za jídlo taktéž ...nic není zadarmo...Vsadím se že nikomu z nás taky život nikdo neusnadňoval....

myše: píšete tři tisíce na nesmysly. Viděla bych to jinak. Pokud jí zbydou z platu tři tisíce, tak z toho si už moc nesmyslů nekoupí. Pochybuji, že v příspěvku na bydlení by bylo zahrnuto třeba jízdné, kosmetika (i jen blbý šampon stojí skoro stovku), veškeré jídlo, oblečení, ev. třeba léky a další výdaje. Měla by si z toho šetřit na vlastní bydlení, takže ještě založit stavebko nebo jiné spoření ... a pokud toto všechno poplatí, na nějaké vyhazování za zbytečnosti nehrozí.

příspěvek na bydlení a jídlo jsem myslela

Já bych jí stáhla tak o 2-4 tisíce, to by mi přišlo jako příspěvek na nájem a bydlení odpovídající. Ale ještě víc bych se snažila, aby šla Vlastička z domu Jinak nechápu tu Věru, jak radí u článku, že mají 25 letýho syna a ten nepřispívá nic To už je víc než dospělej chlap a takovej by dle mě měl už dávno stát na vlastních nohou a ne se nechat živit od rodičů. Něco jinýho je pokud studuje

když z toho máte špatný pocit, můžete dceři peníze ukládat třeba na stavební spoření...
Slečna je dospělá=zodpovědná sama za sebe. Platit by měla a že jí zbydou 3 tisíce na nesmysly? no a co? je na ní aby se v práci vyšvihla a dostala lepší místo, až bude mít rodinu, bude muset ještě počítat s náklady na děti. jen at si zvyká.
A takové vejlupky - jako že jsme si domluvili že dá 2000 (směšná částka) a stejně je nikdy neuvidím, tak to neberu. Nechceš platit, starej se tedy sám o sebe - nejsem "mamahotel" ani služka nepracuje zadarmo, natož aby ještě doplácela

Ono je fakt, že pokud jí zbyde jen to lepší kapesné, tak pak nebude mít z čeho si šetřit na vlastní bydlení.

Líbí s emi ten nápad, že by platila třeb a i tu třetinu nákladů, ale rodiče by jí polovičku ukládali na stavebko a nebo by si to tam dávala sama, to už záleží jak moc se na ni dá spolehnout.

Deja: stejné jako u mojí ségry.....mladýmu (27) to taky často nevyjde a nic jí nedá a to vydělává 18.000......být můj, bych ho hnala ! Příživníka......

Se synem jsme se domluvili na 2000 Kč, které jsem mu posílala na stavebko, když mi to rozpočet dovolil. Byl ochotný přispívat daleko víc. Platí si sám stavebko a myslím si, že se tak učí spořit a trochu hospodařit s penězi.

Ono jde spéše o princip věci.... nasadit střídnou laťku placení, aby se mladý člověk naučil hospodařit s penězi, že nejsou jen lahůdky za utrácení peněz jen za záliby, ale nezbytné povinnosti a jak se zbytkem peněz naložit....prostě zlatá střední cesta