Dcera je v manželství nešťastná. Máme zasáhnout?
Vždycky jsem si říkala, že se svým dětem nikdy nebudu plést do jejich života. Teď však své předsevzetí přehodnocuji a přemýšlím, co mám dělat. Mám se koukat na svou nešťastnou dceru a nečinně přihlížet?
Simonka se před téměř třemi lety vdala, před rokem a půl se mladým narodila dvojčátka – páreček, chlapeček a holčička. Velkou radost bohužel zkalil smutek, když byla chlapečkovi zjištěna vrozená srdeční vada. Krátce po narození podstoupil operaci, z nejhoršího je už venku, ale vyžaduje zvláštní režim.
Snažíme se s manželem dceři co nejvíce pomáhat, protože s Davídkem má opravdu hodně práce. A k tomu ještě Adélka, která je naštěstí zcela zdravá. Dcera se tedy má hodně co otáčet, aby obě děti zvládala. Ano, mluvím pouze o ní, protože její manžel se do péče o děti takřka vůbec nezapojuje.
Zpočátku to dcera tajila, nebo se snažila různě mlžit a omlouvat ho, ale máme oči a vidíme, co vidíme. Zeť, když není v práci, je pořád někde v luftě. Chodí s kamarády sportovat, jezdí s nimi na víkendy, v létě byl s partou dokonce dva týdny sám na dovolené a dceru tady nechal samotnou s tehdy ani ne ročními dvojčaty. Navíc s jedním velmi nemocným.
Navíc dceři nedává ani dost peněz, mají oddělené účty a on jen přispívá částkou, kterou sám uzná za vhodnou. Dcera musí hodně šetřit, aby vůbec vyšla, často za námi přijde s žádostí o půjčku. My jí rádi vypomůžeme, ale nelíbí se nám, že si její manžel užívá života jako za svobodna a ji v tom nechá plácat.
Před krátkým časem už to na dceru asi bylo moc, tak se nám zcela otevřeně svěřila. Popsala nám všechno, jak žijí, jak on se chová, jak se má, či spíše nemá, k dětem. Prý to vysvětluje zklamáním z Davídkovy nemoci, představoval si, jak bude se synem sportovat a teď je všechno jinak. Přesto všechno ho dcera stále miluje a nechce rozbíjet rodinu. Vidíme ale na ní, že je moc nešťastná, unavená, doslova nám chřadne před očima. Je jí osmadvacet a vypadá tak o deset let starší. Pokaždé, když ji vidím, rve mi to srdce.
Otevřeně přiznávám, že mám na zetě velký vztek. I manžel. Nikdy jsme mu neřekli křivého slova, vždycky jsme to, i přes všechny výhrady, brali tak, že je to jejich život a oni se musejí srovnat sami. Jenže teď máme pocit, že už není na co čekat a mladého je potřeba trochu srovnat do latě a vysvětlit mu, že by se měl konečně začít chovat jako manžel a otec.
Jsme načnutí to udělat, nicméně stále trochu váháme. Máme strach, abychom to naším vpádem ještě více nepokazili a nakonec to třeba nebyla ta poslední kapka a mladí by šli od sebe. To bychom zapříčinili neradi, záleží nám na dceřině štěstí a víme, že jejím přáním je rodinu zachovat.
Jak byste v našem případě a v této situaci zasáhly vy? A zasáhly byste vůbec?
4.3.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 83 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera je v manželství nešťastná. Máme zasáhnout?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Predpokladam, ze zetovi je uz vic, nez cca sedm let. Tudiz si dost dobre nedovedu predstavit, jak ho chces srovnavat do late 
Myslis, ze kdyz na nej nastoupite, ze jako sklopi usi a rekne:"ano, maminko, mate pravdu" a zacne se chovat zodpovedne? Je to evidnetne nevyzraly sobec, ale to nejspis rozmluvou nezmenite 
V prvni rade je to dcery zivot a ona to musi sama zacit resit. Ne aby to za ni delali rodice. A k tomu, aby to zacala resit a neco zmenila si musi dospet taky sama.
Chapu, ze vas to trapi, ale podle me jedine co muzete udelat je, ze maximalne budete dceri oporou az ji dojde trpelivost, manzelstvi ukonci a nebude mit napriklad kam jit, bude potrebovat pomoct s detma apod.
Obavam se, ze nevyzadane vmesovani se by stejne moc nepomohlo
No, pokud se už dcera sama svěřila, tak je asi na místě, aby rodiče se zetěm dali řeč. Určitě není v pořádku, že všecko hodil na manželku. Já bych se teda určitě zeptala, jestli je v manželství spokojený, když z něj prchá...
.gif)
vždycky jsem si přála mít někoho, kdo se mě zastane a tam, kde já nejsem schopna zjednat pořádek, půjde a vyřeší to. Ale záleží na tom, jaká je dcera. Já bych to brala, kdyby se rodiče ozvali, kdyby se něco dělo...
.gif)
Promluvila bych s dcerou,otevřela"jí oči,ale zbytek si musí vyřešit sama
.jpeg)
Víte, kdysi bych řekla nezasahovat, ale dnes bych zasáhla. A ne, že bych domlouvala, řekla bych mu to hezky od plic, tak jak to vidím. Co je to za člověka, který si jede sám na dovolenou? A kecy, že je zklamaný z nemoci syna
dcera je zdravá a taky se jí nevěnuje, holky snad můžou taky sportovat Možná by to byla poslední kapka, ale co jí čeká za život s takovým sobcem a omezencem? Nenechala bych trápit vlastní dítě. To, že děláte že o ničem nevíte jí moc nepomůže. Ona sama nemá sílu se vzepřít, je toho na ni moc, potřebuje někoho, kdo se jí zastane a když to nedělá její muž, tak to měli udělat její rodiče.
Já mám dceru malinkou, ale být na místě pisatelky, tak bych se neudržela něco mu řekla. Naopak si myslím, že je lépe, aby zeti něco řekli v téhle chvíli, kdy mu to asi řeknou slušným způsobem než ve chvíli, kdy je zeť něčím vytočí a řeknou mu v afektu hnusné věci.
Zeť je hnusnej sobec a jejich dcery je mi upřímně líto.
přesně jako Alice - vy se nemůžete plést do jejich vztahu a vůbec už ne umravňovat druhého partnera. Jediné co můžete je podpořid dceru. I s ní třeba vymyslet plán, jak by to bylo, kdyby zůstala s dětmi sama - kam by šla atd. Možná by pomohla nějaká poradna, třeba zatím jen pro ní samou, aby si ujasnila ona nakolik je chování jejího manžela v nějaké normě a co s tím může (a nemůže dělat). Bohužel nemocné nebo postižené dítě je rána na manželství a často to chlapi neunesou, ale je to poměrně čerstvé, takže bych tomu ještě dala šanci. A fakt zkusila dceru dostat do nějaké poradny, ono by to chtělo nezávislý pohled.
Byla bych opatrná "domlouvat" zeti, tohle by se mohlo totálně obrátit proti vám a protože dcera se nezdá jako nějaká rázná osoba, nemyslím že by i o něco takového stála.
Podle mě jediné co se dá v takové situaci dělat je podporovat dceru a vysvětlit jí, že to jak se k ní její muž chová není správné a ona by si to neměla nechat líbit. Ale ona je ta která musí udělat první krok. Ne vy s manželem. Vy jí můžete akorát dodat sílu a podpořit jí.
