Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Je mi skoro třicet let, zatím jsem ještě svobodná. Mám přítele, chodíme spolu téměř rok a rozumíme si. Možná vám můj problém bude připadat malicherný, ale přesto bych se vás chtěla zeptat na vaše případné zkušenosti. Jedná se totiž o můj vzhled.

Jsem světlý typ. Až moc světlý. Pleť mám téměř průsvitnou s množstvím pih, jako dítě jsem měla světle blond vlasy, které se v průběhu času proměnily a malinko ztmavly. Co mne však trápí nejvíc, jsou v podstatě bílé řasy. Takové, jako mají albíni.

Jako malá holka jsem si od ostatních dětí dost vytrpěla, posmívaly se mi a vymýšlely na mne různé hanlivé přezdívky. Jsem spíš plachá, nikdy jsem se neuměla moc ozvat, takže jsem těmito projevy dost trpěla. Vlastně jsem nikdy neměla ani žádnou opravdovou kamarádku.

Sotva jsem vyšla základku, okamžitě jsem se naučila používat líčidla. Dřív to nebylo možné, namalovaná děvčata se ve škole netolerovala.

Chvíli jsem experimentovala, až jsem se naučila své nedostatky šikovně zamaskovat. Lehký make-up  a zdravíčko, oční stíny, řasenka a perleťový lesk na rty – a hned vypadám jako normální člověk. Na líčení jsem se stala takřka závislá. Každé ráno je to hned po sprše to první, co dělám. Maluji se každý den včetně víkendů, dokonce i když jsem byla v nemocnici, jsem si přišmrncla alespoň řasy, protože ty mé odporně bílé vypadají opravdu příšerně.

Můj současný přítel mé každodenní líčení neschvaluje. Řekl mi, že preferuje přírodní typy žen, tedy ne takové, které o sebe nedbají, ale ty, pro něž není kosmetická taštička modlou. Po nějaké době na mne začal naléhat, abych se alespoň ve volných dnech, kdy jsme doma (žijeme spolu v pronájmu), nelíčila a zůstala taková, jaká jsem.

Vysvětlila jsem mu svůj problém a mindrák, který ze svého vzhledu mám, ale on to nepochopil. Jemu prý připadám krásná i nenalíčená. Musím říct, že mne jeho slova dost uklidnila, ale svůj vlastní, osobní pocit a potřebu být každý den namalovaná, přesto překonat nedokážu.

Napadlo mne vyřešit to permanentním make-upem, ale mám z toho strach. Jedna má kolegyně si ho nechala udělat a dopadla dost špatně. Měla poté dokonce i nějaké zdravotní potíže, záněty očí apod.

Nemá některá z vás zkušenost s tímto trvalým druhem nalíčení? Je mi jasné, že když se dojdu zeptat do nějakého salónu, tak mi to tam vychválí a budou se snažit mne přesvědčit, že je to neškodné a naprosto bezpečné.

Proto by mne zajímaly názory žen, které s tím mají osobní zkušenosti. Předem všem děkuji.