Šup s tím do pračky!
Znáte to. Jakmile máte nějaký oblíbený kousek oblečení, je to právě ten, který si nějakým nedopatřením zničíte. A tak jsem i já přišla o svoji neoblíbenější sukni. Vrátila jsem se ze služební cesty, která je každý rok velice vyčerpávající, ale ta letošní byla výživná dvojnásob. Když odjíždíme, většina z nás vidí dvojitě, nepamatuje si ani svoje jméno a reaguje pouze na jednoduché povely. Při cestě domů se musíme podívat do občanky, kde to vlastně je a jak se tam jede. Návrat do normálního duševního stavu všem trvá zhruba týden. A tak jsem se nějak dostala domů, kde jsem chvíli nekoordinovaně chodila po domě a potom jsem z nějaké prapodivné pohnutky vrhla do pračky svoji vlněnou sukni a vyprala ji na šedesát.
Probrala jsem se ve chvíli, kdy jsem ji vyndala ven. Vypadla na mě jakási tvrdá filcová věc velikosti prachovky, která by mi mohla nově sloužit třeba jako ozdoba na zápěstí, bandáž kolena nebo gumička do vlasů. Ale jako sukně se to už nehodilo ani na moji plyšovou berušku. Podobně jsem dopadla před několika lety se zimním kabátem. U něj jsem se poctivě podívala na cedulku, jestli ho můžu strčit do pračky anebo ne. Šlo to. Kabát se krásně vypral a nezmenšil velikost. Jen se ztenčil. Z teplého flaušáku jsem obratem získala takřka letní model, 
protože i průsvitný baloňák mě zahřál víc. Teplotně na srpen vyhovoval, akorát je nutné přiznat, že v dlouhém černém kabátu vypadá člověk uprostřed parného léta poněkud výstředně.
Ne všechno je ale moje vina. Zrovna letos jsem měla velkou radost, když se mi podařilo sehnat letní kalhoty. Elegantní, z dobrého materiálu a střihu, který mi dokonale seděl. Měla jsem je sotva dva týdny, když zcela mimo termín přijela rudá osvoboditelka, jak trefně tuto záležitost nazývala moje bývalá kolegyně. Dorazila jsem domů, spáchala první pomoc ve studené vodě, a protože mi bylo špatně, rozhodla jsem se, že je doperu v pračce. Nastavila jsem praní ve studené vodě a odešla zdechnout. Když jsem k pračce znovu přišla, myslela jsem, že zdechnu ještě jednou. Pračka se rozhodla jinak a už z dálky jsem viděla zapařené okénko. Přes ukazatel teploty na nule jsem sáhla pro něžně uvařený kus textilu se zapranými skvrnami, které se mi už nikdy nepodařilo ničím odstranit.
Nové tílko jsem si zničila vysloveně svojí hloupostí. Přišla jsem z práce a v rohu místnosti jsem zahlédla počínající plíseň. Pocítila jsem nutkání ji okamžitě odstranit, a tak jsem sáhla po rozprašovači se Savem, postavila se na špičky a vypustila do roku oblak aerosolu. Ten se vznesl a dopadnul mi na hrudník, který mi odbarvil asi milionem a půl miniaturních teček. Vypadalo to tak příšerně, že se to nedalo vydávat ani za avantgardní umělecké dílo. Aspoň si už od té doby pamatuji, že se mám nejprve převléknout.
Kdybyste někdo našel nějaký zázračný recept, jak vrátit ten filc do původní podobny, dejte mi prosím vědět. Vážně jsem tu sukni měla ráda. Jinak aspoň napište, jak jste byli šikovní vy sami a jestli jste si také zničili nějakou oblíbenou věc.
16.11.2011 Rubrika: Náš domov | Komentářů 84 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Šup s tím do pračky!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
zrovna včera - nemám pocit , že bych nezvládla otevřít láhev vína, jenže včera jsem na sobě měla zbrusu nové triko navíc jediné uplně jinak barevné než nosím obvykle a šup! se spuntem vystříkla i sprška kapiček červeného - i přes okamžitý zásah zustaly...
a savo? velmi podobně jen já při zemi - po vstoupení do koupelny mi padlo oko na chlapečky počůrané okolí mísy a na savo ve spreji tak nějak zárověň a bylo to - manšestráky jsou puntíkované
Jo a kdyz jsem prala povleceni nebo neco na vyvarku, tak jsem to musela vyndavat takovou dloouhou vareckou.
A po koupeni automatky jsme po stehovani tehle pracky zjistili, ze mela dole nejak divne ty draty a muj tehdejsi pritel tvrdil, ze klidne mohla i probijet.
Tak dnes dekuju, ze jsem to vsechno prani prezila ve zdravi 
majucha: ja taky prala asi az do 25ti v tehle pracce se snekem. Macahala ve vane a zdimalo se v bubnove zdimacce,
Obcas ten snek i neco namotal. Takze skoro vsechno lepsi obleceni jsem radsi prala v ruce.
A moje mamka ma tuhle pracku do dnes.
Akorat automatku odmita, pry z nedostatku mista, Tak se ji snazim presvedcit na nejakou malou.
Vlnene sako mi srazili v cistirne (co s tim delali nevim, ale lezla mi z nej podsivka a bylo kratsi), tak jsem ho pozdejc prala sama v pracce a uz se nesrazelo.
Ale kdysi davno se pleny pro mimca vyvarovaly v hrnci nebo v kotli v pradelne. Muj 
mi pomohl s pradlem, a netusic prihodil dziny. Meli jsme modro batikovane plenky pro holcicku hodne dlouho, postupem casu bledly, ale nikdy uz nebyly bile 
A jednou mi do barevneho prihodil slipy, tak mel krasne ruzove takove skoro holcici. 
Taky se mi povedlo vyprat dcery bundu i s jejim ridicakem a zapalovacem. Vse je stale pouzitelne.
Jednou jsem musela vyhodit jeji skoro nove tricko protoze v kapse nechala zvykacku, ta se tak nahrala a slepila celou kapsu, byl to hnus.
Dlouho jsme neměli automatku,nejhorší pro mě bylo prát svetry. Několik týdnů jsem se s tím pletla /před tím vystála frontu na materiál/ a po pár vypráních bylo po parádě. Vlněný svetr byl nádhera, ale jak utrefit stejnou teplotu každé máchací vody, že? Nebo jsem neznala ten správný fígl.
Nejhorší je, když peru červené prádlo a neznámo co pustí barvu. Pak místo bílých proužků mám růžové a připadám si jak kikina. A ještě mě dostalo, když jsem dceři nakoupila ručníky od firmy veba. každou barvu zvlášť jsem vyprala na 60.Ona už pak prala žluté s červenými na 40 a výsledkem byla slušivá oranžová.
Zvědavka: No to je hruza! Chudak mamka.
.jpg)
ježiš to muselo být strašný :(
Kdysi moje mamka vyvářela prádlo, to byl v prádelně takový specoš hrnec nebo kotel nebo co (ale to ještě automatky nebyly). A nějak se to zvrhlo a ta vařící voda ji slila. Byla jsem malá, moc dobře si to nepamatuji, ale vím, že ležela hrozně dlouho doma a měla po sobě samé fáče. Ani nevím, kdo ji vozil na převazy, my auto neměli 
.jpg)
majucha: mě to náhodou jako malou bavilo, ráchat se ve vodě akorát jak jsem rostla, tak to bylo čím dál otravnější - jak jsem měla vlastní domácnost, pořídila jsem automatku - pak už podlehla i mamka a taťka si mohl z prádelny konečně! udělat dílnu
Markýza: tohle znám jen z filmů
, zlatá automatka.
Ale když už jsme u těch praček, tak třeba moje extchyně - přestože měla čtyři děti - tak prala v ruce, že prý automatky perou špatně a není nad ruční práci. Takže ona fakt v óbr hrnci vyvářela prostěradla a pak je drhla ve vaně a podobně . Nakonec byla v domácnosti a skoro nevycházela ven, tak asi potřebovala nějakou zábavu No ale zábané bylo to, že při rozvodu se začal ex sápat po mý pračce. To byla stará pračka mých rodičů, kterou nám dali do začátku, takže nic společnýho. A on to zdůvodnil tím, že jeho matka pračku nemá, tak aby taky nějakou dostala. Tak jsem mu doporučila ať si ji koupí
Zvědavka: přesně - nahoře v koupelně byla malá výřivka, v té jsem vyprala, ve vaně vymáchala a na dvůr letěla s plným kýblem mokrého vyždímat to v prádelně - a pověsit.
Monik: dobrý nápad
Monik: to by šlo
Petruša: 
Markýza: ale teď bys to měla jednodušší, stačí napustit horkou z kohoutku a máš to. Nic neškrobit a tak, stačí ta voda, prášek a valcha
no a k tomu druhému příspěvku...a jak poznáš při nákupu jestli bude chytací nebo ne? Asi jednoduše, nic nekupovat a je to
