Kolik toho musí máma vydržet?
O paní Janě Langerové, která žije se svými šesti dětmi v azylovém domě, jste už možná slyšeli. Některé osudy jsou skutečně pohnuté, zvlášť když se ke všem trápením připojí ještě starost o vážně nemocné dítě. Dvanáctiletá Katka onemocněla rakovinou, v důsledku čehož jí museli amputovat nohu. Rodině navíc hrozilo vystěhování z azylového domu, protože i zde je doba pobytu časově omezena...
Jana Langerová vychovává celkem šest dětí: Janu (14), Petru (13), Kateřinu (12) a Fandu (8) má s bývalým manželem Petrem (45). Prý spolu nevycházeli špatně, ale Petr nebyl schopen rodinu uživit a jednoho dne sám od sebe zmizel.
S druhým zažila hotové peklo. Neštítil se fyzicky napadat jak ji, tak děti. Ze svazku přesto vzešly další dvě: Vašík (5) a Vendulka (4).
Pomoc a přístřeší před tyranií našla v azylovém domě v Berouně. Lepší vyhlídky však přeťala nemilosrdná nemoc. Katka onemocněla rakovinou, přidala se leukémie, problémy s plícemi a se srdcem. Přišla o levou nohu a musela podstoupit ty nejhorší chemoterapie. Mezitím uběhl čas, po který rodina směla setrvávat v komunitním centru. Pobyt jim byl naštěstí prodloužen o půl roku. „Pobyt jsme jim prodloužili, ale tato situace nemůže trvat donekonečna,“ potvrdila paní ředitelka Kučerová.
Jak příběh Jany Langerové a jejích dětí pokračuje, se dozvíte z následujícího rozhovoru:
Paní Langerová, jak se teď Katce daří?
Pooperační chemoterapie je už konečně za námi. Tři týdny po skončení našli něco na plících. Hrozně jsem se bála, ale výledky CT plic vyšly naštěstí dobře. Je fajn, že přes léto přibrala. Moc jí pomohl letní tábor. Našla si tam i kamarády.
Jak jste to prožívala?
Myslím, že mi ten rok s Katčinou nemocí vzal tak deset let...
Zkouší už Katka protézu?
Ano, s pomocí berliček už jí to celkem jde, ale více využívá vozíček. Ještě je slabá.
Jak je to u Katky se školou?
Do školy začala docházet nedávno, ale zatím to nejde pravidelně. Je štěstí, že Petra chodí do stejné školy, takže nosí úkoly a podobně. Samozřejmě se chodím ptát i já.
Jak se k vám zachovali lidé z Berouna a učitelky?
Perfektně. Vycházejí nám vstříc. Učitelky jsou přísné, ale moc milé.
A co vaše děti? Jak ty vnímají Katčinu nemoc?
Vzaly to, jak to je. Vlastně až na nejstarší Janu ještě moc nechápou, co se s Katkou děje. Takže někdy ji i popichují, že se fláká doma, místo aby chodila do školy jako ony. Snažím se ke všem dětem přistupovat stejně, i když... někdy je to těžké.
Váš exmanžel Petr na vaši výzvu, aby se za Katkou přijel podívat, ještě nereagoval?
Ne. Myslím, že se bojí následků za neplacení výživného. I když jsem přes média už předeslala, že po něm peníze nechci, stát by celou věc určitě řešil. Myslím, že Petr měl děti rád.
A co vztah s vaším druhým mužem? Slyšela jsem, že vám nějak vyhrožoval...
Ne, nevyhrožoval, ale obavy mám. Zatím jsem v podstatě chráněna azylovým domem.
A co bydlení? Smlouva platí do konce tohoto roku, máte místo, kam se poté uchýlíte?
Ne. Sice jsme dostali příslib od jednoho pána na byt v Modřanech. Měl za námi přijet se domluvit, ale nepřijel. Takže nemám žádnou jistotu. Většina nabídek k pronájmu se pohybovala kolem 15 tisíc za měsíc a to si nemůžu dovolit. Už je mi tedy jedno, v jaké lokalitě. Katka ale chodí do zvláštní školy, tak by bylo potřeba, aby byla co nejblíž. Musí taky podstupovat tu léčbu... měla by tedy být blízko nemocnice. Hledá se docela těžko. Doteď opravdu nevím, kam půjdeme, až ta lhůta vyprší. I když vím, že nás odusd asi jen tak nevyhodí, pravidla se musejí respektovat. Zatím to bohužel nejde podle mých představ. Až se to povede, tak se asi radostí zblázním. Těším se, že budou děti bydlem v normálním prostředí. Že už budeme konečně jako normální rodina.
Nakolik vás měsíčně podpoří stát?
Dostávám celkem 15 000 (i s výživným od druhého muže).
Jak je to s vaší prací? Máte nějaké konkrétní plány do budoucna?
Já bych šla do práce už dávno, ale teď když se to stalo Kačence, je to vlastně nemožné. Navíc kdo by mě vzal třeba jen na čtyři hodiny denně? Ráda bych sehnala aspoň nějakou seriózní práci z domova. Kdysi jsem se učila servírkou, tak snad bych se k tomu mohla jednou v životě ještě dostat.
Žijí vaši rodiče?
Ano.
Proč vás ve vašem boji někdo z nich nepodpoří?
Víte, stručně řečeno, nemají zájem. Jsou toho názoru, že si každý musí umět pomoct sám. Jenom Mirek, můj bratr, se občas přijede alespoň podívat.
Jaké jste měla dětství?
Do tří let jsem vyrůstala u babičky a pak v dětském domově. Máma mě chodila jednou za rok navštěvovat a slibovat, že jednou si mne odvede domů. Bylo to hrozné! Možná by bylo lepší, kdyby tam nechodila vůbec. V patnácti, když už jsem musela z domova, jsem navštívila já ji.
To je smutné.
(Paní Langerová se při vzpomínkách na hořkou minulost dojímá, takže toto téma necháváme stranou).
Co ráda děláte, když máte chvilku jen sama pro sebe?
Tu mám většinou jen večer, když jdou děti spát. To pak poslouchám rádio a přemýšlím.
Jakého umělce ráda posloucháte?
Nedvědy.
Věříte v Boha?
Ano. Bez něj by nešlo všechno to zvládat.
Děkuji za rozhovor.
21.11.2007 Rubrika: | Komentářů 84 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kolik toho musí máma vydržet?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
orinka: a to je právě špatně .... mě je jasný, že moc práce pro tyhle osudy a osudový typy není a nebude ....
Jenže to systémový řešení musí vycházet hned od pramene ... a pak podchycovat přítoky .... u nás mě to připadá že se pytluje hráz vždy jen na kritickém místě a jen na minimální záchranou výšku ... ale to se vlastně shodujeme
Říkají ti něco Ženské domovy ? Ten princip ?
Effelein: ale to jí snad tady přejí všichni, a snaží se najít řešení. Člověk může vycházet jen z toho, co se tady dočetl, nechápu ten dotčený tón. Kdo nic nedělá, nic nepokazí, kdo nic nenapíše, nikoho nenaštve
.gif)
orinka: ona to má asi komplikovanjěší kvůli té Kačence. Ono je to asi dost těžký jít do práce od dítěte, který má rakovinu, prodělává chemoterapie a pak amputaci nohy. Tohle by zamávalo i s úplnou rodinou s jedním jediným dítětem. Podle mě ta paní do práce půjde, až bude Kačenka schopná chodit do školy atd. Je tady ještě otázka, každodenního převozu... Ta situace je opravdu hodně složitá.
je vyučená servírka, není bez vzdělání. Proč si třeba nezkusí dát inzerát? Má tři hodně malé děti, to je pravda, ale ona je zatím zdravá, pořád by jí bylo líp někde mezi lidmi v práci, než v tom azyláku. Každým týdnem to bude mít horší.
Orinko a spol.: Myslím, že tahle paní rozhodně nesedí na zadku, čekajíce na složenku. Holky by práci zastat mohly, a taky nějakou zastávají, nicméně s nemocí Kateřiny se plány totálně změnily. Jen si představte situaci, kdyby vaše dítě dostalo rakovinu. Pak mu amputovalo nohu a vy se budete po nocích ptát Boha, jestli vám ho tady nechá, nebo ne. Máte základní vzdělání a chcete práci tak, abyste dokázala darovat svůj zbytek sil nejen tomu nemocnému dítěti. Nájemce Vám oznámí, že za měsíc musíte vypadnout, a tak moc byste si přála najít něco jiného než zas jen místnost o velikosti větší koupelky. Já žila na Slezsku, kde i vysokoškoláci seděli na pracáku. TAková dobře zavedená firmička. Práce prostě nebyla. A když byla, tak se vám s dojížděním a předpokladem každodenní buzerace fakt nevyplatila. Sehnat v Opavě byt pod pět tisíc byl nadlidský úkol, jakožto sehnat větší byt pro paní Langerovou do 8000/měs. se vším všudy je zhruba to samé. Charity mají kopřivku, když máte jiné trvalé bydliště. TAkže ono to tak jednoduché není. Jednoduché je plkat do prázdna. Což určitě není tento případ. Jak tady někdo poznamenal, že existuje 20000 dalších takových matek - tahle matka se odvážila zveřejnit svůj osobní život /to každý odvahu nemá/, tak bych ji určitě přála, aby se osud v jejím případě v dobré obrátil.
Meryl: 13:42 právě , přesně tak a o tom to je ...
Protože né každý člověk je schopen v dnešní době přesně orientovat a to nemusí ani bejt z děcáku.
Prostě vždycky kromě normálních lidí, šizunků a lehkoživků bude v každé společnosti skupina lidí téměř bezmocných ve vztahu ke samostanému životu.
Klidně se přece mohlo stát, že by narazila na "slušnýho chlapa" nebo " slušnou práci s bytem a pár kamarádkama který by ji třeba poradily" a nebo taky na slušnou sociálku která se nestará jen o to, aby klient měl na půl roku střechu nad hlavou...... a mohla být celkem v pohodě ...
Ota: v tomto případě je to asi jiné, ale bezdomovci, když nemají na nocleh, tak si můžou pobyt odpracovat. Jenomže tohle chce systémové řešení, jednorázová brigáda v kuchyni ji nevytrhne. Ostatně, paní musí být z takového života dost unavená, ani nevím, jak moc by se do konkrétní práce hrnula, člověk si zvykne na určitý stereotyp a narušení bere jako příkoří. O její snaze pracovat krom povzdechu, že je těžké práci najít, z příspěvku moc nevyčtu. Ona tu práci snad ani nehledala a už předem ví, te ji nenajde
orinka: azylový dům je typický hasičský produkt .....
Vem si, že by třeba paní musela v azylovém domě pracovat , podle mě by to bylo fér a nejenže by jí to něco dalo, azylový dům by třeba i ušetřil , děti by viděly, že maminka to nemá zadarmo jenom protože má hodně děcek, dokonce by jí mohli i napsat praxi, posudek , průvodní dopis atd .
Jenže ve většině azylových domů podle se, podle mě, nic od klientů krom dodržování řádu nechce .....
Nyotaimori: tobě spíš o těch slzách - dobrý je hylocomod ...
ten zbytek byl pro ostatní
Meryl: ano, je pravda, že má nezvyklý počet dětí-podle obecných měřítek. Ale když se podíváte na to, že starší děti mají 14, 13, 12 let, tak před několika lety už mohly být považovány za plnohodnotné pracovní síly v hospodářství nebo v domácnosti. Děvčata můžou maminku v ledasčem zastat, aby se ona dostala za prací z domu. A hlavně by si na to měla zvyknout, ne že se jen sedí s odpuštěním na zadku a čeká se na pošťačku se složenkou.
orinka: 
orinka: jo, tohle je podnětná rada. Pomoct jí vymyslet, jak se z toho dostat. Ta práce na farmě apod. by mohla být řešení.
Meander: Nyotaimori: vy vidíte všechno dost černobíle. Bu´d je něco špatný, nebo je něco dobrý. Nic mezi tím. On se do problémů může dostat i slušnej člověk, kterej má ty nejlepší úmysly. A tahle paní slušná je, svoje děti miluje a chce pro ně to nejlepší. Dostala se do situace, která je pro ni samotnou jen těžko zvládnutelná. To ale neznamená, že je ta paní nějakej asociál, jak tady někdo napsal. Asociál např. chlastá, o děti se nestará, nechává je doma samotný o hladu, zatímco chlastá v hospodě.
Nesuďte, holky. Ve vší úctě - víte prd, co to obnáší zůstat sama s dětma. A ve finále je celkem jedno, jestli je těch dětí pět, nebo dvě, jestli je s nima matka sama z důvodu, že ji opustil manžel, nebo že od něj odešla, protože to byl kretén..nebo jestli umřel. Každá osamělá matka to má zatraceně těžký...
No, ale paní je v situaci, ze které by se měla dostat. Snad jí můžou sociální pracovníci nabídnout nějaké řešení, nebo bude jen trpně čekat? Já, kdybych byla na jejím místě, tak bych v první řadě oslovila nějaké zemědělské farmy, protože už jsem viděla pár nabídek práce s bydlením, dovolávala bych se křesťanských spolků - ty děti by měly vidět nějaký model, který funguje, že bez práce a snahy není vůbec nic. Holčička je invalidní, ale i invalidní lidé se dnes zapojují do života, Václav Krása je vozíčkář, mluvčí Cikrt je malé postavy - příklad za všechny. I tito pánové mohli život vzdát a jen naříkat a čekat na zázrak. Almužna pomůže jen na chvíli.
Kora: Já moc nepláču, nějak nevidím důvod. :) Leda, když si opařím ruku a to se mi od léta naštěstí nestalo. :)
