Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Riki: 13:41: tak tak
já jen dodám, když jsem v práci zaučovala kopyto, co si ani po třech měsících nedokázalo zapamatovat, jak má položit papír na desku kopírky, které při telefonování nevyndalo z huby žvýkačku, takže volající musel nutně nabýt dojmu, že se dovolal do kravína, ústavu sociální péče nebo na mlaskačku - což je taky vizitka firmy, které si nebylo schopno zapamatovat ani ty nejjednodušší postupy - pracovní - a když jsem šéfovi unaveně řekla, že buď ona nebo já - -a byla to ona, protože kopírku sice nezvládla, ale kouření jí šlo -- tak jsem se zatvrdila a řekla, že je to poslední kapka - život je džunge a boj, nikdo s nikým nemá ani zbla pochopení, jde o přežití, tak nevím, proč bych měla být obětí vždycky já.
Teď dělám jinou práci a jinde - kdyby mě chtěli nahradit někým jiným, zbalím diář, vyčistím kompl a odcházím - a ať si moje nástupkyně poradí, jak umí!!!!!!

S kolegou jsme se shodli na tom, že pokud někdo celý život pracuje v jednom oboru, tak mívá dost často pocit, že je zkušený a neomylný a chybí mu nadhled. Proto se možná ti starší pracovníci chovají tak přezíravě. Třeba to bude i syndrom vyhoření, ale nejsou ochotní si to přiznat.

punh: i u nás to tak je

Riki: "Jistě, když se stane, že se na pracovišti sejde parta lidí, co si tzv. sednou, mají společná témata, a skamarádí se, je to prima, ale je to určitý nadstandard, který prostě není možno automaticky očekávat všude."

Asi to není běžné všude, ale jsem ráda, že ve většině zaměstnání, kterými jsem prošla, to tak bylo.

evropka: není co dodat máš pravdu vstřícnost,tolerance ,slušnost se nějak vytrácí

Milé dámy, jak je jim tady špatně - ono je třeba rozlišovat. Každá práce má svoje. Některá činnost spolupráci přímo vyžaduje, jiná je zas úplně samostatná. Dále není pomoc jako pomoc. Je rozdíl mezi kolegiální pomocí, která se vám vrací a je oboustranná, a mezi pomocí toho druhu, že máte přiděleného člověka a starejte se, hlídejte ho, opravujte jeho chyby a nic z toho, leda hlavu v pejru a ještě do toho dáte vlastní volný čas, fůru energie a nervů. No a taky není firma jako firma. U nás by vám šéfová na tyhle nářky sdělila, že nejsme nadace Olgy Havlový, ale komerční firma, která si na sebe musí vydělat v tvrdém konkurenčním prostředí, a kdo "na to nemá", může jít jinam. Vezměte si, že většinou ten nově přijatý člověk prošel nelehkým výběrovým řízením, takže by neměl bejt žádný ořezávátko a měl by umět i v novém prostředí trochu zabrat. Samozřejmě že to nebude výkon na 100% a nějaké uvedení do problematiky je potřeba. Ale vocuď pocuď, lidově řečeno. To by měl zajistit schopný vedoucí, případně sám majitel, aby jeho lidi věděli, co a jak mají dělat, co je koho zodpovědnost a hlavně s lidma mluvit. Měl by je znát a vědět, kdo je dobrý "školitel" nováčků a kdo na to nemá dost trpělivosti, a měl by umět lidi motivovat - oboje, původní i nové, aby se dokázali dát dohromady a utvořit tým, když je to potřeba. U nás například to potřeba není, jedeme každej na svý triko, a pracujeme samostatně. Nicméně protože občas je dobrej pohled nezávislého pozorovatele, konzultujeme některé věci. Ale z pozice rovnocenného partnera. To už je jiná problematika, než zaučování nováčků, nicméně k tomu "perte se a žerte se" to taky patří - konkurenční boj totiž dokáže firmu i položit, to už jsem taky viděla. Musí holt být všeho přiměřeně. Jistě, když se stane, že se na pracovišti sejde parta lidí, co si tzv. sednou, mají společná témata, a skamarádí se, je to prima, ale je to určitý nadstandard, který prostě není možno automaticky očekávat všude.

punh: myslím si že u slušných lidí by to mělo být automatické..

No, taky jsem na ty počáteční reakce koukala s otevřenou pusou...to snad není možný, ne? Zaučující se pracovník obtěžuje, neustále otravuje se stupidními dotazy a měl by si nejléep všechno najít a zjistit sám a nikdoho neprudit...to si děláte srandu, ne? Ještě si pamatuju, jak jsem nastupovala do současné práce, celá vyklepaná a neumím si představit, že by mi třeba kolegyně stroze řekla, ať si přečtu návod ke kopírce a neobtěžuju ji!!! Proboha - to je pro některé z vás FAKT taková práce ukázat, kam se strká papír, kde se doplňuje atd.?
Tak to bych zřejmě měla být vděčná, za své milé a vstřícné kolegy, kterým nic podobného nebylo zatěžko

evropka: stejný přístup jsem zažila od kolegů a kolegyň ve všech zaměstnáních, kromě toho prvního. A to je pro mě doteď noční můra. Naštěstí už to je dlouho, ale nechápu, proč si někteří musí hojit svoje mindráky na druhých

kdyby nastoupila nová spolupracovnice k nám do práce,tak se jí budu věnovat jako se věnovala kolegyně mně,je to dost specifická práce a vím jak mi to dalo zabrat než jsem vše pochopila,rozhodně ale rozhodně mi to nebude na obtíž.....naopak se budu se snažit podpořit při nezdarech

Pampeliška: jj, tak to jsem v minulé práci zažila taky - starší kolegyně a nenechala si poradit, protože se považovala za velmi zkušenou a nikdy by nepřiznala, že něco neví. Ale to je extrém. Vystřídala několik zaměstnání a nikde na ni nevzpomínali v dobrém - zvláštní povaha

Pampeliška: nikdy jsem v kanceláři nedělala, tak to je možná jejich specifikum, že se k sobě chovají takto. Ale snad to tak není všude.

punh: měla jsem takovou kolegyni. Když ta "mistryně světa" nastoupila, nikoho se na nic neptala, to by přece bylo pod její úroveň, a dělala si vše po svém. Samozřejmě spoustu věcí bylo špatně, i když byla dost pracovitá a chytrá, bez zaučení to prostě nejde, to nemůže zvládnout nikdo. No, už u nás nepracuje, holt nebyla dostatečně doceněná

No sláva, tak snad není ještě všechno špatně, už jsem vážně začala pochybovat, že vymizeli slušní lidé. Ale už je to lepší, než ty odporné reakce na začátku.

Křeček: PEGG: jsem ráda, že se tu konečně objevily příspěvky i jinačí než jak nováčci zdržují od práce. On každý někdy začínal a tak by si na to měl vzpomenout, jaké měl pocity, když si s něčím nevěděl rady. Ale možná jsou mezi námi lidi, kteří si umějí poradit za všech okolností.