Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jo, dámy, a to známe rodinu, kde synek otce oslovuje jeho křestním jménem a matce říká přezdívkou, kterou používá její manžel. Prý to prostě odposlouchal od rodičů a oni s tím nic nejsou schopni udělat. Ovšem já radši budu pro dceru "maminka", to je přece jen výjimečné oslovení, na které má nárok jen potomek mému srdci blízký a ne jen tak kdekdo. Ale od ostatních si to tykání s křestním jménem nebo přezdívkou ráda vyslechnu.

Bellana: Tak to už je hodně úlet

PEGG:

Juana: Ještě víc se mi líbilo, když tchyni snobky oslovovalaly "paní inženýrová", protože tchán byl ing. Tchyně je přitom Prof. PhDr. ,CSc.

PEGG: Mně by teda oslovení "mami" u tchýně taky nelezlo přes pusu, též se řadím k těm, kteří si oslovení "mami, tati" nechávají pro své vlastní rodiče. A jen doufám, že až jednou budou mé děti dospělé, tak mi jejich protějšky budou dál tykat a říkat mi křestním jménem, nebo klidně i přezdívkou. A to se toho dočkám, předpokládám, ve věku skoro úctyhodném,protože jsme si dali s dětmi na čas. Ale i v současnosti máme hodně kamarádů o generaci mladších a nemáme problém s tykáním, oni někdy mají, ale rychle si zvyknou. Stejně tak tykáme kamarádům o generaci starším. Možná to je lokalitou, možná je to lidmi, s kterými se stýkáme - netuším.

Bellana: Maminko nebo inženýrko, to máš jedno. Pořád to není adresné oslovení osoby, ale jen redukce na jednu vlastnost. Jestli jde o rodičovství nebo titul je v tonto případě celkem fuk.

orinka: Mnohem horší je absence pocitu vlastní důležitosti a sebeúcty a absence ústy k druhým. Já opravdu nevidím nic špatného na tom, že chci, aby mě lidi brali jako MĚ a ne jako nějkaý titul, roli, diagnózu nebo identifikační číslo. Ani na tom, že některá oslovení mám prostě vyhrazená jen pro lidi, ke kterým mám příslušný vztah.

Bellana: Znám to, taky jsem na "paní inženýrku" háklivá, přijde mi to jako nemístné elitářství. Proto titul používám opravdu jen výjimečně, většinou tam, kde vidím, že ten, s kým jedná, má taky uvedený titul u jména, jinak i v korespondenci na to kašlu.

Ahoj milé ženy,matky,babičky..... doufám, že oslovením nikoho neurazím. Děkuji vám za vaše názory. Věříte, že mě nikdy nenapadlo, že by někomu mohlo vadit oslovovat tchyni mami? Já svým tchánovcům říkám mami, tati a vykám, zrovna tak můj muž mým rodičům, nikdy nám ani jedni tykání nenabídli. Daleko horší by mi přišlo říkat jim babi,dědo, pro mě to jsou rodiče mého muže a tím pádem moji druzí rodiče. Na víc, jsou moc hodní a mám je ráda. A naše Eva nám sama od sebe začala říkat mami tati,ale vykala, jen tomu mému vyká pořád. To zítra napravíme a nabídneme ji tykání a oslovování křestním jménem. Uvidíme, co se z toho vyvrbí.

denda04: tomu docela rozumím. Podle etikety, má-li osoba titul, by se mělo používat oslovení tímto. Ale samozřejmě to vždy záleží na situaci a vhodnosti. Věřím ale tomu, že už se jim dostalo pořádného vynadání od někoho, kdo si na svých titulech zakládá a nesnese oslovení holým příjmením. Proto raději všechny oslovují korektně titulem a kdo nechce, může jim to říct. Mohou to také mít v nějakém etickém kodexu, jak jednat s pacienty a jak je povinně oslovovat. Mně, když nebylo oslovení titulem zrovna příjemné, tak jsem to řekla, a nikdy s tím nebyl žádný problém

k tomu oslovování:když jsem přijela před lety do porodnice,zavolala telefonem sestra lékaři:" Pane primáři,máme tady terciparu odteklou vodu"
Připadala jsem si jak žena z indiánského kmene

Verera: taky si myslím jmenovat jmenem přece to tam má napsané nechápu to ???

ale vím ,že hodně v nemocnicích říkají pacientům babi ,dědo a jak řekne to koleno ,nebo podobně je to hnus přece to je člověk né věc mělo by to být samozřejmostí , pacient se bojí něco říct ,nebo je v moci těch sester , lékaře a to není dobře

orinka: ale to není o mojí důležitosti. Rodiče mám jenom jedny a jsou pro mě jedineční, proto bych tak nedokázala říkat jiným lidem, přestože jsou taky RODIČE někoho jiného. Copak třeba oslovuiješ "miláčku" ostatní chlapy, protože jsou přece taky něčí miláčkové? Jsou to jen slovíčka, to ano, ale i slovíčka dokážou ublížit. Já si myslím, že třeba mým rodičům by to mohlo být líto, kdybych najednou začala oslovovat mami a tati jiné lidi

V případě v článku bych asi hlavně byla pro, aby manžel nabídl tykání. Doplněno tím, že Eva může oběma říkat křestním jménem. Nechala bych na ní, jestli je jí bližší jméno nebo mamko, tatˇko. On každý má jiné měřítko pro to, co je míň či víc formální, míň či víc osobní.

Třeba by ji i mohlo mrzet, že vám to dosavadní oslovení nějak vadí, třeba to naopak považuje za výraz citu k vám. Nenutila bych ji ke změně, jen dala další možnost k výběru.

Bellana: Ty tituly v nemocnici je někdy děs. "Paní inženýrko, vylezte si na stůl," to jsem dlouho rozdýchávala. Jméno by bylo jaksi vhodnější.

Tak s tímhle mám problém. Skorotchyně mi pořád vykala, já jsme jí časem nabídla, aby mi tykala, protože mi to připadalo takové divné. jenže ona to vzala tak, že jí můžu taky tykat a říkat jí jménem. A mně to prostě nejde přes pusu, možná proto, že si jí vážím,je to báječná ženská. Taky tu někdo něco podobného psal. Já ji vlastně ani nijak neoslovuju, možná teď s dětma babičko, jako pozdrav asi ahoj, ale to tykání jsme ještě nezvládla. Ale já mám s oslovováním problém i u jiných.

Manžel mému tatínkovi tyká a říká jménem, mamince vyká, ale rodiče spolu nežijí a neumím si představit, že by mé mamince tykal, nesedělo by mi to,ale to je konkrétní osobou, ne obecně.