Pomoc! Někdo mi vyměnil dceru!
.jpg)
Ne, neděste se, nestala jsem se obětí nepozornosti zdravotnického personálu v porodnici. Přesto mám pocit, jakoby mi někdo mou hodnou, sladkou a bezproblémovou holčičku po třinácti letech vyměnil.
Vím, je to puberta a nějak ji musíme přežít. Já se jen nesměle ptám: „Jak? Proboha jak se něco takového dá přežít?“ Mám totiž obavu, že to nezvládnu. Ani já, ani manžel, který je navíc velice prchlivý a všechny neshody a poklesky ze strany našeho zlatíčka řeší nadmíru razantně a nekompromisně. Což asi celou situaci jenom zhoršuje.
Ale abych byla konkrétní. Sabinka je jedináček, víc dětí jsme nechtěli. Od malička byla hodná, dobře se učila, hezky se chovala, projevovala zájem o všechno, co se kolem ní dělo. Nadšeně s námi jezdila na chatu, na výlety, zbožňovala prohlídky hradů a zámků. Také hodně sportovala, hlavně basketbal je její velká vášeň. Tedy dnes bych měla spíš říct – byl.
Protože to všechno, co jsem popsala v odstavci výše, je pryč. Zmizelo to. Věděla jsem, že s pubertou přijdou i změny v dceřiném chování, že však přijdou tak rychle a s takovou razancí, to jsem netušila ani náhodou.
Najednou je všechno špatně. Škola je na nic, basketbal je jen tupé honění za balónem, výlety s rodiči trapárna a víkend na chatě nuda k uzoufání. Místo veselé holčiny máme doma nafouknutý puchýř, který s námi mluví jen koutkem úst a s jasně rozpoznatelným pohrdáním. Nic jí není dost dobré, ke všemu má milión připomínek, odmlouvá a je drzá, až mi kolikrát vyrazí dech.
Nejhorší je, že kašle i na školu, prý už je konec roku, tak co by se namáhala. Vyžaduje, abychom ji pouštěli na noc ke kamarádce, začíná už sondovat i to, jak bychom se tvářili na její účast na diskotéce. K hrůze největší jsme zjistili, že kouří!
No, trošku jsem se rozepsala. Ale jsem toho plná. Nevím si s ní rady. Mám strach, abych něco nepokazila, je mi jasné, že je teď v citlivém věku a my to musíme nějak ukočírovat. Bohužel nevím jak. Domluvy, zájem, nezájem, zákazy, příkazy… nic nepomáhá. Když není po jejím, nafoukne puchejř a zaleze do svého pokoje, kde se zamkne a několik hodin nás ignoruje. Ve zvlášť vypjatých chvílích odmítá i přijít k večeři.
Co s ní? Asi jí budeme muset něco povolit, ale co? Je jí teprve 13. Máme o ni strach. Jak jste zvládli pubertu svých dětí vy? A přejde je to někdy?
21.5.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 84 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pomoc! Někdo mi vyměnil dceru!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
chytrájakrádio: Ale nikdo je nenutí žít podle nás ale s námi , v rovnocenném partnerství i když jako dítě verzus rodič
chytrájakrádio: A víš, že já si na svou pubertu dost živě pamatuju, ono to není tak moc dlouho 
Jo, byla jsem taky nafučenej puchejř, všemi nepochopená, rodiče byli děsný a vůbec nerozumněli mé zmučené duši, z kostnatého, nohatého a rukatého kůzlete, co se oblíkalo jako kluk, se snad přes noc stala "Drákulova nevěsta" (jak tu někdo pěkně vystihl) 
Obdivuju s jakým klidem to naši brali. Ale nic jsem neměla zadarmo 
. Pravidla byla a musela se dodržovat (ale tak to bylo vždy ne jen v pubertě).
chytrájakrádio: já se neměla proti čemu bouřit, naši byli střelení a na diskotéky mě posílali. Já nechtěla, takže byla třeba sobota, u nás kamarádka a s rodičema mě přemlouvala, abych šla na diskotéku Jen jsem musela říct kam jdu a kdy se vrátím a dodržet to.
"zapřáhnout, ztřískat, nedat najíst, zakázat, nakázat, zlomit, podrobit...." 
ano, přesně tak se má chovat k dospívajícím dětem! tedy pokud chcete, aby vás do cca 18 let nenáviděly, přemýšlely o útěku z domova nebo sebevraždě a v dospělosti na dobu "puberty" vzpomínaly s hořkým úsměškem.... Vy, který se tady kasáte, jak byste mladou zkrotily, jaké jste byly samy v pubertě? Není přesně tohle to, co váš štvalo? Fakt nechápu tenhle přístup. Pořídíte si děti, abyste na ně dělaly ťu ťu ňu ňu a když pak jdou do puberty a začíná se jim tříbit osobnost, nejradši byste je seřezaly a nutily žít PODLE VÁS. Neříkám, že kouření ve třinácti je v pohodě, ale pokud jí to chcete odnaučit, asi těžko zabere ztřískání a zákazy všeho možnýho... Diskotéku bych povolila na střední škole. Do basketu bych jí nenutila, ale třeba jí začalo zajímat něco jinýho - tanec, hudba, hip hop - co se jí na to zeptat a podporovat jí v tom? Dnes je jiná doba než v roce 1975, kdy jste v pubertě byli vy. Snažte se jí spíš přiblížit než vzdálit, to jsem zkrátka chtěla říct.
Ještě k tomu kouření. Velmi se mi osvědčilo, jako preventivní akce, dát dětem ochutnat. Když měli tak 10-11, tak jsem se poptala, jestli už ve škole někdo kouří. Odpověď byla vždy, že no jasně. Tak říkám a ty to nechceš ochutnat a hned jsem využila nejbližšího známého či příbuzného kuřáka co by instruktora. Všem mým dětem stačilo jednou potáhnout a říkají, že je to hnusný. Dokonce syn frajersky vykládal kamarádovi, že nekouří proto, že si to zkusil v 10 a jemu to zkrátka nechutná.
Zvládli jsme čtyři puberty,ale neptejte se mě jak.Museli jsme být neustále ve střehu a lecos zkousnout,ale zvládli jsme to bez ublížení na těle.Ale je fakt,že jsem často snila o tichém blázinci.Dneska se mě děti ptají: mami,jak jsi to mohla vydržet? No,musela jsem,vrátit ty zmetky nebylo kam
PROŽÍVÁME TO SAMÉ,TAKY MÁME DOMA 13 LETOU SLEČNU,ZE STEJNÝMI PŘÍZNAKY PUBERTY,NAŠTĚSTÍ NEKOUŘÍ. A DO TOHO JSME SI TED POŘÍDILI MIMINKO.
.gif)
Ota: občas nás i zaskočí
Grainne: společenská hra...
.jpg)
já jsem zvědavý jak za cca 2 roky začne náš prostřední ... on je už teď trochu moc sofistikovaný ... např na otázku "vyčistil jsi si zuby" odpoví větou " je to můj život ......ale vyčistil"
Grainne: zakuklenec je dobrý ....
Grainne: to mi říkal i pan psycholog v poradně - musíte ho mít rádi takovýho, jakej je
monja: jo, jo, zkoušej to na nás, zkoušej, ale jde o to, abychom to zkoušení kočírovali my a oni o tom nevěděli.
Je to taková společenská hra.
Tu a tam ještě dodávám, mít je rád, mít je rád a to i ve chvíli, kdy přemýšlím o tom, jak je smotat do kozelce a umístit do papírové krabice a odeslat expres na Severní pól.
Já mám útěchu, 2x jsem přežila, potřetí přežiju taky.
Pořád to jsou a vždycky budou naše milované dětičky, jen teď musíme počkat, až se z té hnusné housenky, zakuklené do vláken protivnosti a odporu vylíhne dospělec s rozumem tam, kde má být.
Tu a tam nějaký vzdor v mezích přežití bych dovolila, abychom jim zbytečně nedávali záminku k prodlužování tohoto období, je v zájmu všech zúčastněných ho co nejvíc zkrátit.
.jpg)
Grainne:naprostý souhlas
mám dceru 18 let a taky to na mě zkoušela, nikdy to teda nebylo nějak vyhrocené ale taky mě nasírala, navíc v té době se rozpadala celá naše rodina, tak to bylo na pytel 
jinak holky už tu vpodstatě všechno napsaly..... přidat práci, ubrat peníze, omezit volnost ale nazavírat a netlouct 
akorát se vůči vám zatvrdí a vůbec by ji neměl bít otec, je to přece ženská a facka teda není dobrej argument 
