Šup s tím do pračky!
Znáte to. Jakmile máte nějaký oblíbený kousek oblečení, je to právě ten, který si nějakým nedopatřením zničíte. A tak jsem i já přišla o svoji neoblíbenější sukni. Vrátila jsem se ze služební cesty, která je každý rok velice vyčerpávající, ale ta letošní byla výživná dvojnásob. Když odjíždíme, většina z nás vidí dvojitě, nepamatuje si ani svoje jméno a reaguje pouze na jednoduché povely. Při cestě domů se musíme podívat do občanky, kde to vlastně je a jak se tam jede. Návrat do normálního duševního stavu všem trvá zhruba týden. A tak jsem se nějak dostala domů, kde jsem chvíli nekoordinovaně chodila po domě a potom jsem z nějaké prapodivné pohnutky vrhla do pračky svoji vlněnou sukni a vyprala ji na šedesát.
Probrala jsem se ve chvíli, kdy jsem ji vyndala ven. Vypadla na mě jakási tvrdá filcová věc velikosti prachovky, která by mi mohla nově sloužit třeba jako ozdoba na zápěstí, bandáž kolena nebo gumička do vlasů. Ale jako sukně se to už nehodilo ani na moji plyšovou berušku. Podobně jsem dopadla před několika lety se zimním kabátem. U něj jsem se poctivě podívala na cedulku, jestli ho můžu strčit do pračky anebo ne. Šlo to. Kabát se krásně vypral a nezmenšil velikost. Jen se ztenčil. Z teplého flaušáku jsem obratem získala takřka letní model, 
protože i průsvitný baloňák mě zahřál víc. Teplotně na srpen vyhovoval, akorát je nutné přiznat, že v dlouhém černém kabátu vypadá člověk uprostřed parného léta poněkud výstředně.
Ne všechno je ale moje vina. Zrovna letos jsem měla velkou radost, když se mi podařilo sehnat letní kalhoty. Elegantní, z dobrého materiálu a střihu, který mi dokonale seděl. Měla jsem je sotva dva týdny, když zcela mimo termín přijela rudá osvoboditelka, jak trefně tuto záležitost nazývala moje bývalá kolegyně. Dorazila jsem domů, spáchala první pomoc ve studené vodě, a protože mi bylo špatně, rozhodla jsem se, že je doperu v pračce. Nastavila jsem praní ve studené vodě a odešla zdechnout. Když jsem k pračce znovu přišla, myslela jsem, že zdechnu ještě jednou. Pračka se rozhodla jinak a už z dálky jsem viděla zapařené okénko. Přes ukazatel teploty na nule jsem sáhla pro něžně uvařený kus textilu se zapranými skvrnami, které se mi už nikdy nepodařilo ničím odstranit.
Nové tílko jsem si zničila vysloveně svojí hloupostí. Přišla jsem z práce a v rohu místnosti jsem zahlédla počínající plíseň. Pocítila jsem nutkání ji okamžitě odstranit, a tak jsem sáhla po rozprašovači se Savem, postavila se na špičky a vypustila do roku oblak aerosolu. Ten se vznesl a dopadnul mi na hrudník, který mi odbarvil asi milionem a půl miniaturních teček. Vypadalo to tak příšerně, že se to nedalo vydávat ani za avantgardní umělecké dílo. Aspoň si už od té doby pamatuji, že se mám nejprve převléknout.
Kdybyste někdo našel nějaký zázračný recept, jak vrátit ten filc do původní podobny, dejte mi prosím vědět. Vážně jsem tu sukni měla ráda. Jinak aspoň napište, jak jste byli šikovní vy sami a jestli jste si také zničili nějakou oblíbenou věc.
16.11.2011 Rubrika: Náš domov | Komentářů 84 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Šup s tím do pračky!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
copak obarvené, toho už bylo - synovo oblíbené bílé triko na růžovo - pustilo stokrát prané jiné s červeným lemováním - to s tím lemováním zůstalo bílé, všechno statní zůstalo bílé, jen to jedno bylo růžové - to mi vysvětlete! Nakonec se s tím smířil a nosil růžové, po třetí vyprání se vrátilo ke své původní barvě
Jinak - zapalovače, drobné mince - pravidelně, jednou jsem dokonce vyprala i flashku - funguje. Ovšem miluju zapomenuté papírové kapesníky - za to bych snad vraždila 
.gif)
Tak to se mi nestává, protože mám odstrašující příklad v mé matce. Každý svetr, který jsem jí kdy půjčila nebo zapomněla na chatě, a ona miluje cizí oblečení a věci...je fakt úchylná
,skončil jako plstěný obleček na tříleté dítě. Jednu dobu jsem jí půjčovala svršky s dodatkem A NEPER TO!
.jpg)
Milda3: ty jsi barvoslepej???? Pochopim ze neni prirodou dáno (i kdyz i to povazuji za pitomou vymluvu) ,ale v zivote nepochopim jak muze nekdo prát svetlé s tmavym a pak se divit . Ale viking je taky barvoslepy, ale u neho to neni prirodou ale leností
když jsem v 69 roce začal žít se svojí nastávající na hromádce,tak v době kdy odjela asi na dva dny k matce jsem iniciativně vypral a když přijela tak se u vysícího prádla na šňůrách rozbrečela,zničil jsem ji všechny svetry a od té doby mě k prádlu nepustila,občas si na to ještě vzpomene,ale tenkrát to sranda nebyla,peněz málo a v krámech na výběr taky moc ne,automatku moc nechtěla a asi rok po revoluční komedii byla dost dlouho v nemocnici,tři kluci a já prádla zašpiněnýho dost,tak jsem koupil automatku a naházel to tam jak mě to přišlo do ruky a výsledek zabarvené prádlo,tak když přišla paní domů jsem dostal zákaz praní a ten trvá dodnes,no vůbec se nezlobím
.jpg)
Jednou se mi podařilo obarvit várku čistě bílého prádla (včetně luxusních dvou košil mého exmanžela) na růžovo díly červené ponožce, kterou mi do pračky strčil nějaký šotek. A pak se mi podařilo pomocí prostředku na odstranění skvrn, který jsem přidala k várce modrého povlečení a modrých prostěradel totálně "batikovat" všechny kusy. Ten prostředek na skvrny to povlečení i modrá froté prostěradla místy vybělil. Ačkoliv mám batiku ráda, toto bylo něco nepopsatelně ohavného. Povlečení šlo tenkrát do popelnice, zachovala jsem jen jedno prostěradlo, používám ho na ležingovou úpravu v autě 
jarla: ono kolikrát stačí maličká tkanička a bílé prádlo je rázem obarvené jako Duhou.
.JPG)
orinka - no, jsem blbec... 
jednou a není to tak dávno jsem vytáhla z pračky hromadu bílých ponožek,které byly dokonale žluté,malej má takovou látkovou postavičku Pata-Mata nevím který je který a ten má na sobě žluté tričko a modré kalhotky,obojí jde sundat,já pračku plnou bílých ponožek nachystanou na praní a malej se rozhodl,že Pat Mat je špinavej,tak ho vyslékl a obleček mi strčil mezi ty ponožky do pračky,no jako hezky se to vypralo,to musím uznat,ale byla bych raději kdyby pustili i ty kalhotky,aspoň by se ty barvy namíchaly a byly by zelené,zelenou mám teda radši než žlutou
Čistírny mne jednak otravujou a druhak jsem minule zjistila, že maželovo sako, které si propotil v horku mi z čistirny přišlo úplně stejně propocené. Takže saka jemně čistím a do čistírny dávám jednou za.... hodně a svoje vlněné kostýmy odvážně peru ve studené vodě a šamponu. Funguje to.
Linda: s tou čistírnou přesně tak. Když něco kupuju, první moje starost je, jestli to můžu prát. Jinak nebrat. Dvě stovky za čistírnu - to si za půl roku můžu radši koupit novou věc.
annie: nové věci pro jistotu před prvním praním na chvilku hodím do horké vody bokem a hned vidím, co to dělá. Ale myslím, že při dnešních technologiích už by mohli zaručit nepouštění barev.
Tak takhle sikovná nejsem 
, ale pri své lenosti mi nesmi do baráku nic co se nesmi prát v pracce. A cistirnu povazuji za zlodeje takze me tam vidi pouze s manzelovym oblekem jednou max dvakrát do roka.
Chudinka moje pracka, posledni dobou vydává zvuk jako kdybych v ni mucila mysi. Asi uz peje svou labuti pisen a budu se muset podivat po nové 
Dostala jsem od kamarádky pistáciově zelenou osušku - praní na 60 povoleno.
Tak jsem ji zapla ještě s ostatníma věcma...Ta svině zaprala komplet všechno.... ble. 
Ovšem kamarádka si ji koupila pro sebe taky, jen v jiné barvě a dopadla stejně... prý je měli ve výprodeji...
jednou jsem měla speciální kočku, která odmítala chodit s velkou potřebou na svoje wc. Čurala tam v pohodě, bobek zásadně vedle. Bobek ještě jakž takž, ale pokud měla řidší případ, pak to zabarvilo lino dohněda. Nenapadlo mi nic lepšího, než to vyšmirglovat. Poprvé, podruhé se to zdálo jako skvělé řešení, ale nenapadlo mi, že tím lino ztenčuju. A jednoho dne....
veci nenicim. Ale pravidelne peru zapalovace a penize. Odmitam totiz milackovi prochazet kapsy.
