Pomoc! Někdo mi vyměnil dceru!
.jpg)
Ne, neděste se, nestala jsem se obětí nepozornosti zdravotnického personálu v porodnici. Přesto mám pocit, jakoby mi někdo mou hodnou, sladkou a bezproblémovou holčičku po třinácti letech vyměnil.
Vím, je to puberta a nějak ji musíme přežít. Já se jen nesměle ptám: „Jak? Proboha jak se něco takového dá přežít?“ Mám totiž obavu, že to nezvládnu. Ani já, ani manžel, který je navíc velice prchlivý a všechny neshody a poklesky ze strany našeho zlatíčka řeší nadmíru razantně a nekompromisně. Což asi celou situaci jenom zhoršuje.
Ale abych byla konkrétní. Sabinka je jedináček, víc dětí jsme nechtěli. Od malička byla hodná, dobře se učila, hezky se chovala, projevovala zájem o všechno, co se kolem ní dělo. Nadšeně s námi jezdila na chatu, na výlety, zbožňovala prohlídky hradů a zámků. Také hodně sportovala, hlavně basketbal je její velká vášeň. Tedy dnes bych měla spíš říct – byl.
Protože to všechno, co jsem popsala v odstavci výše, je pryč. Zmizelo to. Věděla jsem, že s pubertou přijdou i změny v dceřiném chování, že však přijdou tak rychle a s takovou razancí, to jsem netušila ani náhodou.
Najednou je všechno špatně. Škola je na nic, basketbal je jen tupé honění za balónem, výlety s rodiči trapárna a víkend na chatě nuda k uzoufání. Místo veselé holčiny máme doma nafouknutý puchýř, který s námi mluví jen koutkem úst a s jasně rozpoznatelným pohrdáním. Nic jí není dost dobré, ke všemu má milión připomínek, odmlouvá a je drzá, až mi kolikrát vyrazí dech.
Nejhorší je, že kašle i na školu, prý už je konec roku, tak co by se namáhala. Vyžaduje, abychom ji pouštěli na noc ke kamarádce, začíná už sondovat i to, jak bychom se tvářili na její účast na diskotéce. K hrůze největší jsme zjistili, že kouří!
No, trošku jsem se rozepsala. Ale jsem toho plná. Nevím si s ní rady. Mám strach, abych něco nepokazila, je mi jasné, že je teď v citlivém věku a my to musíme nějak ukočírovat. Bohužel nevím jak. Domluvy, zájem, nezájem, zákazy, příkazy… nic nepomáhá. Když není po jejím, nafoukne puchejř a zaleze do svého pokoje, kde se zamkne a několik hodin nás ignoruje. Ve zvlášť vypjatých chvílích odmítá i přijít k večeři.
Co s ní? Asi jí budeme muset něco povolit, ale co? Je jí teprve 13. Máme o ni strach. Jak jste zvládli pubertu svých dětí vy? A přejde je to někdy?
21.5.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 84 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pomoc! Někdo mi vyměnil dceru!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Co se týče diskoték, tak to na mě dcery zatím nezkoušely. Přespání u kamarádek ano, ale vždy vím u kterých a s maminkami se známe a voláme si. Na oplátku zase přespávájí kámošky u nás a bereme je na výlety.
Máme ještě syna /18 let/ a tak musí doma pomáhat všichni.
Před necelým rokem jsme si pořídili čivaváka. Je to můj mamánek, vždy dobře naložený. Když doma vytečou hormony, jdu se projít.
Možná by Naďo pomohlo dceři víc povinností a méně tvojí pozornosti.
Nemusí být u tebe vždy na prvním místě jenom proto, že je jedináček.
Já měla kluky, možná je to něco jiného. Ale docela bych doporučovala od Betty MacDonald - Co život dal a vzal, kde je kapitola právě o pubertě. Když už jsem nevěděla co, tak jsem si ji přečetla a měla jsem zase sílu žít dál 
Jinak to chce pevné nervy, bude líp!
Mám třináctileté dcery, dvojčata. Kdyby kouřily, hodne by mě to mrzelo. Za co si Naďo dcera cigarety kupuje? Asi bych byla tvrdá. Kouříš? Dobře. Ale nebudu ti prát oblečení, z kterého cigára ucítím. Vyper si je v ruce. Co vlasy? Smrdíš, běž si je umýt. Je vyndané nádobí z myčky? Máš uklizený pokoj?
A co se týče známek. Úžasně pomáhá přirovnat školu k zaměstnání. Chodím do práce a beru peníze za výkon, který odvedu. Ty chodíš do školy a to je teď tvoje zaměstnání. A zavedla bych systém kapesného dle známek. Např. za jedničku 50,- Kč, za dvojku 30,-, za trojku pětikorunu, ale za čtyřku a pětku bych si nechávala peníze vracet. Když ti pak princezna bude vracet za každou kouli padesátikorunu a zjistí, že je v mínusu, mohla by se chytit za nos a trochu se ve škole snažit.
Rodiče to mají dneska daleko složitější kvůli tomu, že se mládeži ze všech stran podlézá, rodiče se pomalu bojí vlastním dětem uložit nějakou práci, a na straně druhé se ovšem očekává, že se jim bude financovat studium, ošacení, zábava - prostě mají se jak prasata v žitě. Vím, že jsou výjimky, ale skákat kolem dětiček a snášet jim modré z nebe jim moc nepomůže. Každý vzpomíná na přísné kantory, co naučí a ne na ty, co si nechají kálet na hlavu - to jen pro přirovnání.
Přesně jak říká kominice. Ve 13 letech bych ji zpacifikovala jedna dvě. Nevymlouvej se na pubertu, tohle si nesmí dovolit ani v pubertě, ani před a za ní. Tvrdé zákazy a důsledně dodržovat, neomlouvat ji, že je v pubertě.Jednou vám za to poděkuje.
Ona má pocit, že je dospělá? Tak by měla mít doma nějaké povinnosti, ne?
.jpg)
Sabinka vám tvrdě skáče po hlavě
Tohle mě dostalo do kolen: Co s ní? Asi jí budeme muset něco povolit, ale co? Je jí teprve 13.
Smrad hulí, je drzej, fláká školu a ty uvažuješ v čem jí vyjít vstříc?
Ničím!
Za kouření tvrdě trestat! Jen ať manžel klidně jedná velice pádnou rukou.
Že madam nepapá večeři? No tak ať nejí! Ale nesníš večeři- nic jiného nedostaneš!
Jak píše sallie na přespání u kamarádky nic špatného není. Chtěj ale číslo na její rodiče a zjisti co je kamarádka zač. Taky by to mohla být holka o pár let starší a samej průšvih.
Discotéky jsou i odpolední- tam klidně ať zajde, ale ona bude chtít nejspíš od 20.00 a to už by mohl být průšvih. Stačí jeden zátah policie a budeš vysvětlovat jak to že se ti nezletilá dcera courá po nocích.
Pubertu mám doma stereo (holka 16 kluk 15) občas je to na zabití, ale ukočírovat se to dá. Možná je to ale tím, že my měli doma vždycky normální děti s normálníma (občas i nenormálníma) průšvihama a né opečovávaného jedináčka.
Držím palce.
.gif)
Zazila jsem spoustu pubert (11) - takovych, ze jsem si ani nevsimla, ze nejaka je, i takovych, kdy jsem temer uvazovala o najemnem vrahovi.
S kourenim nejspis zacala, protoze potrebuje pocit, ze je dospela - zkus najit neco, co v ni bude vyvolavat pocity "velke holky" - nemyslim tim pousteni na diskoteky, ale povolit retezy by to urcite chtelo - dat duveru v urcitych vecech a OPRAVDU JI VERIT. Me se nejvice osvedcilo zavedeni vlastniho uctu, kdy deti museli disponovat s penezi na vse - jasne , ze zacatku to bude desne a rozhodne nebudou vychazet, utrati vsechno prvni tyden, ale kdyz zjisti, ze vic proste nedostanou a tedy budou az do konce mesice na 0 (tady jsem nikdy nesmela povolit a zaplatit neco za ni - treba obedy), tak se to rychle nauci.
Pokud nechces riskovat s penezi, najdi jinej dospelackej cin.
Ja ted prozivam 12. pubertu 
A ze nechce veceret? Talir ji priprav a nech ho na stole - az bude mit hlad, tak ho sni. Jednim ze znaku pubose je odmitani rodinnych veci, mezi nez vecere patri. Nech ji vybrat, kdy sama chce veceret a sami si s manzelem udelejte romantickou dinner bez ni (taky se ucte, jake to je byt bez ni)
kouření bych tvrdě stíhala, naopak na přespání u kamarádky nevidím nic špatného (ale asi bych ověřila s rodiči kamarádky, že je dcera u nich a že je s nimi někdo dospělý). Diskotéky - tam záleží na okolnostech... sama jsem nikdy nechodila, tak nevím... určitě jsou místa a časy, kde třináctiletá holka nemá co dělat - a můžou být akce, kde by to třeba šlo...
A jestli ve "vypjatých chvílích" madam nehodlá přijít k večeři? No tak ať nechodí, ne? Večeře se servíruje v určitou hodinu, a jeslti nehodlá jíst, ať si trhne - další jídlo je snídaně (PS - doufám, že aspoň ty snídaně si madam chystá sama)
