Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Prošla jsem mnoha zaměstnáními, a tudíž to znám z obou stran, jak z pozice člověka, co přijde nový a kouká jako zjara, tak z pozice toho, kdo dostane nováčka "na hrb" a ke své vlastní práci (kterou za něj nikdo neudělá a musí ji odvést ve stejné kvalitě jako jindy) má navíc někoho zaučovat. To za prvé zdržuje, za druhé mu to obvykle nikdo nezaplatí, za třetí se toho dotyčného většinou nikdo neptá, ale dá mu to rozkazem, což samo o sobě není zrovna ideální začátek. Osobně jsem z toho nikdy odvázaná nebyla, když mi byl přidělen někdo nový, a očekávala jsem od dotyčného maximální snahu neotravovat, myslet vlastní hlavou a ptát se jaksi k věci, ne na každou oslovinu. Kupříkladu kopírka má návod k použití, pokud je to typ, kterej jsem v životě neviděla, vezmu návod, přečtu a vyzkouším = nebudu se ptát, jak se to zapne/vypne a kde se tam strká papír. No a "komunikativní" kolegyně, to je mor. Jsou zaměstnání, kde se to cení, třeba call-centra, ale v běžným kanclu, kde je pořeba odvést kus práce, a když se mluví o nárůstu zakázek, tak jde asi o vyřizování objednávek, tam je přehnaná komunikativnost spíš na obtíž.

Kolegyně nehází klacky pod nohy - dělá svoji práci, za kterou je placená a totéž očekává od tebe. Píšeš, že ti řekne jen polovinu. Asi si myslí, že to, co ti neřekla, je tak samozřejmé, že to říkat nemusí. Vidím za tím i vinu vedoucího. Když někomu hodí na krk někoho, kdo nedokáže práci vykonávat samostatně od začátku, tak musí toho obtěžovaného finančně motivovat. Předávat know-how zadarmo je socialistický zvyk. Čekat, že si zaměstnanec řekne: "Hurá, mám tady někoho k ruce.", je pošetilé. Každý z nás má svůj zaběhlý postup, jak své úkoly zvládnout, vyrušování zdržuje.

abys ji nemusela obtěžovat stálými dotazy, vezmi si zápisníček a její rady si zapiš. Bude vidět, že chceš pracovat samostatně a bez vyrušování kolegyně, třeba to pomůže.

modroočka: Ta taktika by mohla zabrat. Ja jsem na tom byla podobne, a nakonec jsem zjistila, ze moje kolegyne se boji, ze bych mohla znat vic nez ona, a ona by nebyla nepostradatelna. Proste sama nebyla dost silna v kramflekach a bala se kazdeho, kdo by jeji pozici ohrozil. Takhle by mohla mit pocit ze je "nadrizena", a mohl by byt klid. A coby narizena by zodpovidala za veskerou praci co prijde z jejiho oddeleni. Treba nikdy nebyla sama v situaci, kdy za nekoho zodpovidala a taky z toho muze byt na vetvi.

anebo se nadřízenému omluv za své chyby a řekni mu, že jsi požádala kolegyni, aby kontrolovala Tvoji práci, aby nedocházelo ke ztrátám atd... ona u toho musí být a tím opiluješ její špičatost, neboť ona bude "zodpovědná" za Tvé výkony. Jdi na to chytře, hraj hloupoučkou, dovol ji, aby byla nepostradatelná a důležitá. Časem budeš mít všechno v malíčku a pak už bude fajn.

Myslím si, že každou zlobou, nevstřícností apod. je nědo ukryto. Buď se Tvoje kolegyně bojí, že přestane být nepostradatelnou, anebo nesouhlasí s šéfem, aby posílil oddělení. Taky se podívej, jak to má s jinými kolegy... a zkusila bych ji před nadřízeným zatáhnout do pozice přímé nadřízené a dávala bych jí kontrolovat svoji práci, aby nemohla vykřikovat ani proti Tobě štvát nadřízeného.Tím ji donutíš k vysvětlování... Ty se naučíš potřebné a pak už to bude snad normálnější.

co zkusit s kolegyní, případně se šéfem promluvit na téma rozdělení práce. Možná by bylo lepší, kdyby šla vaše práce nějak rozdělit, dát každé trošku jinou funkci (název funkce) a vymezit jasné hranice?
Já jsem jednou byla z nové kolegyně napřed šíleně nešťastná, protože ona nebyla jako já a nebyla schopná něco sama vymyslet nebo zvládnout nějakou novou práci bez podrobného návodu. Pak jsem ale zjistila, že je naprosto úžasná na věci, které mě nejdou a nebaví mě (repetitivní úkony, nekonečné přepisování a opravování dlouhých textů, třídění a zanášení informací do databází - ale třeba taky měla fantastickou paměť na fungování programů - nebyla schopná sama zadat dotaz do databáze, ale byla schopná si sekvence úkonů pamatovat - a tam kde jsem to já vždycky vymýšlela od začátku - pokud jsme to dělaly jednou za půl roku - tak ona to vyšvihla jak z partesu z paměti). Takže jsme si oddělily a rozdělily práci - a spokojenost veliká. Já na ní hrnula práci, která mě nebavila a nešla a ona tu práci odváděla rychle, přesně a ke spokojenosti všech (protože nikdo neměl tolik trpělivosti a pečlivosti co ona).
Takže zkus popřemýšlet. Já jsem vlastně takhel fungovala s kolegyněma vždycky. Já třeba hrozně nerada telefonuju, takže často jsem vyhandlovala telefonické vyřizování za přepisování (píšu všema deseti, dost rychle) nebo překlady.... a bylo prima mít tým, kde jsme si vyšly vstříc.

No a pak se ještě můžeš rozhlídnout uvnitř firmy, jeslit tam není místo, tkeré by ti vyhovovalo víc - s jinými lidmi a zkusit se nechat přesunout

S některými lidmi vyjít prostě nejde. Já osobně bych odešla, protože pracovat v takovém prostředí se brzy odrazí na zdraví. Je to válka nervů . O kolegyni nemůže být ani řeč, protože takhle se kolegyně nechová.

Z čeho soudíš, že se vyžívá v tom, když jsi bezradná, něčemu nerozumíš nebo ti něco vytkne šéf? Z toho, že si dělá svoji práci a neběží ti na pomoc nebo tě neutěšuje? Jsem v pozici té, která je ve firmě od založení. Nováčkům pomáhám. Po měsíci už předpokládám, že svoji práci mohou dělat jen s minimální dopomocí. Do nekonečna je za ručičku nevodím a nemám to v úmyslu ani do budoucna. On za mě totiž nikdo moji práci neudělá. Pokud se mě někdo na totéž zeptá po páté, tak to už opravdu nejsem přívětivá a neutěšuji ho. To pak začnu pochybovat o tom, jestli se na naši práci hodí.