Tykat či vykat? Tchyně, tchán, snacha.
Milé šťastné ženy, prosím o vaše názory.
Mám budoucí snachu, budu jí říkat Eva, která mi tyká a říká mi mamko a manželovi říká taťko, ale vyká mu. Já vím, že to je divné, ale nějak se to tak vyvrbilo a prostě to u nás takhle je. Teď budeme mít o víkendu velkou rodinnou oslavu a ve mně hlodá myšlenka nabídnout Evě tykání křestním jménem, samozřejmě s tím, že by to tykání bylo jak mně tak manželovi, on se tomu nebrání.
Evu mám opravdu ráda, je to moc hodná holka a dost si rozumíme, takže v tom problém nevidím, ale trochu mi vrtá v hlavě, jestli to není divné, když vlastní syn mi bude dál říkat mami a snacha křestním. Taky si nejsem jistá, jestli jí by nedělalo problém nás oslovovat křestními jmény, přece jen je mezi námi třicetiletý věkový rozdíl.
Můj švára mým rodičům taky říká křestním a divné mi to nepřijde, ale on je od nich jen o deset let.
Rozhodně ale chci alespoň sjednotit to tykovykání u nás :o)
Jak to máte u vás a jaký na to máte osobní názor? Tykat a říkat mami, tati nebo vykat a nebo dokonce se nechat oslovovat křestním jménem?
Děkuji za názory
6.4.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 84 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tykat či vykat? Tchyně, tchán, snacha.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mně kdysi tehdy ještě jen matka přítele nabídla tykání křestním jménem. Otec ne, tak to bylo děsně divný. Ale stejně mi to jméno nešlo přes pusu. Po svatbě mi to navrhl i tchán (tedy ona mu to "nařídila"). Druzí tchánovci mi tykání nenabídli a ani nenabídnou - tchýně vyká i své mamince. Nejdřív jsem je neoslovovala, max. příjmením, bylo to divný. Teď vykám a říkám babi, dědo a je to mnohem lepší.
Je to těžké, mojí první tchýni jsem říkala mami a vykala jí, tykání jsem si nějak neuměla představit a ona mi ho ani nenabídla, druhé jsem tykala a přišlo mi to přirozené, i když byla starší než ta první. Mě moje snacha tyká a ani jsem si nevšimla, že by mě nějak oslovovala, i když myslím, že se máme rády - je pravda, že oslovování křestním jménem jsem jí nenabídla (nejsem na to zvyklá a fakt by mi to bylo divné, kdyby mi říkala jinak než syn), a mami jí nejspíš zatím nejde přes pusu, což respektuju. Koneckonců už mají prcka, tak má nárok oslovovat mě babi
Jak tak čtu, je to všude jiné. Třebas můj manžel tatímu říkal křestním jménem a chodili spolu na pivo, ale myslím si, nevím proč, že mezi chlapy je to nějak snadnější
.gif)
sallie: Takhle jsem to měla s maminkou mého dlouholetého přítele(byli jsme spolu 9 let),byla to a je skvělá ženská,taky jsem jí vykala a když mi nabídla asi po dvou letech tykání,už mi to nešlo,tak jsem jí vykala(občas u skleničky tykala) a oslovovala jménem,dodnes jsme kamarádky
zeptej se jí, co jí vyhovuje.... ono je to těžký... já jsem si svojí tchýně strašně vážila a proto mi přišlo divný jí tykat... dává to smysl? Trvalo to pár let, než jsem to zvládla... ne proto, že bych jí neměla ráda, ale právě proto, že jsem jí měla ráda...
Moji tchánovci si vysloveně vyžádali,že si nepřejí tykání,že je to neslušný,takže jsem jim dlouho normálně vykala a říkala ,,našim,, příjmením...když začal náš synek vnímat a oslovovat je stejně jako já a vykal,jediný co teda připustili,že jim můžu říkat babi a dědo,ale stále vykám a říkám dobrý den a nashledanou
...můj manžel mým rodičům normálně tyká a říká jménem
a tak si myslím,že to má být....takže můj názor zní:tykat a říkat jménem,jinak si bude tvoje snacha připadat stále jako cizí,aspoň tak to cítím já
.jpg)
Oběma snachám tykáme a ony nám vykají, protože je známe už jako malé holky a běžně nám vykaly a tak to teď necháváme být i když mi mladší tykovyká při nějaké rušné příležitosti tak ji říkám,ať si vybere (ne hádkách, ty zatím nevedeme) - a neoslovují nás nijak, jen před dětmi babi - dědo - - zrovna tak to mají synové se svými tchánovci ...
Pokud vám to s manželem nevadí, tak mi to přijde jako dobrá varianta.
Já tchýni a tchánovi taky říkám křestním a tykám. A jsou ve věku mých rodičů, vlastně pánové jsou stejný rok. Nabídli mi to a vyhovuje nám to.
Pro mě je to přijatelnější, než jim říkat mamko, taťko. Přece jenom, rodiče mám ty svoje.
Myslím, že je pocta, když snacha Tě oslovuje maminkou... tykání a vykání... je je individuální. K někomu to jde hned, s někým tuto hranici nelze překročit nikdy, někdy se to časem změní.
Neřešila bych to. Oslovení máte v rodině pěkné, tak proč to měnit?
Kamarádi mých dětí k nám chodí od útlého věku. A říkají mi mami. Nevyvracím jim to, i když jsem podle zdejšího zvyku navrhla křestní jméno. A i když ti kluci mají víc jak 20 let, chodí se mi svěřovat, poslouchají mé názory... a děkují za čas, který se mnou strávili.
Proč by to mělo být divné, že vás snacha oslovuje jinak než syn? Já taky tchánovcům tykám a oslovuju je křestním jménem, tchýně mi to nabídla sama hned na začátku. Naopak by mi přišlo divné říkat jim mami a tati (nebo jakoukoliv odvozenou podobou). Ač je mám ráda a jako rodičů svého muže si jich vážím, moji rodiče nejsou, ty mám jen jedny a nikomu jinému to oslovení zkrátka nepatří. Křestní jméno mi přijde jako nejpřijatelnější varianta.
