Stěhování na chatu. Je to řešení?
.jpg)
Asi nejsme zdaleka jediní, kdo se mají v dnešní době co ohánět a s obavami se dívají do budoucna. Je nám s manželem něco málo přes padesát, děti už máme z domova. Poté, co jsme v průběhu dvou let oba přišli o práci a horko těžko si našli jinou, mnohem méně placenou, než na co jsme byli zvyklí, začínáme uvažovat o tom, že se přestěhujeme na chatu.
Respektive nejvíc o tom uvažuje manžel, já jsem poněkud zdrženlivější, protože si to neumím úplně představit. Celý život jsem zvyklá být ve městě, nevím, jak bych si zvykla na venkově, na to, že nemám vše přímo u nosu. Mám z toho obavu i když si říkám, že na tom snad zas nic tak strašného není, spousta lidí žije mimo hlavní aglomerace a taky jim vše funguje.
K tomuto rozhodnutí jsme dospěli, poté, co se neúměrně vysoko vyšplhal nájem v bytě, kde bydlíme. Během posledních asi šesti let se zvyšoval téměř o tisícovku ročně a začíná to pro nás být velmi zatěžující. Kdysi jsme se báli vzít si hypotéku, a teď se nám to vymstilo. I když těžko říct, jestli bychom se splátkami na tom byly lépe. Při cenách bytů asi moc ne. .jpg)
Takže začínáme uvažovat o tom, že se přestěhujeme na chatu. Je vzdálená něco přes dvacet kilometrů od našeho města, do vesnice je to asi deset minut pěšky, do malého městečka v okolí šest kilometrů. Chata je fajn, sice není vyloženě uzpůsobená na celoroční užívání, ale je to řešitelné. Dole je velká místnost a kuchyňský kout, nahoře podkroví na spaní. Součástí chaty jsou i dvě velké technické prostory, které mohou posloužit jako úložné. Je zde elektrika i voda, vaříme na probanbutanu. Chata je v poměrně početné osadě, není to nějaká osamocená pastouška. Od jara do podzimu je tam nastálo spousta lidí, hlavně důchodců.
Na jednu stranu mne to láká. Klid, příroda, zahrada, místo městského shonu večery na terase, procházky do lesa. Dojezd do zaměstnání autem asi třicet kilometrů tam a zpátky je snad stravitelný, sice by se asi projelo dost benzínu, ale na druhou stranu bychom ušetřili za nájem, který platíme teď. Nebo se dá jet vlakem a autobusem.
Jsem na vážkách. Manžel by byl pro hned okamžitě. Já jsem na tom chvíli tak a chvíli naopak. Přece jenom je to dost závažný krok. Pustit byt s nájemní smlouvou a jít svým způsobem do nejistoty. Nejistoty v tom směru, že nemám tušení, jak to bude všechno fungovat. V blízké vesničce je jen malinký koloniálek, takže vše by se muselo dovážet. A co v zimě, když napadají hromady, sněhu, budeme prakticky odříznuti.
Moc ráda bych si vyslechla vaše názory na toto mé dilema. Třeba se bojím zbytečně.
1.3.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 85 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Stěhování na chatu. Je to řešení?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kassy: Mj. Dojíždět se dá jen pokud vlastní spolehlivé auto a pokud "dostanou" v 60ti a více letech razítko o způsobilosti do řidičáku.
Ono se to hezky plánuje, ale důchod v nedohlednu a kdo ví, zda budou tak zdraví (vidoucí, pohybliví...doplň další) aby mohli dojíždět ?
Mně se např. stala taková celkem běžná věc už v 45ti : po výhřezu ploténky do páteřního kanálu mi ochrnuly nohy. Po operaci sice chodím, ale v autě trpím bolestí, a řídit můžu jen na kratší vzdálenosti.
Daniela nepíše, jestli jsou třeba OBA řidiči ? Pak stačí, že "řidič" onemocní a jak se ten "neřidič" dostane do práce ?
To chce důkladně a konkrétně propočítat - náklady na byt i na chatu, ale opravdy se vším všudy - nájem, provoz (chata asi nebude zateplená - jak ji v zimě budete vytápět a kolik to bude stát?), nutné pravidelné opravy a údržba, počáteční investice do chaty, aby se v ní dalo trvale bydlet, dojíždění do práce, za nákupy, za kulturou... Až budete vědět, jak moc se vám to vyplatí finančně, můžete zhodnotit i další aspekty jako je pohodlnost bydlení a dojíždění, dostupnost kultury, zdravotní péče, vašich zájmových aktivit... Někdy i takové prkotiny jako absence asfaltové cesty k autobusu a nutnost brodit se ráno do práce blátem dokážou pěkně znepříjemnit život. Takže přemýšlejte opravdu o všem a sepisujte si na obě strany i zdánlivé prkotiny. Pak to dejte všechno dohromady a uvidíte. Případně se můžete zkusit poohlédnout po menším bytě ve městě a srovnat stejným způsobem i tuto možnost. Předpokládám, že chatu prodat a koupit byt do osobního vlastnictví nebo aspoň družstevní asi nechcete.
Jinak já osobně bych do toho nešla. Z popisu chaty (jedna místnost, v osadě, vaření na propanbutanu...) usuzuju, že jde o vyloženě rekreační chatičku. Taky si předem zjistěte, jestli byste si tam vůbec mohli zapsat trvalé bydliště a jestli byste trvalým bydlením neporušili třeba stanovy zahrádkářské organizace (pokud je to chata v zahrádkářské osadě). Taktéž zhodnoťte, jestli budete moct v chatě bydlet i ve stáří (jak vypadají schody do patra například?) nebo budete za deset let muset řešit další úpravy nebo stěhování.
sharon: 
Zrovna dneska jsem kupovala po delší době vejce. Kus za 7 Kč. A nebyly BIO.
Asi to bude tím, že slepičí odbory prosadily pro své odborářky větší klece, tak se jich do těch "fabrik na vejce" vejde míň.
Vidím to na odstěhování se z tepla paneláku na chatu a vllastní velkochov drůbeže. Až se zavedu, tak budu tady na Š-ž brát objednávky...
.gif)
leda...opr
mam-ča: a maso jen o velkých svátcích , jinak erteple s kyškou....a vejce si důchodce už může tak ledy poškrábat....
Stejně mi přijde smutné, že dva pracující s odrostlými dětmi se musí rozhodovat, jestli budou bydlet nebo jíst. Co až budou v důchodu, a jejich příjmy ještě poklesnou ?
Nevracíme se náhodou do časů 1. republiky, kdy na okrajích měst vznikaly "nouzové kolonie" ? Takové maličké zahradní domky s pumpou a kadibudkou na dvorku.
Tenhle návrat k tradicím jsme přece nechtěli ?!
jelítko: 15:27 Tenhle názor jsem prosazovala, pokud jsem byla mladá a zdravá. Přicházející stáří spolu s nemocemi, můj názor poněkud poupravilo.
Zatím to ještě jde, ale bude hůř.
Ach ta deregulace co? Neváhejte a stěhujte se. Zvyknete si, spoustu lidí takhle žije a uvidíte, že ty krásné večery na zahradě vám vykompenzují to nepohodlí v zimě. Naučíte se jak tam žít a zvyknete si. Já bych šla okamžitě. Kdybych měla chatu 20 km od města, ve kterém bydlím. Horší byste to měli, kdyby to bylo třeba 150 kiláků.
Na chatě s e.č. se dá normálně přihlásit k bydlení....Nezávidím paní Daniele to rozhodování,ale nechápu,že si byt,když mohli!!! nekoupili....My jsem na tom mnohem hůř,máme byt služební,nájem obří,nezbylo nám nikdy na nějaké půjčky,tento byt ani nejde koupit...Kdyby nám tehdy dali normální byt od podniku,tak jsem si ho mohli koupit,takto půjdeme za cca 3-4 roky pryč s holým zadkem...Ano,můžeme tady dále zůstat,ovšem nájem přesahuje 1 obvyklý důchod....a tak ještě rádi půjdem na chalupu do vsi...A já to tam v zimě nemám ráda,skoro nikdy jsme tam nejezdili a tak tam budu též trpět,neb jsem městský typ...
Vyjde ta garsonka o tolik levněji než byt? Přijde mi, že cena "nájmu" je spíš nižší u nových bytů, kde se moc neplatí do fondu oprav, než že to záleží na velikosti. Výměnou bytu za garsonku se těžko ušetří tolik, aby rozdíl byl víc než cena za cestování, takže finančně si spíš pohorší.
A vzhledem k nepříliš velkému nadšení Daniely si neumím představit, co by dělala, kdyby se s manželem něco stalo. Sama na chatě.
.gif)
Nečetla jsem diskusi, take za mně: Už bych byla dávno na chatě!
Dojíždím denně 32 km ráno a 32 odpoledne. A jde to.
Proti tomu je 20 paráda!
A jak to popisuješ, jde o výborné zázemí, jednou budeš ráda, že jsi se tak rozhodla!
Bellana: i to je možný pokud se pravnoučat dožiju........
.JPG){kind=avatar}
sharon - 11:36: Až budeš o berličkách, tak tě pravnoučata ráda přestěhují, aby se dostala k tvému bytu. Netřeba se bát. 
Varianta garsonka v zimě a chata v létě se mi zdá použitelná. Znamená to ovšem mít dvě auta.
Moje sestra se v 50ti, kdy byla zdravá jako řípa, odstěhovala s manželem na chalupu, kde lišky dávají dobrou noc. Byt v Praze nechali dceři.
Hrozně jsem jí tu idylku záviděla. Pod okny potok, za domem rybníček a prosluněný borový les na skále. Nejbližší pidiobchod 4 km, civilizace 15 km, autobus 2xdenně. Švára dojížděl každý den do práce 60km, brzy ráno tam a pozdě večer domů, sestra se svobodným povoláním doma, v chaloupce. Od jara do podzimka pohoda. Pak přišla zima. Silnice na samotu neprotažená, do obchodu na velký nákup se jelo jednou za měsíc.
Další pohroma přišla se sestřinou vážnou nemocí. Kvůli užívaným lékům nemohla jezdit autem, k doktorovi bylo daleko, takže to stále odkládala, a manžel byl celý den pryč.
Je to smutné, ale ona na té idylické samotě umřela.
Od té doby si vážím bydlení v paneláku, zdravotní středisko mám pod okny a supermarkety na dohled. A o víkendech jezdíme ven, užívat si té „venkovské pohody“. Po zbytek týdne se z toho vzpamatováváme.
No a není teda lepší se poohlídnout po pronájmu v tom "malém městečku v okolí", jak píšeš, že je od chaty šest km? Nájem stejně velkýho bytu by tam vyšel třeba levněji než v tom městě, kde bydlíte (blbý je, že nepíšeš, kde žijete teď). Navíc tam máte doktory, občanskou vybavenost, obchody, nějakou kulturu, lidi atd. Určitě i spojení do práce by bylo lepší než z chaty. Na chatu byste si vzhledem k zanedbatelný 6 km vzdálenosti mohli zajet kdykoliv byste si vzpomněli.
