Čekám kluka a chtěla jsem holčičku. Jsem zklamaná.
Za svoje současné pocity se stydím, ale nemůžu se jich zbavit. Chtěla bych se vás zeptat, jestli jste některá neprožívala něco podobného.
Čekám druhé dítě, máme již pětiletého chlapečka. Už při prvním těhotenství jsem si přála holčičku, ale když se na ultrazvuku potvrdil kluk, prakticky okamžitě jsem to přijala a na malého se moc těšila. Teď jsem těhotná podruhé a moje touha po holčičce byla hodně intenzivní. Hned od začátku jsem si asi vsugerovala, že budu mít dcerku. Průběh těhotenství byl jiný, u syna mi bylo hodně špatně, teď vůbec, a celkově jsem se cítila tak nějak ve větší pohodě.
Jenže je všechno jinak a já se dneska dozvěděla, že i mé druhé dítě bude chlapeček. Je to hrozné, ale já se na tom ultrazvuku normálně rozbrečela. Samozřejmě si uvědomuju, že nejdůležitější je, aby bylo miminko zdravé, vím, že ho budu milovat stejně, jako miluju prvního syna, ale přesto cítím obrovské zklamání.
Nikomu to nemůžu říct, ani manželovi, ani rodičům, nikdo by to asi nepochopil. Proto bych se chtěla zeptat takhle anonymně ostatních žen, jak prožívaly těhotenství, zda jste si v skrytu duše přály dítě určitého pohlaví a zda jste také alespoň nějakou dobu cítily zklamání, když to nevyšlo.
Prosím, neodsuzujte mne, já se za to opravdu stydím, ale ty pocity, to zklamání, je nějaké velké, nevím, jestli za to můžou i těhotenské hormony, či co. Nějak se v tom mydlím, uvědomuju si, že to malé v mém břiše za nic nemůže a nezaslouží si, abych takhle smýšlela, snad to brzy odezní a já se na svého druhého syna začnu těšit stejně, jako na toho prvního.
7.1.2014 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 76 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Čekám kluka a chtěla jsem holčičku. Jsem zklamaná.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.orinka:
a co pak ty chudinky v neutrálních žlutých oblečcích?
andys: taky si to myslím. Do poslední minuty to bylo napínavé.
Můj názor je, dnešní vymoženost nechávat si dopředu říkat co to bude je děsná blbost.Už dopředu vědět co to bude a netéšit se na to ..........Ach jo chudák děcko. Když jsme se celých dvět měsíců těšili na mimčo a potom přišlo na svět krásné, zdravé mimčo bylo nám fuk co to je.
nějak nám ta diskuse ujela, chudák Karolína
no já teda nevím, ale ve 28 čtyři (nebo3) děti v rozpetí půlroční až osmileté, bez peněz, nemocná .... kde jsou otcové tech detí, prarodiče ....? v tv z ní udělají chudinku, oběť...když teda pominu tu nemoc (za tu nemůže) - nesekat si děti bez peněz a jakéhokoli zajištění a platit to mají ostatní? co ona za svuj život přispěla do státní kasy?
... to budou hormony ... až synka poprvé uvidíš a pochováš, uvidíš, že tě zklamání a rozčarování nad dalším "pindíkem" přejde.
orinka - 7.1.2014 15:15
doma ušetří za jídlo, tak si platí v nemocnici.
já myslím jídlo, za 50Kč to by šlo, kvalita - neni to hotel.
Dcera jak byla v porodnici 12/2013, si na jídlo neztěžovala.
Hlavně, aby se někdo nechytl toho poplatku - příspěvku na pobyt.
teplo, voda, světlo a prádlo. Myslím si, že voda tam teče někdy proudem zbytečně.
Kozoroh18: jídlo ve špitále...kolikrát ho pacient nesní, tím bych neargumentovala. Mně naopak vadí to, že pacient v nemocnici platí dvakrát - provoz vlastní domácnosti i pobyt ve špitále. Nikdo mu nájem neodpustí, když tam nebydlí. Platit musí každý měsíc.
Pentlička: pokrok samozřejmě je, ve zdravotnictví zachrání život dřív beznadějným případům. Ale to, že dítě bez sbírky zemře, mě docela děsí.
Kozoroh18: ale oni jsou v televizi za tohle určitě rádi. Zaplácnou místo a dělají se hezkými. Lidi si sami zprávy vytvářejí. Nejvíc mě štve televizní stylizace: ukážou postiženou rodinu, podmalovávají to tklivou hudbou...přitom každý myslící člověk ví, že je to JEN JEDNA rodina, a pomoc potřebují tisíce. Odborník by řekl, že to není systémové řešení
Nyní ke Karolíně, nevím na kolik jsem byla ,,zklamaná´´, mám tři dcery. Když jsem čekala první tak jsme si mysleli, že to bude kluk. Narodila se holčička a pěkně jsme se roplývali. Při druhém těhotenství, jsme si mysleli to samé a opět to byla holčička a zase jsme se muckali. Když jsem otěhotněla po třetí to již bylo plno novot ( první a třetí - 16 let ), ultrazvuk a ještě jsem musela na plodovou vodu a zpráva zněla ženské pohlaví. Možná jsem trochu posmutněla, ani už nevím, ale vzpoměla jsem si jak v TV profesor Švejcar jednou pronesl, že třetí holčička je ta nejkrásnější. Je to normální děvče jako ty dvě starší a když jsem ji dostala do ruky tak jsem o nějekém klukovi vůbec nepřemýšlela.
V pracovním kolektivu jsem měla Štěpánku, moc se mě to jméno líbilo a tak jsem říkala, kdybych náhodou měla ještě jednou otěhotně tak už vím jméno.
Karolíno hlavně zdraví, na poznámky okolí neposlouchej. Kdyby přišel i třetí, ono neni tolik chlapů co dokáží hattrick.
orinka - 7.1.2014 13:45
na mne to zase působí jako citové vydírání telev. diváků. Daňové úniky, vysoké odměny vládnoucích, nesmyslné drahé projekty a jiné podvody by pokryly potřeby mnoha potřebných.
Já bych souhlasila i s platbou v nemocnici, ale měli by tyto peníze být použity účelně.
Když budu marodit doma, nikdo mě jídlo nekoupí, koupit si ho musím za své a tak bych aspoň, když se zdá lidem 100Kč moc vybírala 50Kč.
orinka: Za komunistů sice bylo zdravotnictví "zadarmo", ale doktoři se vesele upláceli. Kolikrát bez úplatku neudělali ani nutnou operaci. A nebyly léky, pamatuji, jak to bylo zoufalé, když táta potřeboval léky na svoji nemoc a v každé lékárně slyšel jen "nemáme". Některé léky se k nám ani nedovážely a některé nemoci se tudíž ani neléčily. hlavně starší pacienti se už jen spíš tak udržovali při životě, protože na ně celé zdravotnictví kašlalo. Vím, že dnes to taky není nic moc, nelíbí se mi, to, co píšeš o těch sbírkách, ale celkově si myslím, že je zdravotnictví přece jen na vyšší úrovni než před revolucí.
Já to dokážu pochopit, nechtěla bych mít dva kluky. Mám páreček, holka sice nikdy nebyla princeznička, která se zajímá o módu, kluky a holčičí věci, ale přece jenom, když je teď dospělá, si s ní více rozumím, než se synem, jsme si bližší a můžu se na ni víc spolehnout, že mi pomůže. Kluk odešel z domu, sice občas přijde na oběd, pokecáme, zasmějeme se, ale to je všecko, nezavolá sám od sebe, nezajímá ho, jak se mám, ani se mi s ničím nesvěřuje. S dcerou si sice taky nevisím na krku dnes a denně, ale přece jen je víc empatická a zajímá se o mě. Mám je ráda oba, nikdy jsem mezi nimi nedělala rozdíly, byly doby, v dětství, kdy jsme si byli bližší se synem, byl víc mazlivý, než dcera, ale teď je to naopak.
jsem ráda, že jsem to mohla vysvětlit - je to blbý, já mám v hlavě nějakou myšlenku, pak to sem napíšu ve zkratce....a vy se v tom vyznejte Omluvou mi budiž, že jsem na psaní moc času neměla, a podle toho to taky dopadlo.