Moje holčička se chová jako kluk
Mám osmiletou dceru a trochu mi dělá starosti její chování. Ona se od malička totiž vůbec nechová jako holčička, ale projevuje se spíš jako kluk. Zpočátku jsem tomu nevěnovala pozornost a říkala si, že se to s věkem srovná, ale teď už se mi to přestává líbit a napadají mne všelijaké myšlenky.
Naše Janička je totiž jako sto čertíků. Divoká, nespoutaná, plná energie. Neposedí, nepostojí, pořád vyhledává nějakou akci, rozptýlení, zábavu. Na tom by ještě nebylo nic tak divného, je prostě hodně temperamentní. Potíž je v tom, že zábava a hry, které vyhledává, jsou ryze klučičího charakteru, i oblečení vyžaduje jako by byla kluk.
Šatičky nebo sukýnku na ni nedostanu, jestli měla něco takového na sobě takt pětkrát v životě, tak je to moc. A pokaždé to bylo spojeno s příšerným řevem a odporem. Dcera preferuje kalhoty, kraťasy, tenisky, trika. Nenapadne ji se zkusit nějak parádit, ani nepokukuje po mých šminkách a botách na podpatku. Kdepak. Ve svém živlu ale je, jakmile vezme táta do ruky vrtačku. To je hned v pohotovosti a dožaduje se nějakého technického úkolu, kterého se posléze s velkou zručností zhostí.
Panenky, které kdy dostala na hraní, slouží jen jako pouhá dekorace v jejím pokoji. Janička si totiž ze všeho nejraději hraje s různými stavebnicemi, v poslední době je doslova nadšená ze stavebnice Merkur, kterou dostala u babičky. Měla ji schovanou po svých dětech, a když ji Janičce ukázala, byla to doslova láska na první pohled. Kočárek, plyšáci, panenky…ničím z toho ji nenadchneme. Za to umí bezpečně vyjmenovat snad všechny typy a značky automobilů a momentálně si zcela nadšeně prohlíží atlas lodí.
Možná slyším trávu růst, ale přiznám se, že mne občas napadne, zda naše Janička není v hloubi své dětské duše spíš chlapec a v holčičím těle se narodila omylem. Občas se přistihnu, že ji upřeně pozoruju a toužebně čekám na byť jen maličký náznak jakéhokoli holčičího projevu. Marně. I venku ji vídám zapojenou do chlapeckých her. Vlastně nemá ani žádnou kamarádku, přátelí se převážně s kluky.
Možná bych byla klidnější, kdybychom kromě ní měli ještě třeba syna nebo syny, říkala bych si, že to odkoukala od nich. Ale není to tak. Naše Jana je jedináček, v rodině má pak ještě dvě sestřenice, které jsou věkově přibližně stejně jako ona.
Co myslíte, je možné, že z toho moje dcera nějak vyroste, nebo se mám začít smiřovat s tím, že mám místo holčičky spíš syna v dívčím těle? Jestli to tak bude pokračovat, asi bych se měla poradit s nějakým odborníkem, ale zatím mi to připadá předčasné, je jí teprve osm.
25.8.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 85 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje holčička se chová jako kluk
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
sharon: nebudeš tomu věřit,ale sama vím nejméně o 50 lidech - neboj, jednou k vám to retro taky dorazí ...třeba tak za 10 let 
.jpg)
monyk: já mám dokonce uz i tu kucharku vybranou
Linda 10:46 ale to by mohlo být zajímavé
Linda: Dej mi vedet az vyhraje, pozadam Te o prispevek na svou vlastni kucharku . Njechutnejsi jidlo pro mne je to, ktere pripravil nekdo jiny 
.
.gif)
Vikina: a to dnes někdo nosí ?
.jpg)
Linda: 10:46 - no, mohla bys to zkusit, by mě zajímalo, jak daleko bys dojela....
Riki: Vikina: merkur jsem mel taky, schovala jsem si ho a moje dcerunky z maticek a sroubecku varily plysákum polivku a ze zbytku jim postavily postylky, aby po obede mely na cem spát .... jo jo byla to univerzálni hracka
Vikina: náhodou ty tvoje sitovky jsou bozi
... nehlede na to ze v hromadné doprave bys tezko zabijela cas cistenim kulovnice 
Riki: milovala jsem stavebnici Merkur a přesto mám 3 děti
Člověk se beztak s věkem a zkušenostmi někdy lehce změní... to, že v 8 letech miluje stavebnici Merkur, neznamená, že ve 30 jí nebudou splašeně tikat biologické hodiny a nebude auf z každého kočárku, který potká. Možná jde Anetě o ta budoucí vnoučátka (když už se tu v diskuzi zmínilo to "nerodím").
.jpg)
i k tomuhle se dopracuje žena s vrtačkou a milovnice střelných zbraní
monyk: Petruša: Kadla: viking si preje vyhrát pár milionu v lottu a já dodávám "az vyhrajes tak mi porídis kucharku a do konce zivota me nikdo neuvidi v kuchyni"
Je možné, že v pubertě se rozhodne o sexuální orientaci, ale snad tě uklidní příběh mé dcery. Od malinka v kraťasech a tričku, vlasy nejlépe na ježka, na nohách tenisky. Nejoblíbenější hračka-akuvrtačka. Ne že by nemalovala obrázky,ale něco smontovat byla větší zábava, což jí vydrželo do dospělosti. Panenka ji bavila jen v době,kdy měla Barbie jezdící na koni. Zlom nastal někdy ve 13ti, kdy začala pokukovat po šminkách a podpatcích. Po tanečních je z ní slečna v šatičkách a na podpatcích, dnes má 24 let a pochvaluje si, jak jsou muži galantní, když vyjímečně nevidí holku v tričku a riflích. Jesli bude dcera lesba, neovlivní to, do čeho ji oblékáš nebo s čím si hraje. Je podle mě lepší, když holka vybije energii při "klučičích" hrách než aby s odporem patlala keramiku. Já vyrostla v partě kluků,na stromě,s věčně odřenými koleny z fotbalu, v zimě jsme hráli hokej a jsem naprosto normální. Smíšené party měly ještě jednu výhodu-člověk s opačným pohlavím nějak naučil žít,že kluci myslí jinak, holky se urážejí, atd.
.jpg)
Já mám sice takříkajíc "splněno", ale už mě nebaví ani uklízet, ani šít, ani vařit, ani háčkovat a už vůbec by se mi nechtělo ještě někdy rodit.. Znamená to, že se ze mě stal ve zralém věku chlap?
.jpg)
majucha: Stanik: to nerodim je asi "nejhorší" co? (podle těch ostatních) Já sice porodila dvakrát, ale sporák nesnášim, věci s dírou vyhodim (vyjímečně zašiju když je to nový a ve švu, jinak ani omylem) a nejvíc mě baví předělávat byt a něco "kutit" 
