Stěhování na chatu. Je to řešení?
.jpg)
Asi nejsme zdaleka jediní, kdo se mají v dnešní době co ohánět a s obavami se dívají do budoucna. Je nám s manželem něco málo přes padesát, děti už máme z domova. Poté, co jsme v průběhu dvou let oba přišli o práci a horko těžko si našli jinou, mnohem méně placenou, než na co jsme byli zvyklí, začínáme uvažovat o tom, že se přestěhujeme na chatu.
Respektive nejvíc o tom uvažuje manžel, já jsem poněkud zdrženlivější, protože si to neumím úplně představit. Celý život jsem zvyklá být ve městě, nevím, jak bych si zvykla na venkově, na to, že nemám vše přímo u nosu. Mám z toho obavu i když si říkám, že na tom snad zas nic tak strašného není, spousta lidí žije mimo hlavní aglomerace a taky jim vše funguje.
K tomuto rozhodnutí jsme dospěli, poté, co se neúměrně vysoko vyšplhal nájem v bytě, kde bydlíme. Během posledních asi šesti let se zvyšoval téměř o tisícovku ročně a začíná to pro nás být velmi zatěžující. Kdysi jsme se báli vzít si hypotéku, a teď se nám to vymstilo. I když těžko říct, jestli bychom se splátkami na tom byly lépe. Při cenách bytů asi moc ne. .jpg)
Takže začínáme uvažovat o tom, že se přestěhujeme na chatu. Je vzdálená něco přes dvacet kilometrů od našeho města, do vesnice je to asi deset minut pěšky, do malého městečka v okolí šest kilometrů. Chata je fajn, sice není vyloženě uzpůsobená na celoroční užívání, ale je to řešitelné. Dole je velká místnost a kuchyňský kout, nahoře podkroví na spaní. Součástí chaty jsou i dvě velké technické prostory, které mohou posloužit jako úložné. Je zde elektrika i voda, vaříme na probanbutanu. Chata je v poměrně početné osadě, není to nějaká osamocená pastouška. Od jara do podzimu je tam nastálo spousta lidí, hlavně důchodců.
Na jednu stranu mne to láká. Klid, příroda, zahrada, místo městského shonu večery na terase, procházky do lesa. Dojezd do zaměstnání autem asi třicet kilometrů tam a zpátky je snad stravitelný, sice by se asi projelo dost benzínu, ale na druhou stranu bychom ušetřili za nájem, který platíme teď. Nebo se dá jet vlakem a autobusem.
Jsem na vážkách. Manžel by byl pro hned okamžitě. Já jsem na tom chvíli tak a chvíli naopak. Přece jenom je to dost závažný krok. Pustit byt s nájemní smlouvou a jít svým způsobem do nejistoty. Nejistoty v tom směru, že nemám tušení, jak to bude všechno fungovat. V blízké vesničce je jen malinký koloniálek, takže vše by se muselo dovážet. A co v zimě, když napadají hromady, sněhu, budeme prakticky odříznuti.
Moc ráda bych si vyslechla vaše názory na toto mé dilema. Třeba se bojím zbytečně.
1.3.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 85 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Stěhování na chatu. Je to řešení?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Bellana: 11:36..........právě , nedostane se do práce a tam jí řeknou , že už chodit nemusí....
Bellana: mě tu spíš drží to prostředí........
Bellana: on už jí má i teď , on pokoj po dětech, já v ložnici a obývák spol.
jenže za pár let zůstane jeden z sám a co si já pak počnu....stará bába o berličkách, hnáty křivé a pak se stěhovat ?...
.JPG){kind=avatar}
Daniela: Blíží se léto, vyzkoušejte si denní bydlení na chatě se vším, co to obnáší. Když to půjde, tak to zkuste i v zimě. Teprve pak uvidíte, jestli je to schůdné. Ono je důležité i to, co se stane, když třeba kvůli sněhu nebudou cesty z chaty sjízdné. Prostě takové situace, které ve městě řešit nemusíme.
Monik: to je fakt...budou prý léčit přes email...
sharon: Ty máš děti a vnoučata ve stejném městě, ti naši si našli práci jinde, menší bydlení by nám nevyhovovalo, chceme mít alespoň jeden pokoj pro hosty, aby u nás pak měli pohodlí. Do menšího byh na tvém místě nešla. Jeden z vás může onemocnět a budete každý potřebovat trochu soukromí. Až tvůj manžel bude v důchodu, taky se vám šikne jedna trucovna
.jpg)
taky bych něspěchala ,nebo opravdu jezdit po lékařích , úřadech i do práce něco stojí je dost daleko 
velice dobře si vše uvážit ,nebo pak je pozdě hodně 
v rozhodování
K tomu pripominani potreby doktora. Vzhledem k tomu, kam smeruje farmaceutické lobby, tak v budoucnu stejne doktor bude potreba tak akorat k tomu aby vas Danielo dorazil, tak se toho nebojte
Bellana: co tě vede...já jsem dávno kůže línáááááá..................ale máme vlastní 3+1 a hned bych šla do menšího, ale je o ně nouze.........není to jednoduché vyměnit větší za menší..................navíc bydlím v prostředí kde mám naproti dostihovou dráhu a za domem řeku kam se chodíme v létě koupat a opalovat....kus přírody jako na vesnici....a zahrádku deset minut svěží chůze...
Danielo, zkusila bych to nejdrive treba na mesic a podle toho se rozhodla.
Majolka: Ne všechny byty se daly privatizovat. Ten náš třeba ne. Sice nám to před 15 lety slíbili, ale pak je zadarmo dostal přítel pana prezidenta Havla, a privatizace byla dokončena.
Nové byty se tu sice staví, ale za takovou cenu, že domek v okolí vyjde levněji. Kromě toho jinak uvažuje mladý člověk a jinak člověk starší s týnejždry nebo vysokoškoláky na krku. Před dvanácti lety jsme měli dvě děti na VŠ, přiměřené příjmy, ale hypotéku nám dvě banky odmítly, že jsme staří. Teprve loni jsme omládli a získali úvěr.
sharon: No jo, ty máš zahrádku, my ne. Kromě toho, ty jsi pracovitá, já jsem lenoch. Nechtělo by se mi někam se přemisťovat. Takto budu mít vše po ruce. Přitom se nemusím vzdát ani svých ostatních koníčků. A vnoučata, až nějaká budou, budou asi raději jezdit na zahradu než pod vítkovické komíny. My totiž máme velkou louku, na které půjde i sáňkovat. Ale vážně - vím, že to je trochu odvážnější. Zatím jsem ale nikdy žádného svého střeleného nápadu nelitovala. A když ano, tak ne dlouho. Co je nejdivnější - tchyně je proti a kdybychom s ní před časem neomezili kontakt, rozmlouvala by nám to. Naše děti a jejich partneři nám v tom naopak fandí a nemají pocit, že tím utrácíme peníze, které bychom měli dát jim a sami jen čekat v záloze a přiběhnout na jejich zapískání, abychom jim pomohli. Nikdy jsem se nenudila. Jenže pohyb beru jako nutné zlo a dělám ho jen za nějakým účelem, doma bych jen kynula a kynula a kynula. A sousedovic psi vyjí, když jsou doma sami.
Ten byt je obecní nebo u soukromníka? Bude se privatizovat? Dá se chata prodat, případně pronajmout? Já jsem docela skeptická ke stěhování do chatové osady ve starším věku. Sil ubývá, lékaře třeba a navíc tam nejste zvyklí. Já bych volila pronájem nebo prodej chaty.
Nejde si sehnat malý, alespoň na zimu nebo v případě nemoci, kdybyste museli jezdit často k lékaři. Taková doba taky může přijít. Stačila by i garsonka, ale byla by nějaká jistota v problémovém období. Asi bych to řešila tak a ne úplně se zbavit bytu. Vy jste celý život žili v pronajatém bytě? to je tedy odvaha, to vám řeknu. I když malý, tak svůj byt.
zvládnem
