Moje holčička se chová jako kluk
Mám osmiletou dceru a trochu mi dělá starosti její chování. Ona se od malička totiž vůbec nechová jako holčička, ale projevuje se spíš jako kluk. Zpočátku jsem tomu nevěnovala pozornost a říkala si, že se to s věkem srovná, ale teď už se mi to přestává líbit a napadají mne všelijaké myšlenky.
Naše Janička je totiž jako sto čertíků. Divoká, nespoutaná, plná energie. Neposedí, nepostojí, pořád vyhledává nějakou akci, rozptýlení, zábavu. Na tom by ještě nebylo nic tak divného, je prostě hodně temperamentní. Potíž je v tom, že zábava a hry, které vyhledává, jsou ryze klučičího charakteru, i oblečení vyžaduje jako by byla kluk.
Šatičky nebo sukýnku na ni nedostanu, jestli měla něco takového na sobě takt pětkrát v životě, tak je to moc. A pokaždé to bylo spojeno s příšerným řevem a odporem. Dcera preferuje kalhoty, kraťasy, tenisky, trika. Nenapadne ji se zkusit nějak parádit, ani nepokukuje po mých šminkách a botách na podpatku. Kdepak. Ve svém živlu ale je, jakmile vezme táta do ruky vrtačku. To je hned v pohotovosti a dožaduje se nějakého technického úkolu, kterého se posléze s velkou zručností zhostí.
Panenky, které kdy dostala na hraní, slouží jen jako pouhá dekorace v jejím pokoji. Janička si totiž ze všeho nejraději hraje s různými stavebnicemi, v poslední době je doslova nadšená ze stavebnice Merkur, kterou dostala u babičky. Měla ji schovanou po svých dětech, a když ji Janičce ukázala, byla to doslova láska na první pohled. Kočárek, plyšáci, panenky…ničím z toho ji nenadchneme. Za to umí bezpečně vyjmenovat snad všechny typy a značky automobilů a momentálně si zcela nadšeně prohlíží atlas lodí.
Možná slyším trávu růst, ale přiznám se, že mne občas napadne, zda naše Janička není v hloubi své dětské duše spíš chlapec a v holčičím těle se narodila omylem. Občas se přistihnu, že ji upřeně pozoruju a toužebně čekám na byť jen maličký náznak jakéhokoli holčičího projevu. Marně. I venku ji vídám zapojenou do chlapeckých her. Vlastně nemá ani žádnou kamarádku, přátelí se převážně s kluky.
Možná bych byla klidnější, kdybychom kromě ní měli ještě třeba syna nebo syny, říkala bych si, že to odkoukala od nich. Ale není to tak. Naše Jana je jedináček, v rodině má pak ještě dvě sestřenice, které jsou věkově přibližně stejně jako ona.
Co myslíte, je možné, že z toho moje dcera nějak vyroste, nebo se mám začít smiřovat s tím, že mám místo holčičky spíš syna v dívčím těle? Jestli to tak bude pokračovat, asi bych se měla poradit s nějakým odborníkem, ale zatím mi to připadá předčasné, je jí teprve osm.
25.8.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 85 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje holčička se chová jako kluk
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
majucha: Porodila jsem, cimz jsem ucinila sve povinnosti zadost 
Uklizim obcas, varim kdyz je hlad, nezasivala jsem a nezasivam nikdy jsem nehackovala...
majucha: 
.jpg)
majucha: a taky omdlivaji hruzou kdyz prohlásis, ze hlady jsi zatim nezemrela a ani nikoho neotrávila tudiz to s tvym kucharskym umenim nemuze byt az tak spatny? .....a nakonec roztrhaná taky nechodis a o kocky se starás vzorne a...... proste samá pozitiva 
Riki: monyk: mám pocit, že mezi širým příbuzenstvem dlouho nikdo nemohl rozdýchat, že si nehraju s panenkama, neuklízím, nevařím, nepeču, nezašívám, neháčkuju ... a nerodím 
Proboha zenská co resim???? Más zdravou stastnou nadanou dceru! Co chces víc???
No tak holt neni k obrazu tvému, ale to je tvuj problém a ne jeji. Jednou je to tvoje dcera a tobe nezbyvá nez ji brat takovou jaká je a ne ji chtít obracet na to co chces ty. No a co bud ji to prestane bavit a nebo z ni bude uznávany atomovy fyzik. Budes ji mít ráda o to min? A jestli se za tvymi obavami skryva sexuálni podtex, tak za prvé puberta muze obrátit vsechno naruby hned nekolikrát a za druhy svet se nezbori pokud cirou náhodou bude dcera mensinová.
Timhle postojem maximálne docilis toho ,ze bude v puberte nezvladatelná a bude vám zdrhat. Opravdu to chces?
Já kdyz si vzpomenu na máti a na babicku - nauc se holka varit a zasívat a uklizet a plést.... jezis jak já to nenávidela a zdrhala jsem kazdou dirou. A dneska porád nenávidim kuchyn a domáci povinnosti jsou za trest, za to cementuji, natírám a co já vim co vsechno a bavi me to. Pracuiji na rafinerii mezi spinavyma umolousanyma chlapama s velmi zajimavym slovnikem a jsem o 1000% spokojenejsi nez v zamestnáni jako knihovnice které mi kdysi vybrala v dobré vire máma. Kdyz jsem chtela na strojni prumyslovku tak me dokonce hnala k psychologovi na testy, jestli jsem doopravdy technicky nadaná a z kazdé známky horsi nez 2 mela hodinovou prednásku jak jsem si spatne vybrala a budu nestastná, to by se byvalo nikdy nestalo kdybych ji poslechla a sla na knihovnici a bla bla bla.
majucha: zavřená v ložnici to jsi mi připomněla, jak se moje teta snažila mě vychovávat na holčičku, když mi bylo cca 7 -10. Ona sedávala na dvoře pod ořechem, a tam pletla, háčkovala či dělala jiné ruční práce. Byla na to hrozně šikovná a bavilo ji to. Mě ne. Otráveně jsem seděla vedle ní, prohlížela si ženské módní časopisy s těmi návody, podle kterých teta pletla, a když jsem usoudila, že zdvořilosti je učiněno zadost, uprchla jsem za strejdou do dílny nebo do včelína. Tam to bylo o moc zajímavější.
.jpeg)
No když o tom tak přemýšlím, tak já taky dělala s taťkou typicky mužské práce, lítala s klukama a dodnes se raději motám v dílně než doma u sporáku, přesto si troufám říct, že jsem ženská, žádný babochlap
Šikovná ženská není nic špatného
majucha: Umim sit, protoze ve skole se mne ucitelka v praktickach snazila aspon ¨trosku zkulturnit¨. Jeste si pamatuju, ze tesne pred nastupen do prvni tridy jsem si vlasy okudlala na kluka. Zlata moje maminka, ze to se mnou vydrzela .
Aneto, jestli chceš aby se dcera v 18 odstěhovala co nejdál od tebe tak ji tahej po odbornících a vnuť ji představu, že není normální ... nekaž život jí i sobě a co na to říká manžel? Taky má pocit, že je třeba dceru předělávat? Chápu, že chceš pro dceru jen to nejlepší, ale uvaž co to je.
.JPG){kind=avatar}
majucha: Tak to tvoji averzi chápu. Já neměla babičku. Od Merkura mě nikdo nevyháněl a kladivo a sekyrku mi taky z ruky nervali. Maminka nečetla odbornou literaturu, taky jsme si mohli dělat, co jsme chtěli (tedy po tom, co jsme si splnili povinnosti do školy a v domácnosti). Ostatně jí taky víc vyhovuje šroubovák než jehla. To byla "zlatá šedesátá" a v novinách byla vzorem spíš žena údernice než manekýna, spíš partyzánka Zoja než septimánka Sylva.
Ono taky co by se s tím asi tak dalo dělat, že jo. Kdyby nastala ta situace, že si dcera časem uvědomí, že by radši byla muž, může k tomu dojít třeba ve čtyřiceti, poté, co byla léta šťastně vdaná a měla děti. Ovšem uvažovat do budoucna, co by, kdyby, zejména když jde o věci, které člověk stejně nemůže změnit, to nemá valnej smysl. Plno rodičů si vysnilo pro svá robátka nějakou budoucnost a pak jen koukalo, jak si dětičky zařídily úplně jinou.
Aneto, netrapte se dopředu zbytečně. Jako dítě jsem hrála s klukama fotbal a hokej, četla indiánky, foglarovky a verneovky a nosila zásadně kalhoty, botasky a trika. Vaše dcera opravdu nemusí být jinak sexuálně orientovaná. Bude ale asi technický tip, co bude schopen opravit si ledacos v bytě sám a nečekat na chlapa, až si udělá čas!
Aneto, zkus se tim proste nezabyvat. Nech veci byt a plynout. Jestli je transsexualka nebo ne stejne ukaze az cas. Nema ji cenu cokoliv vnucovat a prenaucovat... proste vse se ukaze pozdeji. Mozna slysis travu rust, mozna mas pravdu a neco tu nehraje. Ale nech to zatim byt. Uvidite.
Bellana: všechno . Já lítala venku s klukama, lezla po stromech, střechách, brouzdala se v potoce, hrála fotbal, věčně měla v ruce pilu, vrtačku nebo něco podobnýho, milovala jsem stavebnice a auta mých bratrů - zatímco doma se mě taky (marně) snažili předělat na holčičku. A babička mě vždycky zavřela v ložnici a chtěla, abych háčkovala, protože slušná "děvečka" je doma, vaří, uklízí a háčkuje.
Jeste ze moje mamka nemela v dobe meho detstvi internet 
.
Odmalicka jsem byla spise kluk nez holka. Kdyz jsem se vracela domu, byla jsem spis jak strasak nez jako sladka holcicka . Vrtacku a ruzne naradi jsem proste milovala a v dnesni dobe si muzu pomoci se spoustou ukonu, na ktere bych si normalne mela volat odbornika. Nastesti moje mamka byla tak skvela, ze kdyz ji sousedky a nekdo vykladal, ze by jeji dcera mela mit culicky a ruzove saticky ( ve vypulirovane podobe jsem vypadala jako panenka) tak se jen usmala a myslela si svoje. A taky to neresila...Milovala jsem zvirata, praci se drevem, muj dedecek mne naucil spoustu veci a moje mamka se vubec nedivila, kdyz jsem ji domu prisla zaliskana od barvy a musela mne temer celou umyvat redidlem 
. A v dnesni dobe jsem zcela normalni manzelka a matka, jenze takova, ktera by si i bez chlapa dobre poradila, zadna cukrova panenka. Moje dcera je stejna, ja ji miluji a proto ji akceptuji, takova jaka je. Nechce k narozeninam Barbienu, ackoliv vsechna devcatka ze tridy jsou z ni zblaznene a preje si auto na dalkove ovladani ? No a co!
