Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

co furt máte s tím kravínem? Já naopak jsem toužila odmalinka v kravíně působit, leč výborné vysvědčení mě od této činnosti odehnalo. Zkrátka cokoliv se zvířaty, ale - jak už někdo psal níž - ne tam, kde se jim ubližuje: laboratoř, jatka... A za druhé jsem si přála být potápěčem. Taky nic. Mám ekonomku, ale na přijímačkách jsem mudrovala, že co kdybych je zkazila....nic tak odporného, jako pavědy á la účetnictví, finance a úvěr, neznám. Šla jsem tam vysloveně na přání rodičů, co viděli kariéru v teplé kanceláři jako vrchol všeho. A tak jsem při první příležitosti zběhla, při dětech doma vyráběla plyšové hračky a jak jsem měla volněji, začla s knihovničením. Nebylo to špatné...ale neptejte se na ten plat! No, a podle toho i ten důchod

Mě nestrašili. Od mala jsem chodila s máti pomáhat, dělala pečovatelku starých lidí., Moc mě to bavilo, staří lidé jsou fajn, předávaj zkušenosti a tak..Dělala jsem to pak o brigádách, bohužel jako zaměstnání nemůžu, neuživila bych se.Sama dobrovolně jsem nastoupila do nemocnice na internu jako holka pro všechno a bavilo mě to. pak jako samoživitelka s miminem jsem chodila uklízet kam se dalo, divadýlko, liduška, byty, činžáky, potom jsem dělala pokojskou, to bylo taky v pohodě.Pak jsem byla na recepci, to bylo taky fajn, jen ty dvanáctky, noční, to mi teda moc nevyhovovalo, potřebuju pravidelně spát. No, vypracovala jsem se, sedím ve svém vlastním kanclu, takže pohoda. Dceru jsem strašila právě tím přebíráním kuřecích drobů(jednou jsme to viděly v televizi) nebo servírkou "nahoře bez" - na tu jsme jednou narazily když jsme šly na večeři do normální hospody No..je na zdrávce a právě skončila praxi na interně takže veškeré exkrementy, bolest, smrt..myslím,že jí to posílí, co se vztahu k lidem týká a taky se bude hodně dobře učit, aby mohla jít na vejšku s nějakým jiným zaměřením, podle svého přání. U tohoto by asi nezůstala..

Já bych nikdy nikdy nikdy v životě nedokázala dělat tam, kde se ubližuje zvířatům nebo se zabíjejí (a dál zpracovávají). Takže v žádném případě na jatkách a spol. a v nějaké řeznické výrobně. Nesnesla bych ani to, aby to dělal někdo blízký.

neříkám, co bych nikdy nedělala, protože člověk nikdy neví, co mu život přinese. Nechtěla bych mohla dělat někde u pásu stereotypní práci, třeba jak píše kotě v drůbežárně a pak servírku, protože by mi vadilo dohadování s opilci.
Jinak se mi už po dvakrát potvrdilo, že práce, která vypadá jako děsná, je ve skutečnosti fajn. Moc taky záleží na pracovním kolektivu, protože může být hezká práce a kolegyně to znepříjemní - to jsem zažila na prvním pracovišti. Po svatbě jsem z nouze nastoupila jako vrátná v jednom podniku, měla jsem z toho obavy a nakonec se mi tam moc líbilo a odcházela jsem jen nerada. Ale bylo to kvůli skvělé partě lidí, na které s láskou dodnes vzpomínám. Teď pracuji ve výchovném ústavu pro mládež (pasťák) a jsem moc spokojená, protože je tady skvělý kolektiv, práce s dětmi mě baví a člověk si taky uvědomí spoustu věcí. Je to jak píše Nelie, že někdy opravdu stačí málo, aby se člověk dostal na druhou stranu zákona. Ty naše děti prostě mají smůlu v tom, že na ně rodina kašle a už se to s nimi poveze celý život

Nelie: přidávám se k evropce...napiš...to je velice zajímavé

Jarča*: JÁ se hrozně bojím o svoje práce,vím že už bych lepší nenašla...a hlavně na mě nikdo nečeká,docela depka,páč mám nemocné srdce tak houby taky vydržím...a do důchodu daleko

evropka: jako studentka jsem byla na brigádě u pásu v Gambrinusu. Ten měsíc byl v pohodě, ale dělat to celý život, nevím Známá je teď u pásu v české firmě a je celkem spokojená. Ale v těch zahraničních, co jsem tak slyšela, je to děs.

Jarča*:no jea navíc když máš spolupracující,bulhary,rumnský cikány,ukrajince a mongolce,tak na ten záchod ani nechceš jít,páč by to s tebou šlehlo....viz info kamarádka účetní,fa FOXON

Nelie: NECHCEŠ někdy o své práci napsat podrobnější článek?určo by to bylo moc zajímavé

Klekí: když je nejhůř, asi si člověk zvykne na všechno. Nejvíc mě odhrazují takové ty historky o zahraničních firmách, kde člověku stopují pomalu jak dlouho je na záchodě. Ale třebas to všude takové není.

tak to je téma pro mě,po škole jsem dělala kuchynskou pokladní,po první mateřské jsem měla práci,která mě bavila ,vyřizovala reklamace a zadávala data do počítače v masokombinátě,po druhé mateřské jsem prodávala v masně,po třetí mateřské meju nádobí v jídelně na poloviční úvazek,v počítači mám agentu na vyhledávání práce,ale i když mám ekonomku,lepší práci nemůžu sehnat,takže moje kariéra se zvrhla opačným směrem

Jsou zamestnání, která bych nemohla viz uklízet verejné záchodky a podobné lahudky. Nicmén bída te holka naucí a kdyz je clovek pár mesícu bez práce a hrozí mu, ze si bude muset hledat neobylené místo pod mostem, vezmu COKOLIV. Ale beru to jako prechodovku a hledám dál.
Celý zivot mým snem bylo stavebnictví, kreslit, lítat po stavbách a kontrolovat, kecat s lidma. Delala jsem to pul roku a des a hruza. V léte, v zime, v desti, vetru, mrazu lézt poleseních a to nepocítám delnickou mluvu. Ne ze by na ní bylo neco spatného, ale ty výrazy at odborné, slankové anebo "chlapske" se v zádném slovníku nenajdou . A moje soucasné zamestnání není zádná výhra v loterii, ale platí solidne, obcas i vcas a je tu príma parta lidí. Práce je dost jednotvárná (8 hodin u pc), ale je to porád lepsí nez 8 hodin u kasy a nebo s hadrem. Jediný co me doopravdy stve je laxnost pana majitele firmy, která me pronajímá mému zamestnavateli (vsechno slíbí,ale skutek utek) a tech 2x42km dojízdení (hlavne v zima), jinak jsem spokojená.

Mě maminka strašila kravínem, pokud se nebudu učit, budu kravám umývat ne kopyta, ale jinou část jejich těla.S učením jsem problémy neměla.
Myslím, že člověk, pokud opravdu potřebuje peníze, bere jakoukoliv práci. Neříkám, že musí být zákonitě šťastný. Mě by třeba nevyhovovala práce v kanceláři, vyplňovat tabulky a práce s čísly. Pokud bych měla hodnotit svoje všechna zaměstnání přes aranžérku, tiskařku na ofsetových strojích a moji současnou, asistentku u nemocné paní, všechny se mně libily. Ta poslední mě úplně nadchla a nejvíc ze všeho se mně líbí. Od jakživa jsem byla taková pečovatelka a ochránkyně. Teď, když už jsem starší a mohu posuzovat , říkám, že žádná práce není podřadná a je stejně důležitá a prostě někdo ji musí dělat. Naopak si těchto lidí vážím, protože nemůžou být všichni studovaní a s tituly.

Mně taky v dětství strašili hajzlbábou - ale když dneska vidím ta (většinou) voňavá moderní WC s útulnou kukaní, tak mi to tak hrozné nepřipadá Při práci v kanceláři jsem si několik let přivydělávala na vedlejšák uklízením, ani to mi nevadilo. Člověk si aspoň protáhne tělo. Jako největší strašák mi asi připadá ta práce u pásu.
Nelie:

Jsem už víc jak rok bez práce a je to děs. Okruh těch povolání co ,,bych nikdy" se začíná hooodně zužovat. Je pravda, že jsem odmítla dělat obsluhu u baru a hracích automatů. Ožraly bych, i když s odporem, asi zvládla, ale ten cigaretový dým ne.

Teď jsem ve fázi, kdy čekám jak na smilování, zda mě vezmou aspoň k pásu. Napsali mi, že jsem v pořadí, přede mnou cca 1000 lidí a předpokládaný nástup leden 2011. Kéž by....( a to jsem si myslela, že NIKDY).