Stěhování na chatu. Je to řešení?
.jpg)
Asi nejsme zdaleka jediní, kdo se mají v dnešní době co ohánět a s obavami se dívají do budoucna. Je nám s manželem něco málo přes padesát, děti už máme z domova. Poté, co jsme v průběhu dvou let oba přišli o práci a horko těžko si našli jinou, mnohem méně placenou, než na co jsme byli zvyklí, začínáme uvažovat o tom, že se přestěhujeme na chatu.
Respektive nejvíc o tom uvažuje manžel, já jsem poněkud zdrženlivější, protože si to neumím úplně představit. Celý život jsem zvyklá být ve městě, nevím, jak bych si zvykla na venkově, na to, že nemám vše přímo u nosu. Mám z toho obavu i když si říkám, že na tom snad zas nic tak strašného není, spousta lidí žije mimo hlavní aglomerace a taky jim vše funguje.
K tomuto rozhodnutí jsme dospěli, poté, co se neúměrně vysoko vyšplhal nájem v bytě, kde bydlíme. Během posledních asi šesti let se zvyšoval téměř o tisícovku ročně a začíná to pro nás být velmi zatěžující. Kdysi jsme se báli vzít si hypotéku, a teď se nám to vymstilo. I když těžko říct, jestli bychom se splátkami na tom byly lépe. Při cenách bytů asi moc ne. .jpg)
Takže začínáme uvažovat o tom, že se přestěhujeme na chatu. Je vzdálená něco přes dvacet kilometrů od našeho města, do vesnice je to asi deset minut pěšky, do malého městečka v okolí šest kilometrů. Chata je fajn, sice není vyloženě uzpůsobená na celoroční užívání, ale je to řešitelné. Dole je velká místnost a kuchyňský kout, nahoře podkroví na spaní. Součástí chaty jsou i dvě velké technické prostory, které mohou posloužit jako úložné. Je zde elektrika i voda, vaříme na probanbutanu. Chata je v poměrně početné osadě, není to nějaká osamocená pastouška. Od jara do podzimu je tam nastálo spousta lidí, hlavně důchodců.
Na jednu stranu mne to láká. Klid, příroda, zahrada, místo městského shonu večery na terase, procházky do lesa. Dojezd do zaměstnání autem asi třicet kilometrů tam a zpátky je snad stravitelný, sice by se asi projelo dost benzínu, ale na druhou stranu bychom ušetřili za nájem, který platíme teď. Nebo se dá jet vlakem a autobusem.
Jsem na vážkách. Manžel by byl pro hned okamžitě. Já jsem na tom chvíli tak a chvíli naopak. Přece jenom je to dost závažný krok. Pustit byt s nájemní smlouvou a jít svým způsobem do nejistoty. Nejistoty v tom směru, že nemám tušení, jak to bude všechno fungovat. V blízké vesničce je jen malinký koloniálek, takže vše by se muselo dovážet. A co v zimě, když napadají hromady, sněhu, budeme prakticky odříznuti.
Moc ráda bych si vyslechla vaše názory na toto mé dilema. Třeba se bojím zbytečně.
1.3.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 85 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Stěhování na chatu. Je to řešení?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Světlonoska: my zeleninu nepestujem, ale zato uz mame sve maso a vejce - take to neni k zahozeni a praci okolo zvirat nebereme jako praci, ale jako zabavu 
taky by měli uvážit jak to mají v zimě s vodou jestli by jim nezamrzala,na chatách s tím je problém i když se tam bydlí a topí
.jpg)
ola: No jo, já k tomu ještě musím připočítat kilometry najeté tím, kdy jedu pro kluky k autobusu nebo vlaku do sousedního města (protože autobus k nám jaksi zajíždí jen v úterý a v dubnu...), když náhodou některý z nich potřebuje přijet později (nebo ráno odjet dříve), jinak se svážíme hromadně ráno i odpoledne. No a pak nějaký ten kilometr na nákup... Dřív, když byl benzín levnější, mě to stálo 4.000 měsíčně. Ale teď je čím dál hůř a těžce se mi to podepisuje na rodinném rozpočtu. Auto mi žere průměrně 8 litrů teď se zimníma gumama (je to "skorododávka", protože v něm převážím bicí soupravu a kapelu), v létě žere průměrně 7,5 na 100 km...
.gif)
ola: Ano-jak se říká,vše je za nějakou cenu..
bydlíme na vesnici,zeleninu si pěstujeme
ale kolik to stojí námahy se nesmí brát na zřetel,ale máme domácí
Rozhodně po 50ce bych do uvěru nešla
Dokud se jezdí do práce,je nesmysl být na chatě-jak se dostanou v zimě???
Na duchod by mi to nevadilo,ani odříznutí od světa,pečivo si peču a zásoby dělám na každou zimu,takže by mě to nezaskočilo..
otázka je-zdarví a následné ježdení po doktorech
Bellana: fandim Vam, ono je kolikrat lepsi moc nad budoucnosti nepremyslet. Dostala jsem se take do situace, kdy jsem nevedela co dal. tenkrat mi pomohla jedna kniha, kde se psalo "ze kdyz jedete v noci autem, vidite pred sebou ve svetle reflektoru cca 60m a stale jedete a nebojite se, ze za tech 60m neni zadna silnice, podobne to je i v zivote". Tak jsem si tenkrat rekla, ze proste jedu na tech 60m a uvidi se co dal. Nic jineho mi nezbylo. No a fakt to "dopadlo" samo. Dnes prave neplanovane bydlim ve statku, jak jsem se tu uz zminila a musim potvrdit, ze zivot je mene nakladny, ale je vic prace okolo baraku........
Mohl bych ti napsat malou knížku o výhodách a nevýhodách bydlení na chaloupce. Na chatě to už tolik neznám. Je to ale jako zamilovanost. To co je dnes rozkošné, bude za rok na zabití. Někdy tam jsem jako v sedmém nebi a někdy si tam připadám jako v kriminále. Mám ale toulavé boty a jak je vidím poskakovat po dvoře, už je navlékám a "mizím" abych dal za pravdu pořekadlu - "všude dobře, doma nejlépe".
A tak jak se stěhují divoké husy, začínáme být ve střehu a nejdéle na dušičky jsme již teplé náruči paneláku. No a jak máme nahlášeno z Č.Budějic že se tam objevil racek, tak se už pídíme kdy jsou Velikonoce abychom na tyto svátky dali městu sbohem.
Kadla: nevim co mas za auto, ale ja dojiždim dvojitou vzdalenost nez ty a projedu necelych 6tis. Resim to tak, ze vozim jeste dalsi 2 pani, ktere mi na benzin prispivaji, takze nas to vyjde na 2tis./osobu
.JPG){kind=avatar}
My jsme asi hazardéři. Těsně před důchodem jsme si vzali úvěr ze stavebního spoření a koupili jsme si dům na vesnici, ale v dosahu naší MHD. Mohli jsme si sice koupit byt, ale děsila mě představa štěkajících psů, hlasité hudby, řevu na chodbě a smradu z cigaret. To je totiž to, co se u nás objevilo minulý rok. Dřív jsem to buď nevnímala, nebo to přišlo s obměnou nájemníků. Do sedmdesátky to splatíme nebo to doplatí naše děti (přišli s tím sami, my se na to ani neptali, budou mít svých starostí dost). Až ztratíme sílu, tak to prodáme a za získané peníze půjdeme do nějakého penzionu pro důchodce. Těch deset až dvacet let klidu nám za to stojí.
Bellana: jenze kdyz jim je pres 50, tak to je odvaha brat si uver na 20 let
Teď jsou ceny nemovitostí dost nízko, zvážila bych možnost úvěru a koupě bytu. Samozřejmě jinak uvažuje člověk v těch městech, kde jsou ceny bytů pořád ještě vysoké. U nás se dá družstevní třípokojový pořídit za 700 tisíc, to se dá za dvacet let úplně v pohodě splatit i s menším příjmem.
u nas ve vedlejsi vesnici jsou lide, kteri se cca v 50 letech prestehovali z mesta prave na chatu. Oni tedy byt prodali, takze meli nejakou korunu na dostavbu koupelny. Pane se tenkrat nechala slyset, ze proc to neudelali uz driv, ze ji tam zivot stoji o polovinu mene nez ve meste. Nakup delaji jednou za tyden v nejblizsim supermarketu, do prace dojizdi vlakem. je pravda, ze jeji manzel pracuje z domova.
Darina: Jak by mohli prodat byt, když není jejich?
Ja by som predala byt a kúpila si do osobneho vlastnictva jednoizbový, od jara do jesene by som bola na chate a na zimu by som išla na byt. Treba si dobre rozmyslieť tú zimu na chate, aké je tam zateplenie, či by ste nepretopili za zimu toľko čo teraz v meste za nájom. A naviac čím je človek starší, tým viac potrebuje lekára na dosah a trošku toho "komfortu" bez starosti o topenie a teplú vodu.
Haha. Dojezd do zaměstnání 30 km autem. Já dojíždím 32 km a měsíčně dám při současných cenách benzínu za benzín 6.000 (a to jezdím po dálnici plynule devadesátkou, abych měla optimální spotřebu...). Takže mi to stěhování na chatu jako úspora (v porovnání s nájmem) vůbec nepřipadá.
