Jiný režim u babičky, jiný doma. Jak to máte vy?
Mám tříletou dcerku, jsem rozvedená a žiju s ní sama. Bývalý manžel od nás odešel krátce po jejím narození, momentálně žije v Anglii a s malou se téměř nevídá. Jeho matka ji má ale velmi ráda a hodně na ní visí. I dcerka babičku doslova zbožňuje.
Nikdy jsem bývalé tchyni nebránila se s vnučkou vídat. Ani ona, ani malá nemohou za to, že naše manželství ztroskotalo a vzhledem k tomu, že mí rodiče se o vnučku zajímají jen velmi sporadicky, jsem ráda, že má Nikolka alespoň jednu „fungující“ babičku. Té navíc před půl rokem zemřel manžel, takže vnučka je pro ni jediná životní radost, jak říká.
Jak jsem psala, nechci bývalé tchyni bránit v kontaktu s vnučkou, proto mne trápí rozpory ohledně výchovy a režimu, které mezi sebou máme. Jde o to, že když je s malou, nebo si ji vezme na celý víkend k sobě, což je tak jednou za měsíc, vůbec nerespektuje režim, který má Nikolka nastavený. A to co se týká výchovy, tak i stravy.
Já se snažím malou vést ke zdravému způsobu života, nekupuji jí sladkosti, vařím zdravě. Televizi jí dovolím maximálně na půl až jednu hodnu denně a to ještě ne každý den. Když je však Nikolka s babičkou, tak ta jí kupuje bonbónky, sušenky, čokolády, pouští jí pohádky, klidně ji nechá koukat na televizi i dvě hodiny v kuse, což mi u takhle malého dítěte připadá nevhodné.
Dcera, když od babičky přijde, vždycky nějakou dobu vyžaduje to samé, co měla u ní a vzteká se, když jí to nechci povolit. Když ji dám jakž takž zase dohromady, ozve se babička s prosbou, že by si Nikolku chtěla vzít na odpoledne nebo na celý den nebo víkend a jsme zase tam, kde jsme byly.
Několikrát jsem na toto téma s tchyní mluvila, vysvětlovala jí, jak je pro mne důležité, aby měla Nikolka nastavený stejný režim, ale ona to nechápe. Podle ní jsou babičky od toho, aby rozmazlovaly a žádnému dítěti to nikdy neublížilo. Prý jsem na malou zbytečně přísná.
Možná ano, těžko říct. Ale přesto si myslím, že já jsem matka a já za ni mám odpovědnost. A ona by měla moje pokyny a zvyklosti ohledně stravování a výchovy respektovat. V žádném případ jí nechci vnučku brát, ani dělat nějaké dusno, ty dvě se mají velmi rády a pro mne je to i úleva, když si občas od dcerky na víkend odpočinu. Navíc jsem teď začala chodit do práce, tchyně už je v důchodu, takže mám v případě, že by Nikolka onemocněla, zajištěné hlídání, sama mi to nabídla.
Abyste si to nevysvětlily špatně, my si s babičkou jinak dost rozumíme, ona je fajn, hodná, obětavá, pro malou a v podstatě i pro mne by se rozdala. Já si jí za to ohromně vážím. Ten přístup k výchově mne ale hodně mrzí a trápí, je mi líto, že s ní v tomhle ohledu není rozumná řeč.
Zajímalo by mne, jak to máte zavedené vy – ať z pozice maminek nebo z pozice babiček. Trváte na dodržování jednotného režimu pro dítě, nebo považujete, stejně jako moje tchyně, za správné, že když je vnouče u ní, jede si ona podle svých pravidel bez ohledu na to, jak to má malá doma?
29.10.2012 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 85 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jiný režim u babičky, jiný doma. Jak to máte vy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
Souhlasím se všemi příspěvky o despotické výchově, taky znám pár takových lidí osobně.
Samozřejmě děti mají mít nějaký režim, ale ten Janin je dost přehnaný.
Mimochodem, tříletá holka už chodí do školky,nebo ne? Každopádně by na existenci sladkostí a dalších nešvarů okamtěži v kolektivu přišla a stejně by Jana byla zlá matka, že ostatní děti můžou a malá nemůže.
.jpg)
Juana: já radis skoncila v dk s klukem kteryho jsem znala 3 mesice nez poslouchat prednasky od máti a babicky o tom co divka v mem veku smi a nesmi a co je ci neni vhodne 
. Nikdy mi nechybela jejich laska a vsichni dospelaci v rodine by se pro me rozkrajeli, takze rozhodne nejaka cokolada ve trech letech na to vliv nemá. Ale proste prestalo me ve 20. bavit vecne poslouchat hodinovou prednasku o cemkoliv vcetne toho jestli jsou dziny s lodickami vhodna kombinace odevu do zamestnani a ze slecna ala dama nemuze prece pracovat ve fabrice a jezdit do prace na sestou rano, to se pro damu nehodi. To urednice ve statnim uradu je uz postaveni na kterem si clovek muze zakladat ....a tisic dalsich bla bla bla
.jpg)
Eduna: 
.jpg)
U nás to máme nastavené tak, to co je doma je doma, a co je u mě je u mě. Rodičům do toho nemluvím a ani syn ani dcera nemluví do toho mně. Občas jsem babička rozmazlovací a občas bába Herodes. I u mě se musí dodržovat určitá pravidla. To co jedí u mě nebo co jedí doma neřešíme. A jaký mám pro ně program také ne. Hlavně, že jsou děti spokojené a je o ně postaráno a rodiče si mohou občas odpočinout. Také si toho náležitě považují. A já jsem zase ráda, že si s vnoučaty i s dětmi rozumím, nedohadujeme se a neřešíme zbytečnosti.
Tygřík: To psal už James Herriot v jedné ze svých knih, o nějakém synovi faráře, který s ním byl na vojenském výcviku. Choval se jak utržený z řetězu a mluvil nejvulgárněji ze všech.
Na internátě jsme měli holku z vysoce postavené rodiny, která měla také takovou výchovu, jako popisuje PEGG. A taky se urvala ze řetězu, když najednou nebyla pod dohledem svých velmi přísných a zakazujících rodičů (znala jsem je, takže můžu mluvit i za sebe). K maturitě se ani nedostala, protože dva roky jela v trávě tak, že prostě na školu už jí nezbývaly mozkové buňky, pak se chytila dělníka ze Slovenska, otěhotněla... No, v pátek jsme zrovna měli třídní sraz a ta holka teď neví, co se životem - jela z extrému do extrému, teď je sama s pětiletým klukem, rodiče ji zavrhli coby ´neposlušnou´... Když sí dítě volnosti neužije v dětství, o to hůř to pak podle mě dopadá, když se toho chopí coby starší 
PEGG: Jo, kdysi dávno se mi babička svěřila, že si dědu vzala právě proto, aby utekla od despotické matky, mojí prababičky. Já ji ještě jako malá zažila a babičce jsem se nedivila. Ne že by byl děda nějak zlý, to ani náhodou, laskavějšího a slušnějšího muže jsem dodnes nepotkala, ale vždy mi vrtalo hlavou, jak si dcera z bohaté rodiny vzala chlapa sice s vysokoškolským titulem, ale s holým zadkem. 
.gif)
Křeček: 
Jano, tvoje starosti na moji hlavu....my babičky jsme snad všechny stejné - rozmazlovací ale samozřejmně odtud potud......já měla dvě děti vařila jsem naprosto normálně a sladkostí bylo doma až moc a z dětí vyrostli normální lidé bez jakéhokoli " postižení"
dnes všechno moc řešíte , buď ráda že tu babču máš
.JPG){kind=avatar}
Moje děti už jsou dospělé a nejsou z nich ani povaleči, ani nemají zdravotní potíže, ani nejsou obézní, i když měly povolenou jednu sladkost denně k odpolední svačině a mohly se koukat na televizi. Byli ještě malí krátce po revoluci, když k nám přišly všelijaké kreslené seriály. Najednou se jim nechtělo chodit do kroužků, aby jim nic neuniklo. Koupili jsme video, nahráli jsme všechno, co nutně
museli vidět a o víkendu si to pouštěli. Po čtvrt roce je to přestávalo bavit a po půl roce už jsme ani nenahrávali. Raději jsme pak hráli hry, četli a povídali si. Zakázané nejvíc chutná.
Ještě nemám vnoučata a předpokládám, že budu názor své snachy na výchovu respektovat. Jen bude asi pro vnoučata těžké pochopit, že ony nesmějí to, co mohou jejich bratranci a sestřenice. Dcera říká, že když se ona uměla srovnat s tím, že u babičky je volněji a doma je více povinností a omezení, že toho její děti budou schopné taky.
.jpeg)
Bellana - 29.10.2012 9:22 jj přesně to jsem měla na mysli
Moje matka je taky hlídací babička, moji potomci už k ní jezdí sporadicky, ale nikdy jsem jí do toto nekafrala, co s nimi může a co nemůže. Ovšem moje švagrová je přesně ten typ, jako pisatelka, a matka to holt řeší tak, že si její děti doma vůbec nenechává, protože švagrová má tak vysoké požadavky na péči o dítka, že matce to za to ani nestojí. Jezdí za nimi, hlídá je u nich doma, ale přes noc si je u sebe raději nenechá. Místo toho hlídá děti mojí sestry, protože sestra je rozumná a žádné extra požadavky si nevymýšlí.
(Na nedávné rodinné akci sestřenice konstatovala, že to bude asi jménem, protože švagrová i naše další sestřenice se jmenují stejně a obě mají obdobně vysoké požadavky na péči o potomstvo, včetně toho, že jejich děti dodnes neochutnaly čokoládu).
Jinak já sama dodnes s láskou vzpomínám na pobyty u prarodičů, bohužel jen ze strany matky, protože prarodiče od otce preferovali jen potomky jejich dvou dětí ze čtyřech a můj otec a jeho nejstarší sestra patřili k těm nesmyslně zavrženým.
PEGG: Máš pravdu. Na koleji se nejhůř chovaly holky z "dobrých" rodin, které se urvaly z řetězu. My, co jsme měly dostatek volnosti z domova, jsme tuto potřebu neměly.
Taky jsme u babičky a dědy měly my děti volnější režim než doma a myslím, že mi to neublížilo, naopak ráda na to vzpomínám. Až do tmy jsme s ostatními dětmi lítaly venku, natláskyly jsme se nezralého ovoce, ač jme byly varování, že nám bude špatně. A bylo a pořádně, takže já osobně jsem to víckrát neudělala a myslím, že ostatní děti ne.
A pozor na tu rádoby správnou výchovu. Moje sestřenka byla velmi přísně vedena, nesměla s ostatními dětmi lítat po venku, mohla se jen způsobně procházet a běda když se ušpinila. Svačit musela doma, ne jako my, že jsme popadly krajíc chleba s hořčicí a snědly ho během hry. Čokoláda bylo pro ni sprosté slovo a tak bych mohla pokračovat. První rifle, které si koupila z vlastních vydělaných peněz ji teta prodala, protože v tom teda slušná holka nechodí. Vím, že je jiná doba a tohle byl opravdu extrém. Ale sestřenka, v 17ti utekla z domu a vzala si prvního blba, na kterého narazila, ale se který byla konečně svobodná, dětství pro ni bylo vězení. Jen příkazy, zákazy a výtky za nesprávném chování
