Moje úchylka mi ničí manželství i rozpočet
Jsem závislá na nakupování spodního prádla. Podprsenky, kalhotky, košilky, podvazky, noční košile, župánky… Nemůžu za to, je to silnější než já. Nedokážu projít kolem obchodu s prádlem, abych do něj nezašla a ve většině případů neodcházím s prázdnou. Podprsenek a kalhotek mám tolik, že kdybych si už teď žádný nový kousek nekoupila, bohatě bych se svou zásobou vystačila nejméně dvacet let.
Je mi sedmatřicet, jsem vdaná, máme dvě děti. A manželovi se má úchylka už pěkně zajídá, protože nám pořádně leze do peněz. Ani bych nespočítala, kolikrát jsme se kvůli tomu hádali, kolikrát mi vyhrožoval rozvodem. Má pravdu, je to z mé strany rozmařilost, nakupovat tolik nepotřebného prádla, ale já nevím, co to se mnou je. Připadám si jako kleptoman, který prostě musí něco šlohnout. Já sice nekradu, za vše poctivě platím, nicméně úchylka to asi je.
Jakž takž jsem se držela v době, kdy jsem byla s dětmi na mateřské, peněz nazbyt nebylo. Hned, jak jsem 
nastoupila do práce, vypuklo to na novo. Došlo to tak daleko, že mi manžel začal zabavovat mou výplatu a dával mi na příděl peníze na domácnost. K ničemu to nevedlo, klidně jsem je utratila za stopadesátou podprsenku a nový ranní župánek. Mám to jako rituál, každý nový kousek doma pečlivě vyperu, druhý den si ho vezmu na sebe a cítím se skvěle. Tím to končí, za pár dní mám opět neodolatelné puzení po dalším novém kousku.
Když nepomohlo zabavení peněz, rozhodl se manžel, že vezme rodinnou kasu tvrdě do svých rukou a nedával mi peníze ani na nákupy, jezdili jsme spolu. Bylo to pro mne strašné, moc jsme se tehdy hádali, takže z tohoto modelu brzy ustoupil. A mně začaly opět mé nákupní orgie.
Je to hrozné, silnější než já. Přitom vím, když si novou věc kupuji, že ty peníze budou na něco jiného chybět, že se zase pohádáme. Nic nepomůže. Ta vidina prvního praní a prvního obléknutí je pro mne neodolatelná.
Teď mi dal manžel nůž na krk. Prý mám navštívit psychiatra, protože to, co dělám, rozhodně není normální, nebo se se mnou rozvede a požádá o svěření dětí do své péče. Jenže já si nemyslím, že bych byla blázen, podle mne něčím podobným trpí většina žen. Třeba moje kolegyně je zase úchylná na boty, druhá na kabelky.
Vím, že to asi přeháním, ráda bych se té závislosti zbavila. Psychiatr je pro mne ale až to poslední řešení. Bojovala nebo bojuje některá z vás s podobnou nákupní horečkou a neodolatelným puzením pořizovat si stále nové a nové věci, i když je vůbec nepotřebuje? Nebo jsem opravdu blázen?
13.3.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 85 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje úchylka mi ničí manželství i rozpočet
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
Bellana - 13.3.2012 10:05 
Nikde není řečeno jak často si paní něco kupuje, každý má nějakou úchylku, takže pokud si semtam něco koupí, třeba jednou za měsíc a výrazně jí to zvedne náladu, tak je to docela fajn terapie.
.JPG){kind=avatar}
Když to trochu odlehčíme - Dominiku baví mít na sobě úplně nové čerstvě vyprané prádlo. Web je plný úchylů. Takže by to jednou použité nevyprané prádlo mohla s přirážkou nabídnout fetišistům. Vlk by se nažral a koza (rodinná kasa) zůstala celá.
Jestli je tento článek "pravý",tak pí.D. je magor!!! Já být jejím manželem,tak ona peníze do ruky prostě nedostane,v hotovosti tak 100,- a kartu bych jí nastavila taky tak na 200,- a konec!! A na nějakém bazaru bych se snažila ty všechny zbytečnosti rozprodat!! Dále by paní musela na sezení k odborníkovi,a domluvila bych jí vedlejšák v prádelně,ať si tam užije praní do alelůja a ještě přinese domů nějaké peníze navíc!!! Jo a za trest by musela mít jen 2 soupravy prádla a žádný !!! župan! Nechápu,na co je kromě v nemocnici někomu na něco župan!! A spát v pyžamu!! A podvazky s punčochama ať nosí v zimě,aby se vytrestala zimou...Když si vzpomenu,jak jsem cca v 6.-7. třídě mrzla v punčochách a podvazkách k sukni,tak se otřesu ještě dnes!
.jpg)
ax: vloni jsem dokopala dceru k psychologovi, zádny zázracny prásky nedostala a ani rozhovory ji nijak nepomohly....ale spolecne se dostaly k bodu co, kdy, kde a proc vyvaláva jeji depresivni stavy a naucila se 1) poznat kdyz to na ni leze a vcas zastavit nez se stav dostane pres hranici, kdy uz ho nezvládá ona ani okoli a 2) naucila se nekolik metod jak temto stavum predcházet. Ano boj je jen a jen na ni, ale má v ruce metody a "náradi" jak se kontrolovat. Jsem presvedcená ,ze to je presne to co Dominika potrebuje.
Verera: Renee: souhlas.
Musim podotknout, ze taky neznam zadnou takovou "magorku" v celem svem sirokem dalekem okoli.
Také ráda utrácím za oblečení (snad ale v rozumné míře), ale jelikož s nikým nesdílím společnou kasu, nikdo nemá právo to komentovat ... 
Dominice neporadím. Možná je skutečně případem pro psychiatra, ale nejsem si jistá, zda jí skutečně pomůže. Chodit k psychiatrovi či psychologovi není o tom, že vám předepíše prášky a problémy odezní, promluví si s ní, možná to Dominice něco přinese a možná ani to ne, ale ten "boj" zůstává na ní.
"Jenže já si nemyslím, že bych byla blázen, podle mne něčím podobným trpí většina žen." Tahle věta mě až skoro urazila. Většina žen?!? Tak to asi žiju na jiné planetě, protože takovouhle magorku neznám osobně ani jednu.
Dominiko, přečtěte si to po sobě, vážně si nepřipadáte nemocná? Třeba tohle: "Ta vidina prvního praní a prvního obléknutí je pro mne neodolatelná." Být v extázi z praní, mažu k psychiatrovi až se mi za patami práší. Ne, tímhle skutečně většina žen netrpí, vážně ne
Aluse: Jak taktněji? Jako "Je to samozřejmě normální, každý občas nakupuje, ale kdybys přece jen našla čas, tak se tam kus zajít pozeptat, třeba se dozvíš něco zajímavého? "
No tak to si toho vezme tu příjemnější část a nepůjde tam nikdy. Taktně se asi snažil manžel a nikam to nevedlo.
Přímo se zeptala, dostala přímou odpověď. Z toho článku mám pocit, že pokud Dominice někdo jasně a bez možnosti jiného výkladu neřekne, že to co dělá silně překračuje hranice za kterých je možný běžný život, tak ona si to vždycky vyloží jako že se nic neděje. Takže na přímé odpovědi není nic hrubého, je to jen popis reality.
Madietta:
Teda rady "jsi cvok, jdi k Chocholouškovi" autorce článku opravdu pomůžou. To by to nešlo napsat taktněji? Je vidět, že jste asi v životě služby psychologa nepotřebovaly, když se o tom vyjadřujete, jak kdybyste mluvili o chcíplé myši. Autorka má opravdu problém a pokud chce něco změnit, je návštěva psychologa nutná. To zbytečné nakupování je třeba jen zástupný problém, který signalizuje něco daleko vážnějšího.
.gif)
Monik:
taky tak
Verera: souhlas se vším....jo a taky máme stejnou úchylku
Verera: 8:49 Joo, tak tuhle uchylku u nas doma mam taky ja.
Ted kdyz jsem na druhy dite brala pul roku materskou, tak jsem rozdil mezi rodicovskym prispevkem a tim co mi chodilo, posilala na ucty, kde na to nemuzem tak snadno sahnout a detem se to jednou bude hodit.
Hadry kupuju v sekaci a boty jsem ted celou zimu nosila jedny sportovni co mam uz deset let a rikala si zrovna, ze bych docela brala nejaky hezky ke kalhotum zimni. Tak ted asi poridime ve vyprodejich jedny k narozkam co budu mit v kvetnu.
Verera: 8:36 "máš poslední šanci se vzpamatovat, jinak umřeš hlady osamělá pod mostem zahrabaná do hromady župánků a podprsenek."
promin, ale tohle me docela rozesmalo. Je to ode me osklivy 
Ale kdyz tys to tak hezky napsala a ja si predstavila Dominiku pod tim mostem v te hromade podprsenek a jak tam na ni udivene ziraji okolni bezdomovci
A ten ton prispevku navic vyznel jako by Dominika byla zlobivy dite. Tak jsem si hned predstavila, ze by treba par pres zadek zabralo a nemuseli by utracet za psychiatra
Jinak naprosto souhlasim. Taky me udivilo, ze manzel ustoupil od toho modelu kdy vzal vse pevne do svych rukou.
Asi je opravdu svatej.
Az nebude mit Dominika penize na podprsenky, mohla by ho vydrazit. Vsadim se, ze by ji spousta zen ruce utrhla za takovyho trpelivyho chlapa.
