Bojím se vlastního syna
Nevím si rady se svým sedmnáctiletým synem. Jsem doslova v koncích, mám pocit, jako bych výchovně naprosto selhala.
Když bylo synovi pět let, zůstala jsem s ním po rozvodu sama. Několik roků jsme to táhli jen ve dvou, až po dalších osmi letech jsem konečně potkala fajn muže, se kterým jsem začala po nějaké době žít a později jsme se vzali. Nyní máme roční dcerku, s níž jsem na mateřské.
Když jsem přítele poprvé seznámila se synem, neproběhlo to zrovna dobře. Tehdy mu bylo třináct a začínala ho ovládat puberta. Mého přítele nepřijal, a ačkoli ten se hodně snažil, nikdy se mezi nimi nevyvinul pěkný vztah. Nakonec to dopadlo tak, že se ti dva stýkají a komunikují jen z povinnosti, když není vyhnutí. Spíše se však vzájemně ignorují. Vlastní otec o syna nejeví zájem, založil si novou rodinu.
To, že spolu můj současný manžel a syn z prvního manželství nevycházejí, mne moc trápí. Zkoušeli jsme všechno možné, ale bezvýsledně. Kluk se zaťal a všechno se ještě zhoršilo po narození dcerky.
Teď je synovi sedmnáct, chodí do druhého ročníku učiliště a problémy s ním jsou už neúnosné. Začal se totiž flákat. Strašně. Už měsíc nebyl ve škole a není síly, která by ho donutila tam jít. Každé ráno ho budím a on mne úplně ignoruje. Ve škole nahlásil nemoc a myslí si, že to asi nějak projde.
Jsem z něj zoufalá. Nic nepomáhá ani po dobrém, ani po zlém. Ráno z postele nevyleze ani za nic. Připadám si absolutně bezmocná, když mě takhle ignoruje. Už jsem mu řekla, že jestli se chce na školu vykašlat, tak klidně, ale ať jde tedy pracovat, protože není možné, aby se jen tak zbůhdarma válel doma. Na to mi řekl, že do osmnácti jsem povinna ho živit a že nikam nepůjde.
Je to strašné. Manžel od toho dává ruce pryč, nechce se nijak vměšovat. Ono by to stejně nemělo smysl, protože syn by ho ignoroval stejně jako mne.
Nevím, co s tím. Minulý týden jsem to už nevydržela, a když nechtěl vylézt z postele, vlepila jsem mu facku. Dost surově mne chytil za ruku a procedil, ať to už nikdy v životě nedělám. Přiznám se, že mám docela strach, čeho všeho by mohl být schopen. Vyrostl z něj habán, měří 190 cm a je ho pěkný kus.
Setkal se někdo z vás s tak úpornou pubertou, kdy jdou stranou všechny povinnosti a úcta k druhým? Jak se to dá řešit s člověkem, který ještě není plnoletý? Vůbec si s ním nevím rady.
24.2.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 87 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Bojím se vlastního syna
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kajkule: no, ale v 17 má přece možnost za svým otcem zajít a pokecat s ním, umí psát, může ho jakkoliv zkontaktovat. Otec se ho přece nezřekl.
Kajkule: jasně že diagnosťák málokdy pomůže, ten slouží pouze k dočasné izolaci problémových jedinců a většinou se tam naučí to, co ještě neuměli. V tom horším slova smyslu samozřejmě. Ale proč všichni tady šijou do autorky? Myslím, že to, že sem ten článek napsala samo o sobě vypovídá, že se problémem zabývá a chce ho řešit. Evidentní je, že bez pomoci odborníka to nezvládne.
tady je problém v tom, že se na něj vyprd vlastní otec a možná tě i viní, on už nevidí, jak si se o něj sama starala a snažila se.V tomhle je hlavní přičina.Můj bratr se taky chová jak blbec (ale pracuje a dává na domácnost) ale jinak je hnusný, zapšklý a nevidí smysl snad v ničem.On se nikd ynevyrovnal s tím, že náš tata byl (je) alkoholik a choval se jak magor, viní z toho i naši mamku, že od něj neodešla, tady u vás to zas bude opačné- že nejste spolu a nemá vlastního otce.Ti kluci to nesou mnohem hůř než holky.I když je to hajzlík, je mi ho docela líto, ti kluci na těch vastních otcích lpí a to hodně
helus: ano, to všecko může být, proto je potřeba, aby rodinné vztahy začal léčit odborník na ně, nakonec bude kluk možná šťastný, když se bude moci někde vypovídat ze svého trápení. Cizímu člověku, který má odstup, se to vykládá líp.
.jpg)
taky se přikláním k poradně ,ale hned na nic nečekat nic se naudělá samo držím palce
Hlavně ne diagnosťák!! Ten snad ještě nikdy nikomu nepomohl, akorát se tam ještě víc zmrší.Zkoušela jsi autorko promluvit s ním jako z rovným? Proč se tak chová?Chová se jak blbec, to je fakt, ale každý útok je voláním o pomoc!!!
Milá Hanko,jednej rychle,snad nejdříve u vás na soc.úřadu,ti by měli poradit i další opatření.Každá rada je nad zlato,vím jak je to smuté,prožila jsem si podbné hrůzy,nervy nevrátí už nikdo,ač se jedná o vlastní děti,nebo ty co jsme chtěly s láskou pomoci vychovat.
Budeš-li chtít,klidně piš na bo.ani@seznam.cz.Snad mohu být užitečná.Přeji hodně pevné zdraví,sil a úspěšné pořízení -Ani.
Almega: jak můžeš vědět, že na syna Hanka jen pokřikuje a nedá mu najevo, že ho má ráda? Souhlasím s tebou v tom smyslu, že ten kluk může mít v sobě zmatek, ale to má každý puberťák a takhle se nechová. Ale jak můžeš vědět, jak se matka k němu chová? 
Milá Hanko,jednej rychle,snad nejdříve u vás na soc.úřadu,ti by měli poradit i další opatření.Každá rada je nad zlato,vím jak je to smuté,prožila jsem si podbné hrůzy,nervy nevrátí už nikdo,ač se jedná o vlastní děti,nebo ty co jsme chtěly s láskou pomoci vychovat.
Budeš-li chtít,klidně piš na bo.ani@seznam.cz.Snad mohu být užitečná.Přeji hodně pevné zdraví,sil a úspěšné pořízené -Ani.
A nemůže být ten kluk nešťastnej? Nechce jenom víc zájmu? Neubližuje sobě i okolí, protože se cítí sám?? Já to neumím moc psychologicky rozebrat, ale máma si přivedla přítele a já jí jednou řekla, že nechci, aby k nám jezdil. A když se zeptala proč, tak jsem nevěděla. Neuměla jsem to pojmenovat. A přitom mámu měl moc rád a na nás byl hodný. Přesto jsem se cítila moc sama, neměla jsem kamarádky, ve škole to nešlo, nic vlastně nešlo. A dostala jsem se z toho, až jsem založila vlastní rodinu.
17 je složitý věk. Tělo se mění a má své nároky. Kluk musí soupeřit s vrstevníky ve vzhledu, oblékání i kapesném. Má problémy s láskou, chce se líbit a možná si myslí, že není dost dobrý. Má v hlavě vzdušné zámky a učení mu tam neleze. Nevidí žádnou životní perspektivu, kolem se mluví o krizi, nezaměstnanosti, dospělý by toho měl dost, natož kluk na začátku života. Proto ať máma uhání do poradny, může ho ještě dostat zpátky.
Kluci obecně nechtějí přijmout a zvlášť ne ve 13 letech,cizího chlapa!Měl vás,a považoval to,že vy si klidně přivedete cizího muže do bytu atd za zradu..No a teď ještě jste ho nejvíc ranila vaším dítětem.Nedivím se,že má pocit,že nemá nic smysl,nic ho nebaví,ani škola,je zcela sám,od vás slyší jen pokřikování a žádné vyjádření,že ho máte ráda!!!Je dobře,že se váš manžel do ničeho neplete,bylo by to jen horší.Potřebujete radu od někoho zvenčí,zajděte do té školy,možná se tam stalo něco,co vašeho syna hodně zasáhlo,a proto tam nechce jít.Máte pocit,že syn je v 18 už dospělý,ale to je jen obal a uvnitř je dítě,které je vyšoupnuto z mateřského srdce.
V žádném případě se neobviňuj, že jsi udělala něco špatně. To, že vám nevyšlo první manželství a našla jste si jiného partnera, neopravňuje vašeho syna, aby se k vám choval takto. Bylo by namístě navštívit dětského psychologa, tohle není normální. Nebere drogy, nechytil se nějaké závadné party? Může se stát, že je to jen bouřlivá puberta a až z ní vyroste, tak se zase srovná. Ale neváhala bych s tím psychologem. Držím palce a pevné nervy. 
.jpg)
Kontaktovat pediatra který napíše doporučení na psychologické nebo psychiatrické vyšetření. Tam nahlásit pravdivé údaje jak se věci mají a počkat na výsledky vyšetření. Pokud synek nepřistoupí na to že opět nastoupí do učení nebo do práce, tak zažádat o umístění do ústavu.Možností je několik (dětský domov, léčebna, krizové centrum atd) a důsledně si stát za svým.
Rozhodně není povinností rodiče nechat se terorizovat od pubertálního spratka. Možná měl přes tu hubu dostat už dřív
.
Každopádně ultimátum -Buď do školy nebo do práce. Pokud ani jedno tak jdeš miláčku z baráku.
A tuhle otázku se přímo bojím položit - nefetuje? Taková změna chování, bezcitnost...
