Bojím se vlastního syna
Nevím si rady se svým sedmnáctiletým synem. Jsem doslova v koncích, mám pocit, jako bych výchovně naprosto selhala.
Když bylo synovi pět let, zůstala jsem s ním po rozvodu sama. Několik roků jsme to táhli jen ve dvou, až po dalších osmi letech jsem konečně potkala fajn muže, se kterým jsem začala po nějaké době žít a později jsme se vzali. Nyní máme roční dcerku, s níž jsem na mateřské.
Když jsem přítele poprvé seznámila se synem, neproběhlo to zrovna dobře. Tehdy mu bylo třináct a začínala ho ovládat puberta. Mého přítele nepřijal, a ačkoli ten se hodně snažil, nikdy se mezi nimi nevyvinul pěkný vztah. Nakonec to dopadlo tak, že se ti dva stýkají a komunikují jen z povinnosti, když není vyhnutí. Spíše se však vzájemně ignorují. Vlastní otec o syna nejeví zájem, založil si novou rodinu.
To, že spolu můj současný manžel a syn z prvního manželství nevycházejí, mne moc trápí. Zkoušeli jsme všechno možné, ale bezvýsledně. Kluk se zaťal a všechno se ještě zhoršilo po narození dcerky.
Teď je synovi sedmnáct, chodí do druhého ročníku učiliště a problémy s ním jsou už neúnosné. Začal se totiž flákat. Strašně. Už měsíc nebyl ve škole a není síly, která by ho donutila tam jít. Každé ráno ho budím a on mne úplně ignoruje. Ve škole nahlásil nemoc a myslí si, že to asi nějak projde.
Jsem z něj zoufalá. Nic nepomáhá ani po dobrém, ani po zlém. Ráno z postele nevyleze ani za nic. Připadám si absolutně bezmocná, když mě takhle ignoruje. Už jsem mu řekla, že jestli se chce na školu vykašlat, tak klidně, ale ať jde tedy pracovat, protože není možné, aby se jen tak zbůhdarma válel doma. Na to mi řekl, že do osmnácti jsem povinna ho živit a že nikam nepůjde.
Je to strašné. Manžel od toho dává ruce pryč, nechce se nijak vměšovat. Ono by to stejně nemělo smysl, protože syn by ho ignoroval stejně jako mne.
Nevím, co s tím. Minulý týden jsem to už nevydržela, a když nechtěl vylézt z postele, vlepila jsem mu facku. Dost surově mne chytil za ruku a procedil, ať to už nikdy v životě nedělám. Přiznám se, že mám docela strach, čeho všeho by mohl být schopen. Vyrostl z něj habán, měří 190 cm a je ho pěkný kus.
Setkal se někdo z vás s tak úpornou pubertou, kdy jdou stranou všechny povinnosti a úcta k druhým? Jak se to dá řešit s člověkem, který ještě není plnoletý? Vůbec si s ním nevím rady.
24.2.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 87 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Bojím se vlastního syna
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tady úplně vážně hrozí krize celé nové rodiny, ten syn může rozložit vztahy tak důkladně, že budou k psychologovi postupně chodit všichni, jestli to nechají rozjet. Neumím si představit, jak manželé v klidu tráví večer u svíček, když jim za dveřma trucuje skoro dospělý kluk. Živě si představuju ten teror, hlasitá hudba, bezohledné telefonáty s kámošema, práskání vším kolem dokola...ale pořád si říkám, že to může být jenom hloupá póza, on si možná neví s něčím rady. Když se vykašlal na školu: jak je úspěšný tam? Co na něj říkají pedagogové, jestli matka nebo otec chodí na schůzky, tak i z toho muselo být poznat, že se něco chystá? Tohle přece není z ničeho nic?
evelyn: 
jsem taky pro návštěvu psychol.poradny, a nastavit pravidla - ať si dělá co chce, když je tak chytrej, a jestli se chce vykašlat na školu, ať jde makat nebo se přihlásit na ÚP. Nevím jak je to s povinností dítě živit do 18 let, ale po 18 určitě nemáte povinnost, pokud je taková lemra.
A co jeho vlastní tatík - nezajímá se vůbec?
orinka: naprosto přesné, psycholog poradí alespoň taktiku, kdyby se syn neráčil obtěžovat a možná i telefon na sociálku by nebyl marný. Puberťák se musí umlátit argumenty...
Jen si myslím, že manžel, když mu to řekla měl na mladýho vystartovat a pěkně ho seřvat....že dává ruce pryč chápu, ale není to moc dobrý pro soužití rodiny....měl by se angažovat jako autorita, když kamarádíčkování selhalo a to že je měsíc doma...bičem bych ho hnala...jenže mladej asi ví, že vždycky ustoupíte, jen aby jste měli klid a hřeší na to....
.gif)
orinka: hezky napsaný názor. Souhlas. Každý není tak silný, aby dokázal čelit takto vzdorovitému puberťákovi. Paní Hana potřebuje podržet a hlavně poradit. Kdyby měla sílu tomu čelit sama, nepsala by tento článek. Kluk zkouší co může a co ne a setsakramensky pozná, co je pro něj výhodné a na co matka nestačí. Takový týpkové toho dokážou šikovně využít. Osobně bych řešila razantně - buďto škola nebo jdi makat a přispívat na domácnost. Myslím, že by se divil. Nejhorší je dávat dětem najevo, že jsou chudinky proto, že mají jinýho tátu a vlastní na ně kašle - rychle se naučí z toho těžit a využívat jejich postavení ublížených. Musí vidět v matce autoritu a neústupnost - v tom potřebuje paní Hana pomoci.
.JPG)
A z čeho je hošánek živ?
orinka: Tvůj názor se mi líbí.
Paní Hana potřebuje pomoc odborníka, sama to nezvládne.
jasmine: nesouhlasím, paní na to sama nestačí a potřebuje mít oporu jak v zákoně, tak i ve zkušenostech odborníka, který má jistě bohaté zkušenosti z jiných rodin a taky zásobu užitečných rad. Kluk je v 17 natolik vyspělý, že stihne matku vytáčet takovými argumenty, po kterých se může sesypat. Matka musí mít jistotu, jak postupovat, a to sama nevymyslí. Zůstat v klidu, ale chladnokrevně jednat, pozjišťovat si a synáček bude hodně překvapený, až mu cizí člověk poví, co smí a co nesmí. V 17 je většinou každý kategorický, ale přitom málo zkušený, tak zkrátka blbne. Nic ještě není ztraceno, je to vlastně velký dětský vzdor, syn je bezmocný proti osudu, má doma chlapa, o kterého nestál, jiné bydlení ani existenci zatím nemá, tak kope kolem sebe. Je nutné ho zastavit rozumnými důvody, ne hysterií.
Zlost clouma mym majestatem. Sahnout na me, tak se neznam. Dej ho do diagnostaku, hajzla, kdyz nerespektuje zakladni pravidla souziti.
hrozné,toto nevyřeší psycholog,rozhodně musíš teď dokázat svoji neústupnost,jistě hřeší na to,že jsi mu vše povolovala a proto bys měla teď mu ukázat ,že si za vším stojíš,bude to těžké s nervama,ale musíš,jinak bude vědět,že si vše může dovolit,držím palce
Tohle už chce odborníka z pedagogickopsychologické poradny. Hlavně ale radu, co s ním, když nechce vůbec nic dělat a jen parazituje. Není pravda, že jste povinni ho živit, když on sám nepřispívá vůbec ničím a na nové povolání se nepřipravuje. Nenechte to dál rozvinout a konejte! Nepíšete, jak se k současné situaci staví manžel, je to závažný výchovný i rodinný problém, nesmíte to nechat být.
.gif)
Dala bych mu ultimátum - škola nebo práce. Myslim si, že živit ho do 18 "musíš" jen když studuje. Pokud ale nahlásil ve škole nemoc tak je stále studentem. Jen by mě zajímalo jak mu to škola omluví, dlouhodobá nemoc musí být přece od doktora.
.gif)
....blba situace....
