Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Kozoroh18: Dcera spala po příchodu z porodnice celou noc, budit se začala až tak kolem 3 měsíců a vydrželo jí to půl roku

Juana - 1.9.2010 12:44 když ono chlapi baví na dětech nejvíc jejich výroba. A nejraději by byli,kdyby se děti rodily rovnou tak pětileté, s těmi už je řeč.
Kozoroh18 - 1.9.2010 13:38 - tak teda nevím, našim dětem to asi v porodnici zapomněli říct, protože syn se budil do roka a někdy i 15x za noc a dcera taky do roka,ale tak 2x, 3x.

Míno, začni manželovi nenápadně podstrkovat články o dětech udušených zvratky, a podobné horory.
Když se mi narodil první syn, zrovna se naproti u sousedů tchýně udusil 2 měsíční chlapeček. Chodila jsem v noci poslouchat, jestli moje dítě dýchá, jak jsme z toho byli vykulení.
Jinak se mi líbí názor Juany 12:44

Dva měsíce, to už se začne u většiny dětí spaní prodlužovat. také bych si nechala malou v ložnici. Proč ty chlapy stále litovat. Matka může bejt celou noc vzhůru a ráno musí fungovat dál. Také jsem měla holky v blízkosti. Když byly v posteli tak jsem to měla pohodlnější při krmení. Co jsem obdivovala, že když obtěžovali komáři tak se muž odkryl aby šli na něj a nekousali holku.

tornado-lou: my meli 140 a slo to, ale na dlouhý spaní to nebylo

Mína co to máš proboha za netolerantního manžela, promiň ale ať jde do háje NIkomu to není příjemný se v noci budit k miminku, ale bohužel je to i jeho miminko. a pokud má ON problém ON by měl jít jinam. Dítě za to nemůže že táta jde do práce, prostě všichni rodiče to musejí nějaký ten pátek vydržet.

Hele navrhuju koupit dětskou chůvičku, dítě šoupnout do dětského pokoje, nastavit hlasitost na maximum a vrazit manžílkovi vysílačku k uchu. Garantuju, že po prvním probuzení dítěte tě ještě rád pošle spát do pokojíčku. Protože fakt nechápu, jak uvažuje, mužská "logika" jde občas mimo mé chápání.

My jsme nechali syna samotného v noci někdy kolem 7 měsíců. Přenechali jsme mu ložnici a přestěhovali se na gauč do obýváku. Dřív bych to určitě nedělala.

Bellana:
pláč zaslechnu a vypnu - tudíž buzení toho druhého ( v našem případě manžela) se omezí na minimum. Časová ztráta chůzi do vedlejší místnosti je vzhledme k výhodám - uplne zanedbatelná. My se v ložnici svékáme, oblékáme - tudíž svítíme, mluvíme - tím vším se dá dítě zbytečně vyrušit. Zkrátka nikdo neomezoval nikoho.

pavlina: V čem spočívá výhoda toho, že pláč dítěte neslyším přímo, ale přes nějaký přístroj? Kromě nevýhody, že déle trvá, než k němu dojdu a utiším ho? Nerýpu, fakt v tom nevidím přínos, jen negativa.

Zajímalo by mě, kde manžel přišel na to, že je to česká specialita... Pár miminek jsem v zahraničí zažila a ani jedno nespalo v samo minimálně do jednoho roku.

Já bych to, Míno, udělala jak navrhuješ ty, odstěhovala bych se s holčičkou vedle. Ale pak hrozí to, že tě ve svém pokojíčku bude malá vyžadovat i v době, když už by opravdu sama spát mohla... Naopak větší děti se do svého pokojíčku paozději těší a většinou jim nevadí, že budou spávat samy.

všechny naše deti spaly ve svých pokojích od příchodu z porodnice a jinak si to neumím ani představit. Já si ráda před spaním čtu, manžel nekdy vstával dřív než mimino, atd. takže i dítě mělo klid. Občas jsem mezi kojením byla lína jít do ložnice, tak jsem zustala v pokojíku. Buzení obstaraly chuvičky.

Ja bych nerekla, ze spani miminka v loznici je ceska specialita, ja zila v Anglii 12 let, porodila a vychovavala 2 deti. Spis bych rekla, ze rodice jsou tam uvolnenejsi a dokonce je tam hodne obvykle spat s ditetem v manzelske posteli, obzvlast u kojicich maminek. Muj starsi syn zacal spat v pokojicku od 18ti mesicu a musim rict, ze na to byl uz pripraveny, s nama v loznici se budil a sam v pokojicku byl v klidu. Mladsi syn ve svych 16ti mesicich spi s nama v posteli. Dat mimco ve 2 mesicich do samostatneho pokojicku bych asi nedokazala a myslim ze se vsude ve svete doporucuje aspon 6 mesicu.

tornado-lou: tak jsem si to představila a vyprskal jsme smíchy.

Manžel navrhl řešení, které je sice podle něj nejlepší,ale patrně ho opravdu vidět v těch amerických filmech. Tam ovšem taky hlavní hrdinové běžně skáčou ze střech, bourají opakovaně auty, jsou ostřelováni ze samopalů a přesto vstávají nezranění a bojují dál za dobro až do vítězného konce. To taky manžel zkouší zavést?

Stejně nevěřím tomu, že když mimino brečí v ložnici, on se nevyspí, zatímco pokud by brečelo ve vedlejší místnosti, tak by mu to nevadilo. Pokud ho vzbudí pláč, který trvá minimálně než vzbudí matku, tak snad to musí vzbudit i otce.

Ještě mě tak napadá- a jak s e bude technicky provádět kojení v noci? To si tam sedne v dětském pokoji na zem, když tam nic není? Nebo si přinese dítě do postele (patrně plačící než se přicucne). Nebo půjde s dítětem do obyváku. Případně se dokoupí do pokojíku něco, na čem by se dalo kojit?

Ani jedno řešení mi nepřipadá praktičtější a ani nějak míň hlučnější než když spí matka hned u dítěte, vzbudí se a hned ho kojí. jestli je tatínek na vedlejší posteli nebo v jiné místnosti, to už je na něm.

My jsme měli byt 2+1. Když jsme měli první dítě, spalo u nás v ložnici, ale hned, když v noci kníklo, tak jsem ho vzala, odnesla do kuchyně, tam jsme ho přebalila a udělala mlíko a nakrmila, abych nerušila manžela. Při druhém dítěti jsem s ním spala v obýváku a manžel s dcerkou v ložnici. Když bylo menšímu 1,5 roku a spal v noci jakž takž, tak jsme se přestěhovali do ložnice a tam spali všichni čtyři. Když bylo dětem 3 a 5 (necelých), tak jsme se přestěhovali do 3+1 a děti dostaly svůj pokoj. Syn nás ovšem každou noc navštěvoval až do šesti let. Nevyspali jsme se oba.