Pracuji u novodobého otrokáře, nebo je to normální?
Až do nedávné doby jsem si s prací nemusela dělat starosti. Více než dvacet let jsem byla zaměstnaná v jednom úřadě, všechno a všechny jsem tam znala, práci dokonale ovládala. Pravda, šéfové se různě střídali, někdo byl lepší, někdo horší, ale vždycky to bylo tak nějak v normě, člověk se musí naučit vycházet s ostatními, i když nejsou zrovna vzájemné sympatie.
Naivně jsem si myslela, že v té práci zůstanu až do důchodu. Když jsem viděla, jak těžko shánějí dnes ti, kteří o práci přišli, nějakou novou, upřímně jsem se toho děsila a modlila se, aby mě něco takového nepotkalo.
Bohužel, nebylo mi dopřáno a i já jsem se na prahu padesátky ocitla na pracovním úřadě. Čím jsem prošla, nebudu dlouze rozepisovat. Důležité je, že po několika měsících jsem konečně nastupovala k novému zaměstnavateli, a i když se nejednalo o práci, za kterou bych dýchala, byla jsem šťastná.
Pocit radosti však velmi brzy vystřídalo rozčarování. Poměry ve společnosti, kde nyní pracuji, jsou naprosto odlišné od těch, na které jsem byla dříve zvyklá. Když o tom s někým mluvím, dozvím se, že tak je to ale dneska naprosto normální, proč si prý stěžuji.
Já nevím, opravdu je normální, když po vás zaměstnavatel vyžaduje několikrát v týdnu přesčas, který vám oznámí sotva půl hodiny před koncem pracovní doby a ve finále si o nějakém proplacení hodin navíc můžete nechat akorát zdát? Opravdu je normální nesmět se ani na minutu zastavit, jinak jste okamžitě považováni za flákače? Přece nejsme stroje. Nesmíme mezi sebou s ostatními kolegy mluvit o věcech, které se nevztahují k práci, natož se něčemu zasmát.
Je toho víc, připadám si jako otrok. Jako člověk bez důstojnosti, bez práva na jakékoli lidské projevy a lidské ohledy. Jen jednou jsem se proti neplánovanému přesčasu ohradila s tím, že opravdu nemůžu, a vyslechla jsem si, že jestli se mi to nelíbí, můžu jít.
Je mi z toho úzko. Víte, nikdy jsem se v práci neflákala, vždycky jsem ji odváděla na sto procent. Nevadí mi hodně tvrdě pracovat, v žádném případě. Co mi však vadí, je ten přístup. Jakoby dnešní zaměstnanci snad nebyli ani lidé, jen nějaké nemyslící bytosti, které jsou povinny držet ústa a krok, nebo můžou táhnout.
Připadá vám to normální? Zažívá někdo z vás v práci něco podobného? Dá se tomu bránit? Asi ano, ale pak musí člověk počítat s tím, že si může sbalit věci. A to dnes není jednoduché. Opravdu jsme odsouzeni k tomu, nechat si všechno líbit?
22.2.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 88 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pracuji u novodobého otrokáře, nebo je to normální?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
jelítko - 22.2.2012 13:30 
taky mám takového šéfa a budu pro něj ráda dřít kdykoliv bude potřeba. Taky dělám spoustu neplacených přesčasů, ale vím, že tu práci někdo ocení i kdyby to bylo jen pouhé poděkování, ale já se občas dočkám i prémií.
Myslím, že pravda by mohla být někde v půlce. Je to prostě o hodně přísnější, až přehnané a navíc na to nejste zbyklá, po té bývalé práci.
Tak bych to viděla tak, že pokud Vám nejvíc záleží na tom, aby jste si zachovala tvář a nenechala se sedřít a nevadilo Vám tolik být na Úřadu práce, tak si můžete s vedením přímo promluvit, co si o takovém systému práce myslíte. Pravděpodobně o tu práci přijdete a pak si na ÚP přes něj a hlavně sama svou iniciativou můžete hledat jinou.
Nebo Vás pocit být na ÚP ničil, nemojla jste vyjít z penězi, ale tuto práci také dlouhodobně nesnesete. Tak v tom případě si hledejte něco jiného při této práci, nějak to zatím ydržte a až budete mít jistého něco jiného, tak odejděte středem.
Nebo má takhle práce i svá plus, je možné si zvyknout a šance najít jinou práci je mizivá, tak v tom případě by jste měla pokusit se si přivyknout. Ono polemiky o tom, jak to bylo dřív, jak je to teď, co je o státním systému a co o lidech a co kdo je zvyklý, atd, je hezké, ale ve své podstatě pro Majdalénu víc možností, než výše vyjmenované, není.
Monik: 
ty seš blázen divokej 
kamarád takhle pracoval s tim přespávánim, když dělal v Luxoru a otvírali třeba novej krám v novym nákupnim středisku. to byl mazec, stavěli regály, plnili knížkama 14 dní bez přerušení 
, ale prej to měli placený
jelítko: 13:41 My obcas spali i v praci v kuchynce na kresilkach nebo na zemi, kdyz jsme skoncili ve tri rano a v pet zase museli pokracovat aby se to do osmi stihlo. Nemelo cenu jezdit ani domu. A ze bych se to nekdy dozvedela predem? Ani nahodou. To az vzdycky v rozjetym procesu. Proste se cekala konkretni prace, tak uz jsem znamym hlasila, ze mozna z prace prijdu a mozna ne, mozna za dva dny, proste do terminu odevzdani moje ucast na cemkoli soukromym nebyla nikdy jista. A kdyz se pak tech zakazek navalilo vic za sebou, tak jsme byli radi kdyz jsme si stihli mezitim ty dve hodky vydechnout.
Ale vubec me nenapadlo ze bych chtela zdrhnout 
Proste to bylo takovy obdobi par let, ted uz je to tam pry taky trochu jinak.
Asi jsem nejaky cvok 
kdyz me to bavilo.
A nebo sem mozna najela na tenhle rezim kdyz jsem diky jednomu byvalymu splacela dluhy a mela jsem jeste k praci asi 5 brigad. To byl teprve masakr. Takze potom mi tohle zas tak strasny asi neprislo no 
Mozna i diky tomu, ze jsem se konecne zacala dostavat do plusu s financema a melo to pro me smysl ta prace.
Almega: 12:48 K takovymu podobnymu modelu bychom se chteli s manzelem postupne propracovat. I kdyz teda ja jsem spokojena s praci i sefem co jsem mela pred materskou. Ale chtela bych pak mit vic casu na deti, takze si to budu muset po materske zorganizovat jinak. Ted uz pokukuju po nejakych kurzech apod.
Monik: 11:27 jo a o tom to je. V tý poslední práci jsem toho taky dost vydržela, protože byl super kolektiv. Ale pak postupně všichni odpadávali, protože už to nevydrželi a my s jednim kolegou jsme to vydželi nejdýl ze starý party, ale taky sme nakonec zdrhli.
v mem oboru je naprosto normalni pracovat pres cas, kdyz je potreba, dokonce jsemm to mela u dvou smluv primo ve smlouve, ze "pripadne hodiny za praci pres cas jsou zohledneny v platu". je ovsem pravda, ze jsem mela takovy plat, ze mi to bylo jedno. Lide v okoli mi tenkrat zavideli prijem, ale na druhou stranu nebyli ochotni pro to udelat co ja (dojizdeni, prace od rana do vecera, nutna jazykova vybava a porad nejaka skoleni....). Ale abychom si nemohli rict, co je doma noveho, to ne. Ale take to nebylo, ze bychom vysedavali u kavy. Vlastne jsme to resili pokecem na obede.
Můj tchán má vlastní firmu a můj přítel taky, a mají stálé spokojené zaměstnance, kterým docela hezky platí. Na Vánoce jim dají prémie, občas po nich chtějí něco navíc, tak jednou měsíčně. Je to jenom o lidech.
Já pracuji na pátém místě od maturity a nikde jsem takové zacházení jak popisuješ nezažila. Dvě místa byly znoucesnosti - prodavačka obuvi a pujčovačka dvd v dvd pujčovně (nevim jak to mám napsat). Tady to bylo trochu horší, protože jsem dělala i hodně navíc, protože když má jedna dovolenou, musí tam být vlastně druhá i za ní apod. Peníze navíc za to nejsou. Ale tak s tim se počítá. Jelikož byly směny, tak přesčasy nebyly potřeba. Akorát ty peníze byly docela hrozný. Pak jsem dělala v bance, tam byl zákoník práce opravdu dodržován. Přesčasy nebyly potřeba a když, tak se proplácely. Mohly jsme s ženskejma normálně u práce mluvit a se i smát. Pak jsem pracovala v jedný instituci pod MŠMT, tam to bylo 4 roky dobrý, pak to začali přehánět, trochu jak píšeš ty, tak jsem šla. Nyní pracuju v jedná akciovce a někdy je to mazec, jindy je trochu nuda, tak jsem tady. Dokonce šéfová, když vidí, že tu jsem dýl než máme pracovní dobu, nás žene domů . Kolegyně má děti a nikdy není problém, když musí k doktorovi nebo tak.
Ale je pravda, že někteří lidé z okolí mi už o takovém otrokářství říkali, ale zase to měli docela dost vykompenzovaný penězma, tak jim to za to stálo. No nevim. Já bych to nevydržela.
medved - 22.2.2012 11:03 - ano, všechno je v lidech, ale to bylo vždycky a vždycky bude. A ano, vadí mi to samé co tobě, ale mám pocit, ti nahoře za to můžou už tím, že se nad spoustou šlendriánu zavírají oči, zákony nahrávají lumpům a zlodějům, protože oni mají práva, kdežto poškozený je nemá. A že se mezilidské vztahy rapidně zhoršily, to mi nikdo nevyvrátí a že si mnohý cucák s kufrem myslí, že sežral všechnu moudrost světa a má tak právo řvát na své podřízené, to je taky pravda. A kdo pracuje u soukromníka, tak makat musí, protože si nikdo nemůže dovolit zaměstnávat nějakého flákače, protože na každou sílu si musí vydělat, ale pokud má ten zaměstnavatel rozum, tak ví, že spokojený zaměstnanec je půl zisku. Bohužel je tady přebujelý státní aparát, kde se spousta lidí fláká a na druhé straně je spousta novodobých otrokářů, kteří si myslí, že lidi budou dělat zadarmo 12 hodin denně. Osobně si stěžovat nemůžu, ale bohužel je v téhle společnosti spousta lidí, kteří by si stěžovat měli, jenže se bojí i o tu mizernou práci a to by snad v 21. století být nemělo.
Jo a já,když mám práci,tak pracuji,jak je zapotřebí,tj. klidně až do večera,soboty,neděle,svátek....nemám dovolenou (v podstatě 1x za 10 let),když jsem náhodou nemocná,tak za to nemám nic (neplatím si nemocenskou,neb by se mi to nevyplatilo) a snažím se to nahradit jindy...Ovšem nikdo,žádný šéf mi do toho nekecá,ani mne nemůže nikdo vyhodit...Ale to už je osud OSVČ,sám a sám si vše udělám,co neudělám,to nemám....
medved: Je velký rozdíl "mít právo na práci" a "být registrovaný na Úřadu práce" že???
Jarča*: ale joo.. kdyz jsem treba o vikendu, protoze nektere veci se proste musi delat, kdyz nejsou lidi v praci.. tak si to pak muzem vybrat jinak, nebo je to znat na vyplate.
Arna: že by Květnice? 
Monik: no joo.. uz jsem deformovana. A taky me bavi delat jen s chlapama. Je fakt, ze kdyz uz je prescasu moc.. tak "zarvu" ze az budu mit doma takovou bajecnou manzelku, jako maji oni, budu tu klido dalsi dve hodky sedet. ( neb u nas doma je to momentalne jak po atomovem vybuch, neb nic nestiham). No a hlave.. tak bajecneho sefa, jako mam tady jsem za sva tri zamestnani ( a ze jsem mela fajn sefy) jeste nemela.. takze i kdyby pro nic, tak kvuli super sefovi to za to stoji.
.gif)
Křeček: Trošku s tebou nesouhlasím. Vybrat si kam dát dítě do školky? No, asi jak kde, možná v Praze, ale jinde to tak není. Hned vedle nás se postavila nová školka, ale mladé rodiny tam dát děti nemohly, neměli tady trvalý pobyt kvůli problémům s kolaudací a takových tu byla většina. Kolaudace vázla kvůli nedodělané silnici. Přednost měly trvale bydlící děti.
Jistě, můžou si najít ve městě soukromou školku, ale na to zas většina mladých nemá.