Pracuji u novodobého otrokáře, nebo je to normální?
Až do nedávné doby jsem si s prací nemusela dělat starosti. Více než dvacet let jsem byla zaměstnaná v jednom úřadě, všechno a všechny jsem tam znala, práci dokonale ovládala. Pravda, šéfové se různě střídali, někdo byl lepší, někdo horší, ale vždycky to bylo tak nějak v normě, člověk se musí naučit vycházet s ostatními, i když nejsou zrovna vzájemné sympatie.
Naivně jsem si myslela, že v té práci zůstanu až do důchodu. Když jsem viděla, jak těžko shánějí dnes ti, kteří o práci přišli, nějakou novou, upřímně jsem se toho děsila a modlila se, aby mě něco takového nepotkalo.
Bohužel, nebylo mi dopřáno a i já jsem se na prahu padesátky ocitla na pracovním úřadě. Čím jsem prošla, nebudu dlouze rozepisovat. Důležité je, že po několika měsících jsem konečně nastupovala k novému zaměstnavateli, a i když se nejednalo o práci, za kterou bych dýchala, byla jsem šťastná.
Pocit radosti však velmi brzy vystřídalo rozčarování. Poměry ve společnosti, kde nyní pracuji, jsou naprosto odlišné od těch, na které jsem byla dříve zvyklá. Když o tom s někým mluvím, dozvím se, že tak je to ale dneska naprosto normální, proč si prý stěžuji.
Já nevím, opravdu je normální, když po vás zaměstnavatel vyžaduje několikrát v týdnu přesčas, který vám oznámí sotva půl hodiny před koncem pracovní doby a ve finále si o nějakém proplacení hodin navíc můžete nechat akorát zdát? Opravdu je normální nesmět se ani na minutu zastavit, jinak jste okamžitě považováni za flákače? Přece nejsme stroje. Nesmíme mezi sebou s ostatními kolegy mluvit o věcech, které se nevztahují k práci, natož se něčemu zasmát.
Je toho víc, připadám si jako otrok. Jako člověk bez důstojnosti, bez práva na jakékoli lidské projevy a lidské ohledy. Jen jednou jsem se proti neplánovanému přesčasu ohradila s tím, že opravdu nemůžu, a vyslechla jsem si, že jestli se mi to nelíbí, můžu jít.
Je mi z toho úzko. Víte, nikdy jsem se v práci neflákala, vždycky jsem ji odváděla na sto procent. Nevadí mi hodně tvrdě pracovat, v žádném případě. Co mi však vadí, je ten přístup. Jakoby dnešní zaměstnanci snad nebyli ani lidé, jen nějaké nemyslící bytosti, které jsou povinny držet ústa a krok, nebo můžou táhnout.
Připadá vám to normální? Zažívá někdo z vás v práci něco podobného? Dá se tomu bránit? Asi ano, ale pak musí člověk počítat s tím, že si může sbalit věci. A to dnes není jednoduché. Opravdu jsme odsouzeni k tomu, nechat si všechno líbit?
22.2.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 88 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pracuji u novodobého otrokáře, nebo je to normální?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já když to tu čtu, tak si říkám, že mám ve svojí práci ráj na zemi. Práce musí být hotová, ale jinak klídek, vztahy super, a co se přesčasů týče - do poslední hodiny se buď proplácí (to tedy jen dělníkům) nebo si je můžem vybrat. Jestli to nebude tím, že je to ještě pozůstatek "socialistického" podniku, který se sice rozpadnul na soukromé společnosti, ale ty vztahy jsou tu pořád jako dřív. Fakt si toho vážím a modlím se, aby to vydrželo, a neřešila jsem jednou podobnou situaci jako Majda.
Stanik: ha ha. Jsem to tipla dobre, uz tady mam taky odpoved 
Jarča*: 
ale zase je fakt , ze me moje prace bavi... a nemenila bych. U nas s eporad neco deje, den rychle utece... a uzivákama je legrace
Stanik: 11:54 No ale je otazka, zda ti to vadi nebo te to bavi. Tipla bych, podle toho co obcas pises, ze te to bavi.
My to meli podobne a me to bavilo.
Majdalenu to evidentne psychicky nici.
Tudiz by bylo treba pro ni lepsi aby se poohledla jinde 
A s medvedem a sevenofnine souhlasim, protoze to mam doma. Toho chudacka ukrivdenyho upracovanyho, kteryho tam "ti hajzlove" odiraji z kuze a chteji po nem strasne moc prace, ze nema cas se ani napit.
A Pritom tam neni nikdy dele nez 8,5 hodiny denne a jeste si obcas dojede vyridit soukrome veci na pojistovnu, postu, ohledne prodeje bytu, na obed s kamaradem do hospudky apod.
Takze ja to nevidim az tak horky s tim vytizenim jak on tvrdi, myslim si, ze by mohlo byt mnohem mnohem hur a ze on si nevazi dobreho bydla, protoze byl zvykly na fungovani ve starym rezimu a nic jineho nevyzkousel. Taky mu to porad rikam, ze si koleduje tema recma o nejakou tafku od osudu.
On je proste presne ten pripad, kdy delal skoro 20let v jednom podniku a podle myho nazoru ma ty predstavy o praci na 100% zkresleny
Stanik: no, koukám, že už na to i odpovídáš
Stanik: chtěla jsem ti odpvědět ohledně těch přesčasů, ale LenkaT. to napsala přesně. Není to tak, že by se všem mohlo automaticky nařídit 150 hodin práce přesčas, ale musely by být sepsány nové pracovní smlouvy, kde by to bylo výslovně uvedeno.
Křeček: 
LenkaT: coz presne ted vsichni delaji, nebo meni smlouvy.. alespon u nas.
no a i kdyby ne, stejne musim byt minimalne online na mailu ci tlff v dobe dovolene... proste v mem oboru je naprosto normalni, ze je clovek dosazitelny 24x7... pokud si chci slusne vydelat.
Monik: 11:39 
myslela jsem tu flakarnu vseobecne a vsude.
Predtim jsem mluvila o konkretnim podniku a myslela to tak, ze treba Majdalena muze byt pripad jako je ten muj chlap.
Zacaly mi tu skakat deti po hlave, musim jit s nima ven
sharon: tim samozrejme nechci tvrdit, ze dneska flakarna neni a driv byla. To ani nejde takhle pausalizovat.
Mas naprostou pravdu v tom, ze dnes spousta lidi v pracovni dobe dela co nema. Ale opet zalezi na zamestnavateli a na lidech. Takze jsme u toho co psala sevenofnine, ze je to o lidech.
sharon: Jasne, to souhlasim. Je to jak kde. Akorat tady nekdo psal, ze driv ti zamestnavatele byli lidstejsi a nedovolovali si tolik nebo tak neco. Tak to byla reakce na to. Ze vetsinou to byly statni podniky a tudiz mistr nebo mistrova to tolik neresili, nebot "z jejich kapsy" to neslo, kdyz se nekdo flakal. Tudiz nemeli duvod zamestnance tolik buzerovat.
Nejvic se mi libi nazor sevenofnine: 8:47
To je presne to. Ty zkreslene predstavy o praci na 100%.
Vetsinou s tim maji problem prave lide, kteri delali cely zivot v jednom podniku a to jeste ve statnim. Ted nic proti Majdalene, muze to klidne byt i tak krute jak pise. Ale mozna by ji prospelo, otevrelo oci... (dosad dle libosti) kdyby zkusila tech zamestnani vic.
A taky ze je to o lidech . Nezbyva nez souhlasit, to je svata pravda.
Nez jsem sla na materskou, mela jsem praci, kde jsme treba museli byt tri dny v kuse, vikendy, nocni apod. Obcas jsem jezdila jen domu na otocku si vzit cisty veci na sebe. A oficialne byla pracovni doba 8 hodin pres den a prescasy nikdo neplatil.
A presto to byla moje nejlepsi prace a nejvic me bavila a nerada jsem na tu materskou sla.
Protoze jsem mela toho nejlidstejsiho a nejlepsiho sefa v zivote, ktery nam to kompenzoval jinak a kolektiv byl taky fajn. Takze jsem ty vsechny veci delala dobrovolne a s radosti a ne z donuceni.
.JPG)
PEGG: já si náhodou na dnešní dobu nestěžuju
můžu si vybrat, kde budu žít, co budu dělat, kam dám děti do školy....
jasně že si to musím vybojovat - ale MŮŽU
.gif)
Monik: to mě pobavilo. víš kolik lidí dnes půl pracovní doby prosurfuje na netu , pochodí po nákupech ,proluští křížovek, proklábosí telefonem, ano práce musí být hotová, ale to bylo i dřív.......tak jakýpak "proflákání" dříve ?
ono je to jak a kde.......
mám x známých u nichž v práci je to běžná věc.....
