Připadám si jako tažná kobyla a nevím, jak z toho ven
Jsem unavená. Strašně moc unavená, potřebovala bych zvolnit a nevím, jak to mám udělat. Cítím, že je toho na mne opravdu moc a můj vlastní život se mi vymyká z rukou.
Je mi 53 let, jsem vdaná, manžel je v invalidním důchodu. Není na tom zdravotně dobře, naštěstí se dokáže sám obstarat, ale jinak je všechno ostatní na mně. Starost o domácnost, nákupy, všechno. Na tom by nebylo vůbec nic divného, takhle to má asi většina žen. Jenže já toho mám na hrbu ještě víc.
Před půl rokem jsem přišla o práci, což pro nás byla katastrofa. Manželův důchod není nijak vysoký. Hned jsem sháněla jiné místo, ale neúspěšně. Nakonec jsem vzala nekvalifikovanou a špatně placenou práci, jen abych měla alespoň nějaký příjem a k tomu si přibrala ještě brigádu, třikrát týdně chodím v noci doplňovat zboží do jednoho supermarketu. Když oba příjmy sečtu, už se to přibližuje platu, který jsem dříve měla a díky tomu můžeme normálně žít.
Je to ale velký zápřah, po nočních chodím rovnou do práce, kde jsem osm hodin, pak domů, uvařit, vyprat… Minimálně jednou týdně ještě chodím uklízet, nakupovat a vařit svojí pětaosmdesátileté mamince, která už to nezvládá. A do toho se mi před dvěma měsíci narodilo první vnouče, které si chci samozřejmě taky užít, takže jeden den o víkendu se snažím trávit u své dcery, která je samozřejmě z miminka taky unavená a nevyspalá, takže se jí vždycky snažím pomoct, jak to jen jde, alespoň s žehlením a vařením. Navařím jí vždycky do zásoby, aby měla na týden připraveno.
Ani jsem si to neuvědomovala, že to všechno, co dělám, je pro jednoho člověka neúnosné. Prostě jsem jela a dřela, asi z nějaké setrvačnosti. Sama pro sebe si vyšetřím sotva jedno víkendové odpoledne a přiznám se, že ho většinou prospím, což se nelíbí manželovi, prý je celé dny sám a když už jsem doma, tak spím.
Před týdnem mi to všechno nějak došlo. Že vůbec nežiju svůj život, že s pořád jen kvůli něčemu a kvůli někomu honím. Když jsem si to uvědomila, jakoby ze mne najednou vyprchala všechna energie. Od té doby dělám všechno doslova s nasazením všech sil. A přemýšlím, jak zvolnit, jak se alespoň části té zátěže zbavit.
Jenže co mám vypustit? Starost o invalidního manžela? Noční brigády? Když je mít nebudu, nezaplatíme všechny potřebné měsíční výdaje. Maminku, která je už hodně v letech a na mou pomoc je odkázaná? A nejenom na pomoc, pokaždé na mne čeká jako na smilování, chce si taky popovídat. Nebo mám vypustit vnoučátko a pomoc dceři, která toho má taky dost? Tam bych možná trochu slevit mohla, asi není nutné jí pomáhat v takové míře, jak to dělám, s vařením a tak. Ale je to těžké, pokaždé, když k ní přijdu a vidím, jak je utahaná, kruhy pod očima, nedá mi to a snažím se jí trochu ulehčit.
Vím, že to asi dělám špatně, protože mně to nikdo neulehčí. Připadám si jako křeček v kruhu, nebo ještě spíš jako tažná kobyla, která táhne, dokud nepadne. Chtěla bych najít nějaké řešení, ale žádné nevidím. Jediné, co vidím, když zavřu oči, je postel. To je totiž můj momentálně největší sen, mít možnost se pořádně vyspat.
25.5.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 87 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Připadám si jako tažná kobyla a nevím, jak z toho ven
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
dadka: já zrovinka tak...narozené a druhé 4 leté...a maminku v práci, tak kdo nám mohl pomáhat ???........a neměly jsme papírové pleny a jídla ve skleničkách....
Mně taky nikdo nepomáhal,když jsem měla miminko čerstvě narozené a jedno čtyřleté. Vařila, žehlila,chodila na nákupy a uklízela jsem si sama. Pokud není dcera nemocná, tak to sama zvládne.A má manžela a určitě taky druhou babičku a dědu.Tvůj manžel má určitě invalidní důchod a příspěvek na péči, ne? A ty jsi jedináček, že se staráš o maminku sama? Rodina je k tomu,aby si v těžkých dobách pomáhala,ale ty to evidentně táhneš všechno sama. Takhle to dlouho nevydržíš, něco vynechej a nebuď tak příšerně obětavá.
ty jo...nečetla jsem kometáře, co vypustit? Vaření dceři... zdá se že je po porodu zdravá, tak jaképak vaření dceři. je mladá at se stara. ty uz sis svoje odsatarala. s napapanym miminkem maximalne na prochazku.
s tímhle tempem to s tebou opravdu brzy sekne... vypusť ty noční brigády a dceři přestaň vařit a žehlit. potřebuješ prostě zvolnit. starost o matku a manžela asi "neodkloníš" 
, to je jasný. manžel opravdu nemůže shánět nějaký přivýdělek? třeba telefonování, to by přece zvládl (ale nevím, na co má ten invalidní důchod).
Linda: 
Nechápu,jak si někdo může tak zkomplikovat vlastní život....Zřejmě paní Jiřina byla doma jen za služku,kuchařku,uklizečku,pradlenu,hospodářku a zdroj peněz.Manžel i dcera se nestarali,jen využívali...A nyní padla kosa na kámen:přihlásily se nemoci,zřejmě lenost,neschopnost,pasivita...Já bych udělala ze dne na den všemu rázný konec: vzala bych si dovolenou (to bych všem oznámila asi týden dopředu,aby se mohli připravit),odjela aspoň na 3 týdny pryč,spíš dál než blíž a vypnula si mobil....Jen bych spala,chodila na procházky,četla si,odpočívala a veškeré myšlenky na to,co se děje někde "doma",bych vytěsnila.Po návratu bych obešla domácnosti a zjistila,jak si všichni vedli...Možná se bude pí.Jiřina divit,jak si krásně i bez ní poradili a ona se již ke starým návykům nevrátí,ale bude dělat jen to,co je opravdu nutné a nic víc !!!
.jpg)
Bellana: 
Trvalo mi strasne dlouho, nez mi doslo, ze domácnost beze me nezhyne, ze je ok, ze dite rve (prusvih nastáva az kdyz nerve - bud provádi cosi zakázaneho a nebo se neco stalo), ze rodina nezemre hlady kdyz neuvarim, ze lednicka nemusi vecne praskat ve svech a konstatovéni ze uz tu zase nic neni k jidlu neni kritika mé osoby, ale opouze konstatováni faktu, ze je rodina mlsná. ..... pani Jirino zastav te se a zamyslete se: co se stane kdyz to ci ono neudeláte? Absolutne nic. Babicka sice bude kafrat (tyhle dámy v letech maji desne prorizlá usta) ,ale den dva bez teplého cerstveho jidla prezije, stejne tak manzel, chleba zvládnou namazat si sami. Ano pravdepodobne budes muset jim ten chleaba koupit, ale klidne kup nekolik bochniku, nakrajej a vraz do mrazaku, at si sami vyndavaji po krajickách. A dcera se bez tebe obejde uz uplne,ano s tebou je zivot pohodlnejsi, ale sakra má jenom jedno mimino a navic i s urvancema a nespavcem se dá nakoupit a najist (jsem toho zivym dukazem). Hlavu vzhuru a zacni u sebe. Nikdo z rodiny te zastavovat nebude, byl by sám proti sobe aby se dobrovolne vzdaval takovyho servisu, takze nezbyvá, aby ses zastavial ty!!!
Bellana:
.jpg)
Myslím, že vše už bylo řečeno, ale chci říci pouze jedno.
Myslíte si, že je dcera ráda když ji každý víkend vpadnete do domácnosti a vrhnete se na práci, kterou by si třeba ráda udělala sama. Možná, že by byla raději kdybyste se věnovala vnoučeti a na dopoledne vyrazila s kočárkem na procházku, aby měla trochu klidu. Nepíšete, zda má dcera partnera, ale ten bude určitě nadšen, že mu tchyně každý víkend běhá po bytě. Ptala jste se někdy dcery, co by si sama přála. Dovedu si představit, kdybych toto prováděla u dcery nebo snachy jak by se mnou rychle vyběhly.
Pak je ovšem další možost, že jste si dceru rozmazlila tak, že není schopna jakékoliv domácí práce a pak vám asi není pomoci. Jak se říká "Každý svého štěstí strůjcem" .
Takto jste na nejlepší cestě ke zhroucení, ale je dobře, že si to začínáte uvědomovat. Vystoupit z rozjetého rychlíku však pro vás nebude snadné.
Promiň Jířo, nečetla jsem ostatní reakce. Nějak nechápu většinu babiček, že mají tendenci hned mladým pomáhat. Já jsem bydlela hned od svatby jinde a nějak si nevzpomínám, že by mi mamka vařila, nebo žehlila. Je toho kolem mimina dost, ale taky je s ním doma. 
Tuhle práci si přiděláváš navíc úúúúplně zbytečně, aspoň podle mého 
.JPG){kind=avatar}
sharon: PEGG: Moje teta, která vždycky všechno nejlépe udělala sama, jednou řekla svým miláčkům, že nikdo nevidí, co je třeba dělat a že už toho má dost. Co jí řekl jeden ze synů? "Mami, já jsem myslel, že je to tvůj koníček." 
Za prvé nevzdávej hledání lepší práce, abys nemusela příjem dorovnávat nočními brigádami.
Za druhé, nevím, proč je tvůj manžel v ID, píšeš že na tom není zdravotně dobře, ale sebe obstarat zvládne. Nezvládl by alespoň nějakou fyzicky nenáročnou práci z domova? Nebo aspoň část domácnosti?
Za třetí, u dcery nezvolňuj, ale vypusť veškerou pomoc úplně. Dcera je dospělá, má snad partnera a nejspíš tak nutně nepotřebuje, abys jí žehlila a vařila, to by snad mohla zvládnout sama. Ty jí pomáháš protože má kruhy pod očima, ale sama máš přitom nejspíš mnohem větší. Choď si užívat vnoučka, jestli tě čas s ním baví a naplňuje, tak nabídni hlídání, ale ber to jako odpočinkový čas strávený s rodinou, ne další práci.
A co se týče maminky - jsi její jediné dítě? Pokud ne, zapoj sourozence. I jestli bydlí na druhé straně světa, můžou přispět aspoň finančně. Případně dospělá vnoučata by se taky mohla zapojit (pravda, asi ne dcera na mateřské, ta má asi sama dost, ale jestli míš víc dětí, zpoj je, jde o jejich babičku). Taky se v místě maminčina bydliště poohlédni po nějaké pečovatelské službě, která by obstarala obědy a zdravotní péči.
No a nakonec se zamysli nad organizací. Vaříš pro sebe, pro dceru (i když to bych vypustila) a pro maminku - na třech různých místech tři různá jídla? Sjednoť to. Navař veliký kotel ve vlastní kuchyni a mamince dones hotové v kastrůlku, případně větší zásobu v krabičkách do mrazáku. Nakupovat můžeš taky všechno najednou, jednou za týden, zvlášť pokud máš k dispozici auto. Určitě se takových věcí najde víc, které by při lepší organizaci zabraly mnohem méně času. Sepiš si to na papír a zauvažuj a klidně do toho zapoj i manžela, ať vidí, proč nemáš sílu si s ním povídat. Třeba ti sám nabídne nějaké řešen nebo pomoc.
Ale nic se nezmění, pokud sama nebudeš chtít a něco pro to neuděláš. Dokud se nezbavíš pocitu, že všichni a všechno okolo jsou tvoje zodpovědnost a musíš jim pomáhat do roztrhání. Když jim tu pomoc automatický dáváš, proč by ji nepřijali, že?
PEGG: to já tvrdím léta...nač se někde obětovat když to stejně nikdo neuzná a neocení....to musí člověk rychle pochopit, i já žiju jen jednou a až nebudu moct tak stejně půjde život dál.....jen ta rodina nesmí být sobecká a nechat matku sedřít.....
A možná bych sedla a sepsala dva seznamy. První- práce, které děláš, ja často, detailně.
A u každé zauvažovat jestli:
-jestli je nezbytně nutná, případně jestli nelze omezit frekvenci
-ji může dělat někdo jiný (takže ne, že někdo bude dělat když už opravdu nezvládáš, ale podělíte se o nutné, pokud to jen trochu jde)
Pokud jsi byla zvyklá dvakrát týdně vysávat, třeba stačí jednou. Převlíkat postele, vařit, prát, umývat okna, vytírat.... prostě tyhle činnosti, které má člověk léty zaběhané. Někdo je dělá když vidí nutnost, ale někdo automaticky denně vytře, protože je tak zvyklý. Nejsi ten případ?
A druhý- za co utrácíte a kolik, psát si třeba měsíc detailní útratu. A pak posoudit rezervy. Nájem asi neomezíte, ale pokud s každou návštěvou přivezeš dceři nějaké jídlo nebo je ti hloupé tam přijet bez ovoce, tak to zruš. Mamince nakupuj za její, pokud to neděláš, vařit se dají levná jídla, ve velkém je to taky levnější, pokud se nakoupí při slevách. Možná, že to tak už děláš ale jestli ne,mohlo by to dát rezervu, která se hodí. A vyptat se, raději na víc místech, jestli nemáte nárok na nějaké příspěvky.
.jpeg)
mam-ča - 25.5.2012 8:59 - máš naprostou pravdu, stejně to obětování se nikdo ocení
