Radši oželí mě než svého psa
Mám přítele, chodíme spolu přes půl roku a před Vánoci jsme se sestěhovali do jednoho bytu. Rozumíme si, je nám spolu fajn. Plánujeme budoucnost, na spoustu věcí máme stejné názory. Až na jednu. Na jeho psa.
Dokud jsme spolu chodili, nevadilo mi, že má psa. Je to takovej ten „smeták“, nic čistokrevného, je mu šest let. Bral ho na naše společné výlety, neměla jsem s tím problém. Ten nastal až teď co spolu bydlíme. Ten pes je totiž strašně nevychovanej a mně to začíná přerůstat přes hlavu.
Přítel ho zbožňuje, různě mu podstrojuje, hodně si s ním hraje. V noci spí u nás v posteli a není síla, která by ho z té postele dostala pryč. Vadí mi to. Všude jsou chlupy, v posteli, na gauči, na podlaze. Mohla bych na tom bytě nechat ruce a vysávat furt dokola a stejně bych ty chlupy nezlikvidovala, Je to nekonečné. Pes smí všude, na křeslo, na sedačku, u stolu žebrá, že se člověk ani v klidu nenají. Já z toho rostu, příteli to připadá roztomilé a krmí ho ze svého talíře. Pes neposlouchá, dělá si co chce, rozkousal mi dvoje boty a zničil kabelku.
Opravdu jsem se snažila si na to zvyknout, ale nejde to. Jsem na toho psa úplně alergická, několikrát jsem ho už i plácla, což se přítelovi nelíbilo a reagoval na mě dost podrážděně.
Ten pes je náš jediný problém, jinak je mezi námi všechno v pořádku. Když jsem o tom s přítelem mluvila, navrhla jsem, jestli by si psa nevzali třeba jeho rodiče. No, to jsem si dovolila dost, byl úplně nepříčetný, jestli si prý uvědomuju, co po něm chci. Prý by se ho nikdy nezbavil, ať něco takového už nikdy neříkám. Tak jsem se ho zeptala, co by dělal, kdybych se kvůli tomu psovi rozhodla odejít já. Na to mi řekl, že to by se nedalo nic dělat a respektoval by to jako mé rozhodnutí. No, tohle mě dostalo.
Od té doby přemýšlím, jestli má ten vztah cenu, když je pro něj pes důležitější než já. Co si o tom myslíte vy? Má právo mne stavět do téhle pozice a požadovat po mě, abych se proti své vůli s tím jeho nevychovaným a obtížným psem smířila?
25.2.2018 Rubrika: | Komentářů 93 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Radši oželí mě než svého psa
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.sharon: tak u nas je to naopak. Muž nadáva psovi, sice laskyplně, ale nadavá. A sousedi si určitě myslí, že mě
Ona asi na to nepřijde.
kobližka: to máš pravdu , není psané že pes musí ničit , záleží jak je od mala vychovaný.....náš nám jako mrňous poškrábal dveře ...tak jsem tehdy na ně prdla samolepku a bylo.....jinak jsme ho vychovávali od mala ........
já si vůbec nemyslím že by Olina musela být zlá nebo panovačná ,nebo nevím jaká..... neznám ji a nebudu ji odsuzovat za to že jí vadí něčí smeták.....
Milda3: tak někdy smeták není myšleno jako nadávka.....já se kolikrát na našeho taky naštvala a vynadala mu.....horší bylo že sousedi mysleli že nadávám manželovi....
denkas: hlavně si ONA na to musí přijít sama.....
Mne se zda, ze nejde jenom o pejska, jak to tak vypada, slecna Olina je tak trochu panovacny charakter (takove to bud ja, nebo...) takze dneska je to o pejskovi, a kdyz pan ustoupi, za chvili ji bude vadit neco jineho, a pan bude ustupovat porad. Preju mu pevne kramfleky at se Oliny brzo zbavi.
už jen to vyjádření "smeták" o pisatelce něco vyjadřuje,no není se co divit když je na psa alergická,potom nechápu co v tom bytě ještě hledá,když na otázku o jejím odchodu ji to bylo schváleno,on tě do té pozice nestaví,tam jsi se postavila sama
rychlonožka: plně s tebou souhlasim. Prostě tu jde o dva rozdílný světy. Ona se k němu neměla stěhovat. Asi si bláhově myslela, že vše předěla.
rychlonožka - 27.2.2018 14:45 jo,máš pravdu,jsem milovnice psů (a zvířat obecně),ale aby můj pes cokoliv doma poničil,rozkousal,dělal loužičky (teda krom štěněčího věku,což rozumný člověk uzná,že to jinak nejde a počítá s tím), rozškrábal sedačku a celkově mi nějak ničil byt,to bych asi brzy přestala být tou milovnici.Takže je to o výchově.
Občas zajdu k někomu,kdo má pejska,na návštěvu,ale zatím jsem u nikoho zdevastovaný byt neviděla.
Já myslím,se se tu nikdo do nikoho nepouští,jen tu budou názory dvou táborů
Samozřejmě, že se tu do sebe pustí milovnice psů s těmi, které zvíře doma nemají. Nikdy jsem psa neměla, ale pro mě za mě, pokud to jiným dělá radost, ať mají doma okousané sedačky, loužičky, hromádky. Ano, uvědomuji si, že je má kdo vítat a mě ne. Ovšem neměnila bych. Ony se mnou asi taky ne. Tady se potkaly dva světy a dvě odlišné priority. Slečna se poněkud neprozíravě pustila do společného bydlení. Patrně v naději, že se s tím psem něco změní k lepšímu. Pán šel do společného bydlení asi s představou, že slečna zůstane tak tolerantní k jeho zvířeti, jako byla dosud. Docela neuvážený krok s tím společným bydlením. Ono to prostě nefunguje. Je to úplně stejné, jako když jeden kouří, druhý ne, jeden jezdí na vodu, druhý chce do divadla, jeden rád tráví večery s kamarády, druhý ho chce mít každý večer doma, jeden preferuje klasickou kuchyni, druhý racio... Tady nejde o psa. Tady jde o to, že se lidi neumějí domluvit. Spokojení by měli být oba. A nejsou ani jeden. Tedy spolu bydlet nemůžou. Jednoduchá rovnice. Nikdo nebude ochoten ustoupit. Každý pro to má důvod. A ten důvod lidi kolem u obou docela umějí pochopit.
chudina Olina......
ta to dostává sežrat........
Jo a ještě taková malá poznámka k tvé otázce: "Má právo mne stavět do téhle pozice?" On ti přece žádné ultimátum nedal,dalas ho ty sama,tys položila tuhle otázku a sama ses postavila do téhle situace.
Že pes je jedinej problém? To si, holka, jenom myslíš.
Pes v posteli by mi vadil, ale Olina, která by práskala do mého parťáka psa by mi vadila ještě víc. Takže jestliže je už Olina na psa alergická, ať si sbalí svých pět švestek a jde jinam...
A proč si,sakra,nežijete každý ve svém?
Co jako slečna Olina očekává,že se chlap vzdá svého psa,kterého mám tolik let? A co s ním jako má udělat,přivázat ho někde u stromu,pohodit na silnici,nebo dát do útulku?Takový charakter by se teda mohl pakovat...
Taky máme pejska,malou krátkosrstou skorojezevčici,kterou jsme si pořizovali do domu se zahradou.Pak se věci semlely tak,že jsme dům prodali a jsme v bytě a pejsek s námi.Jasně,chlupy jsou všude,ale s tím se prostě musí počítat.Úklid nebere konce,tlapky sprchuju po každé prochajdě.Přiznávám,spala s námi v posteli,ale jelikož mě dost bolela záda,podařilo se mi za jeden den (a to fakt nekecám) jí to odnaučit.Spí ve svém pelíšku,1-2X za noc se přijde podívat,jestli jsem si to nerozmyslela,ale zase maže do svého.Až k ránu se může přijít pomazlit.I to žebrání od stolu se dá odnaučit.
Někomu holt soužití se zvířetem nedělá problém,někdo je "pintlich".
Jak říkám,milá Olino,zůstaň ve svém,což nebrání pokračovat ve vašem vztahu.