Trvá na testu otcovství. A důvěra je pryč.
Chodím s přítelem skoro dva roky. Před časem jsem musela ze zdravotních důvodů přestat brát antikoncepci. Partnera jsem o tom informovala a požádala ho, aby byl při sexu opatrný a dával si pozor. Kondom odmítal, prý ho nesnáší, ale slíbil, že bude zodpovědný.
Opravdu byl. Praktikovali jsme přerušovanou soulož a několik měsíců bylo vše v pořádku. Teď jsem však zjistila, že jsem těhotná. Dost mne to zaskočilo, protože dítě jsme zatím neplánovali. Ještě pořád s tím nejsem úplně vyrovnaná, stále zvažuji, zda si mám mimino nechat, nebo jít na interrupci. Nedokážu se rozhodnout, v jednu chvíli jsem přesvědčená, že si dítě nechám a vzápětí se dostaví obavy, jestli jsem na mateřství dostatečně připravená. Velkou roli v mém rozhodování hraje u můj věk – je mi osmadvacet let.
Na klidu mi nepřidala ani reakce mého přítele. Když jsem mu o těhotenství řekla a doufala, že společně dojdeme k nějakému řešení, tak mne jeho reakce doslova spláchla. Nejdřív mlčel a pak z něj vypadlo, že to dítě určitě 
nemůže být jeho, jelikož on si dával stoprocentní pozor. Osočil mne, že na něj chci hodit něco, co nezpůsobil, a odmítá se se mnou na toto téma bavit. Pouze mi sdělil, že pokud si dítě nechám a budu ho chtít uvést jako otce, bude on trvat na testech otcovství.
Šokovalo mne to. Jsem si naprosto jistá, že dítě je jeho, nikdy jsem mu nebyla nevěrná. Jeho nedůvěra mne hluboce ranila a je mi strašně zle. Sice ho možná tak trochu na jedné straně chápu, jeho bratr takhle několik let vychovával „kukaččí mládě“, než se mu žena přiznala, že syn není jeho, tak je mi jasné, že můj přítel má strach, aby se mu nestalo něco podobného.
Jenže i já mám přece své pocity. Jsem těhotná, zaskočená, nevím, co mám dělat. Bojím se jak interrupce, tak možnosti dítě si nechat. A on, místo aby mne podpořil, mi ještě přidá svou nedůvěrou a pochybnostmi, kterými se cítím hluboce ponížená a zrazená.
Jsem v koncích. Jak se mám zachovat? Co mám dělat? Jít na interrupci? Sice tuto možnost nevylučuji, ale při té představě mi běhá mráz po zádech. Dítě si nechat a vychovávat ho pravděpodobně sama? Neumím si totiž představit, že bych po tom, co mi teď partner udělal, byla schopná s ním zůstat. A co pak? Nahlásit ho jako otce a svolit k testům otcovství? Jakmile se to rozkřikne, bude na mě kde kdo koukat jako na lehkou holku, která kdoví s kým spala, že si on, chudák, musí nechat ověřit, zda je dítě jeho.
Jak to mám vyřešit? Je to strašně závažná, vlastně životně ta nejdůležitější věc, kterou momentálně řeším. A nevím. Jsem v devátém týdnu, času na rozhodování už tolik nemám a plácám se v tom všem ode zdi ke zdi.
7.4.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 88 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Test otcovství - jistota, nebo zabiják vztahu?
- Chci, aby šla na potrat
- Nepřeje si, aby se narodilo jeho dítě
Diskuse ke článku - Trvá na testu otcovství. A důvěra je pryč.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
A ještě k té interupci: jestli Táňa dítě chce (i kdyby za pár let), myslím, že je hloupost chodit na interupci, zvlášť v tomto věku, jestli je alespoň trochu zajištěná či má pomoc rodiny. Člověk opravdu na 
asi není připravený nikdy... Něco jiného je, kdyby dítě v budoucnu nechtěla vůbec, tam bych interupci chápala, ale to nebude tento případ
Johanka74: presne tak. Clovek my mel mit rozmysleno, jak s ek tomu postavi, nez s doycnym vleze do postele.
No pan evidentne ditko nechce - takze rozhodnuti je zcela na slecne.. at uz se rozhodne jakkoli, srovnat se s tim bude mut sama, on ji nepodpori v nicem.
Leda bude posilat povinne aliky, pokud si ona dite necha.
Na interupci bych nešla. Kdyby přítel nechtěl uznat otcovství, dala bych ho k soudu. Test otcovství stojí prý kolem 20 tis. Kč. Každopádně se přítel projevil jako kretén a asi bych s ním už nepočítala, ovšem s alimenty ANO.
Já bych toho muže tak radikálně neodsuzovala. Kdo praktikuje přerušovanou soulož, musí počítat s tím, že nezůstane bez následků. Nedá se tedy říct, kdo za to může bíce či méně (i když řekla bych, že antikoncepce je věcí především ženy).
Myslím si tedy, že partner je pouze v šoku a nezvládl adekvátně reagovat. Nerozcházela bych se s ním pouze na základě této reakce. S testy bych souhlasila, samozřejmě, že by se mě to dotklo, ale pokusila bych se pochopit jeho důvody - sám se s tím setkal.
Jak jste na tom byli s plánováním rodiny? Plánovali jste ji v budoucnu? Jestli ano, myslím, že se s tím partner srovná a bude z něj dobrý otec. Když ne, tak by za to stejně nestál.
Mé kamarádce se teď stalo něco podobného, spoléhali na přerušovanou soulož, když se dozvěděli, že čekají mimi, počáteční reakce byla šok pro oba (pro muže o něco víc), nyní je v sedmém měsíci a velmi se těší, škádlí se, kdo zůstane na mateřské (chtěli by oba)
Tak držím palce, ať tuto krizi překonáte
No co máš dělat? Jít na potrat co nejdříve, a s chlapem přerušit všechny styky, Taky se mohl projevit za 5 let až bys s ním měla 2-3 děti a potom bys tu brečela, že máš doma debila, který ti nevěří ani dobrý den.
Podle mě tě ten člověk nechce. Byl spokojený, že mu někdo dělal matraci, ale ženit se, hnízdit a vychovávat děti s tebou nechce.
.gif)
Johanka74: přesně tohle mě napadalo při čtení toho článku i těch reakcí... Žádná antikoncepce není stoprocentní a člověk by měl podle mě mít jasno, jestli do toho jde i s tím rizikem, že z toho to mimino být může... anebo jestli je to tak, že počítá, že to případně dá pryč.
A jinak k té situaci - jestli jste fakt nikdy o té variantě, coby kdyby nemluvili, jestli jsi mu to oznámila až jako radostnou novinu, aniž bys mu předtím dala šanci se s tím průběžně smiřovat (třeba tím, že mu řekneš - ty hele, já mám zpoždění), tak se té jeho reakci vlastně ani moc nedivím, obzvlášť se zkušeností, jakou v rodině mají. Viděla bych to tak, že by sis v první řadě měla ujasnit, jak to s chtěním dítěte máš ty, jestli jsi ochotná ho mít i bez chlapa (dost často takovýhle případy končí tím, že chlap jen posílá alimenty, ale o dítě se nezajímá on ani jeho rodina lautr vůbec) a tak. A podle toho bych se rozhodla ohledně dítěte...
A ohledně toho chlapa - já bych osobně neházela flintu do žita a dala bych tomu čas, jestli je to překvápko pro tebe, a to máš kliku, že jsi pod vlivem hormonálního koktejlu, musí to být překvápko i pro něj a on ten koktejl nemá a musí to nějak zpracovat racionálně...
Docela tě chápu, mluví z něj prvotní šok. Zkus si promluvit bez emocí,že jsi ve věku,kdy jsi na dítě zralá a chceš ho.Že seš si 100% jistá,že je jeho, takže testy velmi ráda absolvuješ.Ale jeho nedůvěra v tebe se tě velmi dotkla a nevíš,jak bys mohla žít s člověkem,který ti nevěří. Ať si rozmyslí,co chce on a že se pokusíte tu krizi překonat.Hlavně nebuď falešně hrdá a neodmítej peníze. On nebyl schopný se překonat a použít kondom /od kolika kluků jsem to slýchala já,že ho nesnáší,že mají alergii atd./. Alimenty jsou pro dítě a dobrá každá koruna.
Toto mi velí rozum,ale jak se znám,tak moje reakce by byla ta,že bych mu sbalila saky paky /nebo sobě/ a hotovo.Konec.
.gif)
Udivuje mě že lidi o možnosti těhotenství a dalšího postupu nemluví ještě před 
Já si takhle proklepávala každýho. Vždycky jsem sdělila svůj názor, že na interrupci bych nešla achtěla jsem vědět, jak se k tomu staví on. pokud dítě nechtěl a nechtěl se chránit, tak nic nebylo 
Pokud měl už předtím názor, že dítě popřípadě ano, budiž, byl připuštěn. Tím jsem zjistila hned na začátku vztahu, jestli je to v budoucnu řešitelné nebo ne. měli jste o tom po vysazení antiko pohovořit. No, v dnešní době ho asi chápu, jistá nedůvěra je asi na místě, osobně bych ruku do ohně nedala za nikoho, takže i když to samozřejmě těhotnou zraní, tak bych kývla,že ano,a vysvětlila,že mě nedůvěra mrzí, nicméně jsem svolná, ať to ovšem zacáluje ten, kdo má pravdu. On tedy 100%otec bude, takže ať zaplatí test a podle jeho dalšího chování bych se rozhodla,jak s ním dál. Třeba se jinak chová fajn a v podstatě se taky těší, jen chce jistotu..bereme to z našeho ženského hlediska,ale kdybysme byly chlapama, třeba bychom taky nedůvěřovaly(-i). Bohužel ten kdo bezmezně důvěřuje partnerovi je dneska už asi fakt naivní
.jpg)
Dítě bych si nechala - za (třeba) 5 let se ti úplně klidně může stát, že svůj život zasvětíš honbě za dítětem a už to bude jen marný boj a tobě zůstanou jen výčitky a vidina dítěte které jsi dala pryč, protože jeden idiot ho nechtěl. Je Ti 28 a těch 5 let uteče ani se nestačíš otočit. Holky co dítě mají říkají, že na dítě nikdo není dokonale připravený - věř jim, jsou to mámy a vědí co říkají.
Co se týká toho chlapa - nevím jestli bych chtěla být s někým, kdo je tak HLOUPÝ (že si myslí, že přerušovaná soulož je 100% ochrana). A dále s někým, kdo mi dokáže projevit takovou strašlivou nedůvěru, nepodržet mě a doslova v těžké chvíli odkopnout - takový chlap (?) není partner, ale fracek. Chápu, že se když se to stalo jeho bratrovi, tak má určité pochyby, ale i toto lze vysvětlit v klidu, požádat o testy, vysvětlit svůj postoj a vše udělat v rámci nás dvou a nikoho do toho netahat, nevláčet po lidech, když už ti teda na jejich názoru záleží (což nechápu, mě jsou lidi putna). On se rozhodl chovat jako hlupák a omezený debil. Možná jsem i já naivní, ale pořád věřím, že všechno se mezi 2 lidmi dá vysvětlit, pokud je dobrá vůle ke kompromisu na obou stranách. Jenže tenhle ,,chlapeček" si chtěl užít bez latexu, protože ho chudinka nemá rád a nyní se nechce postavit ke své odpovědnosti čelem, dítě nechce a jako malý fracek vymýšlí kde co, jen aby se nemusel starat - tak to na mě působí a s takovým bych nebyla nikdy.
Pokud to jde - po prokázání otcovství bych ho právně uháněla za náklady vzniklé v době těhotenství a za náklady související s porodem + následně alimenty. Otec je povinen hradit náklady vzniklé v době těhotenství a souvisejíci s porodem.
Nech si dítě, hlupáka kopni víš kam a nikde není psáno, že musíš být s dítětem sama i když teď si to neumíš představit.
To je šmejd, ten se teda ukázal. Táňo, bohužel neporadím, ale moc ti držím palce, ať se rozhodneš správně. Za sebe můžu říct, že bych s takovým člověkem asi už nechtěla mít nic společného.
to je debil 
Tak on si dával pozor jo? To je mu 15, že tomu stoprocentně věří? Btw. že jsi spoléhala pouze na přerušovanou soulož byla kravina, ale to už asi víš.
V klidu bych si s ním sedla, sdělila mu,že mě svou poznámkou hodně ale hodně urazil, zklamal, a jaký k tomu má sakra důvody.Pak bych se ho dotázala, jestli to na něj nějaká už zkoušela hodit a prokázalo se, že dítě není jeho - tohle jediný by to snad mohlo ospravedlnit. V takovým případě to ale při změně "antikoncepce" měl říct.
Pokud bude na testech trvat, zaplatí je on, taktéž bych mu sdělila, že důvěra je tímto v háji a jak to hodlá dál řešit, a jak se hodlá postavit k písemné zprávě, že dítě je jeho. Pokud o dítě bude stát, tak by tě měl na rukou nosit, pokud ne - dej mu sbohem a podej zavčas návrh na výživný - pokud si dítě necháš - to je ovšem čistě tvoje volba.
A kašli na to, co říká okolí - blb je on, když nevěří své vlastní partnerce!
je to chlap - to je proste fakt, myslí jako chlap, jedná jako chlap - ty bys mela po dvou letech vedet, jestli ho takového chceš nebo ne - jedna blbá (sebeblbější) reakce ve stresu by to neměla ovlivnit. Pokud dítě nehceš, zvaž interupci, ale jen proto, co řekl bych to nedělala. Sice bych si nemalovala, že až se dozví, že je dítě jeho , bude z něho vzorný otec, ale i to se muže stát. Na mateřství si nemusíš připadat připravená nikdy 
promluvte si jeste jednou v klidu, v pohodě, testy slib (stejne ted nejdou udělat). když se rozhodneš pro dítě a on se dál bude vzpouzet, tak právníka a jak tu nekdo už psal...za blbost (100% ochrana
) se platí
btw já od manžela (i tchyně) poslouchám čas od času "vtipné" poznámky, čí, že ty naše (100% naše) děti jsou - jemu je podobné jedno ze čtyř 
.jpg)
NO tak z vlastní zkusenosti ti reknu, na materství nebudes nikdy 100% pripravena! I kdyz si budes myslet ze jo, tak první díte je sok ala skocit po hlave do mrznoucí vody. Takze podle toho se nerozhoduj. Chces díte nebo nechces, jak jsi na tom ekonomicky - slavný to nebude ale kdyz utáhnes opasek zvladnes 2-3 roky doma? Más podporu kamarádek nebo rodicu - ano díte je tvoje odpovednost a zodpovednost, ale clovek obcas potrebuje vydechnout. Más kde bydlet?
A k panu otci - test bych mu udelala a pak az se zacne omlouvat bych mu hodila tasku s jeho vecmi na hlavu a poprála stastný zivot. Mozná se udobríte az prestanou s tebou mavat hormony, uz ted vidís, proc se vyptává a más pro nej rozumnou omluvu. Mozná ze se rozejdete. Ale at tak ci onak, chlapa nemás nikdy jistýho na zbytek zivota, díte más minimálne na tech prvních 18 roku na krku. Mozná je to fajn chlap a jednal zkratkovite / v soku . Na druhou stranu i kdyby jste byli svoji otec je vzdycky nejistý, já být chlapem tak bych snad deti nemela, práve pro tu urcitou dávku "nejistoty".
Záleží, co k partnerovi cítíš, jestli budeš schopná mu jeho chování odpustit. Je možné, že to, jak jsi z jeho přání jít na test zaskočená, on vidí jako že z toho máš obavy. Třebas se ještě vzpamatuje
Jestli si dítě necháš záleží jen na tobě, ale myslím si, že pokud si ho necháš, všechno zvládneš, ať už s přítelem nebo bez něj, a litovat nebudeš...
.jpg)
je ti osmadvacet, ne osmnáct - není na co čekat mimino by u mě teda zvítězilo, a chlapa bych si vychutnala - ono mu to dojde, neboj ....
