Začínám nesnášet budoucí snachu
Rozhodla jsem se napsat na tento magazín svůj příběh, i když nepotřebuji žádnou radu. Spíš se jedná o takové malé zamyšlení na téma tchyně, protože i já se jí brzy stanu a na vlastní kůži právě zažívám, jak těžká pozice to je. Zjišťuji, že ať dělám, co dělám, budoucí snaše se nezavděčím a v důsledku toho ji začínám pomalu, ale jistě nesnášet.
Je mi padesát, mám devětadvacetiletého syna, který se mnou až dosud bydlí. Ne, že by nebyl schopný se osamostatnit, ale chtěla jsem mu poskytnout prostor, aby se mohl jednou postavit na vlastní nohy a zajistit tak svou případnou budoucí rodinu.
Syn začal po střední škole pracovat, během pár let se docela slušně vypracoval a dosáhl velmi dobrého platového ohodnocení. Díky tomu dostal hypotéku a staví si malý rodinný domeček, který bude na podzim hotový a připravený k nastěhování. Zvládá to i díky tomu, že dosud bydlí u mne (nyní už i se svou přítelkyní) a já hradím všechny náklady na naše bydlení včetně poplatků za byt, jídla a drogérie. On i ona celý svůj příjem investují do hypotéky a co jde, tak šetří, aby měli vybudovanou nějakou slušnou finanční rezervu. Chodí spolu už dva roky a momentálně čekají dítě. Narodit by se mělo také na podzim, takže když všechno vyjde, jak má, stěhovali by se do svého už i s miminkem.
A právě soužití se synovou nastávající (svatbu plánují příští rok na jaře, aby nebyla nevěsta těhotná) začíná být docela tvrdým oříškem. Když otěhotněla, chtěli spolu začít bydlet a společně se připravovat na miminko. Chápala jsem to. I to, že je hloupost investovat na přechodnou dobu, než bude hotový domeček, peníze do pronájmu. U rodičů synovy přítelkyně být nemohli, jsou tam ještě dvě mladší „děti“, respektive dospívající, dosud studující.
Já jsem sama, rozvedená, mám třípokojový byt, nečinilo mi potíž jim uvolnit jeden pokoj, aby měli své soukromí. Doufala a věřila jsem, že se všichni tři shodneme a nějak porovnáme. Jenže to jsem se mýlila. Má nastávající snacha mne totiž tvrdě vyvedla z omylu a já si ve svém vlastním bytě začínám připadat jako na návštěvě.
Prvních pár týdnů bylo všechno v pořádku, pak začala pomalu vystrkovat růžky. Mou pomoc bere jako naprostou samozřejmost a ještě má různé, více či méně skryté, výhrady. Abych to zjednodušila, začala se chovat jako rozmazlená fiflena a kritizuje všechno, co udělám, nebo neudělám. Vůbec jí nedochází, že u mne bydlí vlastně zadarmo a diktuje si ohledně stravy, hygienických potřeb a dalších věcí.
Mám sice docela slušný příjem, ale i tak musím počítat. Takže když jdu nakoupit, zvažuji, co do vozíku dám a hlavně – za kolik. Nekupuji drahé potraviny ani drogerii, snažím se co nejúsporněji. Nevyvářím denně složitá jídla, klidně máme k večeři jen chleba s máslem a s rajčetem.
Naší mladé to však není dost dobré. Dnes se už zcela otevřeně obrňuje nad „obyčejným“ mýdlem v koupelně a stěžuje si, že jí po něm svědí kůže, levné krabicové mléko odmítá pít s tím, že je to jen bílá voda. Neustále zdůrazňuje, že je těhotná a potřebuje kvalitní stravu.
Výhrady má i k celkovému fungování mé domácnosti a dává mi najevo, že nejsem dostatečně čistotná a pečlivá. Pravda, větší úklid dělám jednou týdně, jinak normální udržovačka, chodím do práce a nemíním být otrokem domácnosti. To její maminka je jiný kalibr, ta luxuje obden a vytírá denně.
Zpočátku jsem její rozmazlenecké výjevy s nadhledem přecházela, ale nyní toho mám čím dál víc plné zuby. Ke všemu je teď na neschopence, prý má rizikové těhotenství a chová se jako královna. Nenapadne ji poklidit, dojít nakoupit, vyprat prádlo. Ani náhodou. Celé dny sedí u počítače nebo se válí u televize a k obědu si maximálně ohřeje to, co jsem uvařila den předem.
Štve mne to, alespoň jsem to ze sebe touhle formou dostala. Ty tři měsíce, než se odstěhují, už nějak vydržím, ale přiznávám, že se na okamžik, kdy ta věčně nespokojená pijavice z mého bytu zmizí, se vysloveně těším. Dělám to kvůli synovi i kvůli tomu malému, co se má narodit.
Občas ale přemýšlím, kde se v dnešních mladých bere ta samozřejmost, s jakou přijímají vše, co dostávají. Sami ještě v životě nic nedokázali, stojí teprve na začátku, když jim to člověk chce trochu usnadnit a vypomoci jim, ještě je nakonec ten špatný.
Vždycky jsem se těšila, že budu jednou prima tchyně pro ženu svého syna. Myslím, že jsem se o to i docela snažila. Ale budoucí snacha všechny mé dobré úmysly smetla pod koberec a postavila mne do role nemožné a příšerné tchyně.
Jak jste se s protějšky svých dětí vyrovnávaly vy? Máte s nimi dobré vztahy, nebo jste na tom podobně jako já, že i kdybyste se rozkrájeli, tak se jim nezavděčíte?
13.7.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 87 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Začínám nesnášet budoucí snachu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
mno.... zase další ukázka toho, že opečovávat synáčky se nevyplatí. Rozmazlení jsou nejspíš oba. Slušnost by mi nedovolila při velmi dobrým příjmu neplatit svoji (nemluvě o partnerovi) část za domácnost.
Slečna se nudí, všechno dostane, tak co by nebyla protivná, když jí to projde...
Milena nepotřebuje radu, jen politovat, jaká je chudinka - no, není, jaký si to kdo udělá, takový to má. Je dospělá a svéprávná.
.gif)
Mě hned v úvodu zarazila věta: "Rozhodla jsem se napsat na tento magazín svůj příběh, i když nepotřebuji žádnou radu." 
Jinak paní chápu, že ji chování snachy vadí (jestli to je po pravdě napsané), ale měla se hned při nastěhování dohodnout na pravidlech a trvat na jejich dodržování. Možná bychom se divili, kdybychom znali verzi i druhé strany. Třeba na sebe narazily dvě ženské, které nejsou schopny nějakých kompromisů, takže to je pak jakékoliv soužití problematické. 
.jpg)
Vážená, nad vaším článkem žasnu a ani mu nerozumím, a to jsem dvojnásobná tchyně (snacha a zeť). V případě, že jste připustila, aby po dobu než postaví bydleli mladí u Vás, jste si měli vzájemně stanovit pravidla hry. Tzn. příspěvek na energie a vůbec celkový způsob hospodaření. Všechno děláte sama, ptáte se vůbec mladých na něco. Např. hygienické potřeby, každý přece potřebuje jiné (pokožka, alergie apod.), třeba by si budoucí snacha ráda vyprala apod. . A s tím, že budoucí matka potřebuje kvalitní stravu lze pouze souhlasit. Třeba si u Vás budoucí snacha připadá jako nesvépravný jedinec a tímto způsobem se jenom brání. . A co syn? V případě, že netráví celý volný čas na stavbě, tak by měl také přiložit ruku k dílu. Ještě mně v článku chybí věta: nejsou mně dostatečně vděční.
Možná, že můj názor je tvrdý, ale článek mně přímo rozčílil.
.jpg)
Kde se v tech dnesnich mladych bere ta samozrejnmost s jakou prijimaji vse c odostávaji??? Ale Mileno Blby kdo dává a blbejsi kdo nebere!!!! Proc by samozrejme neprijala bydlet zadarmo, zit zadarmo a jeste muze provokovat kdyz ji to projde, byla by blbá kdyby nevyuzila sance. A ty jsi byla blbá ze jsi jim tu sanci poskytla. Ano bylo by vyhazováni penez platit za pronájem nez dostaví a misto podzimu by dostavili mozná az na jare. ALE bylo by to vyhazováni jejich penez a tudíz tobe to melo byt sumafuk.
Ted s tím uz nic nenadelás ale poucila ses. Takze nejak preklapej zbytek a doufej ze na podzim fakt vypadnou vsichni tri. Maximálne bych slecne oznámila ze proste na drazsí mydlo nemás a bud se umyje tim co je a nebo at si koupi svoje a v koupelne oznací , abys ji ho omylem nespotrebovala. V lednicce jim vyhraz policku dve ,at si má kam dát své kvalitni potraviny, ty nakupujes a ty más ráda to a to. Ano chápes ze ona ted mozná trpi nevolnostmi a nemuze jist to co ty a proto ji delás misto aby si mela kam dát svoje veci. A procházka na cerstvém vzduchu je pro miminko zdrava a dva jogurty vazeji 300g to unese domu v kapse. A ignoruj, nerozciluj se, nedelej scény, nevysvetluj, proste tak to delám já a pokud se ti to nelibí muzes to zlepsit sama. Pokud nehrozi potrat a nemusi lezet tak je pohyb zdravý. Má máti vzdycky ríkala ozralum a bláznum nikdy neodporuj. Manzel to kdysi rozsíril na ozralum, bláznum a tehotnym neodporuj!
A az se prcek narodí tak pamatuj TY MUZES ONI MUSI!!! Takze az nevyjdou s penezma a nebudou moci poridit lepsí pleny ale spokojit se s levnýma tak zavri oci a ne aby te napadlo prilepsit jim a kupovat ty lepsí. Kdyz pujdes je navstivit tak kup dárek pokud bydes chtit ale ne aby byl dárecek pokazdy kdyz jdes kolem.
.gif)
medved: 
dalsi typicky priklad toho, ze kdyz se zenska muze pretrhnout pro druhe, dela ze sebe otroka a sponzora v jednom tak nejen ze to nikdo neoceni, ale ve finale je ta spatna 
bylo to tu uz mockrat a bohuzel jeste mockrat bude 
Pokud syn dostavuje domek, a Ty si se sama a dobrovolně rozhodla jim pomoci, tak vydrž.
Není to navždy.
A po jejich odchodu se přestaň angažovat.
Ale ono se to těžko radí... já když přijedu utahaná z práce (odjíždím v 5:15 a přijíždím v 16:00) a vidím tchyni, jak se hbitě zvedá z deky od bazénu a jde něco dělat... a mně pak pomlouvá, že ji ani nepomůžu...
Jo nepomůžu
barák není ani jedné z nás, ale vše musí být po jejím, vždy dělám vše blbě - no tak to je pak lepší nedělat nic
.jpg)
PEGG: souhlasím
Mileno měla jste to utnout hned v začátku jak se slečně něco nezdálo ted už je pozdě ,já bych ji řekla ,že nejsem její služka ,nebo ať jde k mamince tam určitě bude mít vše OK syn je slepej ????hluchej ???
proč si nekoupi kosmetiku , jidlo a neuvaří podle chuti ??samo ,tak i úklid 
nevěřím tomu ,že je ji až tákkkkk zle hraje to na vás 
.jpeg)
Milena nechce radu,sama ví,že to je takhle špatně. Já bych to prostě taky už nějak vydržela,ale s odchodem mladých do svého bych udělala tlustou čáru za veškerou pomocí a začala si užívat sama. Občas povozit vnoučátko,ale žádné dlouhodobé hlídání,protože by se to určitě zase zvrtlo a ještě by poslouchala jak je neschopná postarat se o mimino
Máme 4 děti ve věku 19 - 25 let. Přítele má pouze dcera a bydlí spolu většinou u něho, protože má pokoj u rodičů v domku v horním patře a mají prý klid. U nás v domku má dcera pokoj vedle kuchyně a nemají prý soukromí. Když se spolu navečer sejdou /dcera studuje, on pracuje/ tak se zavřou do pokoje, pustí počítač a celý zbytek dne sedí zavření v pokoji a hrají hry, nebo se koukají na film. Já jsem s manželem venku na zahradě, pořád je co dělat na domu a oni si žijí svůj život. Já když jsem byla mladá a jezdila ke tchýni, tak jsem jí pomáhala jak se dá. Snažím se holky učit vařit,, chci aby zvládali domáci práce, ale je to všechno s donucením. Nejdraději sedí v pokoji u PC. Vaše snacha jak ta čtu, tak je to stejné, co mám doma a nechápu, proč se ty dnešní děti takhle chovají, ikdyž se člověk snaží sebevíc, prostě dnešní doba počítačů je pro ně zajímavější.
P.S. přechodně jsme bydleli asi rok u rodičů, než jsme opravili domek, a museli jsme nejen připět na inkaso, ale taky uklízet, nakupovat a střídat se ve vaření...
vždyť si ji Milena sama tak naučila! Tam se bere ta samozřejmost - že to Milena samozřejmě od začátku tak dělala, bez finančního přispění mladých a bez vyžadování jakékoliv účasti na domácí práci!
.jpg)
přesně tak,kam jsi je pustila,tam je máš...prostě takhle to nefunguje,bohužel až se odstěhují s touhle snachou nebude vztah nikdy žádný
bože, ani jsem to nedočetla. Já jsem po rozvodu bydlila v jednom pokoji u mámy, než jsem si koupila byt, ale i tak jsem hospodařila samostatně. To je tak těžké vyhradit police ve špajzu a ve skříni? Ani by mě nenapadlo vyvářet jim a kupovat mýdla
dost na tom, že nemusí platit byt. Až se přestěhují, peněz jim rozhodně nepřibude a natahovat ruku budou pořád. A co syn, toho se to netýká? Do podzimka vydrž, to máš za pár, ale při první příležitosti dej najevo, že to takhle dál nejde a je nejvyšší čas učit se samostatnosti. Třeba tím, že si koupí vlastní kosmetiku
No, Mileno, proč si snaše něco neřekla dřív? To za prvé.
Za druhé píšeš, že má rizikové těhotenství, ale nepíšeš, jak je to vážné. Jsou "riziková", která se píšou jen proto, že maminka přišla o práci a těhotnou ji nikdo nezaměstná a jsou riziková, kde jde skutečně dítěti o život. Kamarádova žena měla taky od lékaže nařízeno ležet, ale připadala si blbě, že je doma a nic nedělá, tak zkusila něco uklízet a už jeli do nemocnice, protože dostala křeče... Tak se podřídila, sice s velkým sebezapřením, ale těch 9 měsíců proležela a kamarád jí musel i jídlo na celý den chystat předem, aby si ho mohla fakt jen šoupnout do mikrovlnky. Jestli je na tom snacha podobně, tak po ní fakt nemůžeš chtít domácí práce a asi bys mohla i trochu respektovat nevrlost, ono to musí být dost na nervy, když člověk takovou dobu nemůže nic než ležet.
A paak mě ještě napadá - víš jistě, že jsou všechny ty stížnosti adresované skutečně tobě? Nesnaží se tím třeba upozornit tvého syna jen se bojí mu to říct přímo nebo to přímo nefunguje? Dovedu si dost dobře představit situaci "Miláčku, to levné mýdlo, co kupuje tvoje maminka mi nedělá dobře, mohl bys mi koupit lepší?" "To chceš říct, že maminka kupuje špatné mýdlo?! Víš přece, že šetříme, buď ráda, že tu mýdlo je a nemusíme se starat, maminka to myslí dobře."
Hodila bych se snachou řeš, řekla jí, že chápeš, že chce to nejlepší pro své dítě i sebe jako těhotnou matku, ale že ty nemáš ani peníze ani sílu, abys ji obskakovala. Že musí požádat svého partnera a svou rodinu. Uvidíš, co se dozvíš, pak můžeš podle toho jednat dál. Nemá třeba snacha pocit, že by se ti nelíbilo, kdyby si koupila svoje jídlo nebo kosmetiku? My třeba když jsme u tchánovců pořádali oslavu mužových třicátin pro kamarády z vesnice a nakoupili jsme na to hromady jídla, tchýně mi vynadala, že jsme neměli nic kupovat, že přece má plnou lednici... A to se oslavy neměla účastnit. Tak se zkus taky zamyslet nad tím, jaká pravidla jsi na začátku nastavila ty a jaký dáváš snaše prostor. Třeba je jí prostě blbé míchat se do cizí domácnosti, jít a zapnout cizí pračku, mýt cizí nádobí...
