Jarní úklid šatníku mi trhá srdce. Mám problém cokoli vyhodit.
Chtěla bych se vás zeptat, a možná se i trochu uklidnit, že v tom nejsem sama. Možná jsem totiž tak trochu cvok, protože nejsem schopná vyhodit nic ze svého šatníku. Tedy abych byla přesnější – skoro nic. Zbavuju se jen věcí, které jsou výrazně oprané, zničené apod. To, co je ještě pěkné a zachovalé nejsem schopná vyřadit, byť jsem danou věc neměla na sobě už několik let.
Nic jiného takhle nehromadím, jen to oblečení. Táhne mi na padesát a byt ani skříně nejsou nafukovací, nutně bych potřebovala udělat důkladný průvan. Jenže když se k tomu odhodlám, skončí to tím, že postupně ze skříní vše vyndám, vnitřky vytřu, oblečení přeskládám a kousek po kousku to opět vracím tam, kde to bylo.
Skříně mám tři, narvané k prasknutí a rozumově vím, že je to zbytečné. Je mi jasné, že to sako s ohromnými ramenními vycpávkami už nikdy neobléknu, protože mi je za prvé malé a za druhé je totálně z módy, ale když si vzpomenu, jak jsem si ho před třiceti lety pořizovala ze své první výplaty, vrátí se mi vzpomínky, jak jsem tehdy byla šťastná a jak pyšně jsem se v něm nosila.
Stejně tak šaty z devadesátých let s bílým krajkovým límcem a volánky. V těch bych už dneska vypadala (pokud bych se do nich nacpala) jako klasický padesátiletý diblík. Jenže já v nich honila vodu coby maminka na mateřské a pěkně vyfiknutá si drandila s kočárkem po městském parku.
A takhle to mám s každým kouskem, který vezmu do ruky. Všechny modely mám spojené s nějakým životním obdobím a většinou mě k nim váží hezké vzpomínky. Mám pocit, že když cokoli vyhodím, bude to, jako bych zahazovala i kus své minulosti, kus sebe samé.
A tak ty skříně pořád přeorganizovávám, ty opravdu staré věci mám naskládané v několika řadách a nástavcích, kde samozřejmě zabírají místo a leží ladem, nicméně odhodlat se k tomu, že je hodím do popelnice, nedokážu.
Přemýšlím, jestli už to není na návštěvu psychologa. Než k němu ale zajdu, chtěla bych se zeptat vás, čtenářek, jestli se mezi vámi nenajde alespoň jedna podobně postižená spřízněná duše. A pokud ne, možná mi aspoň poradíte, jak tuto svou úchylku ukočírovat.
20.4.2016 Rubrika: | Komentářů 90 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jarní úklid šatníku mi trhá srdce. Mám problém cokoli vyhodit.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
orinka: To jako proč? že bych rozštípala starej nábytek? Jo - starej bych rozštípala na topení a skutečně starožitnej bych draze prodala - doma bych si nenechala ani jedno, nesnáším starý krámy - i když jsou po babičce. Na babičku vzpomínám s láskou i bez toho, že bych musela mít byt plnej hrůznýho prvorepublikovýho harampádí 
No a pračka je prostě jako většina elektrospotřebičů holt spotřební zboží, ať se nám to líbí nebo ne - soudím, že po 8 letech je už tak jak tak načase ji vyměnit.
Nessie: Peníze u tebe asi problém nejsou?
taky mám problém vyhazovat staré oblečení, které je jako nové, ale mám na to vnučku, která ráda šije na panenky, takže je ráda, když jí dám nějaký starý kousek na rozstříhání. Právě se chystá šít ze staré plyšové podšívky medvídka pro malého brášku.
Pentlička: Sohlas - mám to přesně jako ty!
Starý krámy a hadry úplně nesnáším, když to vyhodím tak se mi taky uleví
Vyhodit starou věc, která je funkční mi vůbec zatežko není - miluju nový věci, nový nábytek, nový elektrický spotřebiče - ty hlavně! U předešlé pračky jsem se modlila, aby už klekla - a to jsem ji měla jen asi 8 let! Ale už se mi nelíbila, nevyhovovala mi, začla jsem ji úplně nesnášet. Jak já byla šťastná, když konečně definitivně odešlo čerpadlo a mohl jsem si koupit novoučkou pračku!
Nejvíc teda nesnáším starý nábytek, to je pro mě všechno veteš - včetně starožitného nábytku. Nechápu, jak si tím může někdo zaplnit byt, ale každému co jeho jest - já bych to rozštípala na topení
holky, já vás chápu, mě je taky těžko vyhodit věc, která je funkční. tam je na místě snažit se nové využití, prodej atd. ale 30let starý oblečení do téhle kategorie fakt nepatří.
co takhle ty kousky oblečení vyfotit? to ti ty vzpomínky uchová a místo nezabere.
a viděla jsem v nějakým časpise o bydlení - tričko zarámovaný pod sklem jako obraz a pověšený na zdi. byl to nějaký superspeciální kousek ke kterému měla majitelka vztah, ale věděla, že ho nikdy nosit nebude.
.jpg)
orinka: ja jsem si po mamince nechala krajkove saty, co si nechala sit na brachovu svatbu a v podstate v nich ozenila a vyvdala nas vsechny 3, to jsou vzpominky. Vsechno ostatni jsem vyhazela a nebo dala na charitu. Po babicce mam schovane sklo co dostala jako svatebni dar od sveho bratra, takze mam v podstate pamatku 3 v 1 (na babicku, dedu a prastrejdu v jedny policce v obyvaku). A zbytek si rozebralo pribuzenstvo a ja se nestarala. Je pravda ze timto zpusobem jsem nasbirala rodinne sklo, ktere manzel proklina pri stehovani, ale v podstate mi to celkem zabere "jenom" 3 policky v obyvaku a pritom mam neco na pamatku po kazdem z nich 
. A nektere tyto kousky uz ma "zamluvene" starsi dcera, takze vim ze neskonci v popelnici
orinka: Já zas staré hadry přímo nesnáším. Miluju nové věci, ale staré bez milosti vyhazuju. Nemám k nim vůbec žádný vztah, nebo spíš negativní. Když něco takového vyhodím, úplně se mi uleví.
Já mám strašně ráda staré věci. Kvůli tomu, že mi připomínají dobu a člověka, který je nosil. Naprosto tvoje duševní pohnutky chápu. Taky nejsem schopna odložit do kontejneru s textilem to, co pochází z určité doby a po někom, koho jsem milovala. Naštěstí se třídění textilu po zemřelé mamince chopil syn a hezké věci věnoval do SOS, něco si rozebrala rodina...je to moc těžké. Chce to člověka, který nemá takovou citovou vazbu k věcem.
Mám to podobně jako Linda, připadá mi hrozné vyhazovat věci, které můžou sloužit. A kolikrát nemám něco pár let na sobě a pak se to hodí, třeba jako mikina na zahradu, nebo džíny, do kterých zhubnu.
Taky je jaksi přijatelnější dávat věci na charitu, i kdyby z toho měli udělat hadry.
A udělat si album z fotek oblíbeného oblečení nemusí být špatný nápad, rozhodně to zabere míň místa. Ony ty věci k ničemu jinému než jako vzpomínka nebudou. Vždyť po těch letech už musí být leckde látka chatrná a rozpadat se.
Zkus nejdřív vybrat na charitu pytel méně oblíbených kusů a uvidíš, tolik vzpomínek na oblečení snad nemáš, aby to zabralo tři skříně.
Já to tu už kdysi psala - když vyhodím oblečení, nedávám ho do žádné charity, ale do ZOO pro opice. Tedy - lepší věci si asi vezmou ošetřovatelé, ale ty obyč se rozdají opicím a ty si s tím hrají a tak. To je lepší než do Červeného kříže, kde to pak prodávají za bůra cikánům
PEGG: tak to je dobrý
.jpeg)
Moje známá jeden čas výrazně zhubla, tak udělala čístku, vyřadila všechny velké věci, ale i ty použitelné dala do pytle, protože potřebovala přestěhovat skříň. Ano, vyhodila ty použitelné a zbyly jí ty velké
No co, aspoň měla důvod pořídit si nové kousky
No, upřímně se přiznám, že s některými kousky mám taky problém, ale mám málo místa, tak to musím občas probrat, zrovna se na to duševně připravuji. A jsem rozhodnutá nebýt sentimentální a nekompromisně vyhodit vše, co nenosím. Tak snad to tak bude Potřebovala bych pár nových kousků, ale s tím mám větší problém než s tím vyhazováním. Neumím nakupovat. 
Nakonec vždycky skončím u riflí a trika
Nemam citovy vztah k vecem. Mam jen 1 saty do tanecnich po tete z roku 1968, kvalita. Jednoduchy strih a krajka. Nechapu, jak jsrm se do nich mohla vejit. Ja mam problem, ze neco vyhodim a pak to hledam. Nechte si max.5 ks vzpominkovych a ostatni vyhodte. Nejdulezitejsi vzpominky tak zustanou.
