Pracuji u novodobého otrokáře, nebo je to normální?
Až do nedávné doby jsem si s prací nemusela dělat starosti. Více než dvacet let jsem byla zaměstnaná v jednom úřadě, všechno a všechny jsem tam znala, práci dokonale ovládala. Pravda, šéfové se různě střídali, někdo byl lepší, někdo horší, ale vždycky to bylo tak nějak v normě, člověk se musí naučit vycházet s ostatními, i když nejsou zrovna vzájemné sympatie.
Naivně jsem si myslela, že v té práci zůstanu až do důchodu. Když jsem viděla, jak těžko shánějí dnes ti, kteří o práci přišli, nějakou novou, upřímně jsem se toho děsila a modlila se, aby mě něco takového nepotkalo.
Bohužel, nebylo mi dopřáno a i já jsem se na prahu padesátky ocitla na pracovním úřadě. Čím jsem prošla, nebudu dlouze rozepisovat. Důležité je, že po několika měsících jsem konečně nastupovala k novému zaměstnavateli, a i když se nejednalo o práci, za kterou bych dýchala, byla jsem šťastná.
Pocit radosti však velmi brzy vystřídalo rozčarování. Poměry ve společnosti, kde nyní pracuji, jsou naprosto odlišné od těch, na které jsem byla dříve zvyklá. Když o tom s někým mluvím, dozvím se, že tak je to ale dneska naprosto normální, proč si prý stěžuji.
Já nevím, opravdu je normální, když po vás zaměstnavatel vyžaduje několikrát v týdnu přesčas, který vám oznámí sotva půl hodiny před koncem pracovní doby a ve finále si o nějakém proplacení hodin navíc můžete nechat akorát zdát? Opravdu je normální nesmět se ani na minutu zastavit, jinak jste okamžitě považováni za flákače? Přece nejsme stroje. Nesmíme mezi sebou s ostatními kolegy mluvit o věcech, které se nevztahují k práci, natož se něčemu zasmát.
Je toho víc, připadám si jako otrok. Jako člověk bez důstojnosti, bez práva na jakékoli lidské projevy a lidské ohledy. Jen jednou jsem se proti neplánovanému přesčasu ohradila s tím, že opravdu nemůžu, a vyslechla jsem si, že jestli se mi to nelíbí, můžu jít.
Je mi z toho úzko. Víte, nikdy jsem se v práci neflákala, vždycky jsem ji odváděla na sto procent. Nevadí mi hodně tvrdě pracovat, v žádném případě. Co mi však vadí, je ten přístup. Jakoby dnešní zaměstnanci snad nebyli ani lidé, jen nějaké nemyslící bytosti, které jsou povinny držet ústa a krok, nebo můžou táhnout.
Připadá vám to normální? Zažívá někdo z vás v práci něco podobného? Dá se tomu bránit? Asi ano, ale pak musí člověk počítat s tím, že si může sbalit věci. A to dnes není jednoduché. Opravdu jsme odsouzeni k tomu, nechat si všechno líbit?
22.2.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 88 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pracuji u novodobého otrokáře, nebo je to normální?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
medved: vždyť to co píše Almega je pravda.
No a mě by se taky nelíbilo, kdybych si nemohla v životě nikdy nic naplánovat, žádnou odpolední aktivitu dopředu, protože bych nevěděla, kdy se zase vedení zblázní a nařídí přesčas 5 minut před koncem pracovní doby. To přece není normální 
.gif)
Verera: já třeba nepochopím jak může mít ve smlouvě řidič z povolání pracovní dobu 6 hodin když jezdí po republice...laicky to chápu tak, že někde v půli cesty má zamknout auto a přijet domů vlakem....??.....a ty hodiny navíc nejsou zaplaceny ani náhodou a že jich je....tak jaká pak smlouva............
muž nebo žena v letech už nad tím zamhouří oko, hlavně že je nějaká výplata a slušné zacházení ...
Almega: je to tak nějak......
medved: a ty jsi mimo...
Almega: měla jsem pocit, že tady není hospoda, kde by se daly psát takovéhle hospodské kydy starých dědků.....
Stanik: Jenže to by muselo být ve smlouvě, ne? Je fakt, že leckdo to tam má, THP u nás , dělníci ne. Záleží co je to za práci.
Přesčasy občas nutné jsou, ale rozumný vedoucí chápe, že lidi mají taky svůj život a že když je bude deptat, odrazí se to na kvalitě práce.
Určitě zkus hledat něco dál. Tohle se sice vyskytuje ale normální to není.
Nepsala o něčem podobném minule Anahir? Ta už svou situaci asi řeší, ale dlouho tu nic o tom nenapsala.
Ano,tohle je přesně to,co jsme chtěli mít,když jsme v r. 1989 cinkali klíčema.....Místo vyspělého kapitalismu tady máme nějaký hybrid,sluchu se popřává jen drzým a bezohledným,slušnost,čest,spravedlnost,soucit,používání zdravého rozumu se někam ztratilo...Obdiv sklízejí "podnikatelé" a politici,kteří toho nejvíc nakradli a "nahráli" ze státních zakázek na konta svá i svých spřízněných kumpánů.Myslí i na budoucnost,a tak si i zákony udělají tak,aby jim to prospělo...Jak může fungovat nějaké ministerstvo,když se tam každou chvíli mění šéf,vyhazují se náměstci a jiní vedoucí,mění se koncepce,co bylo včera černé je dnes bílé a naopak...Jak to může pak být jiné v nějaké firmě neb organizaci,je to jen v menším rozsahu....Kde jsem mohli být,kdyby se ČR nerozkradla ve velkém a nyní jen sklízíme plody z počátku 90.let! Jsem ráda,že nejsem zaměstnanec,protože bych si nedala od nějakého blba šéfa nic líbit (byla jsem vždy rebel a nespravedlnost jsem vždy odmítala a kritizovala,ale tehdy bylo zastání aspoň přes ROH,takže si žádný šéf až tolik nedovolil....) a zřejmě bych byla neoblíbená a vyhazovaná,ale je taky možné,že naopak bych svým nekompromisním postojem pomohla i jiným,kteří si raději předem nechají sr*át na hlavu,jen aby nepřišli o něco....
já osobně když skončila ( byla rozkradena) má milovaná práce po 14 ti letech mého působení jsem toho vyzkoušela dost jen abych nemusela být na úřadě práce i když toho jsem se nevyhla.....
v japonské firmě se u práce nesmělo promluvit , když tě zakrslej japončík nachytal , dostalas černou tečku na nástěnku jako ve školce,.....napít se, vyčůrat ..jo tos mohla..jenže jsi pak nestihla normu- čili prd vydělala....a tak bych mohla popisovat - na román, kdo nezažil, nepochopí....a bude hůř...
jistě že je to normální ...pro ně pro zaměstnavatele to je normální, mají totiž jistotu že té práce není a proto tak jednají, nic s tím nenaděláš a žádný zákoník práce ti nepomůže....oni totiž znají jen jednu větu..." když se ti to nelíbí, nikdo tě tu nedrží"....stěžovat si můžeš až odejdeš....ono je potřeba toho vyzkoušet víc a poznáš že je to stejný všude, všude se něco najde, můj muž má též zaplaceno za odpracovaný den což je od6 - 12....a jezdí domů ve tři , ve čtyři.....jelikož má pár let do důchodu tak co mu zbývá ? držet hubu a krok...bohužel!
Milá zlatá, precasy a to az do 150 hodin rocne jsou neproplacene. To za a). za b) ve svem okoli neznam nikoho, kdo by pracoval jen 8,5 hodiny a pak sel domu. To co popisujes, je dost pohoda, znam horsi veci.
Zaffira: no požadavek aby v pracovní době pracovala není šikana. Šikanu jsem zažila v Anglii, jako jediná jsem nesměla na oběd kolem poledne, nařízená přestávka buď v 9ráno nebo až ve 3odpoledne, jako jediná jsem musela pomáhat vykládat zboží, neustálá zima nebo vedro (blbec si hrál s klimatizací, prostě pocit moci ...), 100x vrácená zpráva, kdy jsem předělávala blbinu, kterou měnil, nevěděla jsem vteřiny kdy se s řevem přihrne, kontrola jestli na WC netrávím moc času, nemožnost si alespoň kousnout do rohlíku nebo se alespoň napít, všechno co se udělalo blbě bylo na mě, strhával mi plat snad i za to, že dýchám, řev a výtky co 5-10min, moc se usmívám, málo se usmívám na zákazníky. Ostatní byli rádi, že "jede" po mě a oni mají pokoj ... tak tohle je šikana, vydržela jsem měsíc a šla, protože tak vydeptaná jsem nikdy nebyla, tohle se opravdu nedalo vydržet.
.jpeg)
Ano, je to otrokářský systém, který zavádějí hlupáci, co sami v životě nemákli a neuvědomují si, že člověk stejně dlouhodobě nemůže vydržet takový styl práce. Místo, aby si vážili lidí, kteří něco umí a jsou pro firmu přínosem, tak je raději mění co půl roku. To by mě zajímalo, jaká může být kvalita takové práce.
Děkuji Bohu za svého šéfa lidumila
práci za mě nikdo neudělá a je jí dost,ale ten pocit, že to někdo ocení, je naprosto boží
Všechno je v lidech a nejhorší srážka je s blbcem.
Radit v takovém případě je těžké, ale pokud nemusíte už držet děti na studiích, raději bych se poohlédla po něčem jiném, rozjela bych si třeba nějaké svoje podnikáníčko. Vím, že ani to není jednoduché. Nebo co třeba někomu hlídat děti, nesehnalo by se něco takového? 
normální to není. Problém je, že dost lidí se bojí ozvat, spojit se dohromady s ostatními a jednat o změnách nebo se obrátit na příslušný úřady. Pak to vypadá jak to vypadá. Někteří zaměstnavatelé i spolíhají na tyto výhružky odchodem, kdyby se někdo opravdu ozval nebo přišla kontrola z úřadu práce nebo policie na udání na šikanu (znám z okolí), tak se většinou rychle stáhnou.
Nemít a hledat práci je asi opruz, ale další opruz jsou zdravotní a psychické potíže způsobeným kretény na postu zaměstnavatelů.
Možná bych zkusila v klidu si promluvit s vedoucím, že máte stejný cíle - prosperitu firmy, že děláš co můžeš, ale taky by měl ocenit práci přesčas a říct to v předstihu.
.JPG){kind=avatar}
Teď jsem na výpomoc ve firmě, kde už pět měsíců lidé pracují deset až dvanáct hodin denně, každý víkend aspoň jeden den, nejlépe oba, nikdo se neodváží proti tomu špitnout. Bohužel, v našem regionu je práce málo a nikdo si nedovolí o ni přijít. Přijmout krátkodobé zaměstnance na výpomoc nelze, než by se zapracovali, projekt skončí. (Ale nikomu nevadí, když se při práci smějeme a mluvíme občas i o nepracovních záležitostech. Takže to tu není tak špatné.) Člověk si může vybrat mezi dvěma zly - mít špatnou práci nebo nemít žádnou práci. Třetí možnost je najít si jinou práci, po padesátce u nás téměř nemyslitelné.
orinka: však píšu, že musí hledat dál, když jí to tady nevyhovuje, ale nezlob se na mě, když přijmu ženu přes 50 a ze státního tak se u nás taky hroutí jak je to děsné a otrokářské. Spousta lidí má stále pocit, že prokecat půlku pracovní doby, drbat po telefonu, hodinový oběd a skočit si nakoupit je normální a zaměstnavatel by jim to měl platit. Ano, oni mají pocit, že jedou na 100%, ostatní, ani kolegové si to nemyslí ... Jediné v čem vidím problém jsou přesčasy, ale na druhou stranu ty jsou teď témeř všude. Mě by zajímalo co říkají ostatní pracující, taky mají pocit, že to je hrůza? Takže Majdaléna může mít smůlu, že narazila na blba, ale taky může mít jen zkreslené představy o práci na 100% ....
