Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Mina přestěhuj se do pokojičku ,nebo manžela nenechej si namluvit ,něco co nechceš buďs já bych neustopila v tomhle néééééé
naše dcerka spala v ložnici skoro do 5 let a pak se narodil syn my ji připravovali ,že bude spinkat už sama v pokojíčku a pak syn jak měl 3roky šel za ní do pokojiku taky jasně ,že za začátku k nám chodila a vlezla k nám do postele nikdy jsme ji neřekli ,že nesmí přijít přišla kdy chtěla

A kde v cizích zemích spí deti samostatne od narození??? Co já vím tak vetsinou spí u matek v posteli.
Já holky stehovala z loznice kolem trictvrte roku. Do tý doby mi prislo pohodlnejsí je mít na ocích a taky kdyz se v noci vzbudily tak jenom je pohladit je uklidnilo a hned zase zabraly a nebo na krmení jenom kdyz jsem slysela ze zacínají broukat sla jsem delat flasku. Prece jenom vrazit mlíko rozbroukanýmu prckovi, nechat ho odkrknout a spa´t je rychlejsí nez pul hodiny uklidnovat do ruda rozezvané díte nalokané vzduchu, které po krmení rve dalsí hodinu k vuli bolesti bricha (at uz krkání nebo prdy). A kdyz más mimco ve vedlejsí místnosti nevzbudí te pouhým broukáním ale uslysís ho az kdyz bude pekne rozervaný. V tomhle jsem nekompromisní, at si milácek skubne ploutví. byl u delání dítete ( a to neprotestoval) tak holt je i u probdelých nocí a dalsích radustek.

odsunula bych manžela...

nikdy bych nedala dítě do jiné místnosti

Ať se přestěhuje on.
Udělali jsme to podobně - manžel neremcal, ale bylo to pohodlnější pro něj i pro mě.
Časem malý začal spávat téměř celou noc, tak se manžel vrátil.
A zvykl si tak,že už ho to naše krmení vzbudí vyjímečně.

já jsem měla taky děti v ložnici. Když se narodil syn, měla jsem ho hned vedle postele, byla jsem klidnější. Občas jsem mu držela ručičku když jsem usínala, nebo když jsem se vzbudila, tak jsem hned kontrolovala, zda je v pořádku. Když mu byly dva roky, tak jsme ho přestěhovali do pokojíčku a pak se narodila dcera a bylo to celá nanovo. Nedokážu si představit, že by dítě spalo vedle v pokoji, To bych asi v klidu neusnula. Jediné, na co jsem nezvykala děti bylo, aby k nám nechodili spát do naši postele. Pokud něco chtěli, tak si za mnou došli, ale vrátili si do svých posýlek. Známá takhle naučila děti a pak se s manželem mačkají každý večer s dětmi v posteli. A manželovi vyřiďte,že to v ložnicici s dítětem vydrželo tolik chlapů, tak proč by on měl být vyjímkou. Jenom proto, že se chce vyspat, přece neodstrčí dítě do jiné místnosti zrovna teď, když to maličké potřebuje mít a hlavně cítit vedle sebe mámu.

Manžel asi moc kouká na americké filmy.
Děti spaly s námi v posteli. Bylo to totiž mnohem pohodlnější, než když spaly jen ve své postýlce - nemusela jsem v noci vstávat, stačilo jen přitočit se k dítku s prsem. Vzhledem k tomu, že jsem na klasické mateřské (tedy doma) byla jen půl roku s prvním dítětem a i tak jsem při tom měla práci na doma, tak to ani jinak nešlo, to bych padala únavou na hubu. Manžela ale děti v noci vůbec nedokázaly vzbudit, takže jemu to bylo jedno, kde spějí.
Doporučuju dočasné odstěhování do pokojíčku, manžel ať si trhne nohou. Jaksi mu ještě nedošlo, že se situace změnila a že není už středem vesmíru.

tak malé dítě být ve vzdáleném pokoji nemá. Bud at to teda tatínek vydrží ve společné ložnici, anebo se s dítětem z ložnice vystěhuj ty, každopádně by ses nevyspala, protože bys celou noc natahovala ucho, jestli se vedle něco nepohnulo.

Malýmu je 1,5 roku, stále spí s námi v ložnici, do nedávna spal s námi v posteli a vždycky se k nám dokázal tak nádherně přitulit a já i manžel jsme si to prostě užívali.

Věř svým instinktům. Když ti říkají, že máš mít malou poblíž, tak to tak dělej a nenech si namluvit že je to tak špatně. My spíme s dětma v posteli, první rok vůbec vlastní postýlku nemají...protože cítím že je to tak pro nás správné.
Jinak, spaní s miminama v jedné místnosti vůbec není nějaká česká specialita, celosvětově se spaní s dětmi do jednoho roku ve stejné místnosti považuje za jednu z nejlepších prevencí SIDS.

Děti jsem měla u sebe, je to pohodlnější. Manžela bych se neptala a odstěhovala bych se za malou do pokojíčku,nebo bych tam přestěhovala jeho.Chápu, že musí chodit do práce odpočnutý a vyspaný. Nebude to tak navždy, ale teď je to nutnost.

Vždy jsem měla mimčo v ložnici. Jednou při stěhování to vyšlo tak, že spal syn sám, ale ihned vedle ložnice, kde jsme nezavírali dveře a to měl asi 2 roky. Jenže "tenkrát někdo blížší rodině zemřel a chodil ho strašit" /tedy on ho viděl ve své postýlce/, takže se přidělil k nám. A tak to trvalo další rok. Po dalším stěhování, to už jsme měli syny 2, měli svůj pokojík, bylo jim spolu fajn, ale na noc chodili opět k nám. A protože byla ložnice dosti velká, pořídili jsme tam další dvojlůžko.
A dnes už jsou děti velké /14, 17 a 20/ a nic jim nebrání, aby alespoň na chvíli se přitulili, je-li volný den. Ovšem to nesmím říkat nahlas.

Syn s námi spal v ložnici do 2 let, kdy ho vystřídala dcera a ta tam byla taky tak 2,5 roku.
Kolikrát jsem se jen otočila hlavou opačně, a v polospánku podávala dudlík, nebo si dcerka chytla moji ruku a usnula. Neumím si představit za ní pokaždé běhat do vedlejší místnosti.

Moc nechápu proč by se mělo dítě odsouvat do dětského pokoje, když k němu někdo několikrát za noc vstává. Stejně budete mít asi chůvičku, abys slyšela pláč, pochybuju že nějak ztlumenou, hlavní je přece slyšet dítě, tak si manžel moc nepomůže, jen ty budeš unavenější .z toho věčného chození sem a tam.

Asi bych to řešila přece jen dočasným přesunem ale i sebe. Vždyť to není zas tak nadlouho. Pořádnou postel budete stejně v dětském pokoji potřebovat tak za 2 roky, tak byste ji možná mohli koupit už teď s tím, že později ji bude mít dcerka .

A nebo, pokud to není nějak moc složité s přesunem postýlky, to střídat.