Začínám nesnášet budoucí snachu
Rozhodla jsem se napsat na tento magazín svůj příběh, i když nepotřebuji žádnou radu. Spíš se jedná o takové malé zamyšlení na téma tchyně, protože i já se jí brzy stanu a na vlastní kůži právě zažívám, jak těžká pozice to je. Zjišťuji, že ať dělám, co dělám, budoucí snaše se nezavděčím a v důsledku toho ji začínám pomalu, ale jistě nesnášet.
Je mi padesát, mám devětadvacetiletého syna, který se mnou až dosud bydlí. Ne, že by nebyl schopný se osamostatnit, ale chtěla jsem mu poskytnout prostor, aby se mohl jednou postavit na vlastní nohy a zajistit tak svou případnou budoucí rodinu.
Syn začal po střední škole pracovat, během pár let se docela slušně vypracoval a dosáhl velmi dobrého platového ohodnocení. Díky tomu dostal hypotéku a staví si malý rodinný domeček, který bude na podzim hotový a připravený k nastěhování. Zvládá to i díky tomu, že dosud bydlí u mne (nyní už i se svou přítelkyní) a já hradím všechny náklady na naše bydlení včetně poplatků za byt, jídla a drogérie. On i ona celý svůj příjem investují do hypotéky a co jde, tak šetří, aby měli vybudovanou nějakou slušnou finanční rezervu. Chodí spolu už dva roky a momentálně čekají dítě. Narodit by se mělo také na podzim, takže když všechno vyjde, jak má, stěhovali by se do svého už i s miminkem.
A právě soužití se synovou nastávající (svatbu plánují příští rok na jaře, aby nebyla nevěsta těhotná) začíná být docela tvrdým oříškem. Když otěhotněla, chtěli spolu začít bydlet a společně se připravovat na miminko. Chápala jsem to. I to, že je hloupost investovat na přechodnou dobu, než bude hotový domeček, peníze do pronájmu. U rodičů synovy přítelkyně být nemohli, jsou tam ještě dvě mladší „děti“, respektive dospívající, dosud studující.
Já jsem sama, rozvedená, mám třípokojový byt, nečinilo mi potíž jim uvolnit jeden pokoj, aby měli své soukromí. Doufala a věřila jsem, že se všichni tři shodneme a nějak porovnáme. Jenže to jsem se mýlila. Má nastávající snacha mne totiž tvrdě vyvedla z omylu a já si ve svém vlastním bytě začínám připadat jako na návštěvě.
Prvních pár týdnů bylo všechno v pořádku, pak začala pomalu vystrkovat růžky. Mou pomoc bere jako naprostou samozřejmost a ještě má různé, více či méně skryté, výhrady. Abych to zjednodušila, začala se chovat jako rozmazlená fiflena a kritizuje všechno, co udělám, nebo neudělám. Vůbec jí nedochází, že u mne bydlí vlastně zadarmo a diktuje si ohledně stravy, hygienických potřeb a dalších věcí.
Mám sice docela slušný příjem, ale i tak musím počítat. Takže když jdu nakoupit, zvažuji, co do vozíku dám a hlavně – za kolik. Nekupuji drahé potraviny ani drogerii, snažím se co nejúsporněji. Nevyvářím denně složitá jídla, klidně máme k večeři jen chleba s máslem a s rajčetem.
Naší mladé to však není dost dobré. Dnes se už zcela otevřeně obrňuje nad „obyčejným“ mýdlem v koupelně a stěžuje si, že jí po něm svědí kůže, levné krabicové mléko odmítá pít s tím, že je to jen bílá voda. Neustále zdůrazňuje, že je těhotná a potřebuje kvalitní stravu.
Výhrady má i k celkovému fungování mé domácnosti a dává mi najevo, že nejsem dostatečně čistotná a pečlivá. Pravda, větší úklid dělám jednou týdně, jinak normální udržovačka, chodím do práce a nemíním být otrokem domácnosti. To její maminka je jiný kalibr, ta luxuje obden a vytírá denně.
Zpočátku jsem její rozmazlenecké výjevy s nadhledem přecházela, ale nyní toho mám čím dál víc plné zuby. Ke všemu je teď na neschopence, prý má rizikové těhotenství a chová se jako královna. Nenapadne ji poklidit, dojít nakoupit, vyprat prádlo. Ani náhodou. Celé dny sedí u počítače nebo se válí u televize a k obědu si maximálně ohřeje to, co jsem uvařila den předem.
Štve mne to, alespoň jsem to ze sebe touhle formou dostala. Ty tři měsíce, než se odstěhují, už nějak vydržím, ale přiznávám, že se na okamžik, kdy ta věčně nespokojená pijavice z mého bytu zmizí, se vysloveně těším. Dělám to kvůli synovi i kvůli tomu malému, co se má narodit.
Občas ale přemýšlím, kde se v dnešních mladých bere ta samozřejmost, s jakou přijímají vše, co dostávají. Sami ještě v životě nic nedokázali, stojí teprve na začátku, když jim to člověk chce trochu usnadnit a vypomoci jim, ještě je nakonec ten špatný.
Vždycky jsem se těšila, že budu jednou prima tchyně pro ženu svého syna. Myslím, že jsem se o to i docela snažila. Ale budoucí snacha všechny mé dobré úmysly smetla pod koberec a postavila mne do role nemožné a příšerné tchyně.
Jak jste se s protějšky svých dětí vyrovnávaly vy? Máte s nimi dobré vztahy, nebo jste na tom podobně jako já, že i kdybyste se rozkrájeli, tak se jim nezavděčíte?
13.7.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 87 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Začínám nesnášet budoucí snachu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Děkuji za tyto příběhy. Také mám tendenci přílišně opečovávat 
. Toto čtení mě aspoň trochu drží při zemi. Je ovšem pravda, že když se mladému něco nelíbí (velmi výjimečně), nemám problém ho poslat do hájička.
Také bych radila ubrat plyn a začít se starat méně.
Každý si dovolí tolik, kolik mu dovolíš ty..... dovolila jsi tento stav a teď naříkáš.
Každý si dovolí tolik, kolik mu dovolíš ty..... dovolila jsi tento stav a teď naříkáš.
Dobře ti tak. Od začátku vašeho společného bydlení jsi viděla, že chování snachy není úplně ok a že se zhoršuje. A nic jsi neřekla, nic jsi neudělala. Akorát ze sebe děláš blbce a pro snachu blbec jsi. Představ si, že jiní mladí platí hypotéku a ještě se sami živí. A zvládnou to. Tvoji vyžírkové by to zvládli taky. 
Jenom bych podotkla, ze to s tim mydlem muze byt teoreticky pravda. Kdybych se ja umyla beznym sprchacem, tak se v lepsim pripade jenom uskrabu (precitlivelost na sulfaty), v horsim mi naskakaji ekzemy (precitlivelost na parabeny). Stejne tak kremy, sampony, make-upy... Kosmeticke firmy za tu chemii narvanou v jejich vyrobcich liskat. Tudiz muzu pouzivat pouze certifikovanou prirodni kosmetiku.
Nicmene bych byt tou pani slecne doporucila, pokud se ji nelibi, at si ucho polibi a jde si koupit sprchac za svoje. A kdyz sedi porad u pocitace, ani nemusi nikam chodit, muze si ho objednat z netu. Delat z dobrovolneho sponzora vola, to je moc
Ježkovy zraky! To je fakt drzost, co si skorosnacha dovoluje už teď. Podala jsi pomocný prst a ona Ti bere obě ruce. Co kdyby ji kvalitní stravu platila její rodina? Vlastně by jí mohly ho kupovat, vařit, přinášet... dokonce si myslím, že by to od jejich rodičů bylo slušné.
Přeji Ti, aby Ti pevné nervy.
Tato etapa života mě ještě nepotkala, ale dnes jsem měla zajímavý rozhovor se svým 18ti letým synem. ... jiná země, jiný mrav.
Přiznávám, že je to u nás doma dosti často jako noclehárna. Synové mají dobré kamarády, kteří u nás často přespávají, sprchují se, ALE nejí. Chodí si kupovat jídlo za své. Někteří se normálně zapojí do domácích prací, posekají trávu či ořeženou větve... a hlavně se stydí, že si zatím neumí vydělat tolik peněz (nedostatek práce), aby jim stačily na osamostatnění se. Rodiče penízky nepůjčují, ani dětem neposluhují, nic jim neusnadňují. Zákon říká, že se rodiče musí starat do 18 let dítěte... tudíž pak už naši milí teens si platí nejen svá studia. Něco na tomto přístupu je dobrého.
Kotě: No, ono se tam píše, že si syn staví domeček, možná tráví celé dny na stavbě, to by ho pak omlouvalo, možná zas takové princátko není. Ale bude to teda mít pak doma těžký. Leda by se mladá u sebe doma chovala jinak, když to bude na ní.
No když se jí něco nelíbí, tak na to je přece přirozená odpověď- "Tak si kup co vyhovuje tobě." No a pokud odpoví, že na to nemá, že šetří na bydlení, tak jim řekneš že ty taky ne a hotovo.
To není žádné vyvolávání konfliktů, ale konstatování skutečnosti.
Pokud je na rizikovém těhotenství a má ležet, tak práci vyžadovat nelze,ale pokud ne, tak jde s milým úsměvem na její kritiku říct, že je celý den doma, tak až bude mít náladu, může vysát, umýt nádobí... a pokud se jí nebude chtít, tak její problém, ty máš svůj zavedený systém, který nebudeš měnit.
A co synek, přiloží ruku k dílu. Taky to jde pojmout jako:" Domluvte se teda s Petrem a něco nakupte a uvařte."
Milá Mileno, jakej šel, takovou našel. Tvůj syn je opečovávané princátko, nediv se, že si našel partnerku sobě podobnou. 
píšeš, že nevíš kde se to v mladých bere? Tak to já vím docela dobře - můžou za to ti staří, co si ty mladé vychovávají 
.
Jak to myslíš, že syn se snachou ti nedávají žádné peníze a ty je živíš a ubytováváš????? Samozřejmě, že kdo má dost, chce víc. Když se mladé nelíbí strava a mýdlo, tak ať si koupí svoje ne? Když chce mít denně vyluxováno, tak snad ví, kde se vysavač nachází?
Mám pocit, že ze synka jsi vychovala pěkného mamánka - a holt snacha převzala jeho model. To, jak se chovají je šílené, ale můžeš si za to sama.
Teď máš dvě možnosti - buďto to přežiješ do podzimu - a nebo jim oznámíš, že jejich stravu a bydlení už neutáhneš a ať si nakupují, vaří atd. sami. Můžou mít v lednici svou polici, v koupelně svou polici atd. Doufám, že jim nepereš a nestaráš se o takové věci - pokud ano, tak natvrdo začni třídit prádlo na moje a jejich a starej se jen o svoje.
A až se odstěhujou, ne aby tě napadlo jim chodit vařit, uklízet atd. Půjčit si na hoďku přebalené miminko v kočárku, jít povozit a poňuchat - a pak hezky šupky vrátit rodičům 
.
Přeju hodně sil a hlavně PEVNOU VŮLI, je to vše o tobě a o tom, jak si to zařídíš. Nezpomeň, že nejvíc se nakládá na toho vola, který nejvíc táhne
.gif)
A jak se k tomu stavi tvuj syn? Nezlob se na me, ale nechapu, proc kolem nich skaces, nakupujes jim, varis a jeste po nich snad uklizis? Byla bych ochotna pomahat diteti do roztrhani tela, ale pouze v tom pripade, ze je o moji pomoc zajem a je ocenena. V opacnem pripade bych hodila na mlade tezkou dlabaturu. Pochopitelne ne hadani a sceny, ale s milym usmevem je nechala, at se staraji sami o sebe. Neznamena prece, ze kdyz u tebe zadarmo bydli, ze to budou mit i s plnym servisem? Radsi bych si brala v praci prescasy nebo travila co nejvic casu mimo domov, s kamoskou na vinko a na kaficko atd. a byla celkove "silene" zaneprazdnena. Mladosi at se doma treba zblazni, tech par mesicu to vydrzis.
Promiň,ale byla by blbá,kdyby se starala, když ty všechno uděláš sama. Někomu to není trapné. Musíš jejich prádlo nechat nevyprané a nevyžehlené, jejich nádobí neumyté a neskákat kolem nich. Těhotenství není nemoc a pohyb jí neuškodí. Zkrátka se musíš ozvat, jinak to asi nepůjde. A když se jí to nelíbí a má výhrady, tak ať se vrátí k mamince.
Mlade bych dala par facek a rekla bych ji at tahne ke sve mamince a syn? Ten by si to mel uvedomit bydly u vas zivite a vse berou jako samozdrejmnost
