Pracuji u novodobého otrokáře, nebo je to normální?
Až do nedávné doby jsem si s prací nemusela dělat starosti. Více než dvacet let jsem byla zaměstnaná v jednom úřadě, všechno a všechny jsem tam znala, práci dokonale ovládala. Pravda, šéfové se různě střídali, někdo byl lepší, někdo horší, ale vždycky to bylo tak nějak v normě, člověk se musí naučit vycházet s ostatními, i když nejsou zrovna vzájemné sympatie.
Naivně jsem si myslela, že v té práci zůstanu až do důchodu. Když jsem viděla, jak těžko shánějí dnes ti, kteří o práci přišli, nějakou novou, upřímně jsem se toho děsila a modlila se, aby mě něco takového nepotkalo.
Bohužel, nebylo mi dopřáno a i já jsem se na prahu padesátky ocitla na pracovním úřadě. Čím jsem prošla, nebudu dlouze rozepisovat. Důležité je, že po několika měsících jsem konečně nastupovala k novému zaměstnavateli, a i když se nejednalo o práci, za kterou bych dýchala, byla jsem šťastná.
Pocit radosti však velmi brzy vystřídalo rozčarování. Poměry ve společnosti, kde nyní pracuji, jsou naprosto odlišné od těch, na které jsem byla dříve zvyklá. Když o tom s někým mluvím, dozvím se, že tak je to ale dneska naprosto normální, proč si prý stěžuji.
Já nevím, opravdu je normální, když po vás zaměstnavatel vyžaduje několikrát v týdnu přesčas, který vám oznámí sotva půl hodiny před koncem pracovní doby a ve finále si o nějakém proplacení hodin navíc můžete nechat akorát zdát? Opravdu je normální nesmět se ani na minutu zastavit, jinak jste okamžitě považováni za flákače? Přece nejsme stroje. Nesmíme mezi sebou s ostatními kolegy mluvit o věcech, které se nevztahují k práci, natož se něčemu zasmát.
Je toho víc, připadám si jako otrok. Jako člověk bez důstojnosti, bez práva na jakékoli lidské projevy a lidské ohledy. Jen jednou jsem se proti neplánovanému přesčasu ohradila s tím, že opravdu nemůžu, a vyslechla jsem si, že jestli se mi to nelíbí, můžu jít.
Je mi z toho úzko. Víte, nikdy jsem se v práci neflákala, vždycky jsem ji odváděla na sto procent. Nevadí mi hodně tvrdě pracovat, v žádném případě. Co mi však vadí, je ten přístup. Jakoby dnešní zaměstnanci snad nebyli ani lidé, jen nějaké nemyslící bytosti, které jsou povinny držet ústa a krok, nebo můžou táhnout.
Připadá vám to normální? Zažívá někdo z vás v práci něco podobného? Dá se tomu bránit? Asi ano, ale pak musí člověk počítat s tím, že si může sbalit věci. A to dnes není jednoduché. Opravdu jsme odsouzeni k tomu, nechat si všechno líbit?
22.2.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 88 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pracuji u novodobého otrokáře, nebo je to normální?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Dneska je člověk rád,když práci má.pracuji v jednom supermarketu a je to jak popisuješ.Přesčasy neplacené,prémie,které by jsme měly dostávat jsme ještě neviděly.Teď ještě,aby ušetřili musí vedení vypisovat co nejméně lidí na směnu,Takže Zákazníci nadávají ,protože jsou fronty,není doplněné zboží atd.Na druhou stranu u nás je skvělý kolektiv včetně vedoucího tak se to dá přežít.
rozumný zaměstnavatel chce, aby se v práci jeho zaměstnanci cítili dobře, protože jen tak budou podávat dobré výkony, budou loajální a i ty přesčasy budou dělat bez keců....ALE není to jeho zákonná povinnost přesně jak psala Kadla....je to jen jeho dobrovolná možnost a blbost pokud to tak nedělá.....na druhou stranu přesčasy nebo víkendy jsou dneska fakt normální, drtivá většina lidí za ně ani nic nedostane (viz já), ale připadá mi to normální.....stejně tak mi přijde normální, že pokud zaměstnavatel není se zaměstnancem spokojený, tak v devět přijde do práce a v 9.05 už má sbaleno....papíry vyřeší personální a hotovo....tohle třeba nemůže pochopit moje maminka, která žije léta v iluzi, že firma přeci musí (zejména s dlouholetými) zaměstnanci zacházet s určitouo úctou...nemusí a já to beru jako fakt. asi je to tím, že jsem trochu jíná generace a ve svém zaměstnaneckém životě jsem nepoznala nic jiného.
.jpg)
My sice muzeme splknout v prac. dobe i o nepracovnich zálezitostech a firma (=sefove) se ptaji obcas i na osobni veci. Politika firmy je ze pokud je pracovnik spokojeny v osobnim zivote tak lépe pracuje, takze obcas dojde i na dost osobni otázky (to zas dost vadi me). Ale na druhou stranu pokud se stane havarka v pátek ve dve odpoledne (stalo se minuly týden) tak tu sedim do sesti a hledam dokumentaci a nikoho nezajimá, ze jsem mela vikendové plány nebo mám nemocné dite. Nejsem ve skupine pohotovosti, ale kdline mi muze kdokoliv z pohotovostni skupiny zatelefonovat na soukromé cislo v podstate kdykoliv a pozadovat informace, protoze to proste do rána (do pondelka, do konce dovolené..) nepocká. ale máme proplacené prescasy a ne spatne. Ano muzu se vykecávat tady na SZ v prac. dobe, muzu si mit kolik pauz chci, ale taky jsem tu kdyz je potreba klidne v 6 ráno a nebo v 11 vecer, byt oficiálni pracovni doba je 37h tydne ale nepevná. Z toho co jsem dosud vyzkousela (jak v CR tak v Dk) je to nejlepsi zamestnáni.
.jpg)
Problém je, že to, co autorka článku, popisuje, těžko kdekoli obstojí. Otázka přesčasů je dozajista definována v pracovní smlouvě a v pracovním zákoníku rozhodně není nic o tom, že by člověk měl nárok během pracovní doby "pokecat o osobních věcech" nebo "se zastavit a odpočinout si". To jsou návyky, které má z minulého zaměstnání, ale existuje spousta firem, kde se prostě maká od začátku do konce (třeba dělníci u pásu atd.). V tom, co zaměstnavatel požaduje, není nic právně napadnutelného (aspoň v článku nic takového není). Čili, pokud jí toto zaměstnání nevyhovuje (čemuž i rozumí, taky s kolegyněmi během pracovní doby splkneme), nezbývá než hledat zaměstnání jiné.
Normální to není, ale běžné asi ano. Sama mám problém s bossingem (psychickou šikanou od šéfové), ke kterému se ráda připojí družina tzv.věrných. Jenže plat je solidní (dobrá firma), tak držím hubu a krok a pracuji na sobě, abych měla případně jakousi takousi hodnotu na trhu práce.
Práce se dnes shání velice těžko a zaměstnavatelé si toho jsou vědomi. Můžeš se ozvat, ale určitě přijdeš o místo. Protože vůl je pořád jenom vůl a je o to horší,když má funkci.
Zkus hledat něco jiného a neber si to tak, určitě to nestojí za podlomené zdraví.
sevenofnine: jestli je jí padesát, tak možná víc jak 10 let, to ještě stojí za hledání lidštějších podmínek. Když je vedení špatné, firma dobře nedopadne.
evropka: tak to bych mu rozhodně neoznamovala, ale udělala to bez jeho vědomí a anonymně. Proč nabíhat na vidle?
Zákoník práce platí i pro otrokáře. Možná ho neznáš, tak se po něm sháněj a doma prostuduj. Stress v práce odneseš zdravotně, stojí ti to za to? Na pracáku už jsi byla, nic horšího ti nehrozí.
Majdaléno, hledej jinou práci, nic jiného Ti nepomůže. Něco podobného jako Ty zažívají miliony lidí na celém světě, kus jsem ho procestovala a živila se vším možným a vždycky !!! je to o lidech. Na druhou stranu si zkus připustit, že ne všechno je v práci špatné, je Ti 50 máš jiné pracovní návyky a je možné, že si časem zvykneš, ale s přesčasy se setkáš téměř všude stejně jako např. se zákazem rádia, dress codem atd. Nevím jak daleko máš do důchodu, tak si dej kávičku čokošku a napiš si na papír + a - současné práce. Však hledej dál, časem se objeví něco lepšího.
.jpg)
ja sice nepracuji v CR,ale zazivam neco podobnyho a manzel tez...
ja uz jen cekam kdy exploduju..mam pocit,ze jsem na konci svych sil
moc ti neporadim,protoze za tech 10 let jsem neprisla na to jak tomuhle zabranit
.jpg)
ne majdo,to opravdu není normální ....chodit do práce se staženým žaludkem není nic příjemného,určitě bych šla za nadřízeným a zeptala se ho na poměry ve firmě a místo soucitu bych se snažila vzbudit respekt s tím,že se budu informovat na ÚP
dej volovi moc, on ti ukáže co umí.
Je to smutné, ale bohužel takto přemýšlí lidé, kteří to znají u sebe.
Když se flákám já, flákají se všichni. Je to i o podvádění, kradení... přeji Ti, abys vydržela do té doby, než si najdeš jiné práci s lidským vedením.
