Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

loupák: 9:13..... jsi má krevní skupina.....co je platný příspěvek pravopisně správně když obsahově je to děs a hrůza.... ještě že ten můj chlap se mnou i s tím pravopisem vydržel taková léta......
jinak doma nemám žádná extra nutkání , nejsem ani cimprlich , domácnost a byt slouží mě a ne já jemu , možná tak před dvaceti lety jsem byla na vše až přehnaně ujetá, ale dnes už dávno nic takovýho neřeším,.....

nic křivýho nám tu naštěstí nevisí, ale kdyby viselo, tak bych se taky neudržela

Ivča+3: a hádej jak mam teď židle, celou dobu co to tady čtu, tak jsem se držela,a bych je nešla srvonat a dokázala jsem to Ale už jdu... a už jsou v pořádku

Petruša: ano, taky mě točí špatně zastrčený židle u stolu a křivě visící či stojící cokoliv....A nevypiju kafe z hrnku, který mi není sympatický :)

Monik: jo, šílím, protože pořád musím něco po baráku hledat, protože můj manžel není schopen dát jedinou věc na své místo
Takže moje úchylky : vychovávat manžela (blbě se o proto odnaučuje)
. Toaleťák musí být na místě. Nemůžu projít kolem sušenky či čokolády, abych jí nesežrala . Špatně pověšené prádlo - přerovnávala bych i lidem na balkonech. Taktéž čeština, chyby mě drtí. Ale na beďary se nevrhám, to jsme se pobavila

a prádlo taky věším určitým způsobem, běda kdyby ho chtěl někdo pověsit jinak. Většinou zezadu nejdřív manželovo, moje, staršího syna, mladšího syna.Pak spodní a ponožky, opět podle "lidí" Občas se mi stane, že mi špatně vyjde šňůra, např vedle manželových mám malé místo, kam se nevejde ani moje, ani st. syna, tak tam teda dám mladšího a pak musím pokračovat s oblečením mladšího, přece nedám jedno jeho a pak třeba zase moje (i to považuju za úspěch, dřív nešlo vedle manželovýho dát oblečení mladšího syna

jj pravopis...taky mě chyby mlátí do očí, ale držim se. A samozřejmě taky někdy nějakou udělám, problém mi dělá s a z, hodně dlouho jsem nebyla schopná napsat slovo příspěvek

a hned první...taky otáčím toaleťák

rovnam židle u stolu. A nesnesu když někdo vstane a "špatně" jí zastrčí nebo nedejbože vůbec

ale ještě jsem nečetla příspěvky, takže při čtení určitě ještě něco dalšího objevím co také dělám

Monik: Nepřejde, jen je to mnohem rafinovanější. Trochu se mění věci, které se přesouvají, malé děti přemisťují věci rodiči nejvíce ceněné a potřebné, ty větší naopak to, čeho si rodiče hned nevšimnou, ale mám pocit, že to spíš nabývá na intenzitě a dost předmětů směřuje do dětského pokoje, kde mizí, nikdo je neviděl, nikdo je nebral. Asi je tam černá díra, která ovšem tak jednou do roka, když děti odjedou na prázdniny, ztracené předměty vyplivuje - nůžky pod postelí, sešívačka v knihovně, manželova nová sada propisek v krabici s časopisy, u dcery pod polštářem neuvěřitelná sbírka, která tam ale ještě nedávno nebyla....pokud člověk nechce přijít o nervy nebo neustále něco hlídat a sekýrovat, holt to musí vzít jako fakt. Buď jsou děti vycepované nebo tvořivé, kompromis se mi nějak se mi nezdařil.

nedokážu pít pivo z plastového kelímku, vlastně ani kafe bych si z automatu nedala. Musím pít ze skla a porcelánu.

Mám taky úchylku na hrubky, vždycky mě práskne do očí, když je někde hrubka. Přiznám se, že některé příspěvky v diskusích nečtu jen z toho důvodu, že se to tam hrubkami jen hemží a mně to dělá zle.
A taky jsem maniak na rovnání věcí. Všechno musí být symetricky srovnané, jinak nemám klid. Pokud v kanceláři pracuji se spisem, tak je samozřejmě rozházený, ale hned potom ho buď uklidím do šanonu, nebo musí lícovat s hranou stolu.

Verera: Ty jo a ja myslela, ze to casem prejde, az deti poporostou.
Myslim to nelogicke presouvani predmetu neznamo kam, coz me privadi k silenstvi

Monik: Manžel naštěstí nic do skříně neukrývá, ale jeho nářadí můžeme přeskakovat v předsíni měsíc, protože to přece zase bude potřebovat, tak s tím nepojede do garáže. Určitou časovou hranici ale má, takže když věci uzrají, zmizí na místo, pokud to tedy není zdraví nebezpečné nebo nezamezuje průchod, nezabývám se tím. On zase na oplátku nemá jízlivé poznámky k mým věcem.

Kdybych snad měla nějaká nutkání ohledně barvy kolíčků, tak je nemůžu obvykle uplatnit, protože poslední dobou věším prádlo tak kolem 2. hodiny ráno a to jsem ráda, že potmě najdu vůbec kolíčky, při svitu měsíce se rozliší tak akorát tmavé a světlé. Ale to je mi fuk.

Dřív mě dokázalo vytočit, když jsem nenašla nějakou věc tam, kde jsem ji očekávala (nemyslím nutně uklizenou, ale pokud jeden den nechám krabici mlíka pod postelí, brýle v koupelně nebo knihu v lednici, očekávám, že tam druhý den bude.

S dětmi už jsem rezignovala, věci se chaoticky a zcela nelogicky přemisťují, ne, že by to někdo uklidil, ale mlíko se zpod postele ocitně v šatníku, brýle na balkoně, kniha pod postelí, nikdo je nevzal , nikdo s nimi nic nedělal a pokud ano, tak ten druhý.