Co s malým vzteklounkem?
Moc prosím zdejší ženy – maminky o radu. Mám dvouletou dcerku a poslední dobou si s ní nevím rady. Dřív bývala poměrně hodná, ale co vyvádí teď, je už neúnosné. Začala se totiž strašně vztekat. Dříve jsem o takových výbuších vzteku jen slýchala a myslela si, že vypravěči přehánějí, aby se udělali zajímavými, ale dnes vidím, že je možné opravdu všechno.
Nikolka se vzteká absolutně kvůli všemu. Doktorka mi řekla, že to je počínající období negativismu a že ho malá bude asi prožívat hodně intenzivně, nicméně mne uklidnila, že to časem samo odezní. Co s Nikolou dělat v jejích záchvatech, mi však poradit nedokázala.
A já jsem zoufalá, utahaná a vyčerpaná. Jakoby mi mou holčičku vyměnil nějaký čert. Sotva se ráno vzbudí, tak to začne. Vzteká se u oblékání, mytí, u jídla. Nedokáže ještě pořádně vyjádřit, co vlastně chce, takže se v bytě neustále rozléhá její vzteklý pláč, případně křik. A že opravdu umí. Mohutně nabere dech a z plna hrdla spustí. Už jsem se přistihla, že mám nutkání jí při tom nabírání dechu zacpat pusu. Strašný.
Jít s ní ven, nebo dokonce k někomu na návštěvu, to je další očistec. Návštěvy jsme tedy už vzdali, protože to pokaždé byla velká ostuda a špatně skrývané rozpaky ze strany hostitelů. Nikola chce všude vlézt, na všechno sahat, všechno si brát, jakýkoli – i velice mírně řečený zákaz – v ní vzbudí šílenou, ječící ďáblici.
Procházka venku je to samé. V kočárku sedět nechce a venku mi utíká, kam se jí zlíbí. Jakékoli omezení nebo nasměrování správné cesty bere jako kruté omezení a řve na celou ulici. Nakupování s ní jsem radši už delší dobu nezkoušela a zkoušet ho zatím ani nebudu.
Jsem nešťastná, připadám si jako matka, která selhala, když nejsem schopná poradit si děckem, kterému byly v červnu teprve dva roky. Co bude asi dělat, až ještě více vyroste? Kolikrát se přistihnu při myšlence, že jsem ji snad radši ani neměla mít, že by mi bez ní bylo líp a nebyla bych tak vystresovaná. Naštěstí mne tyhle pocity hned přejdou. Samozřejmě, že ji miluji a nedala bych ji za nic na světě.
Co by na takového malého vzteklouna mohlo zabrat? Nějaké rozumové vysvětlení ještě není schopná pochopit a hlavně – v tom svém záchvatu stejně nic nevnímá, když ji plácnu, ječí o to víc. Máma mi radila studenou sprchu, ale to zase připadá drastické mně. Už však uvažuji, že to snad vyzkouším, protože jsem doslova na pokraji sil. Každou chvilku, kdy je malá pryč s tatínkem nebo s babičkou, si vyloženě užívám. Problém je, že s ní nikdo dlouho nevydrží a všichni mi ji sotva po hodině vracejí s tím, že jim to už stačilo. I manžel jí má dost a zdá se mi, že v práci tráví víc času, než by nezbytně musel.
Jsem na ni vlastně sama, nikdo mi nepomůže, každý mi akorát řekne, že je to malé dítě a že to musím vydržet. Ale copak to jde?
11.9.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 89 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Co s malým vzteklounkem?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
to měla ségra s klukem a skončila s ním u psychložky, hlavně aby se vyloučilo něco většího
Nevšímat, ignorovat, neustupovat a hlavně dodržet vždy. Jednou ustoupíš a vezeš se.
Hlasuju taky pro sprchu. Moje kamarádka to na potomky úspěšně používala, a stačilo možná tak třikrát, a pochopili. Mí synci to tenkrát jenom viděli, že teta se s tím nemaže, a došlo jim, že by dopadli stejně, takže jsem to ani osobně použít nemusela. 
Ohledně kraválu na veřejnosti - je třeba si uvědomit, že například v obchodě ty pokladní a prodavačky jsou celý den, a když jim tam přijde takových matek se vzteklouny víc, nechají je tam řvát, ignorují a odejdou, to musí být fakt radost. Totéž průvodčí ve zde zmíněném vlaku, taky nejede jen jednu cestu, a potkat za směnu víc takových cestujících, musí být zralý na léčení. Velkou scénu v obchodě jsem tedy zažila jen jednou, a to mělo příčinu především v tom, že rodiče řvoucího dítka byli oba neslyšící, čili sice vnímali, že robě dělá bugr, ale když nevědí, jak moc šílený bengál to je, tak je nic nenutí to řešit.
Jíťo Jíťo.....
Nejlepší bude, když ju znova popadne amok, přestat si ju všímat....dělat, že tam nejní....kde nejní diváka, nejní ani herce
bohužel to také zažívám, ovšem né až tak brutálně, lae taky...kope kolem sebe nohama rukama, když ju to popadne.....v tu chvíli dělám, že tam nejní...trvá to cca 20 minut, pak je klid...pak se jí zeptám, zda už je to dobré, napapáme se nebo se napije-je vysílená tím.....a jde si hrát....
Už kolikrát jsem měla chuť s sebou fláknout o zem a předvést to samé co ona.....zatím ještě ne, ale blíží se to, abych to provedla...
Studená sprcha-taky jsem praktikovlaa na nejstarší-odpověď : Bude ještě voda???
no, zabít ju málo v tu chvílu....
Přeji pevné nerevy, opravdu to samo zmizí, ale do té doby mít nervy ze železa
Já osobně jsem sebou třískla na zem začala kopak rukama nohama a sprcha na mě pomohla, teda kýbel s vodou, který mamka zrovna pumpovala. Zopakovala jsem to prý ještě dvakrát a pokaždé na mě vylila kýbl se studenou vodou a prý byl pokoj.
Nejlepsi jsou reci o tom, jak pred x lety to bylo vsechno jinak. Zamysleme se ale nad mentalitou tehdejsich lidi. Hlavne nevybocovat z rady, co si pomysli lidi, neutrhnout si ostudu, nerikat, co si opravdu myslim, neupozornovat na sebe...podle toho vypadala i tehdejsi vychova, vsechno zdanlive negativni v diteti okamzite potlacit. Nemam pocit, ze by dnesni napr. tricatnici, byli skveli, tolerantni, uspesni, zdrave sebevedomi lide, kteri vedi, co chteji, diky tehdejsi vychove...Pokud se mi bude dite vztekat a jedina fungujici metoda bude nevsimat si, tak si ho proste nebudu vsimat, i kdyby se ostatni na hlavu staveli. Stejne se nikomu nezavdecite...kdyz si ho nebudete vsimat, tak vas nekdo narkne, ze jste neohleduplni k okoli, kdyz mu jednu flaknete, tak se na vas par jedincu bude divat jako na vraha, kdyz ho polejete studenou vodou, taktez, kdyz na nej zarvete, tak jako na hysterku...Zkratka, clovek by se mel ridit citem a tim, co plati na jeho dite...rozhodne nejednat podle toho, co by bylo nejprijatelnejsi pro okoli at si kazdy mysli,co chce. Prece nevrazim diteti facku jen proto, aby nejaka osoba typu Stanik byla spokojena, to fakt ne. Udelat to, co uznam za vhodne ja sama. Samozrejme mluvim o kratsich scenkach, ne o hodinovem revu, urcita ohleduplnost k okoli je samozrejme nutna.
.jpg)
Kassy: no je to těžký cyklostezek je u nás málo a když jí neudělají z jemné šotoliny tak je okamžitě obsazena bruslaři.
Ad jednosměrky ve světě je kolo v jednosměrce běžné a podle mě je to bezpečné a logické řešení protože oba se vidíme....
Zajímavý je také fakt, že podle zákona má pravdu značka umístěná nejvýše na sloupku a leckde jsou cyklistické trasy právě značené takhle navrchu ....
Mimochodem když jsem policistovi v praze vysvětlil " že jsem na kole do ulice nevjel ale přinesl ho tam na rameni ( což je pravda protože jsem tam přišel po schodech z parku) a že u parku žádná značka neinformuje o tom, že se jedná o jednosměrku tak byl argumentačně v jeteli...
Podle doslovného znení zákona dokonce do zákazu VJEZDU můžeš vejít a dál klidně jet ...
Jitko, taky jsem měla doma naprosto stejného vzteklouna...zabralo jediné...naprostý nevšímák... jakmile začne ječet, odcházím, překračuju ječící dítě, nezajímám se...chvíli to trvalo, ale pochopil, že vztekáním ničeho nedosáhne, že to nemá smysl a snaží se vyjádřit to ,co chce, jinak...
Dělala jsem to i v obchodě, začal ječet, nechala jsem vozík vozíkem, chytla ho za ruku, beze slova odvedla z obchodu ať se vzteká na ulici...nejlepší je nereagovat, překonat se, i když kolikrát bych nejradši bouchla jak sopka...
Jakmile se vzpamatuje z amoku, tak jsem si k malýmu klekla a snažila se z něj dostat, cože to vlastně chtěl...tresty k ničemu nevedou, jen se dítě zatvrdí...
Ota: Jo, za tohle bych ty inteligenty vždycky střílela. 
Třeba vedení cyklotrasy jednosměrkou v protisměru je taky poměrně běžný jev. 
Mimochodem, možná by v debatě pomohlo používat přesnější pojmy. "Cyklostezka" je logicky to, co je označené dopravní značkou "stezka pro cyklisty" (případně pro chodce a cyklisty) a debatovat o tom, jestli tam cyklista smí, je nesmysl z principu, on tam tam podle vyhlášky dokonce musí, když tam ta stezka je. To, o čem mluvíš, jsou spíš "cyklotrasy" a ty žluté značky patří mezi značky informativní směrové, tudíž rozhodně nejsou nadřazené zákazu vjezdu a jiným příkazovým a zákazovým. Docela by mě zajímalo, kdo je vymýšlí a instaluje tam ty cedulky, protože na ostatní dopravní značení se přitom skutečně zhusta nehledí.
moc se mi na debate libi, ze vlastne za to muze ta dnesni vychova a my jsme jako deti byli vylozene vzorni 
ja mam vzteklouny doma dva, jeden mi z toho uz vyrostl a jeden do toho dorusta (ach jo ) a kdyby to slo nejak resit fyzickym trestem, byla bych ta posledni, ktera by byla proti....ALE po zkusenosti s prvni dcerou vim, ze kdyz byla v afektu, tak nejaky zasah, jakykoliv, od slovniho po fyzicky nemel absolutne zadny ucinek 
v tu chvili proste nevnimala, nemelo cenu se s ni bavit ani domlouvat, byla proste mimo mela na konci kvetna dva roky a to leto potom, to byl ocistec....trvalo to par mesicu, ale zestarla jsem za tu dobu o dost let 
zodpovedne muzu rict, ze jsem zkousela VSECHNO...od vedeckych metod po babske reci....pomohl jedine vyvoj, proste z toho vyrostla a dneska je to normalni poslusne dite, se kterym neni vetsi problem.....jedine co TROCHU zabiralo bylo vyjadreni meho souhlasu tj. vyjadreni toho, ze chapu, o co ji jde....kdyz jecela "nechci ze hriste", tak ja nezacala jecet, pujdes okamzite, ale sedla jsem si k ni a rikala ji, ano, jak vim, ze nechces ze hriste, chapu to, chces si porad a porad hrat a jsi nastvana, ze musime jit...ona zacla poslouchat, vnimat a byla jakoby spokojenejsi, ze ja vim vo co go...i kdyz jsem na konci te litanie rekla oblibene...ALE uz je hodne hodin a tatinek na nas ceka a blablabla....vzala to proste dycky lip nez prosty prikaz jdouci proti jejim pranim.....ale jak rikam, treba to fungovalo jen u nasi dcery a na nikoho jineho to platit nebude 
sonije: přesně kreativnost ... i když někdy by člověk nevěřil co dítě dokáže vymyslet a realizovat.
Náš prostřední třeba celý týden prudil kdy už pojedeme na kole? Pak jsme vyjeli a jemu byla každá cesta daleko, špatně, moc do kopce, moc z kopce, moc rovina, moc mokrá, málo loužovatá, chci do terénu, nechci jezdit po dírách atd ....
Pak jsme mu dali FUNKCI
, čili z něj jednou udělali PRŮZKUMNÍKA, podruhý NAVIGÁTORA a on statečně šlape vepředu a hlásí kde je dobrá cesta pro mámu a pozor díra pozor strom a koukejte támhle tam je posed atd ....
Jo a venku mi zabírají třeba bubáci. Nechceš jít? Já támhle ale viděla bubáka, tak já jdu sama a počkej, až si pro tebe přijde. Nebo. Najdi nějaký hezký kamínek, odneseme ho domů, zabalíme a dáme tátovi. Když ví, kam jdeme, nechám ho, aby mě vedl, kudy chce jít, i když si zajdeme. No a pak má taky dny pro sebe, kdy zkrátka vyjdeme před dům a já mu řeknu Vlevo nebo vpravo? Syn je pak nadšený, rozhodne si sám kam chce a je klid.. Venku je i spousta jiných možností. Trháme třeba jeřabiny nebo jiné kuličky, hodím jich pár a syn je běží rozšlapat směrem, který chci já.. Teď se chystáme na kaštany. Batolátka v tomto věku jsou někdy na zabití, ale když zapojíte fantazii, můžete si je užít a překlenout tohle období relativně v pohodě. A ještě jedna důležitá věc, když budete nervní, ještě to zhoršíte..Děti to vycítí.
Jako malá jsem taky při hysteráku byla párkrát šoupnuta pod studenou sprchu a pak byl klid.
jinak k debatě Ota x Stanik: mně osobně vadí jakákoli neohleduplnost, vadí mi cyklisti, kteří v lese těsně za sídlištěm, kam chodí mámy na procházku s dětma a pejskaři se psama, jezdí jako šílenci, vadí mi lidi, co svoje nevychovaný psy nechají skákat na cizí lidi (zrovna nedávno se ke mě lísal berňák, jako miloučkej byl, ale náš skřet z něj měl duševní trauma a já oslintanou přední stranu trika a paní z dálky 10-ti metrů volala, že je hodnej a nic nám neudělá), vadí mi lidi, co děti nechají obtěžovat cizí lidi (nejlépe šmatlat po nich špinavýma rukama), vadí mi chlapi, co předstírají slepotu nebo důležité zahloubání nad nesmrtelností chrousta, jen aby ženský nemuseli pomáhat s kočárem do MHD...... No jo, asi jsem osoba netolerantní
A abych se taky vyjádřila k tématu - já prý jsem taky byla pěkný vzteklou, mami obzvlášť ráda vzpomíná na historku, jak jsem sebou praštila do bláta v bílém kabátku. A to si mami nešla pro výprask daleko, rákoska u nás patřila k běžnému vybavení domácnosti. Ale strčit pod vodu se mě prý bála, někdo jí řekl, že bych mohla přestat z toho leknutí mluvit
Zato já jsem na svých dětech aplikovala sprchu docela úspěšně - fakt to zabírá a stačí párkrát
Ota: No, je to tady sice mimo téma, ale musím napsat, že mi někde připadají naprosto nedomyšlené takové ty pruhy pro ciklisty, namalované na chodníku. Sice se je snažím respektovat, ale když pruh pro cyklisty zabírá 2/3 chodníku a na té zbylé třetině se proti sobě pomalu ani dva lidi nevyminou, je těžké to dodržovat. Přijde mi to, že to někdo vymyslel jenom tak "aby se vlk nažral a koza zůstala celá"
