Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Santé: jo, mám dva malé hrnečky na vajíčka - jsem zvyklá každé vajíčko rozklepnout samotné, kdyby bylo náhodou špatné...

A nedokážu se napít čaje ze skleničky a zase vody nebo šťávy z hrnku. Když jsem třeba na návštěvě, tak je to v pohodě, ale doma vodu do skleničky, čaj do jednoho hrnku, kávu do druhého - ale to je i záležitost citová, hrníček na kafe mi jako dárek přivezla dcerka z prvního letního tábora.

Ještě jsem si vzpomněla - jak přijdu domů, sundám snubní prsten, i když jdu jen do obchodu, zase si ho nandám. A i když jsem z domu třeba jen dvě hodiny, po návratu nedřív obejdu a prohlédnu zahradu.Takže některý den jsem na ní i třeba pětkrát

loupák - 20.8.2013 9:13 tady to tak neberu, taky tu píšu občas jako Tatar, ale jinde bych

S tím toaleťákem- jednou nás někde bylo na týden asi 10 a většina zřejmě měla ten problém s nějak natočeným, ovšem každý to chtěl jinak, takže jsme pořád přehazovali toaleťák sem a tam.

Santé: jo tak s tou konvicí to mám taky. Vypínám hned jak začne vařit voda. Strašně tím lezu na nervy těm, co čekají až se konvice vypne sama

teď koukám na vod.kohoutek ve fare jak kape....tak kdybych měla nohy v sádře tak ho musím utáhnout kdekoli

Nemám ráda, když voda v konvici dlouho vaří. zalévám čaj hned v začátku varu. Mám taky určité hrnky, které mám na rozmíchání mouky třeba do polívky. Mám své lžičky ke kávě a čaji, na ty mi nesmí nikdo šahat (myšleno vzít si je třeba k jogurtu)

Nesnáším,aby se někde válely nože....musím jít a hned je umýt a uklidit,jinak nemám klid.Taky mám po ruce propisky a opravuji chyby v knihách a novinách,nesnesu pohled na chyby,nejraději bych nabídla služby,že jim to budu opravovat za peníze,ale zdá se mi,že se dnes právě na tom šetří a pak to vypadá! Ještě nesnáším pohled,jak někdo leze blízko zábradlí,nahýbá se nad hlubinu,úplně trpím za něj,aby náhodou nespadl! Já se výšek nebojím,ale mám z nich respekt a nechápu různé hazardéry,co pak skončí v rakvi nebo na vozíku...Neskočila bych třeba ten jumping na gumě a pod.Ale klidně jsem skočila z vysoké skály do moře,abych se předvedla,když jsem viděla,že tam skáčou samí kluci a muži a ženy jen čučely...Ovšem po nohou,to je jasný,skočit šipku by mne zabilo.

jo a co se týče toho toaleťáku, tak mě vadí když je na držáku jakkoliv, nejlepší je, když ho můžu odmotávat s použitím obou rukou. Když je na držáku, nejde tak pěkně odmotat a poskládat.

Tak nevim, nic mě nenapadá. Jsem jen hroznej odkladač, nad vším mávnu rukou,,to je dobrý - to počká - to bude držet - to se nějak udělá dodělá předělá...atd atd.
Jedině co mě napadlo, že v ručních pracech jsem hroznej punťa. Jak to nelícuje na mikrometr, jsem schopna výrobek zničit a taky je ničím.
No a na všechno ostatní mám diagnozu

Kozoroh18: Já rostu, když si děti svléknou oblečení, v kouli ho hodí na židli a pak si na to sednou, je jim to fuk. Ale to se snad nedá považovat za úchylku

Bellana: Jo tak tohle mám podobné. Ne že bych dokončovala cizí věty, ale než se někdo vymáčkne, domyslím si, co chtěl říct a už na to reaguju, takže kolikrát dokončím odpověď dřív než on otázku, z čehož je protějšek poněkud zmatený.

Dále mám neodbytné nutkání informovat kohokoli, kdo nad něčím nahlas uvažuje a neví, což je taky dost hnusné, do cizích hovorů se neskáče. Zejména mě rozčiluje, když se dohadují lidi v autobuse (to se nedá nevyslechnout) o něčem, co je evidentní nebo podle mě všeobecně známé, říkám si, že by jim moje informace pomohla, ale držím se co to jde.

A pak ještě nesnesu takový ten úklid " aby to nebylo vidět". Vcelku mi nevadí viditelný binec, který nemám čas uklidit, ale pokud někdo zastrká věci do šuplíků , jen aby se to neválelo venku a nedá to na místo, nevydržím a vyhážu to zase ven. Představa skříní nacpaných halabala věcmi, které tam nepatří je pro mě nesnesitelná.

A nesnáším, když mi někdo rovná věci do komínků, to je zase úchylka mé maminky- co je v komínku je uklizené. Takže mi maminka rovnala věci na stole do komínků a já to zase vztekle rozhazovala do tématické plochy.

Hrníčky v lince musí být oušky na jednu stranu. Ručníky v prádelníku a utěrky ve skříňce poskládané a uložené přehnutou stranou ven. Kapesníky podle barvy, od nejsvětlejší po nejtmavší. V každém pokoji jen jedna barva květináčů. Je toho hodně...

tak já a pravopis
děvčata, já vás lituji jak tu trpíte.

moje kolegyně přišla jednou do práce a vyprávěla jak je rozčílená, že snad rodinu nenaučí, aby v šatně pověsili oblečení na rámínku zapínáním jedním směrem. Já byla ráda, že u holek neleží na zemi.

Mám jedno z nejhnusnějších nutkání, vlastně odporný zlozvyk - dokončuji cizí věty a často jsem sarkastická. Ale už jsem na sobě zapracovala a dělám to jen výjimečně, když se můj protějšek nedokáže vyžvejknout. Brala bych spíš to utírání kapiček.

Monik: naštěstí jenom na mojí ... na cizí brady moc často nešahám