Neodbytná nutkání. Jaká ovládají vás?
.jpg)
Někdy mám neodbytné nutkání. Není to nic světoborného. Nebo svět zachraňujícího. Ale nemůžu s tím nic dělat. Jenom udělat to, co se má.
Možná to znáte sami. Sedíte u stolu a najednou si všimnete věci, která je špatně. Nebo možná ne špatně, ale ne tak akorát. Už vás to nenechá v klidu. Neustále se na to musíte soustředit a i když se snažíte zabavit něčím jiným, stále se k tomu vracíte. Až to prostě nevydržíte, a uděláte to. Otočíte hrníček ouškem na západ. Srovnáte příbory do jedné roviny. Uhladíte shrnutý ubrus. Smetete drobek ze stolu nebo třeba někomu vedle vás upravíte límeček. Teprve pak si oddychnete a všechno zas běží tak, jak má.
Snad každý, koho znám, nějakou takovou obsesní potřebu má. Kolegyně nesnese pootevřené dveře. Musí je buď otevřít dokořán nebo naopak definitivně zavřít. Jiná kolegyně neustále všem upravuje uzel na kravatě. Respektive ho centruje na desetiny milimetru a nesnese pohled na jeho vychýlení. Šéf má pro změnu na stole pořádek podle známé Zajícovy varianty Bronštejnovy metody systematického uspořádání předmětů na pracovní ploše stolu. A každý, kdo by položil do sektoru B2 například sešívačku, stal by se synem či dcerou smrti. Zvláštní nutkání má jedna z mých kamarádek, která v písemném projevu nesnese pohled na neuzavřená písmena. Jakmile má před sebou vzkaz, pohlednici nebo jiný rukou psaný text, kde najde nedotažené O, D či bříško třeba u R, bez ohledu na obsah nebo naléhavost textu vezme tužku a všechna nedokonalá písmena pěkně dotáhne do konce a uzavře všechny tahy, které být uzavřené mají. Teprve poté se dočká úlevy a může se zabývat tím, co dotyčný napsal.
Moje nutkání je maličko jiné povahy. Nevadí mi křivě pověšené obrazy a nemám potřebu čichat ke štůskům v obchodě s látkami. Už od malička ale nemůžu vystát pupínky a každý, který mi vyraší na obličeji, musím, prostě musím rozškrábat. Nic nebyly platné všechny zákazy a příkazy rodičů ani strašení různými infekcemi nebo jizvami. Pokoušela jsem se to vydržet snad tisíckrát, ale nakonec to bylo silnější než já. Daleko horší muka ale prožívám, vidím-li něco podobného na někom druhém. Zrovna nedávno naproti mě seděl v metru mladík, kterému nad levým koutkem rašilo obrovské akné. Měla jsem nesmírnou potřebu se na něj vrhnout a tu věc mu z obličeje prostě zlikvidovat. Nemohla jsem. A tak jsem celých pět stanic hypnotizovala jeho ret, seděla si na rukou a chtělo se mi řvát zoufalstvím.
Mladík to naštěstí přežil bez újmy a já také. Ale doufám, že dlouho nikoho takového nepotkám, nebo mě zatknou za přepadení. Máte také své nutkání? Podělte se s námi!
20.8.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 83 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Neodbytná nutkání. Jaká ovládají vás?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Hm, tak jsem si po sobě příspěvek nepřečetla a kolik je v něm překlepů 
Ještě mě napadla jedna moje úchylka - skládám deky a ručníky - na pohovce máme jen takovou lehoučkou, spíš přehoz, děti mají v pokojíku asi tři na hraní. jak jdu kolem, hned složím. A na ručníky jsem si vymyslela systém, který je prostě nej a nikdo je neumí tak poskládat jako já 
Moc si nebüvědomuji, ale když chci pověsit prádlo, tak vždycky vybírám kolíčky jedné barvy. teprve když všechny vyberu, tak začínám s druhou a úplně je nejhůř, když už kolíčky dochází a já mám pověsit na jeden kus oblečení dva různobarevné. S prádlem jsem si vyhrála, dokud jsme bydleli v paneláku s velkou sušárnou, kam skoro nikdo nechodil. Pěkně nejdřív cíchy, pak utěrky, pak trička, kalhoty, košile.. a ještě roztříděné pro dospělé a děti, zakončeno třeba runíky, aby sousedi neokukovali naše prádlo... Teď mám jen malý skládací sušák, tak na něj musím věci nějak poskládat, ale na jednu stranu výdycky pověsím ponožky, na druhou spodní prádloa doprostřed větší kusy.
.gif)
HelenaPa: 
to je dobře...
loupák: klid, v diskuzích beru hlavně obsah.
Jagea: Haninka: HelenaPa: 
doporučuju vám,mě nečíst,jsem s pravopisem na 4-
Haninka: A ještě je super manikůra a slevněné zboží
Hlásím se k těm, které nesnáší pravopisné chyby Kdysi jsem pracovala jako korektorka v tiskárně, tak mi to asi zůstalo. Naposledy mě dostali v bufetu na Berounce, kde nabízeli rozspustnou kávu 
V práci mi obchodní zástupci píší, že něco ztáhli, byli v knichkupectví, ulice Jana Žišky, něco bylo přez ulici - vždyť už to přece blbě vypadá!!! jak si můžou nevšimnout! 
Také nesnáším pravopisné chyby. Zvláště mě x mně, když je nesprávně. Kontroluji podvědomě i při čtení knih.
Ale u mě to není profesionální deformace.
Cisjarka: no dyť
orinka: Ty by ses mi taky hodila Pokud by ti misto kocek nevadil pes
HelenaPa
http://blog.cincura.net/232075-pravopis-permanentka-vs-pernamentka/
nesnáším binec, neumyté nádobí, neutřenou plochu linky....moje nutkavé pocity souvisí s domácností. Drobky sbírám, nádobí odmývám, kočky vyčesávám, akne mi už naštěstí nehrozí
monja: A to jenom na tvoji brade nebo na jakykoli brade? 
Jo ale vzpomnela jsme si na jedno nutkani.
My mame v byte hrozny bordel kam se clovek podiva, ale proste potrebuju mit poradek ve skrinich. A to uplne ve vsech, vcetne manzelove. Jako treba veci do kominku a jeste roztridene na domaci, pracovni, sportovni apod.
Takze jsem ho tak postupne zpracovala, ze mi teda vcera bylo dovoleno do jeho skrine. No nakonec jsem byla na nervy ja i on a dohodli jsme se, ze budouci satna musi byt rozdelena napul a oddelena zamykacima dverma
loupák: Ty blaho. Tak tohle nutkani ma asi i tchyne. Me jednou otrhala kytky a ja byla kvuli tomu na ni nastvana Ona totiz utrhla dlouhy list, ktery mel suchou spicku jen do pulky, takze vypadal jako okousanej. Ja totiz listy striham bud cely a nebo jim ty suchy spicky necham, ale hlavne to delam nuzkama aby tobylo rovny
A taky nam prestylala postele a jiny veci. Takze ma tech nutkani asi docela dost a u nas nejspis pekne trpi, neb ji bylo dano najevo, ze to neni zadouci 
