Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Studená sprcha funguje taky jen na některé děti na naše bohužel ne. Já kluka musela plácnout přes pusu, protože "hysterák" končíval tím že zmodral , přestal dýchat a padal k zemi. Koukali na mně jak na matku tyranku co malé dítě pláca přes pusu, ale nechat ho udusit nebo něco podobného to fakt radši facku. A teď zas naše malá - venku je to samé tak jsem pořídila vodítko, takové ty kšíry s vodítkem, ale taky občas lidi koukaj, že jí mám jak psa. Ale ona by někam vlítla a za ruku má taky hysterák tak jí prostě připoutám.

kareta: U nás pouhá ignorance nefungovala.... Kluk byl schopen ječet třeba hodinu a několikrát během toho modrat... Sprchu mi doporučila dětská lékařka a ačkoliv je to mírně drastické, pomohlo to. Stačilo párkrát.

Mně to ta potvora mrňavá - synoveček - provedla včera. Ve vaně. Chtěl se ráchat a řval a řval, že on z tý vany nepůjde a nepůjde. Příště na něj tu studenou vodu cáknu, to bude koukat!
No, popravdě, jako hlídací teta a nikoliv matka nevím, co si můžu dovolit. A ten mrťafa toho zneužívá. Naštěstí po pár hodinách jdu domů s úlevným povzdechem "Herodes, to byl král!"

Alice.: taky tak- klid- přejde to...
sprchu nedoporučuju, ignorace funguje lépe.

Neboj ono jí to prejde, ale chce to cas, momentálne zkousí kam jsi ochotna az zajít. Znám znám, s mladsí jsem si uzila peklo a k tomu jsem mela o dva roky starsí hyperaktivní nespavce.... já tomu ríkala úderná dvojka nebo zivelná pohroma .
A radím nepolevuj, ale sama si rozhodni co je dulezitý. Tím myslím je sumafuk jestli si holka navlece tepláky nebo letní saty (pro jistotu vraz do kocárku oblecení dle pocasí, az slecna na procházce zjistí ze mrzne nebo se naopak potí tak jí s klidem nabídni to co más s sebou (to stejné co si ráno oblíknout nechtela). Naopak pokud jde o dulezité veci tak neustup (napríklad u silnice ji ke kocáru klidne privaz nebo drz hodne pevne at se dcera zblázní jak chce). Mojí dceru nejvíc nastvalo, kdyz jsem ty její revy ignorovala a dál jsem si delala svoje. Sama velice rychle zjistila, ze kdyz ke me prijde a poprosí o lízatko tak ho dostane (klidne i pred jídlem, to momentálne není pointa a nemuzes zvládnout vsechny výchovné aspekty najednou), kdyz ale prijde ze chce lízátko ted hned a zacala jecet, tak jsem jí ignorovala, klidne jsem i odesla z kuchyne a ona tam lezela na zemi vsechny ctyri vzhuru a jecela. A za chvíli za mnou sama prisla. Pokud jecela tak, ze zacala modrat chrstla jsem jí studenou vodu do obliceje - lekla se a zacala dýchat. A pokud to opravdu prehnala sla pod sprchu - neslíkat, proste vrazit do vany tak jak je a pustit vodu. Nelidské - mozná. Ale úcel svetí prostredky a ty budes potrebovat nervy na její pubertu, ted to ber jako trénink. U nás to doslo tak daleko, ze jsem na procházky nosila láhev s vodou a polila jí i venku. Na návsteve zacala jecet pouze jednou a to jsem jí s klidem oznámila, ze tady mají taky sprchu a byl klid. A hlavne vzdycky s klidem, jakmile se rozcílís nebo na ní taky zajecís tak pamatuj ona zvítezila. Tenhle rev je pouze její hra na co nejvíc pozornosti z tvé strany, na zjistení tvých (a jiných dospeláku) hranic, kam az jste ochotni zajít. Jakmile vypenís tak dosáhla svého. Negativní pozornost je taky pozornost. Takze dej si co te uklidní (cokoláda, sklenicka, cigárko) a s klidem a prehledem tu rvoucí hromádku prekroc a odejdi z místnosti, pres rameno prohod az te to prejde cekám na tebe budeme delat spolu to a to (ze zacátku doporucuji neco velice akraktivního o cem 100% vís ze na to se chytne) a jdi vedle. Mej naspicovaný usi a obcas vedle nahlídni jestli vzteky nemodrá (já to delala zrcátkem) pokud ano tak nech jí tak jak je jenom jí lehce pocákej oblicej studenou vodou a jak se nadechne tak zopakuj, ze na ní vedle cekás a opet odejdi. Je to o nervy, ale neboj prestane to. Drzím palce

Ještě doplním:
Sprcha se studenou vodou v případě ječáku a vztekání!! Ne v případě, že dítě pláče z nějakého důvodu.

Chce to pevné nervy rodičů od mala.... s naší vnučkou se také nedalo jít nakupovat, vyváděla když viděla hračky, či nějaké pamlsky a pokud jí to rodiče nechtěli koupit, tak začala vřeštět, cupat a někdy sebou flákla i na zem, za huronského řevu. Tak jsme vymysleli plán.... šli jsme všichni společně do supermarkertu, nevěsta se synem obsadili východy ź obchodu aby v případném zmatku nevyběhla ven a my šli nakupovat. Kolem domácích potřeb a elektry to šlo byla v klidu, ale jen jsme míjeli odd. hraček nastal rachot, vnučce jsem řekla, že dnes žádné hračky kupovat nebudem, jen jídlo, ale ona si chtěla prosadit svou a začala vyvádět, tak jsme jí nechali a šli dál po svých nákupech, vědomi si toho, že vchody jsou hlídané. Asi za 5 minut se ozvala výzva, že na informacích je ztracená holčička.....tak jsme pro ní došli, vnučka byla pochopitelně vyděšená, když se ztratila v tom davu, byla ráda že nás vidí. Venku jsme jí pak řekli, že toto se jí vždy stane, když bude vyvádět, za pár dní jsme s už s nevěstou opakovaly nákup a prošla kolem regálu s hračkami bez vyvádění.....

Lujza: Kadla: sprcha je osvědčená metoda a plně s ní souhlasím. Neteř byla taky řvoun a vztekloun - leč ségra nebyla moderní matka řídící se radami z knih a s neteřinkou si poradit dovedla.
Takže studená sprcha opravdu fungovala spolehlivě. A když nebyla po ruce sprcha, spravilo to pár po papuli.
Ono se krásně radí rozumně vysvětluj, buď tolerantní, musíš to zvládnout, ono to přejde......
Neteř už nikdo nechtěl hlídat - když začala ječet, měli přítomní chuť jí přerazit. Včetně nejhodnější prababičky která svoji pravnučku zbožňovala.

Takže Jitko, nevěřím tomu, že domluvama něčeho dosáhneš.

Jitko, ačkoliv nemám nic proti radám ostatních žen a matek, tak bych se spíš přikláněla k tomu si půjčit nějakou knížku o výchově a přečíst si něco kompletnějšího než jenom rady tady.
Já jsem taky jednou došla do situace, kdy jsem po narození mladšího dítěte přestala zvládat to starší a ocitla se v koutě odkud nebylo útěku. To co popisuješ moc dobře znám - na pokraji sil, modlíce se aby si to dítě někdo aspoň na hodinku vzal někam pryč...A pak jsem jednou v knihovně zabrousila do sekce "rodičovství" a našla tam zajímavě znějící knihy, pár si jich půjčila...některé mi nevyhovovaly, jiné ano...každopádně jsem tam našla spoustu empatie, rad, povzbuzení. Pomohlo nám to všem doma.

Tak tohle mám taky za sebou, ale ne v takové míře. Lehání v obchodě až zmodral a ječení do abdolutního vysílení. Radila jsem se s doktorkou a ta mi poradila to co tvá maminka. Pokud je to někde, kde nemáš k dispozici sprchu, stačí hrneček studené vody a byl i pod sprchou, tak jak byl oblečený. Při dalším vzteku stačilo jen namířit do koupelny a byl klid. Nevím jestli v dnešní době je tato metoda přípustná,( toto bylo před 25 lety) když se nesmí dítě ani plácnout. Podle mě musí dítě vědět kde má hranice, pkud je mu vše dovoleno je samo nešťastné, protože v podstatě neví co se smí a nesmí, co je správné a co ne. To není z mojí hlavy, ale z hlavy odborníka.

Lujza - Souhlas. Studená sprcha byla úspěšně vyzkoušena a funguje. Ani to nebylo třeba udělat mockrát. Když to nejde jinak...

jeden recept bych měla, ten mi poradila moje babička, když se mé děti, když byly malé vztekaly, prostě je vzít a dát do vany a osprchovat je studenou sprchou./buď celé i s oblečením nebo jen hlavu nad vanou, to někdy stačilo/ Samozřejme, jde to jen doma, ale pokud jste někde poblíž domova na vycházce, tak se to dá taky použít - u nás to fungovalo. Jak se začly vztekat, šup do vany i v oblečení a studená sprcha a tak dlouho, dokud nepřestali. To se opakovalo několikrát a pak když se vztekali, tak jsem je vzala a než jsme došli ke koupelně byl klid a pak už jen stačilo říct pozor na sprchu a byl klid. Nevím, jestli vám to pomůže, ale u nás to bylo vyzkoušené. Samozřejmě, že mi jich bylo líto, ale když není jiná možnost, tak co se dá dělat. Přeji hodně trpělivosti a nebojte se to vyzkoušet

no plácání nepomůže - jak chceš dítě naučit, že nemá jednat v afektu, když sama situaci řešíš zcela nelogicky (co má společnýho to, že dítě chce zmrzlinu s tím, že dostane na prdel?)?
Jak psala Andrea - pokud se vzteká a ječí, tak jí ignorovat - dát jí najevo, že ječením nic nevyřeší a nespraví a že takhle se nekomunikuje.
Některým bitvám se dá zabránit - místo "oblíkej se, půjdeme ven" to říct naopak "pojď, půjdeme na hřiště, oblíkni se" - jestliže dítě slyší první "oblíkni se", tak si najust postaví hlavu. Můžeš zkusit i dát na vybranou - ovšem musí to být z TVÝCH možností - tj. nevybírá si jestli půjde ve svetru nebo v letních šatičkách, když je venku deset stupňů, ale může si vybrat jestli ten svetr bude červenej nebo modrej. Jestli bude mít na svačinu jahodový nebo meruňkový jogurt, jestli se půjde na hřiště s modrou klouzačkou nebo do parku s prolejzačkou.
Když jí něčím pohrozíš "ještě jednou bacíš Pepíčka a jdeme domů", tak to musíš dodržet i kdybyste právě na návštěvu dorazili (nepoužívej hrozby, které nejsi schopná nebo ochotná plnit - třeba "odnese tě čert" nebo "dám tě do polepšovny").
A nikdy, nikdy nesmíš řevu podlehnout. Jak dítě zjistí, že je schopné si něco "vyřvat" bude tuto metodu (protože úspěšnou) používat dále...

v USA se tomu rika terible two. Nas Erik je take vztekloun, ma to v povaze a mam pocit, ze s vekem se to horsi, ted mu jsou 4 a nekdy bych ho opravdu pretrhla, v psledni dobe mi pekne pije krev. Ale zase musim rict. ze ve dvou letech jsem u nej neznala to co popisujes u dcery, spis si to vybira ted. Co ti ale muzu poradit aspon v situacich co se odehravaji doma je soupnout ji v jejim zachvatu do pokoje, samozdrejme se ujisti, ze si tam nemuze ublizit a nech ji tam vyvztekat, pak si k ni sedni a rekni ji, ze takle se chovat nemuze, ze to nebudes tolerovat. Horsi je to samozdrejme na verejnosti, lidi koukaji, cloveku je trapne, je rozcileny, ja jsem ho vzdycky capla a sli jsme domu, kdyz jsme byli v obchode tak ven, pockala jsem az se uklidni a pokracovalo se dal.