Mám nadváhu. Jsem proto prašivá?
.jpg)
Brzy mi bude čtyřicet, jsem vdaná, mám tři děti. Za posledních asi pět let jsem docela dost přibrala na váze. Ani před tím jsem nebyla zrovna drobeček, ale bylo to ještě v normě. Na 175 cm jsem vážila 80 kilo. Teď mám bohužel o čtyřicet víc, vážím 120.
Ani nevím, jak se to stalo. Šlo to plíživě a najednou je ze mě takový mastodont. Kolikrát jsem se snažila zhubnout, ale nikdy jsem žádnou dietu nedodržela, po pár dnech nebo týdnech jsem se opět vrátila k svému obvyklému stravování, které zrovna zdravé není, to vím moc dobře. Jím dost sladkého, mám ráda řízky a českou klasiku, i když to není tak, že bych se živila jenom takovouhle stravou. Jím i dost ovoce a zeleniny apod.
S mou váhou je spojena řada problémů. Nejenom, že už na sobě cítím určitá zdravotní rizika, bolí mne kolena a rychle se zadýchávám, taky se dost potím, ale velký problém je i estetická stránka. Moje obezita vadí mně i mému muži, který vůči mně dost ochladl a náš sexuální život je prakticky na nule. Myslím, že má nějakou milenku, ale bojím se po tom pátrat.
Často také poslouchám narážky od okolí, od mámy, která je celý život štíhlá a to, co jsem se sebou provedla, nechápe. Od známých, přátel, od všech dost často slýchám výtky a narážky, rady, ať se sebou začnu něco dělat.
Teď se u nás v práci propouštělo a já byla první na řadě. Přičítám to svému vzhledu, moje práce je založena na kontaktu s klienty a asi jsem nebal dostatečně reprezentativní. Do očí mi to samozřejmě nikdo neřekl, ale určitě to tak je.
Připadám si neschopná, nemožná. Nechci nikam chodit, ani do kina, na výlety, nikam. Stydím se. Cokoli si obléknu, ve všem vypadám příšerně. Tyhle své frustrace řeším tím, že si dopřávám dobré jídlo a pamlsky, ačkoli vím, že s každou čokoládovou tyčinkou si zatloukám další hřebík do rakve.
Potřebovala bych se z toho začarovaného kruhu dostat, ale nevím, jak sama sebe přesvědčit. Připadá mi, že než bych eventuelně dokázala shodit těch nabraných čtyřicet kilo, bude to trvat roky a to je pro mne v nedohlednu a bere mi to odhodlání.
Chtěla bych se vás zeptat, jestli se některé z vás podařilo shodit tolik kilo a jak jste to dokázaly. Říká se, že hubnutí je v hlavě, asi by mi mělo nějak správně přeskočit, ale nějak mi to nejde.
A hlavně bych se vás chtěla zeptat, jestli jsou pro vás obézní lidé něco jako méněcenní. Já si totiž připadám jako prašivá. Je mi ze sebe samotné hrozně.
8.4.2015 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 95 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám nadváhu. Jsem proto prašivá?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Milda3: taky ho máme doma :D
.gif)
Milda3: ano tyhle z Globu máme dva ....nepoužitéé....
magatao: Milda3: díky za info
Jarča*: jestli takovej,tak jsme ho dostali v Globusu a je dobrej
magatao: Mohla bych tě poprosit o zprávu, co máš přesně za krokoměr? Mám taky jeden, ale nefunguje, tak jsem si stáhla nějaké aplikace do smartphonu a taky nefungují. Nevím, co je špatně. Proto bych brala konkrétní tip. Klidně napiš do zpráv, ať kdyžtak neděláme neplacenou reklamu. Děkuju!
.jpg)
magatao: Linda: určitě správná cesta taky jsem se ted přes zimu obalila víc, než je mi příjemné a ostruhy neostruhy, zase jsem začala chodit pěšo, tak cca 6 km denně si myslím, že by mohlo být optimální 
Jarča*: jj, ten můj je maličkej, takovej plochej obdélníček. Ráno ho strčím do kapsy u kalhot a jdu. Večer ho vyndám. Nikdo neví, že ho mám. Sukně nosím málokdy, takže s tím nemám problém. Ale teď už dokážu odhadnout i bez něj, kolik jsem asi tak našlapala
Stejně se říká, že lepší ukazatel než pokles váhy je změnšení obvodu pasu, boků atd. Při přeměně tuku na svaly váha neklesá, svaly váží víc, a přesto je to posun správným směrem.
Linda: na vááhu néééé.......jpg)
.jpg)
Jarča*: krokomer mam taky, nosila jsem ho cely den bud pripnuty na obleceni a nebo v kapse u kalhot (nejlepe vepredu aby citil pohyb kycle) - rikaji ze se ma ujit 10.000 kroku denne jako standart a co je navic je na hubnuti 
- no nevim ja jsem bez jakekoliv vedlejsi cinnosti naslapala denne kolem 7-8tisic jenom obycejnou pochuzkou v praci a po domacnosti (do a z prace jezdim autem). Ale na WW (=weight watchers) schuzkach nam rikali ,ze treba se da zvysit denni vykon jenom preslapovanim pri myti nadobi, pokud vyklizis mycku tak jdi s kazdym kouskem nadobi do skrinky, pri cisteni zubu chod po koupelne, uklizej tak ze neschranujes hromadky ktere nasledne uklidis, ale jdes poctive s kazdym kouskem zvlast - kolegyne to nejakou dobu praktikovala, v podstate preslapovala u kazdy cinnosti, chodila po byte i s hrnkem kafe, misto aby si ho vzala k televizi a nachodila denne kolem 15 tisic jenom takovyma blbostma 
Z mych zkusenosti fakt staci vynechat prilohy ( nebo pokud to nelze tak je zmensit na minimum a nandat si vic masa a zeleniny), vynechat ovoce, vypustit vsechny sladkosti, neuzirat a neochutnavat pri vareni (uzirat pri vareni treba cherry rajcatka a nebo si pred varenim nakrajet do misky nejakou zeleninu kterou pri pobytu v kuchyni uziram, abych mlela ustama) a zvysit bezny pohyb po domacnosti. Na obezitu typu Martiny to do zacatku bohate staci a zacne hubnout, az se dostane pod 100 (mozna pod 90) bude potrebovat zvysit pohyb, protoze na dalsi hubnuti vyse popsane uz stacit nebude, ale zase to uz bude mit motivaci z klesajici vahy a navic bude vazit min tudiz i nejaky ten pohyb bude mensi zatez pro telo.
PS: a proboha hlavne nelez na vahu 5x denne!! Jednou za tyden bohate staci, pokud to vydrzis tak i min...uprimne ono staci abys jeden den vypila vic tekutin a vaha neklesne a ty ztratis motivaci. Nesmis se sledovat den ze dne ,ale delej si tydenni / mesicni prumer.
magatao: a tys ten krokoměr měla připnutý celý den, i v práci? Já jsem ho taky někde dostala, ale moc jsem nezkoušela, jak to funguje.
Druhá věc, kterou jem začala dělat, je chození. Žádné sportovní výkony, nesnáším posilovny, ale koupila jsem si krokoměr a podle toho se řídím. Svoji základní normu jsem si stanovila na 5 tis. kroků za den. To jako není nic moc, ale beru to jako absolutní základ, pod který nejede vlak a jdu ho ujít i se zlomenou nohou, obrazně. Nezabere to moc času, pro ilustraci od vstanutí z postele, dojití na zastávku, domů a v práci sem tam pár kroků, udělá samo o sobě tak 1500 - 2000. Dojít do do pěti tisíc je vystoupit z tramvaje o zastávku, dvě dřív. Když se povede třeba 7, 10, 12 tisíc, je to fajn.
Nehubnu samozřejmě nijak závratně, ale dolů to jde a hlavně mi přestalo být špatně - pálení žáhy odešlo jako první, cítím se víc v pohodě, mám víc energie, neotékají mi nohy...
Ale každému vyhovuje něco jiného, třeba mojí mámě tohle nesedí, říkala, že jí ta syrová zelenina nedělá dobře. Ta si zas potřebuje všechno vařit a automaticky do všeho cpe mouku
.Mně zas nesedí jiné diety. Ale třeba by ti to zrovna vyhovovalo :-) Tak držím palce, každé kilo dole tě nakopne pokračovat a dá ti motivaci. Jesti tě chlap nechá, najdeš si lepšího 
Tak já to zkusím znovu, jestli si vzpomenu na všechno co jsem psala :-)))
Za prvé jen osobní postřeh ohledně té váhy - myslím, že důležitější než počet kil je tvar postavy. Znám jak dost žen, které mají velkou nadváhu, ale stále působí pevně a mají tvar (prsa, pas, boky), tak takové, které jsou vlastně útlé, ale pár kilo navíc z nich udělá beztvaré hroudy.
Pak ke mně. Sama jsem se dopracovala k metrákové váze. Byla to kombinace práce a žádného pohybu. Mám sedavé zaměstnání v kanceláři a poměrně stresovou práci, kde se nějaké pauzy na oběd nedodržují a často je problém se utrhnout i na záchod. Takže s sebou každý nosí nějaké jídlo, které pak hltá nad klávesnicí, obaluje nervy, a kolikrát jsem se přistihla, že jsem něco snědla tak nějak automaticky a ani jsem se nepamatovala na to, že jsem to do sebe nacpala. Jen, když jsem hledala oběd, jsem zjistila, že už mám v koši obal od snědeného jídla. Přesčasy na běžném pořádku, a když jsem přijela domů, v rychlosti jsem obstarala domácnost, udělala si večeři a byla z práce tak utahaná, že jsem sebou sekla na gauč a tam usnula. Jen pro vysvětlenou, ta únava nebyla fyzicá, ale vykoukané suché oči, bolest hlavy, vyčerpanost...
To, co začalo fungovat u mě, byla změna stravy. Začala jsem jíst potraviny, u kterých už nebylo nutné další zpracování. A pokud ano, tak co nejjednodušší. Tedy žádná jídla typu vem to, to a to, vraž tam dalších pět surovin, pak to uvař, pak přidej další dvě, zapeč... a z výsledných XX surovin vyjde jedno jídlo. Takže převáže "prvosuroviny", zelenina, maso jen tak na pánev na sucho nebo třeba s trochou oleje, ale žádné zadělávání, obalování a podobně. Jednoduše uveřené brambory, čočka, rýže.. zkrátka buď žádné nebo jen jednoduché základní zpracování. Třeba i ze sýrů si vybírám ty, které jen "uzrají v sýr" a jdou k prodeji (teda asi čerstvý sýr se to jmenuje?) , než taveňáky a podobné, které se dál zpracovávají. Pečivo si občas dám, ale vybírám si spíš tmavé, kde je žitná mouka. Jasně, že občas dostanu chuť i na něco nezdravého, na sladké (i když ty neovladatelné chutě, které jsem mívala, jsou už taky skoro pryč), tak si to prostě dám. Ale je to fakt sem tam, nejím to už vůbec v takovém množství jako předtím (resp. nemám už potřebu to jíst tak často).
Druh
Nerozumim tomu, co pises v zaveru, teda ze hubnuti je v tvem pripade na roky a k tomu ti chybi odhodlani. Ono za pet let ti bude petactyricet tak jako tak, ale zalezi jen na tobe, kolik ti bude ukazovat vaha. Nicis si zbytecne zdravi. Co by dal nekdo na vozicku nebo nevidomy za to, kdyby mu stacilo "jen" rozumne jist a hybat se a problem by byl vyresen 
Nebud tak zahledena do sebe a do role obeti.
Aha, děkuju za vysvětlení, tak to je možné, že to byla technická chyba, nevšimla jsem si 
Zkusím to napsat znovu :-)
