Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Ještě bych ráda podotkla pár věcí:
Marcelo, Váš úhel pohledu věci moc neprospívá.
TĚSNĚ PŘED ŠEDESÁTKOU nebo PO PADESÁTCE
TEHDY JSEM TO NEŘEŠILA nebo JSEM DOCELA POHODLNÁ
OBČAS MĚ NAPADLO nebo NEMYSLELA JSEM NA ZADNÍ KOLEČKA
VIDÍM JEN SEBE A CHCI ABY MĚ OKOLÍ PODRŽELO
nebo
MÁMA S DÍTĚTEM BEZ PRÁCE JE NA TOM DALEKO HŮŘ NEŽ JÁ
Kdo dneska může říct, že tvrdne na jednom místě a míjejí ho všechny požadavky a reorganizace...? Marcela je vpodstatě mimořádně šťastný člověk. Nikdy se po ní nic nechtělo, jen ta jedna práce pořád dokola. Co všechno se třeba naučily prodavačky....s těmi všemi novými kasami například. S markety, kde je to něco jiného, než stát za pultem a nemáme, nedovezli, s pravidelnou pracovní dobou a jistou výplatou? Kde v obchodě bylo všechno pořád na jednom místě? Dneska ty ženské jsou v práci i o svátky a kdovíjak to mají placené! Musejí i přes ten frmol být na lidi příjemné, nebo vyletí! Každý super a hypermarket je hodně na očích. Ty holky musejí na směny, na školení, nikoho nezajímá, že mají malé děti, dneska nikoho nezajímá nic! Marcelo, na Vás je vidět, že jste se potkala s prvním problémem. Lidi, co x krát byli nuceni měnit místo, co nemají jistou výplatu, co se musejí přizpůsobovat a učit nové věci, Vás asi dosud míjeli, ne? Vy asi musíte litovat, že totalita skončila...Zlatý komunisti, ti po nás nikdy nic nechtěli.....My ostatní si to už vybrali, berte to, jak chcete, přišla jste na řadu. Je to na Vás. Jak říkám, buďto to vzdejte, nebo s tím něco udělejte. Ovšem upozorňuji Vás, že na pracáku , pokud se por něj rozhodnete, aby Vás muž zbylé roky živil, Vás čekají rekvalifikační kurzy a řekla bych, že nikoho nebude zajímat, zda Vám jejich druh bude po chuti. Nebylo by tedy lepší zůstat ve svém oboru a raději studovat? Konečně, buďte ráda, že Vám to zaměstnavatel vůbec nabídl. Znamená to, že s Vámi počítá. Jinde by Vás třeba rovnou elegantně nahradili. A řekla bych, že by jim bylo jedno, co si o tom myslíte. Prostě byste šla bylo by. Váš hlavní problém je, že to neumíte vzít z té pozitivní stránky.

mam-ča - vidím to stejně, pokud nebude mít v době své nepřítomnosti záskok, tak bude práci dohánět. Okolí si může začít stěžovat, že jsou problémy. Dostane se do stresu a o práci může přijít.

Já byla mladší, měla jsem rodinu, dvě děti. Do školy dojížděla 300km. Volno bylo 3 hodiny týdně. Zbytek co jsem zameškala jsem musela napracovávat.
Stalo se, že jsem měla školu v úterý a ve čtvrtek. Nevyplatilo se jet domů a tak jsem tam zůstala dvě noci. Jízdné + nocleh. Cestováni vlakem tenkrát trvalo 6 - 10 hodin, záleželo na době odjezdu. Takže za úterý jsem měla na nadělání 5 h. středa 8 a čtvrtek také 8h.. To bylo 21h. další týden jsem školu neměla tak se 3h. odečetly a zbývalo mě 18 hodin nadělat. Mohu říct rodina, nadělávání a učení byl pěkný nářez. Odmaturovala jsem, ale neměla jsem červenou knížku a tak jsem se stejně na lepší práci nedostala.

mam-ča: No...mně pravě taky uniká smysl. Kdyby měla Marcela 50 let, bylo by to něco jiného, bylo by něco jiného, kdyby o studium stala...ale takhle ...
Škoda, že Marcela nenapsala, kdy se o pripadném studiu dozvědela. Pokud ji zamestnavatel upozornil uz driv a ona se na to vykašlala, tak se nedivim, ze ji ted hrozi vyhazov. Ale pokud to na ni vybafl ted , tak to není z jeho strany moc fér.

No, a teď se na to podívejme z jiné stránky :
Marcela svojí práci zvládá v pohodě i bez maturity, jistě prošla celou řadou odborných školení, která jsou pro její práci důležitější, než nějaká obecná maturita. Pokud jí zaměstnavatel dovolí studovat, bude jí muset také poskytovat různé úlevy, jako studijní volno, apod. Po dobu různých forem studijního volna bude Marcela na pracovišti chybět, a někdo tu práci bude muset udělat za ní.
A až slavnostně za pár let složí tu kýženou maturitu, tak půjde do penze.
Uniká mi smysl celého procesu.

illča: Nechtít něco dělat, protože mě k tomu někdo nutí, je v tomto případě poněkud dětinský přístup. Proč si raději neříct, že když už je to nutné, využiju to jak nejlíp můžu pro sebe, najdu si něco, co mě baví a spojím nutnost s příjemným.

Marcela půjde do důchodu téměř za 8 let, to je dvojnásobek času potřebný na maturitu, a i když večerní bývá delší, tak jí možná zase něco uznají za ekonomku.

S tímhle přístupem se Marcela doplíží do důchodu, pak zasedne k televizi a bude čekat na smrt.

Studuji při zaměstnání VŠ.
Mezi námi dvěma je rozdíl jen věkový.
Ale protože jsem měla a mám spolužáky starší než jsem já, pak dále spolužáky a spolužačky s dětmi a dokonce + k nim péče o starého rodiče a přesto studují, tak vím, že to jde. Ale nesmí se fňukat, že tehdy a támhle a teď tohleto...Ano, je to fňukání a klidně si mě tu kamenujte, i tak to fňukání bude bez ohledu na to, kolik šutrů bude hozeno, protože to jde a dost lidí je toho příkladem.
Studium je naprosto báječná věc. Člověk rozhýbe zkostnatělé mozkové buňky, získá rozhled, nové vědomosti, zjistí, že stačí na to, na co si myslel, že nemá a to je prostě báječné.
Samozřejmě, taky se bojím, nevím si s něčím rady, ale to je právě to studium, že člověk se překoná a vytvoří něco s čím se předtím nevěděl rady.
Před nějakou dobou proběhlo, že policisté si musí dodělat maturity. Nechápu, proč ne. To bylo keců proč to nejde .. rodina, děti.. bla bla bla. Já mám spolužáky policisty, malé děti, studující i manželka, práce pátky svátky jak to u policistů bývá a chodili do školy, učili se a diplom si nakonec odnesli a míří na vysokou.
Takže to jde.
Hledáš jen důvody proč něco nejde.
ale nepsala jsi jediný způsob jak něco dobrého pro sebe udělat. a vzdělání je vždycky dobré.

Zrovna teď máme v práci podobný případ. Paní vedoucí byla asi 10 let upozorňovaná na nutnost doplnění příslušného vzdělání. Bez toho nemohla být v dnešní době připuštěna k výběrovému řízení na stejné místo, řadovou referentku nechtěla, takže dala výpověď a velmi uraženě odchází.

rychlonožka: souhlasím s každým slovem

rychlonožka - 21.9.2016 18:21
nouze naučila i Dalibora housti

rychlonožka: mas spravny pristup

rychlonožka:

Děkuji moc za uznání....neměla jsem na výběr, což mi situaci usnadnilo. Obě brigády byly víkendové a odpoledně večerní a strašně moc mě bavily a opravdu hodně jsem se tam naučila. Šlo o relaxačně zdravotní zařízení a zařízení v oblasti cestovního ruchu. Obě u nás nově otevřená. To druhé se stalo mým koníčkem a zůstala jsem tam na výpomoc, i když je byt dávno splacen. Řekli mi, dokud Tě to bude bavit, choď sem, jsme spokojení. To první je už zavřené. Je to škoda, ale i dobře, obávám se, že bych tam ještě chodila taky. Mezi námi, ono skákat kolem rodiny /malé děti, nebo dojíždějící členové, kteří nemají čas, nebo lidičky, co jsem si je vyučila lenosti a tudíž dělám vše sama/ to je vysilující. Proč ten čas nevěnovat něčemu placenému? Unavit se ze i na vlastní zahradě nebo i u tříchodového svátečního menu. Tedy zase až tak obdivuhodné to není. Mě hlavně překvapila vlastní vytrvalost. Byly tam i kolegyně, co nevydržely a odešly při prvních problémech. Zůstala jsem tam nejdéle.Pocit, že kdykoli můžete skončit, je dobrý. Nejdete totiž za hranice svých možností. To je důležité. Péče o rodinu - kdo ji nám ženským odpáře? Je utopie si myslet, že se rodina probere samaa řekne - dost, maminko, teď jsme na řadě my...Proto já zase obdivuju ženy, co to mají doma na krku i na povel - sama sobě generálem i pobočníkem....

rychlonožka: zapomněla jsem dodat "klobouk dolů" od rodiny bys měla obdržet MEDAILI

rychlonožka:
A zvláště ženská - ta zvládne a vydrží mnohem více, nežli kterýkoliv tzv. "pán tvorstva"

V mém zaměstnání se po nás pořád chce něco nového. Například nám tři lidi studují. Když se ohlédnu, každé dva tři roky se něco mění a my se tomu musíme přizpůsobit a naučit se to, pokud chceme udržet krok s ostatními. Vedení se nám změnilo asi 5 krát. Jo, jsem unavená. Ale ten krok držím. Je mi taky mezi 50 a 60. No a když jsme se dohodli v rodině, že splatím byt já, tak jsem si našla dvě brigády a splatila ho. Několik let mít tři zaměstnání, to byla docela legrace. Bylo to něco úplně jiného, než dělám, ale naučila jsem se kupu nových věcí a obstála tam jako jedna z mála. K paní Marcele bych řekla asi tolik: doteď jste vlastně měla teplé klidné jisté a asi ne moc náročné místo. Jste jedna z mála. Pak máte kliku, nejste tak opotřebovaná, jako my ostatní, co tohle "štěstí" neměly. Takže buďto si najděte nějaký dobře placený úklid a do důchodu to tam doklepejte, nebo ukažte, že je ve Vás něco víc než to, co opakovaně děláte celý život. Je totiž smůla, že jste tak jednostranně zaměřená. Já v duchu Nerudy - vším jsem byl rád - jsem došla až tam, kam se mně ani nesnilo. Člověk totiž zvládne a vydrží mnohem víc, než si sám myslí!!!