Šetřím, šetříš, šetříme. "Nesplachuj, já půjdu hned po tobě!"
„Nesplachuj, já půjdu hned po tobě!“ Tak tuhle větu jsem před pár lety zaslechla ve filmu Pupendo a okamžitě se mi vybavila vzpomínka na mé dětství. I u nás se praktikoval tento způsob šetření vodou, i když ho rodiče aplikovali pouze jednostranně: Tedy když šel na toaletu některý z nich po nás, dětech. Opačně to nevyžadovali. Když o tom tak přemýšlím, možná se svou potřebou vždy čekali na chvíli, kdy některé jejich dítko odskotačí na záchod, jen aby se jim podařilo ušetřit jednu naplněnou nádržku.
Já sama jsem tento model do své rodiny nepřevzala. Zatímco v dětství mi to nijak nepřišlo, v dospělosti mi tento postup přece jenom připadal poněkud nechutný.
Jenže dřívější generace, zocelené prožitou válkou a lístkovým přídělovým systémem v padesátých letech, braly úsporné nakládání s čímkoli jako naprosto přirozenou součást života. Například moje babička.
Narodila se ještě před první světovou válkou, jako dítě prožila hladové válečné roky, následně hospodářskou krizi, druhou světovou a již zmíněný přídělový systém. Šetření v sobě tedy měla hluboko zakořeněné. A pevně se ho držela i v době, kdy již dávno nemusela přesně rozpočítávat každé zrnko čočky.
Musím uznat, že v úspornosti byla skutečný mistr a i z mála dokázala vykouzlit nemožné. Z jednoho kuřete například nakrmila čtyři lidi po dobu tří dnů: Odřízla prsíčka, ty ještě rozpůlila a tímto způsobem vykouzlila čtyři řízky k bramborové kaši. Stehýnka rovněž přepůlila a rázem měla čtyři masové porce ke knedlíkům a zelí. Ze 
skeletu uvařila polévku, respektive použila jen vývar se zeleninou a přidala kapání, z masa pak uvařila kuřecí zeleninové rizoto.
Nebo koupání. To byla vždycky akce na půlku dne. Do kuchyně postavila starou plechovou vanu, ohřála hrnce vody a do půlky ji naplnila. Jako nejmladší jsem měla privilegium vykoupat se jako první. Po mně šel brácha, po něm babička a nakonec se vyráchal děda. V závěru voda posloužila na namočení špinavého prádla, které se nashromáždilo za celý týden.
Když o tom tak přemýšlím, napadá mne, že se situace začíná pomalu opakovat. Dnes sice máme spoustu vymožeností a žijeme na úrovni, o které by se našim babičkám ani nezdálo, ale čím dál více rodin si může o nějakém blahobytu nechat jen zdát. Na bezuzdné rozhazování má málokdo, a tak se i my učíme šetřit po vzoru našich babiček a prababiček. Já jsem po té své například převzala to porcování kuřete. Zatímco dříve jsem ho prostě šoupla celé do trouby, dnes nám poskytne obživu na několik dnů.
Šetření vodou způsobem „nevypouštěj to, já půjdu po tobě“ jsme u nás sice nezavedli, ale přistihla jsem se, že již si ve sprše neužívám dlouhé slastné minuty, ale očistný proces jsem zkrátila na čistou účelovost. Namočím, namydlím, spláchnu…
Jak jste na tom vy? Také vás nouze naučila, nebo zrovna učí, housti? Začínáte se chovat úsporněji a šetříte i v oblastech, kde jste dříve nemuseli? Nakupujete levnější potraviny a další zboží? Máte nějaké své osvědčené úsporné metody? Podělte se o ně s ostatními. Možná se nám budou hodit.
14.3.2011 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 92 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Bojím se budoucnosti a zároveň mám vztek na politiky
- Krize nás semlela na kašičku a já nevím, jak dál
- Otec se rozhodl ožebračit naši maminku
Diskuse ke článku - Šetřím, šetříš, šetříme. "Nesplachuj, já půjdu hned po tobě!"
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak na vodě se u nás nikdy zas tak moc nešetřilo. Samostatně se koupali i psi. 
Osobně mám radši relaxační koupel než rychlou sprchu. Ale na chalupě, kde bylo nutno veškerou vodu vlastnoručně vypumpovat ze studny, to bylo jiné, to si člověk rozmyslel, jestli tu vodu fakt potřebuje a kolik. Splachování se tam neřešilo, neb tam byl suchý záchod venku.
Jinak nějaké zvláštní finty na šetření nemám, kromě klasického "neutrácet za blbosti". 
Kozoroh18: s těmi okny souhlasím, před Vánocemi nám měnili stará dřevěná za plastová. Topení jsme letos pustili jedině v období těch větších mrazů. Jinak je zavřené. sICE SE TO FINANČNĚ PROJEVÍ AŽ VE VYÚČTOVÁNÍ PŘÍŠTÍ ROK, ALE OPRAVDU JE TO ROZDÍL žádné studené protahování průvanu
Jinak co ser týká úsporného rtežimu jsem si jista, že každá rodina má své vychytávky . Některé ráda portadí druhým, ale určitě jsou takové rodiny,které musí fungovat tak drasticky úsporně, že to raději nesdělují ani těm nejlepším kamarádům
.jpg)
šetřím vlastně na oblečení - dětem kkupuju klidně u vietnamců,kolikrát to stejně neni poznat a když mají tepláky na ven a za chvíli je buď roztrhají nebo z nich vyrostou, tak nevidim důvod proč kupovat třeba za 400, 500 v krámě když je můžu koupit za stovku
tak teda usušenej toaleťák mě dostal 
ale splachování jen jednou taky praktikujeme. Ne teda když jdu na malou teď tak že bych nespláchla protože za nějakou dobu někdo jde, to ne, ale když se mi třeba chce a někdo jde, tak taky řeknu ať nesplachuje že jdu taky.
jinak nevim jestli šetříme, cíleně asi ne, ale úsporná žárovky a spotřebiče A třídy apod. máme taky
Juana: No právě. A moje maminka je na tohle úplný zázrak. Dokáže v sekáči sehnat bundu na dítě za 10 Kč , která vypadá jako za 500 a je téměř nenošená. Prostě ví kdy a kam jít. Nechápu to, ale jsem ráda. Zimní bundy jsem kupovala vlastně poprvé synovi až teď, když mu bylo 12. Ty velké věci už moc nejsou.
Verera: Na děti skoro ani jinde než v sekáči nenakupuju - i když synovi už méně, přece jen je už velký jako dospělý chlap. I tak jsem mu koupila zimní bundu, zcela novou, za 120 Kč a nosil ji celou zimu a nikdo nepoznal, odkud je - zrovna u bundy se tím ušetří hodně. Kalhoty kupujeme jak na něj, tak na manžela vždycky v posezonním výprodeji, stejně oba nosí klasické džínové střihy, tak je fuk, jestli je to roku toho nebo toho. Stejně tak i mikiny na syna, když vidím nějakou pěknou a novou v sekáči, beru ji. Jemu je to jedno, odkud pochází, hlavně když vypadá dobře a je nová.
To hromadné splachování z nadpisu znám z dětství taky, u nás to ale nebylo ani tak z důvodů úspor, ale proto, že ta nádržka natékala tak pomalu, že by si ten druhý musel hodně počkat, aby bylo čím spláchnout.
Jinak hodně se dá ušetřit na oblečení, zejména dětském. To asi zná skoro každý takové ty putovní oděvy- nosil to synovec, pak druhý,pak jsme to zdědili my a po našich dvou dětech to putuje dál.
Je fakt, u mimin je to bez problémů, čím jsou děti větší, tím se ty oděvy hodí pak spíš na zahradu a do lesa než na běžné nošení, ale nakonec proč ne. Když koupím klukovi kalhoty za 500 (levnější prostě neseženu), tak mi tolik nevadí, když je nosí do školy než kdyby se v nich válel v lese a po několikerém používání už by ledacos ani nešlo vyprat.
A než prodávat něco na burze po 10 Kč, tak raději ať to má kamarádka, které to ušetří nohonásobně víc než kolik bych já prodejem vydělala.
Naopak nákup na burzách může být hodně výhodný a úspěšný.
A kdo má čas a chuť, tak dokáže v sekáčích sehnat levně úžasné věci, když ví kam jít.
Lilinka - také splachujeme jednou když se sejdem. Hlavně,že téměř níkomu nevadí a možná ani nepřipadá nehygienické, když se trhají brůvky a vykoná se potřeba v lese - jáká koliv, kolik lidí si umeje ruce?
Leii -když to tenkrát dcera popisoval, tak jsem si říkala, že mjí dokonalé snad vše.
Hm. Vstáváme do práce s přítelem ve stejnou dobu, jdeme do koupelny, vyčůráme se a spláchneme to najednou. Jako prasata si nepřipadáme. Zazněl tu názor, že je to nehygienické. Zajímalo by mě, v jakém smyslu? 
Já fakt nevidím důvod, proč spláchnout, čekat, až se nádržka napustí a spláchnout znovu. Sice nejsem žádný extra šetřil, ale tohle mi připadá opravdu zbytečné.
Verera - 14.3.2011 10:16
nám také pškně profukovalo, když byl venku vítr se snad hýbyly i záclony. Nikdy jsme nechtěli plastá, chtěli jsme dřevěná. Odříkaného chleba nevětší krajic máme plastová. Dnes jsou již lépe konstrukčně řešený než ty první. Jsme spokojeni.
ale tedy systém "spláchne ten, kdo jde večer poslední" je dost drsný 
Jadvinka: tyjo, mýdlovou kuličku dělám taky...a já si říkala, že musím být z modré krve 
úsporky, dvojí splachování, myčku...to vše máme a praktikujeme. v bytovém domě je to asi nereálné, ale plnit si použitou vodou z kohoutku, třeba po mytí rukou, nádržku na WC, je super nápad (jak psal Kozoroh) - nakonec ta voda by byla ještě lehce mýdlová a tak by záchod i čistila 
. partner je kutil, mu to předhodím jako ideu 
. splachujeme každý sám po sobě, ale když se stane, že třeba v noci jdeme hned za sebou oba (jeden vzbudí nechtěně druhého a je to jak lavina ), nebo oba hned bezprostředně po návratu zvenčí (pouze na malou stranu!), tak mi nevadí spláchnout jen jednou. ale nemyslím tolik na úsporu, spíš na plýtvání pitnou vodou...
Jadvinka - to je síííla
Juana: Ono se to dá snad do 7 dnů od podpisu zrušit. Doporučeným dopisem nejlíp.
