Odejít od nemocného manžela? Je to morální?
Ocitla jsem se v docela dost nepříjemné situaci. Řeším těžké dilema, zda mám morální právo opustit nemocného manžela. Jsem v koncích a nevím, co mám dělat.
S mužem jsme se brali před pětadvaceti lety a máme spolu dvojčata, dnes čtyřiadvacetileté dcery, které se už osamostatnily. Naše manželství bylo zpočátku hezké, ale když opadla prvotní zamilovanost a pak se narodily dcery, všechno se začalo kazit. Zatímco já byla doma s dětmi, muž si žil svůj vlastní život, jak jsem se dozvěděla, měl i milenky. Moc mě to bolelo, ale bála jsem se náš vztah ukončit, nevěděla jsem, jak bych dokázala sama zajistit děti.
Postupem času se vše nějak ustálilo do ne zrovna ideálního modelu, ale život se stal aspoň trochu snesitelný. Pravda je, že manžel, jakkoli byl jako manžel poměrně dost citově chladný, k dcerám měl hezký vztah a vždy, když byl doma, se jim věnoval. A ony na něm obě moc lpěly, což platí dodnes. Jsem ráda, že mají s otcem hezký vztah, i když teď se to vlastně otáčí proti mně.
Jak jsem psala, v manželství jsem šťastná nebyla. Chyběla mi láska, projevy náklonnosti a v posledních pěti letech i sex. Těch posledních pět let bylo nejhorších a já začala uvažovat, že se nechám rozvést a půjdeme si každý svou cestou. Dnes lituju, že jsem nebyla rozhodnější a neudělala to už tehdy. Nemusela bych dnes řešit to, co řeším. Jenže já tenkrát ještě brala ohled na dcery, chtěla jsem, aby v klidu odmaturovaly, obě šly pak ještě na vysokou, respektive na dvouletou vyšší odbornou školu, tak jsem stále brala ohled na ně. Věděla jsem, že by jim rozchod rodičů psychicky neprospěl.
A tak jsem tuto poslední fázi našeho manželství prodlužovala a definitivní rozhodnutí odkládala, byť jsem věděla, že má muž mimomanželské vztahy a doma ho drží jen zvyk, servis a hlavně dcery. Před rokem se v krátkém rozmezí po sobě dcery osamostatnily, jedna bydlí sama v pronájmu, druhá se svým přítelem. Zůstali jsem tedy s mužem sami dva. V té době jsem poznala svého současného přítele a po počátečním oťukávání se mezi námi vyvinul nádherný vztah. Dospěla jsem do bodu, že je potřeba svůj dosavadní život v nevyhovujícím svazku ukončit a jít dál.
Podala jsem žádost o rozvod, která manžela dost zaskočila. Když jsem mu sdělila, že naše manželství považuji za mrtvé a vzhledem k tomu, že i dcery už žijí samy, nevidím důvod v něm dál setrvávat, doslova ho to zdrtilo. Nečekala jsem to, myslela jsem si, že se zachová jako vždycky, jako frajer, co je nad věcí. Ale on se rozklepal a ptal se, jestli to myslím skutečně vážně, jestli někoho mám. Přiznala jsem, že ano, že to myslím vážně a že mám přítele.
A pak jsem se od něj dozvěděla, že je vážně nemocný. Dlouho to přede mnou tajil, ale zrovna v té době, kdy jsem žádala o rozvod se dozvěděl, že má rakovinu. Byly to pro něj dvě rány naráz. Najednou byl ten tam ten sebevědomý chlap, u stolu proti mně seděla zoufalá troska. Prosil mě, ať si to ještě rozmyslím, zpytoval svědomí a omlouval se mi za všechno, jak se ke mně po celé roky choval. Vůbec jsem nevěděla, co mu na to mám říct, tak jsem jen odvětila, že si to musím pořádně rozmyslet.
On hned druhý den řekl dcerám vše – svou diagnózu a mou žádost o rozvod. A já se ocitla doslova pod palbou výčitek, jak můžu vůbec uvažovat o tom, že bych opustila manžela s takovouto diagnózou. Že je prý má povinnost se o něj postarat.
Můj přítel to nese velmi těžce, těšil se, že budeme konečně žít spolu. I já se na to těšila a strašně ráda bych byla, kdyby to tak dopadlo. Ale teď nevím, co mám dělat. Připadám si zahnaná do kouta a nevím, jak z toho ven.
Strašně moc bych chtěla žít se svým přítelem a vynahradit si tak všechny ty roky duševního strádání, kterými jsem prošla. V hloubi svého nitra vím, že bych si to zasloužila a měla na to právo. Na druhé misce vah je můj dosud ještě manžel, otec mých dětí, se kterým jsem prožila pětadvacet let. Říkám si, jestli mám skutečně právo ho i přes všechno, co bylo, ho opustit právě v téhle chvíli. Vím, že když to udělám, ztratím pravděpodobně i obě své dcery, protože ty to nikdy nedokážou pochopit.
Jak se mám rozhodnout? Ani jedno rozhodnutí pro mne není správné, každé bude vykoupené kusem mého srdce. Buď přijdu o svého přítele, nebo o své děti.
3.3.2016 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 92 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Odejít od nemocného manžela? Je to morální?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.kubikm: Hodně často jsou příznaky pro okolí nepozorovatelné. Krev v moči, ve stolici, častější průjmy či zácpa,... S tím se chlap nerad svěřuje, tedy v takovém vztahu, jaký byl u Katky. Tam ta komunikace opravdu vázla.
mam-ča: no, to je právě ono...ona mu zřejmě jen dělala servis a on si dělal co chtěl...ale že by si vůbec nevšímla, že mu něco je? Tomu prostě nevěřím, eny majína tohle 6. smysl....
a to, že šel žalovat dcerám...ty byly slepé, že si nevšímly jeho milenek?...bylo velice podlé
a ony?? místo toho, aby řekly, tak táto, my ti pomůžeme, šly nadávat mamě?
Divná rodina
Arna: Já nijak nezpochybňuju, že od prvních zdravotních problémů k cílené léčbě je přes různá zdlouhavá vyšetření poměrně daleko. Ale kdo jiný, než manželé, by se měli se svými potížemi jeden druhému svěřovat a vzájemně se podporovat.
My se s manželem o těchto věcech bavíme a všemožně si pomáháme. Že bychom skrývali své choroby a obavy, to nehrozí. Víme i o vyšetřeních, na které se pokud je to něco vážnějšího, i doprovázíme.
Je vidět, že v Katčině rodině vázla komunikace už dlouho. Pak není divu, že si Katka hledala partnera jinde. Její manžel jí partnerem nebyl, kašlal na ní a žil si po svém, a teď od ní žádá, aby se o něj starala.
rychenza: Můžeš upřesnit co je nejasné? Já to vidím asi tak, že manžel měl pár měsíců problémy, když se nelepšily, šel k lékaři, ten ho objednal na vyšetření, endoskopické, CT, odběr vzorků... Pak je pánovi sdělen výsledek. V té době Katka manžela seznámí se svým rozhodnutím. Ona o jeho nemoci nevěděla, on asi čekal na vhodný okamžik či to chtěl tajit co nejdéle. Léčba nádorů není ze dne na den po oznámení diagnozy, někdy začne až po měsíci i déle. Kolikrát okolí o onkologické léčbě ani neví, po chemo vlsy vypadávají až později. Možná si představuješ, že pánovi řekli-máte rakovinu, hned mu frknou chemo a pán přijde domů bez vlasů! Tak to fakt nefunguje.
Speedy: ja nikde netvrdim, ze jsem s Katkou kamaradka - spatne me ctes a nemuzu za to, ze chces pro Katku jen skandovani "jdi za hlasem sveho srdce" a veris ji kazde slovo, i kdyz je tam tolik nejasneho.
Ja holt skandovat nebudu a verit ji uz vubec ne. Ale fakt se nechci hadat, takze at se ma Katka jen krasne, ona si to bude muset sama se sebou poresit sama.
Petruša: Ivi: No jó, vždyť jsem v tom dělala 20 let.
Ještě bych k tomu dodala, že od sdělení diagnozy do zahájení léčby to taky někdy trvá i několik týdnů. Záleží na typu a způsobu léčby. Lůžek málo, ambulance nestíhají, záření se musí připravit, občas se zářiče porouchají,....
Petruša: Ano, Arna má určitě pravdu, ví o tom víc než většina z nás, i když třeba máme zkušenost s touto nemocí v rodině.
Arna má v příspěvku z 16.22 pravdu, mám s tím velice čerstvou zkušenost, minulý týden mi zemřela tchýně na rakovinu
mam-ča: Nezastávám se manžela, toho bych nejradši vzala palicí, ale každý si může u lékaře stanovit kdo smí být informován. Ať je to obvoďák nebo v nemocnici. Uvedou se jen ti, komu smí lékař vše říct. Pokud uvede třeba manželka, nesmí být informovány děti. Pokud je uveden syn, nesmí informace podat třeba dceři či jinému příbuznému. Také lze stanovit, že informace nepodávat nikomu.
A ještě k té rakovině, někdy trvá dlouho než se stanoví konečná diagnoza, dělají se různá vyšetření, na CT či UZ trvá někdy objednání dlouho. Pokud tedy měl manžel problémy, prošel kde čím než se dozvěděl diagnozu a to bylo dle článku v době podání žádosti o rozvod. Asi tam vázla komunikace, tak se manželce k problémům a vyšetření nesvěřil.
Zajímavé, že si pán vzpomněl na svojí (jak dlouho ?) utajenou rakovinu zrovna ve chvíli, kdy k němu dorazily rozvodové papíry.
Nevěřila bych mu ani pozdrav, zvlášť, když hned vyrazil žalovat dcerám, jak ho (nemocného chudáčka) jejich maminka hodlá opustit.
Jako první krok bych s manželem vyrazila za jeho ošetřujícím lékařem. Jako manželka má právo být informována o zdravotním stavu svého manžela. A vidělo by se.
Jestli je opravdu nemocný, proč se neléčí ? Nemocní rakovinou podstupují chemoterapii, ozařování, tam kde je to možné, tak operační zákroky, aj. (Ale hlavně co nejdříve po zjištění onemocnění. Nějaká "dlouho utajovaná rakovina" vede akorát k rychlé smrti).
Kdyby manžel nějakou takovou terapii prodělával, asi by to Katka nepřehlédla.
A jinak souhlas s karetou.
rychenza: "problem je v tom, ze si to co ja, mysli i ti, kteri Katku znaji. " Musím přiznat,že jsi mě zaskočila.Myslela jsem,že je článek zase vymyšlený. Ale ať je vymyšlený nebo ne,pochybuji,že by pán rakovinu tajil.V normálním manželství se s tím vypořádávají oba spolu. A co se týče čerstvé zamilovanosti,poznala ho už před rokem a v tomhle věku jsou jiné priority,pokud jí milenec dává něco,co u muže nepoznala,tak se jí nedivím,ale po roce už to čerstvá zamilovanost není.A to,že jí to oznámil,když zjistil,že ho chce opustit a hned do toho zatáhl dcery,bych řekla,že kope kolem sebe a snaží se zachránit svoje pohodlí.
rychenza: Dala jsem si tu praci a precetla vsechny komentare. Jsi zjevne v absolutni mensine, takze pro Katku budou nejspis nase komentare povzbuzenim. Pokud jsi s Katkou blizka kamaradka, ze se ti i drive sverovala, musela jsi prece o milenkach toho pana vedet, ne? Ale nektere zenske se s podobnymi zalezitostmi nesveruji ani kamaradkam, protoze se za to stydi. Takze sklopi usi a jedou v zajmu zachovani rodiny pro deti dal. A nikdo, ani ty, ani ti dalsi, co Katku znaji, dovnitr manzelstvi nevidi, to vi jen ti dva. Ja osobne bych chlapa, co zahyba a nema o me zajem, nechtela ani za zlate prase. Nezila bych s obsournikem ani kvuli detem. V podobne situaci bych nabidla pomoc, ale pritele bych se nevzdala, holt bych prozmenu zahybala manzelovi ja.
Arna: ale tak samozrejme ze se omlouval, to lidi delaji. Ja jaem se taky omluvila za vec, o ktere jsem ani nevedela, ze jsem ji udelala.
A ano, vim jak vypada hazeni spiny, ale nepavazuju Katku za tak hloupou, aby to tady rozjela ve velkym. A napr. furt nevim, jak dlouho tu rakovinu tajil, kdyz se to dozvedel v tu samou dobu, jako kdyz Katka podala zadost o rozvod.
Speedy: ano, Katce je mozna u zadku co si myslim (i kdyz proc by se se jinak tady ptala, kdyby ho nechtela slyset?), problem je v tom, ze si to co ja, mysli i ti, kteri Katku znaji.
Pokud by chtela jen oslavne a povzbuzujici ody, mela to napsat hned v uvodni vete. Coz neudelala, takze ji mozna i muj nazor zajima.
P. S. "Mne"
Arna: . Presne tak, navic ona ma tyhle problemy uz leta a zamilovana je az posledni dobou.
rychenza: Myslim, ze Katce je u zadku, jestli ji veris nebo ne.
Me by tedy urcite bylo.