Krize nás semlela na kašičku a já nevím, jak dál
.jpg)
V několika posledních týdnech, nebo spíš už měsících, mám pocit, že si nevím rady s vlastním životem. Ačkoli je mi už téměř padesát, dostala jsem se do situace, kterou nejsem schopná zvládnout. Připadám si jako vyždímaný citron, bez elánu, energie.
Začalo to v červnu, kdy přišel manžel o práci. Podnik, ve kterém byl zaměstnaný skoro třicet let, skončil, došlo k hromadnému propouštění. Muž se zaevidoval na pracovním úřadě a od té doby marně shání práci. Je celkem šikovný řemeslník, tak si přivydělává alespoň různými drobnými službami, ale to není na uživení.
Já pracuji jako úřednice, plat nemám nijak závratný a rozhodně z něj nejde utáhnout veškerá naše režie. Zpočátku jsme měli nějaké úspory, ale ty už se rozkutálely. Každý měsíc doslova bojujeme o přežití a čím déle to trvá, tím více nás to zmáhá. Manžel je zoufalý, připadá si neschopně, když nás nedokáže zabezpečit, a i mně už došly síly na to, abych zvládala všemu čelit a ještě ho psychicky držela nad vodou.
Jsem na dně. Po výplatě mé mzdy a manželových dávek poplatíme vše důležité a zbude nám sotva na jídlo. Nakupuji hodně skromně, vlastně si nic nedopřejeme, pořád jenom úzkostlivě šetřím. A stejně se nám nedostává.
Dříve jsem bývala plná elánu a chuti do života, žila jsem hodně aktivně a teď je ze mne troska. Často pláču, špatně spím, od všech starostí, se kterými se potýkáme, se nedokážu oprostit. Mám jich stále plnou hlavu, manžel samozřejmě také. Bohužel, bydlíme v kraji, kde je o práci nouze, zvlášť v dnešní době.
Už mne i napadlo, že se přestěhujeme někam jinam, ale netuším, jak bychom to zvládli. Kde a jak si seženeme byt, když nemáme žádné peníze? Půjčku také nemáme šanci dostat a ani bychom ji asi nechtěli, v našem věku už není snadné se zatížit hypotékou na bydlení. Stávající byt, ve kterém žijeme, je nájemní, takže ho ani nemůžeme prodat.
Připadám si jako v pasti. Naše neutěšená situace mě neskutečně trápí. Hledám nějaké východisko a nemůžu ho najít.
Napadlo mne napsat sem, často tady čtu různé příběhy a diskuse pod nimi. Spousta čtenářek tady má dobré nápady a postřehy. Možná někdo z vás dokáže poradit i v naší situaci, já už jsem opravdu v koncích. Předem všem děkuji.
10.11.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 92 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Krize nás semlela na kašičku a já nevím, jak dál
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Majucha: Máš pravdu, ve smlouvě mám tu admin. pracovnici, v praxi jsem taková holka pro všechno. V nepřítomnosti uklízečky zaskočím i za ni, protože jinak bychom shnili.
Ono to fakt není lehké smířit se s nižší životní úrovní, člověk pak má pocit, že nemá na světě žádnou radost. Až po čase přijde na to, že to vůbec není pravda... Ono to odporné klišé "všechno zlé je pro něco dobré" bohudíky platí (jen ne vždycky je míra toho dobrého úměrná tomu špatnému). Třeba si díky tomu všemu po čase uvědomíte, co všechno máte. Už tady někdo moudře psal, že pokud neuděláte něco zejména pro svoji psychiku, sesypou se na vás psychosomatické choroby (a věřte, že přesně vím, o čem mluvím). A bude hůř.
Prospěla by vám nějaká pocitová injekce, napadl mě malý pejsek z útulku, který by vás náladově nakopl, ale nejsem pejskař, tak nevím, nakolik je to finančně náročné... Musíte získat zase pocit, že pořád máte pro co žít. Manžel vás taky potřebuje, nevzdávejte to. BUDE LÍP!!! 
bohunka: úřad je správa orgánů veřejné moci, a úředník je pracovník tohoto orgánu, tedy osoba pracující pro státní správu. Toho, kdo pracuje v jiných firmách a podnicích, bych spíš nazvala podle toho, co zrovna dělá - převážně asi obecně administrativní pracovnicí.
. Ale obecně řečeno by se to asi taky dalo zkousnout, to je fuk. Když mohl můj exmamžel s tříletým učňákem u soudu uvést, že má střední vzdělání a nikdo mu to tam nevyvracel, proč by nemohla úřednice pracovat v soukromém sektoru
.gif)
Pata-pata: Určitě jedna z možností, ale jak jste sehnali práci v zahraničí? přes inzerát? A bydlení? Pokud tam nikoho nemáte, není to jen tak.
Majucha: Já pracuji u soukromé firmy v kanceláři a dodnes jsem si myslela že i já jsem úřednice ! Podle tebe zřejmě ne. A ještě k autorce - může být ještě hůř. Naše uklízečka chodí na 4 hod, má za to takové cosi - no prd. Její manža dostal právě výpověď, žijí v nájemním bytě, jen nájem je 7000. Dvě malé děti - školák a předškolák (nemocńý, ale na nějaký příspěvek ne dost nemocný). Musí vyvářet dietu a prát v extračemsi - alergie staršího syna. Ani od jedněch rodičů nemůžou čekat pomoc - jedni už nejsou, druzí sami živoří z penze uklízečky a vrátného. Tuhle mi tady brečela že se asi půjdou pást. Holka má sice IQ houpacího koně, ale je mi jí líto. Jak pomoci těmhle? Taky mají své potřeby a sny, ale zatím ani nevědí jestli budou mít kde bydlet a co jíst. A nejsou tihle mladí jediní, je jich kolem nás moc.
r2309: ale úřady jsou převážně státní (státní a veřejné), soukromý úřad jsem snad ještě neviděla
My jsme na tom byli stejne,manzel prisel o praci po 25 letech,ja take.Mame dve deti,ktere v tu dobu studovaly na skolach.Jeden na VS,druhy na SS.Bylo nam skoro 50 let a jak jiste vite prace je jen do 45,pak asi zastreliit.Tak jsme odesli do zahranici a zacali v 50 letech uplne od zacatku.Lehke to nebylo,ale ted uz mame koupeny byt a nove auto.Deti dostudovaly,mame se docela dobre.Hlavne se nebat,v 50 ti zivot nekonci.
ruby13: ano, pokud máš na mysly STÁTNÍ úředníky, ty já na mysly neměla,
r2309: úřednice berou stejně v celý republice, podle tabulek...
.gif)
Zanetal: právě , že to vědomí , že jsou na tom lidi ještě hůř, tak to mě vždycky trošku pomohlo k pozitivnímu myšlení.....bohatství není jen v materiálních hodnotách,ale v tom co má člověk v duši a v srdci......kolik lidí jsou bezdomovci,postižení, v ústavech, kolik dětí je po domovech......život není jen o materiálních požitcích.....vím, že ti tohle nepomůže, ale uvědomit by si to člověk měl když je mu nejhůř....
nevím, jestli to tu už nekdo nepsal, ale podle mne je ve vaší situaci duležité nenechat se zlákat na nějakou výhodnou pujčku na dárky nebo dovolenou - jak psala Grainne - hlavní je že poplatíte, co musíte - je mi jasný, že takový život stojí za prd a určitě jste měla jiné představy, ale vydržte, nezadlužujte se (zbytečně) - bude líp!
Zanetal: ale takhle žíjí i manželé s jedním malým děckem.....nezoufej, nejste na tom ještě tak zle,ale je fakt , že na sokolovsku je to bída......zkus třeba v supermarketu pokladní třeba jen na 4 hod po práci, taky jsem to dělala v Albertu, vydělala na moře a odešla...., nebo roznášet letáky, nebo nějaký úklid.....vím , ono se to radí,ale přežijete to, věř mi...
Náhodou, zkuste vyprat v nastrouhaném Jelenu bílé prádlo a září bělostí. Kam se hrabe Ariel nebo Persil.
Ale k tématu. Jste dva zdraví lidé, jeden má zaměstnání, jsou už asi bez dětí, podpora z ÚP je taky jistá, především musí být na zaplacení nájmu, aby byla střecha nad hlavou. Dodpělý člověk se dovede neskutečně uskromnit. Na děti a příbuzné bych nespoléhala.
Nechci radit, nikdy jsem v takové situaci nebyla, snad jen když jsme byli mladí, manžel čerstvý vysokoškolák, já na MD se dvěma dětmi.Ale dnes na to rádi vzpomínáme.
Každopádně nepropadej zoufalství, držím palce.
Náhodou, zkuste vyprat v nastrouhaném Jelenu bílé prádlo a září bělostí. Kam se hrabe Ariel nebo Persil.
Ale k tématu. Jsou dva zdraví lidé, jeden má zaměstnání, jsou už asi bez dětí, podpora z ÚP je taky jistá, především musí být na zaplacení nájmu, aby byla střecha nad glavou. Dodpělý člověk se dovede neskutečně uskromnit. Na děti a příbuzné bych nespoléhala.
Nechci radit, nikdy jsem v takové situaci nebyla, snad jen když jsme byli mladí, manžel čerstvý vysokoškolák, já na MD se dvěma dětmi.Ale dnes na to rádi vzpomínáme.
Každopádně nepropadej zoufalství, držím palce.
.gif)
Zanetal: drž se statečně, hlavně neztrácej hlavu. Budu držet palce, aby práce vyšla, ale vážně se to dá přežít a docela dobře.
