Šetřím, šetříš, šetříme. "Nesplachuj, já půjdu hned po tobě!"
„Nesplachuj, já půjdu hned po tobě!“ Tak tuhle větu jsem před pár lety zaslechla ve filmu Pupendo a okamžitě se mi vybavila vzpomínka na mé dětství. I u nás se praktikoval tento způsob šetření vodou, i když ho rodiče aplikovali pouze jednostranně: Tedy když šel na toaletu některý z nich po nás, dětech. Opačně to nevyžadovali. Když o tom tak přemýšlím, možná se svou potřebou vždy čekali na chvíli, kdy některé jejich dítko odskotačí na záchod, jen aby se jim podařilo ušetřit jednu naplněnou nádržku.
Já sama jsem tento model do své rodiny nepřevzala. Zatímco v dětství mi to nijak nepřišlo, v dospělosti mi tento postup přece jenom připadal poněkud nechutný.
Jenže dřívější generace, zocelené prožitou válkou a lístkovým přídělovým systémem v padesátých letech, braly úsporné nakládání s čímkoli jako naprosto přirozenou součást života. Například moje babička.
Narodila se ještě před první světovou válkou, jako dítě prožila hladové válečné roky, následně hospodářskou krizi, druhou světovou a již zmíněný přídělový systém. Šetření v sobě tedy měla hluboko zakořeněné. A pevně se ho držela i v době, kdy již dávno nemusela přesně rozpočítávat každé zrnko čočky.
Musím uznat, že v úspornosti byla skutečný mistr a i z mála dokázala vykouzlit nemožné. Z jednoho kuřete například nakrmila čtyři lidi po dobu tří dnů: Odřízla prsíčka, ty ještě rozpůlila a tímto způsobem vykouzlila čtyři řízky k bramborové kaši. Stehýnka rovněž přepůlila a rázem měla čtyři masové porce ke knedlíkům a zelí. Ze 
skeletu uvařila polévku, respektive použila jen vývar se zeleninou a přidala kapání, z masa pak uvařila kuřecí zeleninové rizoto.
Nebo koupání. To byla vždycky akce na půlku dne. Do kuchyně postavila starou plechovou vanu, ohřála hrnce vody a do půlky ji naplnila. Jako nejmladší jsem měla privilegium vykoupat se jako první. Po mně šel brácha, po něm babička a nakonec se vyráchal děda. V závěru voda posloužila na namočení špinavého prádla, které se nashromáždilo za celý týden.
Když o tom tak přemýšlím, napadá mne, že se situace začíná pomalu opakovat. Dnes sice máme spoustu vymožeností a žijeme na úrovni, o které by se našim babičkám ani nezdálo, ale čím dál více rodin si může o nějakém blahobytu nechat jen zdát. Na bezuzdné rozhazování má málokdo, a tak se i my učíme šetřit po vzoru našich babiček a prababiček. Já jsem po té své například převzala to porcování kuřete. Zatímco dříve jsem ho prostě šoupla celé do trouby, dnes nám poskytne obživu na několik dnů.
Šetření vodou způsobem „nevypouštěj to, já půjdu po tobě“ jsme u nás sice nezavedli, ale přistihla jsem se, že již si ve sprše neužívám dlouhé slastné minuty, ale očistný proces jsem zkrátila na čistou účelovost. Namočím, namydlím, spláchnu…
Jak jste na tom vy? Také vás nouze naučila, nebo zrovna učí, housti? Začínáte se chovat úsporněji a šetříte i v oblastech, kde jste dříve nemuseli? Nakupujete levnější potraviny a další zboží? Máte nějaké své osvědčené úsporné metody? Podělte se o ně s ostatními. Možná se nám budou hodit.
14.3.2011 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 92 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Bojím se budoucnosti a zároveň mám vztek na politiky
- Krize nás semlela na kašičku a já nevím, jak dál
- Otec se rozhodl ožebračit naši maminku
Diskuse ke článku - Šetřím, šetříš, šetříme. "Nesplachuj, já půjdu hned po tobě!"
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
S vodou šetřit nijak nemusíme...Ale u tchýně,to je hrůza a smrad,ona tzv. šetří,nesplachuje,možná jen po velké,ale tam jít na WC,tak jsem na omdlení....Něco jí vytýkat nemá cenu,ona je z těch šetřilů,co umývají nádobí né v dřezu,ale v lavorku,vodu pak nalijí do záchoda.Ruce se myjí v jiném lavorku,kde je namočené nějaké prádlo a to se též vylévá po použití na WC..Tchýni je 87 let,tak už jiná nebude.Již se nekoupe,jen v lavorku ošplouchne,vanu má trvale zatarasenou věcmi....Doufám,že já takto nedopadnu...jsem spíš plýtvací typ.
orinka: po velké splachují
Nádobí myju v myčce, tím se dost ušetří, splachujeme a pereme normálně. Sprchování mně nevadí, vždycky jsem se jen sprchovala.Na jídle nešetřím, raději kvalitní a méně.
No jo, šetříme, šetříme, a pak vyhodíme peníze za blbiny. Zrovna před chvílí mi volala tchýně, že prý její sousedka z chaty se nechala na nějaké předváděčce ukecat a podepsala smlouvu za 25 tisíc na nějaký nádobí nebo co a prý jestli nevím, jak z toho ven. Babča pitomá, celé léto sbírala a sušila houby a prodávala je překupníkovi, co je vozil do Německa, a pak ty peníze takhle blbě vyhodí. Nechápu. V 75 letech si kupovat hrnce!
medved: Jen to uhlídat. Aby člověk pak nekoupil i to, co ani původně nechce, když je to tak levné.
Ale je fakt, že občas tam jsou užitečné a výrazné slevy.
anebo slevomaty. taky prima vec na setreni 
ted jsme byli na vikend v peci. 4 lidi na dve noci a i s polopenzi nas vyslo ubytovani na 150kc na osobu a noc. 
jinak se mi dost vyplácí Aukro, odtamtud mám do domácnosti i na sebe dost užitečných věcí, třeba už jsme tam koupili dvě jízdní kola, perfektní a pěkná, originál obraz nad gauč a tak...zatím jsem měla pokaždé štěstí na solidního prodejce, neošidil nás nikdo.
Jadvinka: To mi připomíná systém WC třeba v Bulharsku. Nějak jsem tam nechápala ty plné koše použitých toaleťáků. Jenže jim to nejde spláchnout a ucpává záchody, ale i tak je to nechutné. Dělat to dobrovolně, když se tím ušetří tak 20 Kč měsíčně je dost nepochopitelné.
.gif)
orinka: my taky...
orinka: Mikroventilaci máme taky, ale ta funguje když je venku -5, když byly ty mrazy, tak to nestačilo.
.gif)
sharon: Verera: denda04: je to pravda pravdoucí.Ta její snacha říkala,že vžddysky nechápala ty srolované hajzl papírky na topení až pak jí to došlo.Jestli k tomu čuchala jsem se raděj neptala 
Nakupování potravin v akci ve velkémm má své nevýhody. U masa asi ne, ale třeba u jogurtů, sušenek apod.
Ono když to není doma, tak se to nesní, pokud je lednice narvaná jogurty, tak mládež zbaští denně klidně několik, místo aby si namazali chleba, takže úspora nikde. Sladkosti mám ukryté mimo dosah a přiděluji jen já v rozumném množství a čase, tím se ušetří hodně.
Verera: co to máte za divná okna? My máme jakési sedmikomorové, je tam mikroventilace a i v zimě to bylo fajn...
Jadvinka: Na těch zbytcích mýdla bych neviděla nic špatného, je to mýdlo, jen malé, hygiena zachována.
Ten toaleťák to je teda síla. 
To má odložené pro sebe nebo to dá ke všeobecné spotřebě rodině?
My se snažíme hlavně omezit plýtvání, dojídat rohlíky a chleba, nebo líp odhadovat, občas projít zásoby jídla a pojíst to, co je před koncem spotřeby, i když máme doma lukrativnější potraviny, máme úsporné spotřebiče, termostatický kohoutek u vany, úsporné žárovky, zateplený dům.
Jen z plastových oken v obyváku nejsem moc nadšená. Dřevěná profukovala tak akorát, aby nepomrzly kytky na zaskleném balkoně. Teď to moc těsní a mrzne tam a když otevřu, tak je škvíra zas moc velká a nachladí se nám zvířata v obyváku. 
Budeme muset příští rok vymyslet na zimu nějakou izolaci.
Linda: kuře pro víc lidí se musí udělat s nádivkou, aby toho bylo na talíři víc. Mně se vyplácí velké kuře vykostit, upravit ho jako roládu-pečenou-, z kostry se udělá polévka, játra se koupí mražená. Jo, a játrové knedlíčky se z těch mražených udělají pohodlně tak, že se ten mražený blok postrouhá na okurkovém struhadle, nic se nemusí na prkénku škrabat.
